
CestovnĂ denĂk - Nepál 2011 - část 2
(pĹ™edchozà část – následujĂcà část)
Den devátý – středa 2.11.
Slunce! Sláva! Na vĂ˝chodovku to sice ještÄ› nebylo, v šest ráno bylo pořád neprodyšnÄ› zataĹľeno a já uĹľ zaÄŤal propadat lehÄŤĂ malomyslnosti, ale o chvĂli pozdÄ›ji se mraÄŤna trhajĂ a koneÄŤnÄ› vidĂme, co máme okolo. A Ĺľe je na co koukat – Machermo ležà v ĂşdolĂ u potoka mezi krásnĂ˝ma horama, o nichĹľ jsme vÄŤera nemÄ›li ani ponÄ›tĂ. S veselou náladou snĂdáme a vyrážĂme. Dnes pĹ™ed sebou máme zhruba ÄŤtyĹ™hodinovou trasu s cca 400 m pĹ™evýšenĂm, cĂlem je Gokyo (4750 m). Cesta nás vede na kopec, na kterĂ˝m jsme byli uĹľ vÄŤera, dneska je to ovšem vzhledem k vĂ˝hledu okolo ponÄ›kud jiná pohádka (škoda tĂ˝ vĂ˝chodovky, ale jak pravĂ klasik, you can’t always get what you want – hlavnÄ› aby to zaÄŤlo vycházet odteÄŹ, zatĂm toho moc nafocenĂ˝ho nemáme). Z hĹ™ebene pokraÄŤujem vĂcemĂ©nÄ› po vrstevnici, teda ve skuteÄŤnosti trochu stoupáme pořád, ale jen velmi zvolna. Jde se skvÄ›le, aby taky ne v tomhle poÄŤasĂ. Pořád nÄ›co fotĂme a tudĂĹľ se cesta proti plánu trochu prodluĹľuje, ale co, nikam nespÄ›cháme a velice si to uĹľĂváme. Mezi zpestĹ™enĂ patřà setkánĂ s partou AmeriÄŤanek, sledujĂcĂch dalekohledem protÄ›jšà kopec a na nÄ›m nÄ›jakĂ© zvĂĹ™e, prĂ˝ medvÄ›da. Karel tvrdĂ, Ĺľe v Nepálu medvÄ›di nerostou, já kaĹľdopádnÄ› nevidĂm nic, takĹľe to nemĹŻĹľu rozsoudit. Na severozápadÄ› na nás mává Cho Oju, na západÄ› Machermo Peak, na vĂ˝chodÄ› Cholatse, spoustu dalšĂch jmen jsem bohuĹľel zapomnÄ›l dĹ™Ăv, neĹľ mi je Kamal stihl Ĺ™Ăct. No a za chvĂli se po levĂ© stranÄ› objevuje prvnĂ z pÄ›ti gokyjskĂ˝ch jezer. A vzápÄ›tĂ za nĂm druhĂ©. No, existuje jen málo zajĂmavÄ›jšĂch motivĹŻ neĹľ šestitisĂcovky nad sytÄ› modrou horskou hladinou, proÄŤeĹľ cvakáme a cvakáme, aÄŤ polednĂ svÄ›tlo rozhodnÄ› nenĂ ideálnĂ (toto je nenápadnĂ˝ prosebnĂ˝ vzkaz vyššĂm silám, aby se zĂtra, je-li moĹľno, postaraly o vĂ˝chodovku). Za stálĂ©ho focenĂ dorážĂme k jezeru ÄŤ. 3, kterĂ© je zatĂm rozhodnÄ› nejhezÄŤĂ a navĂc má jednu podstatnou pĹ™ednost – pĹ™Ămo na jeho bĹ™ehu stojĂ naše dnešnĂ ĂştoÄŤištÄ›. TudĂĹľ to zĂtra po ránu nebudeme mĂt daleko (v duchu si dÄ›lám pomyslnĂ© znaÄŤky na stativ a hroznÄ› se na to těšĂm). Kamal a nefotĂcĂ Ĺ tÄ›pán uĹľ nás vĂtajĂ v lodgi Gokyo Lakeside, vybavenĂ tradiÄŤnĂ, kamna v jĂdelnÄ› potěšujĂcĂ. Dáváme ÄŤaj a obÄ›d a po nÄ›m vyrážĂme k jezeru ÄŤ. 4 – je to asi 2 km se 150 m pĹ™evýšenĂm, opÄ›t je tam velmi hezky, okolnà štĂty jsou jiĹľ tradiÄŤnÄ› odpoledne pod mrakem, ale pĹ™ece jen nÄ›co