
The Police, Lipsko, 28.6.2008
Sunday, June 29th, 2008
Na koncert The Police (aneb tak dlouho se Sting zaklĂnal, Ĺľe tenhle
comeback dohromady nedá, až z toho vzniklo
nejúspěšnějšà turné na světě za několik
poslednĂch let) jsme se chystali uĹľ loni v Praze, leÄŤ
zdejšà plánovaný koncert nakonec odpadl. A když nejde
hora k Mohamedovi, nezbývá Tolimatům než sednout do Polárky
a vyrazit na Messegelände do Lipska – no, aspoñ jsem si
osvěžil vzpomĂnky z dávnĂ˝ch dob, kdy to ještÄ›
bylo die zweitgrösste Stadt der DDR a pořádaly se tam školnĂ
zájezdy
.
Celou akci v hale pro bratru 10–12 tisĂc lidĂ
naÄŤala pĹ™edkapela tušĂm z JiĹľnĂ Afriky,
jejĂĹľ jmĂ©no jsem nezachytil, ale byla docela zajĂmavá
– 2 akustickĂ˝ kytary a perkuse, pĹ™itom docela slušnej
nářez. Koncert hlavnĂch hvÄ›zd odstartoval Stewart Copeland
bušenĂm do obĹ™Ăho gongu a následnÄ› (podobnÄ› jako
na poslednĂm turnĂ© Stinga, kterĂ˝ lze z dnešnĂho
pohledu brát jako test publika na comeback The Police) ostrá verze Message
in the Bottle. Následovalo Walking on the Moon a pak má oblĂbená
Demolition Man, včetně oněch nenápadných, ale
famĂłznĂch rytmickĂ˝ch fĂglĹŻ basy a bicĂch
z originálnà verze na Ghost in the Machine (kdo si to
nespoÄŤĂtá, neuvěřĂ, mÄ› to fascinuje i po
25 letech). Dost mě překvapilo, že pánové hráli opravdu
jen ve tĹ™ech, ÄŤekal jsem, Ĺľe s sebou budou mĂt
pĹ™inejmenšĂm nÄ›koho na klávesy, ale zvládli to sami
(pravda, v pĹ™ĂpadÄ› kytaristy Andyho Summerse
s dopomocĂ asi tak tĹ™ĂmetrovĂ˝ho panelu
z krabiÄŤek) a snad aĹľ na samotnej Ăşvod Message in the Bottle, kdy
se výjimečně trochu hledali v rytmu, jim to i po těch
letech hrálo fantasticky. U Stinga se to bere vĂcemĂ©nÄ›
jako samozřejmost, ale Summers s Copelandem mě po
desetiletĂch vĂcemĂ©nÄ› komornĂho jazzovánĂ,
resp. skládánĂ filmovĂ˝ muziky velmi pĹ™ĂjemnÄ›
překvapili, naživo to bylo ještě mnohem lepšà než
z koncertnĂch desek/filmĹŻ z 80. let. SamozĹ™ejmÄ› se
nekonaly žádný dlouhý sóla nebo exhibionistický
instrumentálnà masturbace, to k týhle kapele nepatřilo
nikdy (aĹľ na Stingovo halekaÄŤky s publikem, kterĂ˝ si
pochopitelně neodpustil ani zde), přesto (nebo vlastně
spĂš proto) se hráčskĂ˝ vĂ˝kony permanentnÄ› pohybovaly
kdesi na hranici muzikantskýho orgasmu. Inu, Police.
VĂ˝bÄ›r skladeb vĂcemĂ©nÄ› odpovĂdal
standardnĂm Greatest Hits, coĹľ byla trochu škoda – ne Ĺľe
by Walking on the Moon, Don't Stand So Close to Me (aneb „pĂseñ
vilnĂ©ho dÄ›dka“, copyright Jarmila :)), De Do Do Do De Da Da Da,
Can't Stand Losing You nebo pĹ™ĂdavkovĂ© So Lonely, Roxanne nebo
Every Breath You Take byly špatný, to ani náhodou, ale je pravda, že
jsem se těšil i na mĂñ známĂ˝ kusy a Ĺ™Ăkal
jsem si, co tak asi kapela oprášĂ. Moc toho nebylo, kdyĹľ uĹľ
na nÄ› ale došlo, tak to stálo za to. VynikajĂcĂ byla
hlavnÄ› Wrapped Around Your Finger – co pĹ™i nĂ Copeland
pĹ™edvedl na nejrĹŻznÄ›jšà cinkátka, chrastĂtka a
zvonĂtka nádavkem k normálnĂm bubnĹŻm, to se dá
těžko pochopit, natož zahrát (vzápětà si to
vĂcemĂ©nÄ› zopakoval u Every Little Thing She Does Is Magic).
