Tolimati.cz

Jsou filmy, u kterejch se přesvědčuju, že je vlastně nemusím vidět. Hořící Mississippi, Rabbitproof Fence, Hotel Rwanda. Vznikly s určitou myšlenkou, s níž bez odmlouvání souhlasím, tak si říkám, proč se trápit, protože hezký pokoukání to určitě nebude. A pak si to stejně půjčím a při závěrečnejch titulkách mám pocit, že mnou někdo opakovaně fláknul o podlahu.

OK, nemá cenu říkat, co se dělo v 90. letech ve Rwandě, buďto to člověk ví nebo si to najde na netu. Genocida, etnický čistky, vlastně holocaust. Uprostřed toho pekla se najde jeden člověk, kterej zpočátku využije spříznění s těma silnějšíma a jaksi mimoděk začne chránit ty slabší, až se z něj stane hrdina. Podobnost se Schindlerovým seznamem rozhodně není náhodná.

Jenže tohle je mnohem silnější. V celým filmu není téměř ani jeden záběr, kterej by z toho dělal hollywoodskou podívanou, žádný hromadný masakry, (skoro) žádný sentimentální slzopudný scény, minimum citovýho vydírání prostřednictvím dětí. V zásadě se všechno soustředí (ve shodě s vývojem hlavní postavy) na jednu rodinu, okolo který se děj točí. A funguje to dokonale. Až budete mít příště pocit, že je svět vlastně prima místo k životu a lidi jsou v zásadě dobrý, dejte si tenhle film, rázem vás tý iluze zbaví.

Jo, a jestli Don Cheadle nedostane letos Oscara za výkon v hlavní roli, pak nevím, kdo by měl.