ještÄ› vidĂme a mraky tentokrát nejsou souvislĂ˝, takĹľe je obÄŤas proĹ™Ăznou sluneÄŤnĂ paprsky a to je pak docela fotoĹľrádlo. Akorát teda zdejšà kosa zatĂm nemá obdoby – pĹ™i tĂ˝hle výšce nenĂ divu, nicmĂ©nÄ› Ĺ tÄ›pán s námi dlouho nevydržà a po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› se dáváme na Ăşstup i my s Hankou, zanechávaje Karla napospas ĹľivlĹŻm a (jak doufá) západovkovĂ˝mu svÄ›tlu. Kamal se na nás vrhá s vĂ˝razem psĂ mámy, která právÄ› našla ztracená štěñata, vleÄŤe nás ke kamnĹŻm a peÄŤuje o nás tak intenzivnÄ›, Ĺľe cĂtĂm potĹ™ebu zdĹŻraznit naši samostatnost. MarnÄ›, po zjištÄ›nĂ, Ĺľe jeden chybĂ, vybĂhá Kamal do zimy vyrvat Karla ze spárĹŻ himálajskĂ© smrti. Po chvĂli se vracejĂ oba, Karel se tvářà pobavenÄ›, Kamal jako sto ÄŤlenĹŻ horskĂ© sluĹľby najednou. Jsme rádi, Ĺľe ho máme, je skvÄ›lej. Ĺ koda Ĺľe neumĂ lĂp anglicky, takhle je konverzace vÄ›tšinou ponÄ›kud pĹ™ibliĹľná, ale v hlavnĂch tĂ©matech si snad rozumĂme. VeÄŤernĂ program ozvláštñuje Hanka s hrou Jungle Speed mĂsto mariáše, do nĂĹľ se s nadšenĂm zapojuje i Kamal, a jde se spát – dnešek byl nároÄŤnej a zĂtĹ™ek bude ještÄ› vĂc.
Den desátý – čtvrtek 3.11.
A kurnĂk. PĹŻlku noci jsem prokoukal do zdi, neb na mÄ› v kombinaci s výškovĂ˝mi problĂ©my oÄŤividnÄ› leze nÄ›jakej podÄ›lanej virus. To bude tou kosou. Ale po pátĂ˝ hodinÄ› na nebi svĂtÄ›j hvÄ›zdy a na vĂ˝chodovku jdu, kdybych mÄ›l padnout. PĹ™ed barákem se potkávám s Karlem a Hankou a vypadajĂ velmi podobnÄ›. Směřujeme na vÄŤera vytipovaná mĂsta k jezeru a vše vypadá na jasnĂ© ráno, nicmĂ©nÄ› ve chvĂli, kdy se sluneÄŤnĂ paprsky dotknou štĂtu Cho Oju, padá na hladinu mlha a komplet nás halĂ. JejĂ vrstva ale nenĂ nijak zvlášť silná a štĂty nad nĂ jsou (byĹĄ pĹ™ibliĹľnÄ›) vidÄ›t, takĹľe nakonec vzniká velmi pĹŻsobivej efekt a fotky se zvláštnĂ snovou atmosfĂ©rou se mi na displeji nakonec lĂbÄ›j mnohem vĂc, neĹľ kdyby bylo ĂşplnÄ› ÄŤiro. Hanka s Karlem na to maj ĂşplnÄ› jinej názor a svornÄ› cedÄ›j mezi zuby nÄ›co o promarnÄ›nĂ˝ pĹ™ĂleĹľitosti a blbĂ˝ mlze, coĹľ mi tak vĹŻbec nepĹ™ipadá, ale uvidĂme aĹľ doma, tĹ™eba si to jen maluju. VracĂme se na snĂdani. NoÄŤnĂ stav mÄ› donutil proti lepšĂmu pĹ™esvÄ›dÄŤenĂ polknout ibalgin a tak je mi teÄŹ normálnÄ› dobĹ™e, zato Karel vypadá jak deset minut pĹ™ed smrtĂ. NicmĂ©nÄ› se shodujem, Ĺľe dnešnĂ program mÄ›nit nebudem – jde o jeden z vrcholĹŻ celĂ˝ cesty, totiĹľ vĂ˝stup na pĹ™ilehlej vrchol Gokyo Ri (5360 m). Je to ÄŤistÄ› chodecká záleĹľitost, žádnĂ˝ lezenĂ, ale zato uĹľ pořádná výška. Já uĹľ v takovĂ© byl