Archive for June, 2008

h1

The Police, Lipsko, 28.6.2008

Sunday, June 29th, 2008

Na koncert The Police (aneb tak dlouho se Sting zaklĂ­nal, Ĺľe tenhle comeback dohromady nedá, aĹľ z toho vzniklo nejĂşspěšnÄ›jší turnĂ© na svÄ›tÄ› za nÄ›kolik poslednĂ­ch let) jsme se chystali uĹľ loni v Praze, leÄŤ zdejší plánovanĂ˝ koncert nakonec odpadl. A kdyĹľ nejde hora k Mohamedovi, nezbĂ˝vá TolimatĹŻm neĹľ sednout do Polárky a vyrazit na Messegelände do Lipska – no, aspoñ jsem si osvěžil vzpomĂ­nky z dávnĂ˝ch dob, kdy to ještÄ› bylo die zweitgrösste Stadt der DDR a pořádaly se tam školnĂ­ zájezdy :-).

Celou akci v hale pro bratru 10–12 tisĂ­c lidĂ­ naÄŤala pĹ™edkapela tuším z JiĹľnĂ­ Afriky, jejĂ­Ĺľ jmĂ©no jsem nezachytil, ale byla docela zajĂ­mavá – 2 akustickĂ˝ kytary a perkuse, pĹ™itom docela slušnej nářez. Koncert hlavnĂ­ch hvÄ›zd odstartoval Stewart Copeland bušenĂ­m do obřího gongu a následnÄ› (podobnÄ› jako na poslednĂ­m turnĂ© Stinga, kterĂ˝ lze z dnešnĂ­ho pohledu brát jako test publika na comeback The Police) ostrá verze Message in the Bottle. Následovalo Walking on the Moon a pak má oblĂ­bená Demolition Man, vÄŤetnÄ› onÄ›ch nenápadnĂ˝ch, ale famĂłznĂ­ch rytmickĂ˝ch fĂ­glĹŻ basy a bicĂ­ch z originálnĂ­ verze na Ghost in the Machine (kdo si to nespoÄŤĂ­tá, neuvěří, mÄ› to fascinuje i po 25 letech). Dost mÄ› pĹ™ekvapilo, Ĺľe pánovĂ© hráli opravdu jen ve tĹ™ech, ÄŤekal jsem, Ĺľe s sebou budou mĂ­t pĹ™inejmenším nÄ›koho na klávesy, ale zvládli to sami (pravda, v případÄ› kytaristy Andyho Summerse s dopomocĂ­ asi tak třímetrovĂ˝ho panelu z krabiÄŤek) a snad aĹľ na samotnej Ăşvod Message in the Bottle, kdy se vĂ˝jimeÄŤnÄ› trochu hledali v rytmu, jim to i po tÄ›ch letech hrálo fantasticky. U Stinga se to bere vĂ­cemĂ©nÄ› jako samozĹ™ejmost, ale Summers s Copelandem mÄ› po desetiletĂ­ch vĂ­cemĂ©nÄ› komornĂ­ho jazzovánĂ­, resp. skládánĂ­ filmovĂ˝ muziky velmi příjemnÄ› pĹ™ekvapili, naĹľivo to bylo ještÄ› mnohem lepší neĹľ z koncertnĂ­ch desek/filmĹŻ z 80. let. SamozĹ™ejmÄ› se nekonaly žádnĂ˝ dlouhĂ˝ sĂłla nebo exhibionistickĂ˝ instrumentálnĂ­ masturbace, to k tĂ˝hle kapele nepatĹ™ilo nikdy (aĹľ na Stingovo halekaÄŤky s publikem, kterĂ˝ si pochopitelnÄ› neodpustil ani zde), pĹ™esto (nebo vlastnÄ› spíš proto) se hráčskĂ˝ vĂ˝kony permanentnÄ› pohybovaly kdesi na hranici muzikantskĂ˝ho orgasmu. Inu, Police.

