
Roger Waters jede do Prahy
Tuesday, November 28th, 2006
Zrovna nedávno jsem si říkal, že se ta prima koncertní sezóna ze
začátku roku nějak zadrhla a začal jsem litovat, že mi v tom návalu
akcí nezbyl čas a síla na Papričky, Claptona a najmě pak Cavea, když
přišla ta skvělá zpráva – 13. dubna dorazí Roger Waters. Od odchodu
Syda Barretta hlavní autor a především hlavní osobnost Pink Floyd, bez
kterýho by v životě nevznikly zásadní desky jako Dark Side of the
Moon, Wish You Were Here nebo The Wall (pokud tahle informace připadá někomu
oprávněně nadbytečná, tak sorry, ale tenhle deník prý občas čte
i mládež, která si název oné kapely plete se stolním tenisem). Teď
mě možná nebudete mít rádi, ale po jeho odchodu se Gilmour & spol.
mohli imho třeba stavět na hlavu a předchozí úrovni se až na ojedinělý
výjimky (Learning to Fly, High Hopes, možná On the Turning Away nebo Take it
Back) nepřiblížili ani náhodou. A to ani koncertně – na vlastní
oči jsem je neviděl, v září 1994 jsme s Jarmilou marně
sháněli na poslední chvíli lístky na Strahov a pak zapíjeli žal
v hospodě U Kocoura, ale DVD Pulse znám dobře a Watersovo In the
Flesh taky a ačkoli ty (post) Floydi měli asi tak miliónkrát dražší show,
tak Watersovo charisma nenahradili. Sečteno, podrtženo: Ačkoli se dubnovej
koncert koná v mé naprosto neoblíbené Hušákově díře ve
Vysočanech, už teď se ho nemůžu dočkat…
Zrovna nedávno jsem si říkal, že se ta prima koncertní sezóna ze začátku roku nějak zadrhla a začal jsem litovat, že mi v tom návalu akcí nezbyl čas a síla na Papričky, Claptona a najmě pak Cavea, když přišla ta skvělá zpráva – 13. dubna dorazí Roger Waters. Od odchodu Syda Barretta hlavní autor a především hlavní osobnost Pink Floyd, bez kterýho by v životě nevznikly zásadní desky jako Dark Side of the Moon, Wish You Were Here nebo The Wall (pokud tahle informace připadá někomu oprávněně nadbytečná, tak sorry, ale tenhle deník prý občas čte i mládež, která si název oné kapely plete se stolním tenisem). Teď mě možná nebudete mít rádi, ale po jeho odchodu se Gilmour & spol. mohli imho třeba stavět na hlavu a předchozí úrovni se až na ojedinělý výjimky (Learning to Fly, High Hopes, možná On the Turning Away nebo Take it Back) nepřiblížili ani náhodou. A to ani koncertně – na vlastní oči jsem je neviděl, v září 1994 jsme s Jarmilou marně sháněli na poslední chvíli lístky na Strahov a pak zapíjeli žal v hospodě U Kocoura, ale DVD Pulse znám dobře a Watersovo In the Flesh taky a ačkoli ty (post) Floydi měli asi tak miliónkrát dražší show, tak Watersovo charisma nenahradili. Sečteno, podrtženo: Ačkoli se dubnovej koncert koná v mé naprosto neoblíbené Hušákově díře ve Vysočanech, už teď se ho nemůžu dočkat…