pĹ™ed 4 lety na bolivijsko-chilskĂ© hranici na Licancaburu, zato pro ostatnĂ je to pÄ›titisĂcovková premiĂ©ra. VyrážĂme. Jde to pomalu, ale vcelku jistÄ›, žádnĂ˝ zvláštnĂ problĂ©my necĂtĂm, ostatnĂ (naštÄ›stĂ vÄŤetnÄ› Karla) taky vypadajĂ vĂcemĂ©nÄ› v pohodÄ›. Po cestÄ› potkáváme skupinu ÄŚechĹŻ, kteřà bydlĂ u nás v lodgi a teÄŹ uĹľ se vracejĂ, neb ráno nefotili vĂ˝chodovku. Zjišťujeme, Ĺľe v partÄ› majĂ doktorku, coĹľ je prima, veÄŤer pĹ™ĂpadnÄ› zajdem na konzultaci. Od hranice 5000 m se tempo zpomaluje, je to makaÄŤka a kaĹľdej krok je cĂtit, ale nepolevujem a jdem. Akorát se zase, do Ĺ™iti, zaÄŤĂná zatahovat a vrchol mizĂ v mracĂch. Jestli vylezem nahoru a uvidĂme jenom mlhu jako v Machermu, asi budu sprostej. No nic, to mÄ› bude zajĂmat aĹľ nahoĹ™e, nekecej a šlapej. Jedna, druhá… 5100… 5200… uff… 5300… JO! JSME TAM! UĹľ jsem za ty ÄŤtyĹ™i roky zapomnÄ›l, jak podobnĂ˝ pocity chutnaj. No jak, prostÄ› famĂłznÄ›. OstatnĂ jsou z toho namÄ›kko asi ještÄ› vĂc neĹľ já, vĹŻbec se jim nedivĂm. A co je vĹŻbec nejlepšĂ: asi si opravdu zaslouĹľĂme odmÄ›nu, protoĹľe mraky se trhajĂ jak na povel, nad námi je modro, svĂtĂ na nás slunce a my jen oÄŤarovanÄ› zĂráme na to panorama okolo. To snad ani nenĂ moĹľnĂ˝. Co jmĂ©no, to pojem. Cho Oju, Cholatse, Arakamtse, Tebuche, Makalu, Nuptse, Lhotse a ze všeho nejvýš pochopitelnÄ› Everest, kterej se mezi ostatnĂmi Himalájemi tyÄŤĂ vážnÄ› královsky. Jako malej kluk jsem mÄ›l utkvÄ›lou pĹ™edstavu, Ĺľe ho uvidĂm aspoñ z letadla, ovšem tohle bych si tehdy snad ani nevysnil. FotĂme hory, hory, sebe v rĹŻznĂ˝ch konfiguracĂch a zase hory a válĂme se na slunĂÄŤku, neb, svÄ›te div se, je tu o hodnÄ› tepleji neĹľ dole v Gokyu. UĹľĂváme si a chvilku si dokonce pohráváme s myšlenkou zĹŻstat tady na západovku, protoĹľe uĹľ nenĂ tak daleko a ten pohled by asi fakt stál za to. Nakonec se ale po nÄ›jakĂ˝ch dvou hodinách pĹ™ece jen rozhodujeme k sestupu – mrakĹŻ uĹľ zase pĹ™ibĂ˝vá, teplota rychle klesá a náš trek ještÄ› nenĂ ani v pĹŻlce, byla by hloupost ĂşplnÄ› tu propadnout vrcholovĂ˝ euforii a pak to odstonat. Sestup je pĹ™ekvapivÄ› nároÄŤnej, teda aspoñ pro mÄ› – uĹľ zase cĂtĂm, Ĺľe na mÄ› nÄ›co leze, a jde se mi dost ztěžka. Jsem na sebe docela zvÄ›davej – zĂtra se pĹ™esouváme pĹ™es ledovec Ngozumba do Dragnagu a pozĂtřà nás ÄŤeká nejnároÄŤnÄ›jšà etapa celĂ˝ cesty, jiĹľ nÄ›kolikrát zmĂnÄ›nej pĹ™echod sedla Cho La. NicmĂ©nÄ› veškerĂ˝ potenciálnĂ problĂ©my blednou pĹ™ed úžasnĂ˝mi pocity z vrcholovĂ©ho zážitku – aĹĄ se stane cokoli, Gokyo Ri uĹľ nám nikdo nesebere.
