Tolimati.cz

Tibetský filmy člověk moc často nevidí, tuhle věc ovšem Jarmila nedávno zhlídla kdesi na pracovním výjezdu a tak jí učarovala, že ji pořídila domů. A dobře udělala – jestli se v Himálaji a okolí točí podobný záležitosti častěji, tak tamější produkci asi začnu sledovat, Karavana jednoznačně patří do mý dosavadní letošní Top 5. Film má jednoduchej a vcelku klasickej motiv – stařec a nadějnej mladej horal se přou o vůdcovství v komunitě, resp. o to, kdo povede karavanu jaků a spolužijících vesničanů po nebezpečný cestě přes hory za obchodem. Na jedný straně mraky zkušeností a zárove�? obavy ze změn a obecná stařecká naštvanost, na druhý odvaha, nápřah, pohrdání iracionálníma tradicema a pocit, že starší generace dojela a měla by vyklidit scénu. Banální moralita? Na první pohled možná, jenže ono je to natočený tak fantasticky, že člověk pomalu nedýchá, je mu střídavě horko a zima (podle toho, jestli zrovna pálí horský slunce nebo padá sníh) a když se pod karavanou propadne cesta nad stometrovou propastí, dostává závrať. (Těžko říct, nakolik se na mým nadšení podepsala skutečnost, že tibetský hory na pohled hodně připomínají ty bolivijský, o kterých se mi týden po návratu ještě každou noc zdá, ale Jarmila nikde nebyla a taky byla nadšená . Vynikající herci, skvělá hudba. A nebojte se, nakonec to jako laciná moralita rozhodně nekončí…

Tak a jsem tu zas, bohatší o jeden z největších životních zážitků. S Markem, Radimem a Martinem, takto kolegy z fotografovani.cz, jsme čtyři týdny jezdili po výše uvedených zemích a viděli toho tolik, že by to stačilo na pár měsíců až let běžnýho provozu. Z mimořádností lze uvést například návštěvu Machu Picchu a dalších inckých památek v peruánských horách, nocleh v hotelu postaveném kompletně ze soli (včetně nábytku) na obří solný pláni Salar de Uyuni, focení sirných gejzírů, koupel v horkých pramenech ve výšce okolo 4800 m, pohled zblízka na dýmající sopku, třídenní trek s oslí karavanou pod nejvyššími vrcholy bolivijských Kordiller, sjezd šedesátikilometrové Death Road aneb údajně nejnebezpečnější silnice světa na kolech a mnoho dalších. V současný době se pomalu vzpamatovávám, adaptuju na běžnej život a zpracovávám fotky – až budou hotový, pochopitelně je pověsím do galerie a tady se v dohledný době pro zájemce objeví přepis deníku vznikajícího přímo po cestě…