Tolimati.cz

Pro hudbu skupiny Zuco 103 se na plakátech používá označení „Brasilectro“. Čekal jsem proto pár Brazilců s živýma nástrojema, do toho elektronickej spodek se scratchingem, a že to celý hrálo v Akropoli, napadala mě paralela se skvělým koncertem Chrise Thomase Kinga. Jeho fusion blues a hip-hopu mě tam dostala do kolen cca před třema lety.

Jenže ono to bylo celý někde jinde. Místo elektroniky nastoupila na pódium proklatě živá kapela – bicí, perkuse (konga, bonga, činely), kytara, basa, klávesy, zpěvačka. Ta jediná je skutečně z Brazílie, zbytek jsou Němci a Holanďani, ovšem očividně vyrostlí na neevropský hudbě. První dvě písničky zněly trochu jako kdyby se Mary J. Blige dala dohromady s Jungle Funk, až na tu portugalštinu. Z Brazílie tam toho zpočátku vážně moc nebylo, spíš moderní funky/dub, kdyby se Monkey Business hodně snažili, mohli by znít nějak takhle. Ovšem třetí pecka (nezvládaje portugalštinu, nemůžu tady ani jinde sloužit názvem) vše nakopla o třídu vejš – do funky se vetřely rytmy salsy a před tím, co v dlouhý mezihře mezi slokama vyráběli oba bubeníci, by asi uctivě smekli i Phil Collins, Chester Thompson a ten třetí perkusák, kteří něco podobnýho předvedli nedávno v Hušákově deklu. Ovšem tady do toho hrála kila celá kapela, což ten rytmickej orgasmus jen posilovalo.

No a zhruba v podobným duchu to pak jelo celý až dokonce. Až na ojedinělý pomocný automatický rytmy a sem tam samplovaný sbory se hrálo živě, parádní výkon předvedl kromě obou bubeníků zejména klávesák (a korunoval ho tím, že při závěrečný děkovačce mrsknul rachitickým basákem do publika – že bychom to zkusili se Štěpánem? ). Kromě jihoamerickejch rytmů se hodně hrálo i po africku, hlavně po marocku, a došlo i na bluesový prvky – vše skvělý. Výbornej koncert.