Den jedenáctý – pátek 4.11.
Po ránu jsem na tom lĂp, neĹľ bych veÄŤer ÄŤekal – spal jsem jak zabitej, dokonce jsem zaspal i vĂ˝chodovku, coĹľ mÄ› docela mrzĂ, ale asi to tak mÄ›lo bĂ˝t. PatrnÄ› za to mĹŻĹľe i prášek Diluran proti výškovĂ˝ nemoci, kterej má Karel s sebou a veÄŤer mi ho doporuÄŤila zmĂnÄ›ná doktorka AdĂ©la z vedlejšà party. Zato po nÄ›m úžasnÄ› brnĂ ruce, nohy, pusa a leccos dalšĂho, coĹľ je dost nezvyklej pocit, ale furt lepšĂ, neĹľ kdyĹľ ÄŤlovÄ›k padá na hubu. DnešnĂ trasa nenĂ dlouhá, do Dragnagu jsou to jen dvÄ› hodiny a zĹŻstáváme v podstatÄ› ve stejnĂ˝ výšce jako dneska, takĹľe majĂ tÄ›la den na zotavenou pĹ™ed zĂtĹ™ejšĂm zápĹ™ahem. Po snĂdani vyrážĂme, v podstatÄ› celá cesta vede po obĹ™Ăm ledovci Ngozumba, kterej se táhne aĹľ na tibetskou hranici a vytĂ©ká z nÄ›j mimo jinĂ© naše stará známá Ĺ™eka Dudh Koshi Nadi. JenĹľe v poslednĂch letech hodnÄ› taje (protoĹľe pĹ™ece žádnĂ© globálnĂ oteplovánĂ neexistuje, Ĺľe) a cesta se tak neustále mÄ›nĂ. Naše mapa je stará tušĂm tĹ™i roky a v tuhle chvĂli je nám ĂşplnÄ› na houby, protoĹľe tam, kde je na nĂ cesta znaÄŤená, uĹľ bychom dneska neprošli ani náhodou. ProÄŤeĹľ opÄ›t oceñujem, Ĺľe s sebou máme Kamala – aÄŤ oficiálnÄ› pouhĂ˝ nosiÄŤ, funguje uĹľ nÄ›jakou dobu v podstatÄ› jako prĹŻvodce, cestu zná dokonale a bez nÄ›j bychom se ÄŤasto hodnÄ› zdrĹľovali (a to nemluvĂm o tom, Ĺľe se o nás dojemnÄ› stará i ve chvĂlĂch, kdy to vlastnÄ› vĹŻbec nenĂ nutnĂ˝ – o starostech pĹ™i našem vĂ˝letu ke ÄŤtvrtĂ˝mu gokyjskĂ˝mu jezeru uĹľ byla Ĺ™eÄŤ, ale ono se to projevuje fakt na kaĹľdĂ˝m kroku, tĹ™eba kdyĹľ si sednem do hospody. Nikdy si nemusĂme sami objednávat, vĹľdycky je u nás s jĂdelnĂm lĂstkem a všechno v kuchyni vyĹ™izuje za nás… pokoušel jsem se mu vysvÄ›tlit, Ĺľe se nemusĂ obtěžovat, ale nechtÄ›l o tom ani slyšet. Zlatej kluk…). OstatnÄ› staÄŤĂ, kdyĹľ se na ledovci chvĂli ztratĂ z dohledu, a hned je to vidÄ›t – jdem od muĹľĂka k muĹľĂkovi (pro nehoraly: to jsou takovĂ˝ ty kamennĂ˝ sošky