VĂ˝bÄ›r skladeb vĂ­cemĂ©nÄ› odpovĂ­dal standardnĂ­m Greatest Hits, coĹľ byla trochu škoda – ne Ĺľe by Walking on the Moon, Don't Stand So Close to Me (aneb „pĂ­señ vilnĂ©ho dÄ›dka“, copyright Jarmila :)), De Do Do Do De Da Da Da, Can't Stand Losing You nebo přídavkovĂ© So Lonely, Roxanne nebo Every Breath You Take byly špatnĂ˝, to ani náhodou, ale je pravda, Ĺľe jsem se těšil i na míñ známĂ˝ kusy a říkal jsem si, co tak asi kapela opráší. Moc toho nebylo, kdyĹľ uĹľ na nÄ› ale došlo, tak to stálo za to. VynikajĂ­cĂ­ byla hlavnÄ› Wrapped Around Your Finger – co pĹ™i nĂ­ Copeland pĹ™edvedl na nejrĹŻznÄ›jší cinkátka, chrastĂ­tka a zvonĂ­tka nádavkem k normálnĂ­m bubnĹŻm, to se dá těžko pochopit, natoĹľ zahrát (vzápÄ›tĂ­ si to vĂ­cemĂ©nÄ› zopakoval u Every Little Thing She Does Is Magic). Taky Invisible Sun mÄ› mimořádnÄ› potěšila. Dobrá byla i Hole in My Life, kde kapela v závÄ›ru totálnÄ› zmátla roztleskanĂ˝ publikum – aneb proÄŤ hrát stoptime na osm, kdyĹľ to jde na devÄ›t, Ĺľe. PánovĂ© se dobĹ™e bavili :-).

Po hodinÄ› a ÄŤtvrt kapela odpĂ­skala konec normálnĂ­ hracĂ­ doby, coĹľ nás trochu zaskoÄŤilo, ale on to byl spíš takovej taktickej manĂ©vr, aby se muzikanti trochu zregenerovali pĹ™ed závÄ›rem – přídavky trvaly pĹ™es pĹŻl hodiny a celej koncert mÄ›l tak zcela standardnĂ­ rozmÄ›ry. Kdybych mohl mĂ­t napříštÄ› nÄ›jakĂ˝ přánĂ­, tak asi jen vážnÄ› o nÄ›co odvážnÄ›jší setlist – znĂ­ to kacĂ­Ĺ™sky, ale klidnÄ› bych z nÄ›j vyhodil Roxanne i pár dalších provaĹ™enejch hitĹŻ (stejnÄ› je všichni slyšeli uĹľ x-krát naĹľivo od Stinga) a dal tam vĂ­c tÄ›ch druhoplánovejch vÄ›cĂ­, tĹ™eba Synchronicity, No Time this Time nebo cokoli z nehranĂ˝ho z Ghost in the Machine (tĹ™eba One World si o to fakt říká). A kdyby to mÄ›lo bejt ĂşplnÄ› dokonalĂ˝, tak aspoñ jednu vÄ›c od nÄ›koho jinĂ˝ho neĹľ od Stinga – ideálnÄ› Mother nebo Darkness. Ale co, ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe chtĂ­t všechno a koncert to byl parádnĂ­…

h1

Bob Dylan, Ostrava 9.6.

Friday, June 13th, 2008

„Jen jeÄŹ, tĹ™eba je to naposled,“ ušklebovala se Jarmila škodolibÄ›, kdyĹľ jsem jĂ­ oznamoval, Ĺľe se chystám do Ostravy na… moment… uĹľ pátej DylanĹŻv koncert od roku 1994, kdy tu hrál poprvĂ˝. Na cynickĂ˝ poznámky tohoto typu uĹľ jsem si dávno zvykl, ale pak mi došlo, Ĺľe Dylan nedávno oslavil 67. narozeniny a v tomhle vÄ›ku uĹľ by se asi nikdo nemohl divit, kdyby Neverending Tour aneb stálĂ˝ jeĹľdÄ›nĂ­ po koncertech od ÄŤerta k ÄŹĂˇblu jednou provĹľdy zabalil a odešel nÄ›kam na ranÄŤ užívat zaslouĹľenĂ˝ho stáří. O dĹŻvod vĂ­c do tĂ˝ Ostravy vyrazit.

V poslednĂ­ch pÄ›ti letech jsem vidÄ›l Dylana dvakrát a oba koncerty se od sebe lišily jen mĂ­rnÄ›, takĹľe jsem ÄŤekal nÄ›co podobnĂ˝ho. Ovšem uĹľ od začátku se vÄ›ci mÄ›ly jinak. MĂ­sto tradiÄŤnĂ­ Maggie’s Farm otevĹ™ela koncert Stuck Inside of Mobile with the Memphis Blues Again, ovšem nikoli v country verzi, v jakĂ˝ ji BD etc. hráli minule v Praze – zvuk tentokrát pĹ™ipomĂ­nal ze všeho nejvĂ­c legendárnĂ­ nahrávky s The Band. A kdyĹľ pak následovaly málo hranĂ˝ klasiky If You See Her Say Hello (moje dlouholetá srdeÄŤnĂ­ záleĹľitost) a Just Like Tom Thumb’s Blues, bylo jasnĂ˝, Ĺľe zaĹľijem nÄ›co novĂ˝ho.