Taky Invisible Sun mě mimořádně potěšila. Dobrá byla
i Hole in My Life, kde kapela v závěru totálně zmátla
roztleskanĂ˝ publikum – aneb proÄŤ hrát stoptime na osm, kdyĹľ to
jde na devět, že. Pánové se dobře bavili
.
Po hodinÄ› a ÄŤtvrt kapela odpĂskala konec normálnĂ
hracà doby, což nás trochu zaskočilo, ale on to byl
spÚ takovej taktickej manévr, aby se muzikanti trochu
zregenerovali pĹ™ed závÄ›rem – pĹ™Ădavky trvaly
pĹ™es pĹŻl hodiny a celej koncert mÄ›l tak zcela standardnĂ
rozmÄ›ry. Kdybych mohl mĂt napřÚtÄ› nÄ›jakĂ˝
přánĂ, tak asi jen vážnÄ› o nÄ›co
odvážnÄ›jšà setlist – znĂ to
kacĂĹ™sky, ale klidnÄ› bych z nÄ›j vyhodil Roxanne
i pár dalšĂch provaĹ™enejch hitĹŻ (stejnÄ› je
všichni slyšeli uĹľ x-krát naĹľivo od Stinga) a dal tam vĂc
tÄ›ch druhoplánovejch vÄ›cĂ, tĹ™eba Synchronicity, No Time
this Time nebo cokoli z nehranýho z Ghost in the Machine (třeba
One World si o to fakt Ĺ™Ăká). A kdyby to mÄ›lo bejt
úplně dokonalý, tak aspoñ jednu věc od někoho jinýho
neĹľ od Stinga – ideálnÄ› Mother nebo Darkness. Ale co,
ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe chtĂt všechno a koncert to byl
parádnÅ
Na koncert The Police (aneb tak dlouho se Sting zaklĂnal, Ĺľe tenhle
comeback dohromady nedá, až z toho vzniklo
nejúspěšnějšà turné na světě za několik
poslednĂch let) jsme se chystali uĹľ loni v Praze, leÄŤ
zdejšà plánovaný koncert nakonec odpadl. A když nejde
hora k Mohamedovi, nezbývá Tolimatům než sednout do Polárky
a vyrazit na Messegelände do Lipska – no, aspoñ jsem si
osvěžil vzpomĂnky z dávnĂ˝ch dob, kdy to ještÄ›
bylo die zweitgrösste Stadt der DDR a pořádaly se tam školnĂ
zájezdy .
Celou akci v hale pro bratru 10–12 tisĂc lidĂ naÄŤala pĹ™edkapela tušĂm z JiĹľnĂ Afriky, jejĂĹľ jmĂ©no jsem nezachytil, ale byla docela zajĂmavá – 2 akustickĂ˝ kytary a perkuse, pĹ™itom docela slušnej nářez. Koncert hlavnĂch hvÄ›zd odstartoval Stewart Copeland bušenĂm do obĹ™Ăho gongu a následnÄ› (podobnÄ› jako na poslednĂm turnĂ© Stinga, kterĂ˝ lze z dnešnĂho pohledu brát jako test publika na comeback The Police) ostrá verze Message in the Bottle. Následovalo Walking on the Moon a pak má oblĂbená Demolition Man, vÄŤetnÄ› onÄ›ch nenápadnĂ˝ch, ale famĂłznĂch rytmickĂ˝ch fĂglĹŻ basy a bicĂch z originálnĂ verze na Ghost in the Machine (kdo si to nespoÄŤĂtá, neuvěřĂ, mÄ› to fascinuje i po 25 letech). Dost mÄ› pĹ™ekvapilo, Ĺľe pánovĂ© hráli opravdu jen ve tĹ™ech, ÄŤekal jsem, Ĺľe s sebou budou mĂt pĹ™inejmenšĂm nÄ›koho na klávesy, ale zvládli to sami (pravda, v pĹ™ĂpadÄ› kytaristy Andyho Summerse s dopomocĂ asi tak tĹ™ĂmetrovĂ˝ho panelu z krabiÄŤek) a snad aĹľ na samotnej Ăşvod Message in the Bottle, kdy se vĂ˝jimeÄŤnÄ› trochu hledali v rytmu, jim to i po tÄ›ch letech hrálo fantasticky. U Stinga se to bere vĂcemĂ©nÄ› jako samozĹ™ejmost, ale Summers s Copelandem mÄ› po desetiletĂch vĂcemĂ©nÄ› komornĂho jazzovánĂ, resp. skládánĂ filmovĂ˝ muziky velmi pĹ™ĂjemnÄ› pĹ™ekvapili, naĹľivo to bylo ještÄ› mnohem lepšà neĹľ z koncertnĂch desek/filmĹŻ z 80. let. SamozĹ™ejmÄ› se nekonaly žádnĂ˝ dlouhĂ˝ sĂłla nebo exhibionistickĂ˝ instrumentálnĂ masturbace, to k tĂ˝hle kapele nepatĹ™ilo nikdy (aĹľ na Stingovo halekaÄŤky s publikem, kterĂ˝ si pochopitelnÄ› neodpustil ani zde), pĹ™esto (nebo vlastnÄ› spĂš proto) se hráčskĂ˝ vĂ˝kony permanentnÄ› pohybovaly kdesi na hranici muzikantskĂ˝ho orgasmu. Inu, Police.