fungujĂcĂ jako ukazatele smÄ›ru) a najednou je pĹ™ed náma trhlina jak kráva a nezabrzdit, jsme v nĂ. DĹŻvod? MuĹľĂk byl loñskej a nikoho nenapadlo ho rozboĹ™it, ÄŤĂmĹľ se zmÄ›nil v bludiÄŤku… Ledovec je pĹ™es svou zrádnost obrovsky fotogenickej a tak vesele plnĂme karty, uĹľĂvaje si spousty ÄŤasu a obÄŤas i svĂtĂcĂho slunce. Jakmile se ale na obzoru objevĂ Dragnag, zafunguje nÄ›jakĂ˝ zvláštnĂ kouzlo, nebe se okamĹľitÄ› definitivnÄ› zatáhne a zaÄŤnou z nÄ›j padat ty bĂlĂ˝ srač… ehm, vloÄŤky. Ale fuj. Do lodge dorážĂme v poledne, vĂtá nás docela luxusnÄ› vybavenĂ˝ bydlenĂ (apartmá 2×2 loĹľnice s vlastnĂm hajzlĂkem, to tu ještÄ› nebylo) a ÄŤeká nás odpoÄŤinkovĂ˝ válecĂ odpoledne. Kolem druhĂ˝ se mraÄŤna dokonce částeÄŤnÄ› trhajĂ, takĹľe vyrážĂm ven a fotĂm vesnici (zejmĂ©na mÄ› zaujal dvorek s uskladnÄ›nĂ˝m palivem jaÄŤĂ produkce) i naši zĂtĹ™ejšà cestu, která mi momentálnÄ› pĹ™ipadá jak nÄ›jakej zábÄ›r z Pána prstenĹŻ. Potkávám osamÄ›lĂ©ho Ira vracejĂcĂho se z Cho La, referuje, Ĺľe drsnĂ˝, leÄŤ pĹ™eĹľitelnĂ˝. Po návratu do lodge ovšem seznávám, Ĺľe se do mÄ› opÄ›t dává vÄŤerejšà potvora virus, bolej mÄ› všechny klouby v tÄ›le a hĹ™eju jak kamna, byĹĄ bych v souboji s nima tentokrát asi vĂ˝jimeÄŤnÄ› prohrál – chataĹ™ z lodge se nás rozhodl hýčkat a vytopil mĂstnost natolik, Ĺľe se tu dá sedÄ›t v triku, coĹľ je opravdu raritnĂ. HodnotĂme stav a vÄ›tšina ostatnĂch na tom taky nenĂ nijak dvakrát, proÄŤeĹľ z následnĂ© debaty plyne jeden zásadnĂ závÄ›r – v rozporu s pĹŻvodnĂm plánem trek o dva dny zkrátĂme a vynecháme vĂ˝pad do Gorak Shepu a na Kala Pattar (5540 m), coĹľ mÄ›l bĂ˝t po Gokyu Ri a Cho Le tĹ™etĂ vrchol expedice. MĂsto toho to pozĂtřà otoÄŤĂme smÄ›rem dolĹŻ a do Lukly dorazĂme uĹľ ve ÄŤtvrtek mĂsto v sobotu. Hanka tvrdĂ, Ĺľe jĂ tahle varianta vyhovuje, a ani Karel nenĂ proti. Tvrďákovi Ĺ tÄ›pánovi se tudĂĹľ tĂmto velmi omlouvám, ale bojĂm se, Ĺľe bych to (kĂłr v tomhle poÄŤasĂ) fakt nedal, mohu-li mluvit za sebe.
Den dvanáctý – sobota 5.11.
