Tolimati.cz

To nenĂ­ fĂ©r. V celĂ˝ kinematografii snad neexistuje vÄ›tší klišé, neĹľ americkĂ˝ ĹľivotopisnĂ˝ filmy. KdyĹľ si tak vezmu pár vÄ›cĂ­ jen z poslednĂ­ch let, napadne mÄ› tĹ™eba ÄŚistá duše, Pollock, samozĹ™ejmÄ› Cinderella Man, klidnÄ› starší Stoneovi The Doors, Ray a teÄŹ Walk the Line (nešahat na Fridu, to je vĂ˝jimka). Všechno je to stejnĂ˝ – dÄ›tstvĂ­ vÄ›tšinou s nÄ›jakĂ˝m traumatem, pak objevenĂ­ talentu, cesta nahoru, prĹŻser v podobÄ› konfliktu geniálnĂ­ho, leÄŤ labilnĂ­ho jedince s drsnou realitou, prohloubenĂ­ prĹŻseru pomocĂ­ chlastu/drog/chu­doby/schizofre­nie etc., vytaĹľenĂ­ z bryndy prostĹ™ednictvĂ­m milujĂ­cĂ­ bytosti, ideálnÄ› manĹľelky, a následnÄ› finálnĂ­ triumf (OK, mimo The Doors :)). Jak BaĹĄa cviÄŤky. A pĹ™esto mÄ› minimálnÄ› tĹ™i poslednĂ­ ze jmenovanejch filmĹŻ praštily do palice – ovšem jen a pouze dĂ­ky muzice, pro kterou ÄŤlovÄ›k zapomene na všechno ostatnĂ­.

Walk the Line (aneb Ĺľivot a dĂ­lo Johnnyho Cashe s obzvláštnĂ­m pĹ™ihlĂ©dnutĂ­m k jeho druhĂ© manĹľelce June Carter) se podobá o rok staršímu Rayovi tak, aĹľ to hezkĂ˝ nenĂ­. JasnÄ›, do jistĂ˝ mĂ­ry v tom hraje roli podobná událost v ĹľivotÄ› obou geniálnĂ­ch muzikantĹŻ – obÄ›ma umĹ™el v dÄ›tskĂ˝m vÄ›ku starší a lepší brácha a oba se s tĂ­m celej Ĺľivot vyrovnávali. JenĹľe filmaĹ™i tenhle motiv akcentovali tak naprosto shodnĂ˝m zpĹŻsobem, aĹľ má ÄŤlovÄ›k pocit, Ĺľe se dĂ­vá na remake stejnĂ˝ho filmu. JeštÄ› Ĺľe Cash má proti Rayovi navĂ­c prudivĂ˝ho otce a netolerantnĂ­ vochechuli coby prvnĂ­ manĹľelku, aspon nÄ›jak se liší.

Jinak je Walk the Line mnohem vĂ­c love story a pĹ™itom je uÄŤesanÄ›jší neĹľ Ray, ale to je v podstatÄ› jedno. To hlavnĂ­ se totiĹľ odehrává v hudebnĂ­ch ÄŤĂ­slech. NevĂ­m jak ostatnĂ­, ale mÄ› dostala uĹľ pĹ™edstava koncertu, kde se na pĂłdiu vystřídá Carl Perkins s Jerry Lee Lewisem, pak pĹ™ijde Cash, po nÄ›m Roy Orbison a všechno dorazĂ­ mladej Elvis, zkrátka celá tehdejší parta ze Sun Records. Pokud jde o mÄ›, po něčem podobnĂ˝m uĹľ bych mohl umřít . Mimochodem Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon (ani jednoho jsem doteÄŹ nijak nemusel) zazpĂ­vali skvÄ›le, hlavnÄ› Joaquin se Cashovi opravdu hodnÄ› pĹ™iblĂ­Ĺľil.

A ještÄ› jedna vÄ›c. Pokud nÄ›kdo zná country jen od Zelenáčů, Rangers, Schovanek a podobnejch podvodĹŻ, moĹľná nad tĂ­m ohrnuje nos. Ă“ ne. Je to stejnÄ› Ĺľivotná muzika jako starĂ˝ r'n'blues a koneckoncĹŻ fĂşze tÄ›chhle dvou stylĹŻ udÄ›lala rock'n'roll. (Ve filmu je tohle mimochodem velmi dobĹ™e vidÄ›t právÄ› na koncertech zmĂ­nÄ›nĂ˝ party ze Sun Records – pro mladĂ˝ nebo zapomnÄ›tlivĂ˝ je to ideálnĂ­ procházka jednou z nejdĹŻleĹľitÄ›jších etap hudebnĂ­ historie.) TakovĂ˝ koule, jakĂ˝ má Phoenix tĹ™eba v I Got Stripes (pĹ™es proklamovanou oĹľralost!), I Walk the Line, Ring of Fire nebo Cocaine Blues, takovĂ˝ bych přál mnohejm dnešnĂ­m tvrdejm rockerĹŻm typu Linkin' Park, urÄŤitÄ› by neznÄ›li tak trapnÄ›.

