
Suzanne Vega, Malostranská Beseda, Praha
Saturday, July 16th, 2011
Tomu Ĺ™Ăkám kombinace. PĂsniÄŤkářka
z nejmilejšĂch a k tomu mĹŻj
nejoblĂbenÄ›jšà klub v Praze, navĂc lĂ©to,
pohoda, dÄ›ti na táboĹ™e, to je nabĂdka, jaká se
neodmĂtá. Suzanne uĹľ jsme naĹľivo vidÄ›li mnohokrát
– s kapelou, samotnou, s basistou, na festivalu, ve
StátnĂ opeĹ™e a bĹŻhvĂjak jinak, ale Beseda je Beseda.
ZpÄ›vaÄŤka navĂc momentálnÄ› kroužà svÄ›tem
v doprovodu Gerryho Leonarda, kytaristy známého svými hrátkami
se smyčkami a zvukovými experimenty všeho druhu. Ohlasy ze světa
(i z Moravy, kde Suzanne hrála dva večery před Prahou) byly
skvÄ›lĂ©, naše natěšenost tudĂĹľ veliká.
Beseda byla tentokrát na stojáka, jen u pódia stály tři
řady židlà pro sponzory. Nic proti, bez sponzorských peněz
by asi podobná akce těžko proběhla, jen škoda, že
v KooperativÄ›, ÄŚedoku a dalšĂch firmách nedostali
volñásky lidi, kterĂ˝ by koncert opravdu zajĂmal. Takhle to
vypadalo na dobrovolnÄ› povinnej podnikovej veÄŤĂrek pro lidi,
který chtěli být někde úplně jinde nebo se
pĹ™inejmenšĂm rychle upravit Bohemkou na baru, aby jim to rychleji
utĂkalo. NaštÄ›stĂ byli ve vĂ˝raznĂ˝ menšinÄ›.
Jako prvnà hrál Čechomor, což nenà náhoda –
Gerry Leonard jim produkoval poslednà desku. Já z toho měl
trochu strach, tu kapelu jsem přestal sledovat už před pár lety
s pocitem, že se z nà stal výdělečnej
kolovrátek hrajĂcĂ pořád to samĂ˝ a pořád
mĂñ zajĂmavÄ›, a o to pĹ™ĂjemnÄ›ji mÄ›
pánové překvapili. Tohle fakt nenà žádnej folkloreček
s bicĂma – ÄŚechomor má poprvĂ© v historii
basistu (Taras Voloshchuk) a dĂky nÄ›mu a bubenĂkovi Martinovi
Vajglovi (dĹ™Ăv Vltava nebo –123 min.) jede rytmika jako tank a
ty lidovky majà konečně pořádnej spodek. Na
zmĂnÄ›nĂ˝ novĂ˝ desce MĂsteÄŤko pohostinsky basuje sám
velkĂ˝ Tony Levin (!) a Voloshchuk hraje trochu jako on, takĹľe se
chvĂlema slušnÄ› třásla podlaha. A dvojnásob,
když se do pár skladeb zapojil i Leonard. Některý nový
věci (Starala se máti má) už ani moc lidovkovitě
neznÄ›jĂ, prostÄ› našlápnutej bigbĂt. Asi si
MĂsteÄŤko poĹ™ĂdĂm.
O pĹ™estávce se veÄŤĂrkáři nahrnuli na bar
šťastnĂ, Ĺľe si koneÄŤnÄ› zase mohou nerušenÄ›
povĂdat o poslednĂch trendech v marketingu, a neodradilo
je od toho ani blikajĂcĂ svÄ›tlo hlásĂcĂ
pĹ™Ăchod hlavnĂ hvÄ›zdy. TakĹľe Suzanne Vega dosti
nevěřĂcnÄ› zĂrala na tĹ™i liduprázdnĂ˝ Ĺ™ady
u pĂłdia, za nimiĹľ aplaudovala našlapaná stojĂcĂ
Beseda. Pronesla kousavou hlášku o invisible people a
s Leonardem spustili tradiÄŤnĂ otvĂrák Marlene on the
Wall. VeÄŤĂrkáči u baru zaregistrovali zvuky ze sálu a
ponÄ›kud neochotnÄ› zaÄŤali klopĂ˝tat na svá mĂsta,
dÄ›lajĂc u toho bordel Ĺľidlema. Ach jo. Pak uĹľ se ale
chovali relativně slušně, omezili hlasitou konverzaci a ve finále
dva tři z nich snad dokonce poznali Luku, ale to bychom
pĹ™edbĂhali.