4:30 budĂÄŤek, 5:00 snĂdanÄ›, 6:00 odchod do mlhy. VÄŤerejšà asociace s LoTRem sedĂ dokonale, jsme SpoleÄŤenstvo prstenu a Gandalf… ehm, Kamal nás bude pĹ™evádÄ›t pĹ™es Caradhras. Tedy pĹ™es Cho Lu, pochopitelnÄ›. V noci nám v pokoji zamrzla voda v lahvĂch a ráno v jĂdelnÄ› nejevĂ tendence rozmrznout, aÄŤ je tu podle teplomÄ›ru celĂ˝ch 6 stupñů nad nulou (zato venku je asi minus deset). Fakt jsme tu vÄŤera sedÄ›li v triku? NeuvěřitelnĂ˝. Tak snad voda rozmrzne aspoñ pĹ™es den. Cesta vede do pomÄ›rnÄ› ostrĂ˝ho kopce, takĹľe jsme za chvĂli vcelku zahřátĂ, byĹĄ je totálnÄ› zataĹľeno a zase trochu sněžĂ. Já si zas šlehnul ibalgin a tak jsem relativnÄ› v klidu, zato Karel hlásĂ, Ĺľe se ode mÄ› nejspĂš nakazil. Stoupáme a najednou pĹ™icházĂ zázrak – jakmile mi hodinky ukážou pĹ™ekroÄŤenĂ 5000 m, zaÄŤnou se mraÄŤna trhat a dĂrama svĂtĂ slunce. A kolem z mlhy vystupujà štĂty jeden za druhĂ˝m a protoĹľe slunce vyšlo teprve pĹ™ed chvilkou, zalĂ©vá okolnĂ krajinu nádhernĂ˝ zlatĂ˝ svÄ›tlo ještÄ› zvĂ˝raznÄ›nĂ˝ lehkou mlhou. SamozĹ™ejmÄ› okamĹľitÄ› shazujeme bágly a fotĂme jak o Ĺľivot, vĂ˝sledky jsou velmi uspokojivĂ© a o to vzácnÄ›jšĂ, Ĺľe se poÄŤasĂ zatĂm vskutku nevyvĂjĂ podle našich pĹ™edstav. VÄŤera jsme se totiĹľ mezi Ĺ™eÄŤĂ dozvÄ›dÄ›li, Ĺľe z Lukly uĹľ dva dny neodletÄ›lo jedinĂ© letadlo a vĹŻbec je letošnĂ sezĂłna, co se poÄŤasĂ týče, nÄ›jaká divná. Má to nÄ›kdo smĹŻlu. Ale zpátky k cestÄ›: ze zmĂnÄ›nĂ©ho fotogenickĂ©ho hĹ™ebene mĂrnÄ› (asi o 50 m) klesáme do ĂşdolĂÄŤka, pak zase stoupáme na mĂrnĂ˝ hrbek a to uĹľ jsme na Cho La Phedi aneb na náhornĂ plošinÄ›, z nĂĹľ se zvedá ostrĂ˝ stoupák do sedla Cho La. UĹľ ho koneÄŤnÄ› pĹ™ed sebou vidĂme v celĂ© kráse a bude to vážnÄ› hukot. A voda v lahvĂch, aÄŤ svĂtĂ slunce, stále nerozmrzá. Ĺ tÄ›pán kráčà jako vĹľdy daleko pĹ™ede všemi, my s Hankou stoupáme za nĂm, Karel uzavĂrá voj. Cca 20 metrĹŻ pĹ™ed námi supĂ jakási turistka, my jdem v jejĂch stopách a zrovna kdyĹľ si Ĺ™Ăkáme, Ĺľe je ta cesta fakt nÄ›jaká těžká, vidĂme, Ĺľe jsme následovali špatnou osobu – nÄ›jakĂ˝ch 30 m vlevo od nás stoupajĂ dva manĂci po oÄŤividnÄ› lepšà cestÄ›. Tak jo, miluju travers sutĂ a snÄ›hovĂ˝mi poli. Výšlap ze všeho nejvĂc pĹ™ipomĂná podobnĂ© terĂ©ny v Dolomitech, leÄŤ s jednĂm malĂ˝m rozdĂlem – tamÄ›jšà sedla neležà v 5300 metrech. Levá, pravá… podobnÄ› jako pĹ™edvÄŤĂrem na Gokyo Ri. JeštÄ› ve finále adrenalinovej vĂ˝stup po nÄ›kolika zledovatÄ›lĂ˝ch plotnách (samozĹ™ejmÄ› bez jištÄ›nĂ, styl uklouzneš a letĂš) a hurá, jsme