MilovnĂ­ci notoricky znnámĂ˝ch hitĹŻ mÄ›li tentokrát dost smĹŻlu – žádnej Mr. Tambourine Man nebo Visions of Johanna jako minule. VÄ›tšinu setlistu tvoĹ™ily pĂ­snÄ› z poslednĂ­ch deseti let, zbytek patĹ™il starším, nicmĂ©nÄ› ne tak ÄŤasto hranĂ˝m vÄ›cem (tĹ™eba Watching the River Flow nebo skvÄ›lá Desolation Row). Ze všeho nejvĂ­c se ale kapela vyřádila v tÄ›ch novinkách – taková High Water z Love and Theft, to byla hudebnĂ­ fantazie pĹ™echázejĂ­cĂ­ z tichounkĂ˝ho ševelenĂ­ akustickĂ˝ kytary s hi-hatou aĹľ po celokapelnĂ­ nářez bÄ›hem tří ÄŤtyĹ™ taktĹŻ a pak zase zpátky. ĂšplnÄ› stejnÄ› pojala kapela i tradiÄŤnĂ­ ÄŤĂ­slo It’s Alright Ma I’m Only Bleeding, kterĂ˝ se tak hodnÄ› lišilo od nedávnĂ˝ koncertnĂ­ verze a pĹ™ipomĂ­nalo spíš starĂ˝ aranĹľmá z Live at Budokan. V Things Have Changed si zase krásnÄ› povĂ­dala sĂłlová kytara s houslema a koneÄŤnÄ› došlo na famĂłznĂ­, leÄŤ v minulĂ˝ch letech pĹ™ehlĂ­Ĺľenou desku Time Out of Mind, ze kterĂ˝ se hrála má oblĂ­bená Trying to Get to Heaven. Z nejnovÄ›jší desky Modern Times toho zaznÄ›lo vĂ­c, mÄ› nejvĂ­c potěšila krásnÄ› medová When the Deal Goes Down a nářez jak sviña aneb Thunder on the Mountain v přídavku.

MinulĂ˝ koncerty se nesly tak trochu ve znamenĂ­ dekonstrukce klasickĂ˝ch skladeb a kdybych neumÄ›l texty, asi bych vÄ›tšinu vÄ›cĂ­ jen tak nepoznal. Letos to ale bylo ĂşplnÄ› jinĂ˝ – kapela se drĹľela jednoduchĂ˝ho a snadno rozpoznatelnĂ˝ho aranĹľmá, podle textu jsem musel identifikovat jedinou vÄ›c (Just Like Tom Thumb’s Blues), jinak bylo vše ÄŤitelnĂ˝ hned. O to lĂ­p Dylan zpĂ­val.

NevĂ­m, jak bych koncert vnĂ­mal na druhĂ˝m konci haly, ale se Ĺ tÄ›pánem a Lenkou jsme si koupili lĂ­stky na stánĂ­ u pĂłdia a tak jsme mÄ›li celĂ˝ jevištÄ› jak na dlani a v podstatÄ› jsme si uĹľili klubovej koncert, coĹľ je pĹ™esnÄ› to, co Dylan podle mĂ˝ho potĹ™ebuje. Na druhou stranu chápu, Ĺľe se Neverending Tour nedá dÄ›lat pro sály pro 500 lidĂ­ – takĹľe příštÄ› zkrátka zase pĹŻjdu k pĂłdiu a budu si ĂşspěšnÄ› sugerovat, Ĺľe jsem v Lucerna Music Baru. KaĹľdopádnÄ› ale pĹŻjdu. PošestĂ˝ a tĹ™eba popadesátĂ˝, tenhle gĂ©nius za to rozhodnÄ› stojí…

h1

A zase Žába na Slamníku

Sunday, June 1st, 2008

Po pÄ›ti mÄ›sĂ­cĂ­ch si Peace Frog zahraje zase v Praze, pochopitelnÄ› opÄ›t na SlamnĂ­ku (Wolkerova ulice v BubenÄŤi, kdybyste nevÄ›dÄ›li). Stane se tak ve stĹ™edu 11.ÄŤervna od 20 h, tentokrát hrajeme sami, takĹľe patrnÄ› dojde na vše, co (aspoñ trochu) umĂ­me. Na SlamnĂ­ku bĂ˝vá pohoda a příjemná nálada, tak doraĹľte, další hranĂ­ v matiÄŤce mÄ›st se chystá zase aĹľ nÄ›kdy na podzim…