Lidi, kterĂ˝m se tenhle tříoscarovej film (ÄŤesky nesmyslnÄ› Těžká váha, asi založím spoleÄŤnost pro potĂ­ránĂ­ dementnĂ­ch pĹ™ekladĹŻ názvĹŻ filmĹŻ) lĂ­bil, mÄ› nebudou mĂ­t rádi, obzvlášť jedna moje dobrá kamarádka ĹľijĂ­cĂ­ t.ÄŤ. ve VĂ­dni, ale nemĹŻĹľu jinak – snad nikdy v ĹľivotÄ› jsem nevidÄ›l vÄ›tší snůšku klišé ve dvou hodinách (a to znám Casablanku, všechny bondovky, Con Air, Pretty Woman i Pána přílivu). Situace: Velká hospodářská krize 1929–1933, New York, boxerskej šampiĂłn ztratĂ­ práci a jde ekonomicky do kopru. Doma ÄŤeká milujĂ­cĂ­ manĹľelka a hladovĂ˝ dÄ›tiÄŤky. Dohromady nÄ›co mezi sĂłlovĂ˝m vĂ˝stupem Mirka Dušína po odchodu z RychlĂ˝ch šípĹŻ, KarafiátovĂ˝mi brouÄŤky a MalĂ˝m Bobšem. Boxer (Jim Braddock, hraje Russell Crowe) se samozĹ™ejmÄ› otĹ™ese a dá dohromady, na cestÄ› k vysnÄ›nĂ©mu trĹŻnu svÄ›tovĂ©ho šampiona ho ovšem ÄŤeká Ĺ™ada nepříjemnostĂ­, se kterĂ˝mi se pochopitelnÄ› bez zaváhánĂ­ vyrovná. Libo vážnĂ˝ rozhovor tatĂ­nka se synem o tom, Ĺľe aÄŤ jsme chudĂ­, krást se nesmĂ­? ProsĂ­m, jako přídavek si uĹľijete vážnĂ© potĹ™esenĂ­ rukou obou jmenovanĂ˝ch pĹ™ed boxerskĂ˝m finále. Jak se chová správná manĹľelka? SprávnÄ›, chlapa za všech okolnostĂ­ podrží, sice se o nÄ›j bojĂ­ (a jde se za nÄ›j modlit do kostela, to je nadmĂ­ru dĹŻleĹľitĂ©), ale na druhou stranu klidnÄ› chrstne whisku do ksichtu hnusnĂ˝mu soupeĹ™i (navĂ­c nÄ›jakej Latino, fuj). NechybĂ­ pochopitelnÄ› manaĹľer, kterej napĹ™ed hrdinu nechá ve štychu, aby za nÄ›j pak bojoval s cynickĂ˝m majitelem boxerskĂ˝ho klubu, ani pĹŻvodnÄ› zlej a pak napravenej novinář, kterej celej comeback v pravou chvĂ­li zařídĂ­. Ale nejlepší je kamera: jakmile se boxeĹ™i vzájemnÄ› bouchnou, uĹľ je tam pĹ™esvĂ­cenĂ­ a zpomalenĂ­, rozhodujĂ­cĂ­ direkty jsou navĂ­c provázenĂ˝ flashbacky na trpĂ­cĂ­ hrdinovy dÄ›tiÄŤky, aby bylo jasnĂ˝, Ĺľe to Braddock nedÄ›lá pro sebe, ale pro uĹľivenĂ­ rodiny. Celou dobu jsem doufal, Ĺľe nakonec aspon toho nechutnÄ› kladnĂ˝ho hrdinu soupeĹ™ v ringu zabije, nebo nad nĂ­m pĹ™inejmenším vyhraje nebo cokoli – ale ne, navĂ­c se ještÄ› v závÄ›reÄŤnĂ˝ch titulcĂ­ch dozvĂ­me, Ĺľe se Braddock stal hrdinou ve 2. svÄ›tovĂ˝ válce (jak jinak taky). Ach jo… asi si budu muset pustit South Park – Bigger Longer Uncut, abych se zbavil toho pocitu ulepenosti…