tam. Ĺ koda, Ĺľe se zrovna tradiÄŤnÄ› zatáhlo, ale i tak je to zážitek. Mimochodem, opÄ›t klobouk dolĹŻ pĹ™ed šerpy, tohle vydupat s 30 kg na zádech, je po mnÄ›. A platĂ to pro oba, Kamala uĹľ jsem vychválil nÄ›kolikrát, ale i Megan se po počáteÄŤnĂch rozpaÄŤitĂ˝ch vĂ˝konech srovnal a kdyĹľ zrovna nemá Ăşlet jako dneska ráno, kdy málem sejmul Karlovi báglem stativ, je skvÄ›lej. Ve vrcholovĂ˝ (no dobĹ™e, sedlovĂ˝ :)) euforii fotĂme sebe navzájem, ledovec pĹ™ed námi i obÄŤas se vynoĹ™ivšà hory okolo a poslĂ©ze zahajujeme rovněž adrenalinovĂ˝ sestup na druhou stranu. NapĹ™ed po ledovĂ˝ch stupnĂch, kterĂ˝ jsou docela o hubu, potĂ© cca 1,5 km snÄ›hem po ledovci (trhlin je tu poĹľehnanÄ›, ale cesta je naštÄ›stĂ dobĹ™e vyšlapaná a tudĂĹľ bezpeÄŤná) a následnÄ› ĹľulovĂ˝m suĹĄoviskem (tady naopak znaÄŤenĂ moc nefunguje a protoĹľe jsme si nechali utĂ˝ct Kamala s Meganem, je to mĂsty dobrodruĹľnĂ˝ putovánĂ od muĹľĂka k muĹľĂku stylem Ngozumba, viz vÄŤerejšà zápis). Zkrátka nádherná, ale nároÄŤná trasa, zvlášť kdyĹľ je pořád kosa jak na KolymÄ›. OstatnÄ› voda stále zcela nerozmrzla a oÄŤividnÄ› se k tomu ani nechystá. Z ÄŤehoĹľ plyne, Ĺľe po vÄ›tšinu dne pijem jen to, co se dá vycucat z ledovĂ˝ třÚtÄ›, coĹľ je taky prima. Pokud se chystáte na tenhle trek, pĹ™ibalte si termosku. Po 2 hodinách sestupu se na obzoru koneÄŤnÄ› objevuje dnešnĂ cĂl – osada Dzongla (3 lodge, v porovnánĂ s Gokyem ÄŤi Dragnagem ponÄ›kud zanedbanĂ©, ale zaplaĹĄpánbĹŻh za nÄ›). Ĺ tÄ›pán uĹľ nás v jednĂ© z nich oÄŤekává. Dáváme jĂdlo a nezbytnej kĂ˝bl ÄŤaje, obsluha na mou prosbu zatápĂ v kamnech a vše se zdá bĂ˝t v pohodÄ›, kdyĹľ tu pĹ™icházĂ docela nepĹ™Ăjemná zpráva – nelĂ©tacĂ vĂ˝padek v Lukle netrvá jen dva dny, jak jsme slyšeli vÄŤera, ale uĹľ tĂ˝den a je z toho kalamita jak kráva. A do prÄŤic, to se nás asi tĂ˝ká a nejspĂš by to chtÄ›lo nÄ›jak Ĺ™ešit. Jdu za Kamalem a navrhuju zavolat Govindovi, co on na to. Govinda tvrdĂ, Ĺľe od zĂtĹ™ka uĹľ má bĂ˝t hezky a kalamitu ĂşdajnÄ› pomĹŻĹľou vyĹ™ešit i armádnĂ vrtulnĂky pĹ™epravujĂcĂ turisty od rána do veÄŤera ve vÄ›tšà kapacitÄ›. NicmĂ©nÄ› hezkĂ˝ poÄŤasĂ ĂşdajnÄ› nemá vydrĹľet moc dlouho, takĹľe podle všeho bude rozumnÄ›jšà následujĂcĂ program zkrátit na minimum 4 dnĂ (ještÄ› ráno jsme poÄŤĂtali s pÄ›ti) a pĹ™ehodit letenky na ÄŤtvrtek 10. listopadu (pĹŻvodnÄ› jsme mÄ›li letÄ›t v aĹľ nedÄ›li, tedy o tĹ™i dny pozdÄ›ji). Govinda tvrdĂ, Ĺľe odletĂme urÄŤitÄ›, prĂ˝ to na kaĹľdej pád nÄ›jak zaĹ™ĂdĂ. No, to jsem na nÄ›j zvÄ›davej.