VĂ˝bÄ›r skladeb vĂcemĂ©nÄ› odpovĂdal
standardnĂm Greatest Hits, coĹľ byla trochu škoda – ne Ĺľe
by Walking on the Moon, Don't Stand So Close to Me (aneb „pĂseñ
vilnĂ©ho dÄ›dka“, copyright Jarmila :)), De Do Do Do De Da Da Da,
Can't Stand Losing You nebo pĹ™ĂdavkovĂ© So Lonely, Roxanne nebo
Every Breath You Take byly špatný, to ani náhodou, ale je pravda, že
jsem se těšil i na mĂñ známĂ˝ kusy a Ĺ™Ăkal
jsem si, co tak asi kapela oprášĂ. Moc toho nebylo, kdyĹľ uĹľ
na nÄ› ale došlo, tak to stálo za to. VynikajĂcĂ byla
hlavnÄ› Wrapped Around Your Finger – co pĹ™i nĂ Copeland
pĹ™edvedl na nejrĹŻznÄ›jšà cinkátka, chrastĂtka a
zvonĂtka nádavkem k normálnĂm bubnĹŻm, to se dá
těžko pochopit, natož zahrát (vzápětà si to
vĂcemĂ©nÄ› zopakoval u Every Little Thing She Does Is Magic).
Taky Invisible Sun mě mimořádně potěšila. Dobrá byla
i Hole in My Life, kde kapela v závěru totálně zmátla
roztleskanĂ˝ publikum – aneb proÄŤ hrát stoptime na osm, kdyĹľ to
jde na devět, že. Pánové se dobře bavili .
Po hodinÄ› a ÄŤtvrt kapela odpĂskala konec normálnĂ hracĂ doby, coĹľ nás trochu zaskoÄŤilo, ale on to byl spĂš takovej taktickej manĂ©vr, aby se muzikanti trochu zregenerovali pĹ™ed závÄ›rem – pĹ™Ădavky trvaly pĹ™es pĹŻl hodiny a celej koncert mÄ›l tak zcela standardnĂ rozmÄ›ry. Kdybych mohl mĂt napřÚtÄ› nÄ›jakĂ˝ přánĂ, tak asi jen vážnÄ› o nÄ›co odvážnÄ›jšà setlist – znĂ to kacĂĹ™sky, ale klidnÄ› bych z nÄ›j vyhodil Roxanne i pár dalšĂch provaĹ™enejch hitĹŻ (stejnÄ› je všichni slyšeli uĹľ x-krát naĹľivo od Stinga) a dal tam vĂc tÄ›ch druhoplánovejch vÄ›cĂ, tĹ™eba Synchronicity, No Time this Time nebo cokoli z nehranĂ˝ho z Ghost in the Machine (tĹ™eba One World si o to fakt Ĺ™Ăká). A kdyby to mÄ›lo bejt ĂşplnÄ› dokonalĂ˝, tak aspoñ jednu vÄ›c od nÄ›koho jinĂ˝ho neĹľ od Stinga – ideálnÄ› Mother nebo Darkness. Ale co, ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe chtĂt všechno a koncert to byl parádnĂ…