A samotnej koncert byl prostÄ› vynikajĂcĂ. Leonard
hraje fakt výborně – takovýhle čarovánà se zvukem
se jen tak nevidĂ, a kdyĹľ si zaÄŤal pořádnÄ› hrát
s loopy (napĹ™Ăklad v Tombstone nebo v Blood Makes
Noise, což byla snad nejlepšà věc ze všech), byl to rachot,
jako kdyby na pódiu stála celá kapela. Ale
i klidnÄ›jšĂch pĂsnĂch byl skvÄ›lej,
zbytečně neexhiboval, hrál s citem, prostě pro Suzanne
minimálně stejně dobrej parťák jako basista Mike Visceglia, co
s nà v duu hrál před lety. Starý hity (Small Blue
Thing, Caramel, nádherně zahraná Queen and the Soldier, Gypsy a mnoho
dalšĂch) se stĹ™Ădaly s novinkami, zejmĂ©na ze
Suzanniny nedávný divadelnà hry Carson McCullers Talks About Love
(Carson McCullers
byla americká jiĹľanská spisovatelka, jejĂĹľ fyzická
podoba se SV je mimochodem dosti neuvěřitelná). K nĂ
Vega napsala i hudbu a navĂc hrála hlavnĂ roli, takĹľe
koncert mĂsty zĂskával tĂ©měř divadelnĂ
rozmÄ›r. NejvĂc mÄ› bavila pĂsniÄŤka Harper Lee (ano,
autorka známĂ© knihy To Kill a Mockingbird alias Jako zabĂt
ptáčka, s nĂĹľ mÄ›la Carson McCullers zjevnÄ› pár
nevyĹ™ĂzenĂ˝ch osobnĂch účtĹŻ :)).
JednĂm z vrcholĹŻ koncertu byla urÄŤitÄ›
staĹ™iÄŤká Some Journey, v nĂĹľ se k hlavnĂ
dvojici přidal i čechomořà houslista Karel Holas a
dohromady jim to hrálo výborně. Holas se pak ještě vrátil na
tradičnà závěrečnou Tom’s Diner, kterou Vega hraje
pokaždý, ale nikdy jsem ji neslyšel takhle dobře – Leonard
opět udělal z kytary kapelu a strojovej rytmus tý skladbě
sedà velice. Přidávalo se vcelku dlouho (mj. In Liverpool a na
Ăşplnej závÄ›r má oblĂbená Rosemary), leÄŤ vše
krásné má svůj konec a někdy před půlnocà bylo
hotovo. Ale bylo to skvělý. Beseda má údajně velký plány,
co se slavných jmen týče, takže jsem zvědav, co přijde
přÚtě. Co takhle Dylan? :)
Tomu Ĺ™Ăkám kombinace. PĂsniÄŤkářka z nejmilejšĂch a k tomu mĹŻj nejoblĂbenÄ›jšà klub v Praze, navĂc lĂ©to, pohoda, dÄ›ti na táboĹ™e, to je nabĂdka, jaká se neodmĂtá. Suzanne uĹľ jsme naĹľivo vidÄ›li mnohokrát – s kapelou, samotnou, s basistou, na festivalu, ve StátnĂ opeĹ™e a bĹŻhvĂjak jinak, ale Beseda je Beseda. ZpÄ›vaÄŤka navĂc momentálnÄ› kroužà svÄ›tem v doprovodu Gerryho Leonarda, kytaristy známĂ©ho svĂ˝mi hrátkami se smyÄŤkami a zvukovĂ˝mi experimenty všeho druhu. Ohlasy ze svÄ›ta (i z Moravy, kde Suzanne hrála dva veÄŤery pĹ™ed Prahou) byly skvÄ›lĂ©, naše natěšenost tudĂĹľ veliká.
Beseda byla tentokrát na stojáka, jen u pĂłdia stály tĹ™i Ĺ™ady ĹľidlĂ pro sponzory. Nic proti, bez sponzorskĂ˝ch penÄ›z by asi podobná akce těžko probÄ›hla, jen škoda, Ĺľe v KooperativÄ›, ÄŚedoku a dalšĂch firmách nedostali volñásky lidi, kterĂ˝ by koncert opravdu zajĂmal. Takhle to vypadalo na dobrovolnÄ› povinnej podnikovej veÄŤĂrek pro lidi, kterĂ˝ chtÄ›li bĂ˝t nÄ›kde ĂşplnÄ› jinde nebo se pĹ™inejmenšĂm rychle upravit Bohemkou na baru, aby jim to rychleji utĂkalo. NaštÄ›stĂ byli ve vĂ˝raznĂ˝ menšinÄ›.
Jako prvnĂ hrál ÄŚechomor, coĹľ nenĂ náhoda – Gerry Leonard jim produkoval poslednĂ desku. Já z toho mÄ›l trochu strach, tu kapelu jsem pĹ™estal sledovat uĹľ pĹ™ed pár lety s pocitem, Ĺľe se z nĂ stal vĂ˝dÄ›leÄŤnej kolovrátek hrajĂcĂ pořád to samĂ˝ a pořád mĂñ zajĂmavÄ›, a o to pĹ™ĂjemnÄ›ji mÄ› pánovĂ© pĹ™ekvapili. Tohle fakt nenà žádnej folkloreÄŤek s bicĂma – ÄŚechomor má poprvĂ© v historii basistu (Taras Voloshchuk) a dĂky nÄ›mu a bubenĂkovi Martinovi Vajglovi (dĹ™Ăv Vltava nebo –123 min.) jede rytmika jako tank a ty lidovky majĂ koneÄŤnÄ› pořádnej spodek. Na zmĂnÄ›nĂ˝ novĂ˝ desce MĂsteÄŤko pohostinsky basuje sám velkĂ˝ Tony Levin (!) a Voloshchuk hraje trochu jako on, takĹľe se chvĂlema slušnÄ› třásla podlaha. A dvojnásob, kdyĹľ se do pár skladeb zapojil i Leonard. NÄ›kterĂ˝ novĂ˝ vÄ›ci (Starala se máti má) uĹľ ani moc lidovkovitÄ› neznÄ›jĂ, prostÄ› našlápnutej bigbĂt. Asi si MĂsteÄŤko poĹ™ĂdĂm.
O pĹ™estávce se veÄŤĂrkáři nahrnuli na bar šťastnĂ, Ĺľe si koneÄŤnÄ› zase mohou nerušenÄ› povĂdat o poslednĂch trendech v marketingu, a neodradilo je od toho ani blikajĂcĂ svÄ›tlo hlásĂcĂ pĹ™Ăchod hlavnĂ hvÄ›zdy. TakĹľe Suzanne Vega dosti nevěřĂcnÄ› zĂrala na tĹ™i liduprázdnĂ˝ Ĺ™ady u pĂłdia, za nimiĹľ aplaudovala našlapaná stojĂcĂ Beseda. Pronesla kousavou hlášku o invisible people a s Leonardem spustili tradiÄŤnĂ otvĂrák Marlene on the Wall. VeÄŤĂrkáči u baru zaregistrovali zvuky ze sálu a ponÄ›kud neochotnÄ› zaÄŤali klopĂ˝tat na svá mĂsta, dÄ›lajĂc u toho bordel Ĺľidlema. Ach jo. Pak uĹľ se ale chovali relativnÄ› slušnÄ›, omezili hlasitou konverzaci a ve finále dva tĹ™i z nich snad dokonce poznali Luku, ale to bychom pĹ™edbĂhali.
A samotnej koncert byl prostÄ› vynikajĂcĂ. Leonard hraje fakt vĂ˝bornÄ› – takovĂ˝hle ÄŤarovánĂ se zvukem se jen tak nevidĂ, a kdyĹľ si zaÄŤal pořádnÄ› hrát s loopy (napĹ™Ăklad v Tombstone nebo v Blood Makes Noise, coĹľ byla snad nejlepšà vÄ›c ze všech), byl to rachot, jako kdyby na pĂłdiu stála celá kapela. Ale i klidnÄ›jšĂch pĂsnĂch byl skvÄ›lej, zbyteÄŤnÄ› neexhiboval, hrál s citem, prostÄ› pro Suzanne minimálnÄ› stejnÄ› dobrej parťák jako basista Mike Visceglia, co s nĂ v duu hrál pĹ™ed lety. StarĂ˝ hity (Small Blue Thing, Caramel, nádhernÄ› zahraná Queen and the Soldier, Gypsy a mnoho dalšĂch) se stĹ™Ădaly s novinkami, zejmĂ©na ze Suzanniny nedávnĂ˝ divadelnĂ hry Carson McCullers Talks About Love (Carson McCullers byla americká jiĹľanská spisovatelka, jejĂĹľ fyzická podoba se SV je mimochodem dosti neuvěřitelná). K nĂ Vega napsala i hudbu a navĂc hrála hlavnĂ roli, takĹľe koncert mĂsty zĂskával tĂ©měř divadelnĂ rozmÄ›r. NejvĂc mÄ› bavila pĂsniÄŤka Harper Lee (ano, autorka známĂ© knihy To Kill a Mockingbird alias Jako zabĂt ptáčka, s nĂĹľ mÄ›la Carson McCullers zjevnÄ› pár nevyĹ™ĂzenĂ˝ch osobnĂch účtĹŻ :)).
JednĂm z vrcholĹŻ koncertu byla urÄŤitÄ› staĹ™iÄŤká Some Journey, v nĂĹľ se k hlavnĂ dvojici pĹ™idal i ÄŤechomořà houslista Karel Holas a dohromady jim to hrálo vĂ˝bornÄ›. Holas se pak ještÄ› vrátil na tradiÄŤnĂ závÄ›reÄŤnou Tom’s Diner, kterou Vega hraje pokaĹľdĂ˝, ale nikdy jsem ji neslyšel takhle dobĹ™e – Leonard opÄ›t udÄ›lal z kytary kapelu a strojovej rytmus tĂ˝ skladbÄ› sedĂ velice. PĹ™idávalo se vcelku dlouho (mj. In Liverpool a na Ăşplnej závÄ›r má oblĂbená Rosemary), leÄŤ vše krásnĂ© má svĹŻj konec a nÄ›kdy pĹ™ed pĹŻlnocĂ bylo hotovo. Ale bylo to skvÄ›lĂ˝. Beseda má ĂşdajnÄ› velkĂ˝ plány, co se slavnĂ˝ch jmen týče, takĹľe jsem zvÄ›dav, co pĹ™ijde přÚtÄ›. Co takhle Dylan? :)