Den třináctý – neděle 6.11.
To si takhle v klidu spĂm a zrovna se mi zdá nÄ›jakej dramatickej sen (to mám z toho, Ĺľe na dobrou noc ÄŤtu Forsytha), kdyĹľ mÄ› z nÄ›j vytrhne bušenĂ na dveĹ™e a vzrušenĂ˝m hlasem volajĂcĂ Hanka. Vyskakuju z postele rovnĂ˝ma nohama v obavÄ›, Ĺľe je nÄ›co s Karlem, kterej vÄŤera veÄŤer zase nevypadal zrovna zdravÄ›. Ale ne, vše je v pořádku, to jen venku svĂtá, kupodivu je jasno a tudĂĹľ se jde fotit vĂ˝chodovka. Lezem na kopeÄŤek nad Dzonglou a cvakáme štĂty v blednoucĂm nebi, neĹľ je ale slunce staÄŤĂ pořádnÄ› nasvĂtit, je tu naše stará vlezlá kamarádka mlha. Po chvĂli se ale zase aspoñ na pár okamĹľikĹŻ trhá a naše snaha tak pĹ™ece jen nese nÄ›jakĂ© ovoce.
Ovšem neradujeme se zas tak dlouho, neb oblohu záhy opÄ›t, jako uĹľ nÄ›kolikrát, halĂ neprostupná clona mrakĹŻ a uĹľ zase se do nás dává zima jak v Minsku na nádraĹľĂ. To jsem zvÄ›dav, jak to bude dnes lĂtat z tĂ˝ Lukly – po návratu do lodge se od Kamala dozvĂdáme podrobnosti a nejsou ĂşplnÄ› radostnĂ©. Tvrdne tam uĹľ ĂşdajnÄ› 2000 lidĂ, tudĂĹľ pochopitelnÄ› nemaj kde bydlet, v podstatÄ› furt pršà a situace vypadá dost dramaticky. Domlouvám se s Kamalem, Ĺľe bÄ›hem dne zavoláme Govindovi, a jdeme na nevalnou snĂdani – uĹľ vÄŤera jsme Dzonglu vyhlásili kulinářskou dĂrou Nepálu a ohyzdná pseudokuĹ™ecĂ polĂvka ve vymrzlĂ˝ jĂdelnÄ› to jen potvrzuje. RadÄ›ji rychle na cestu. A hele, i poÄŤasĂ se vylepšuje, Ĺľe by zase tradiÄŤnĂ sluneÄŤnĂ dopolednĂ okno? Mraky se trhajĂ a slunce si krásnÄ› hraje s okolnĂmi štĂty, zejmĂ©na s mohutnĂ˝m Arakamtse nad jezerem Chola Tsho. Ve veselĂ© náladÄ› dorážĂme do osady Dughla a stavĂme na obÄ›d, neb po veÄŤeru a ránu v Dzongle máme hlad jak vlci. No vĂ˝bornÄ›, rizoto i momo chutnajĂ skvÄ›le, o dobrou náladu se nám starajĂ i tĹ™i nesmĂrnÄ› vtipnĂ© postaršà anglickĂ© ladies vzor sleÄŤna Marplová u stejnĂ©ho stolu. Ale abychom zas tak nejuchali, nabĂrá poÄŤasĂ tradiÄŤnĂ obrátky – zaÄŤĂná drobnÄ› sněžit a do toho fuÄŤĂ studenej vĂtr. Ach jo, proÄŤ zrovna nás potkala klimatická anomálie? Asi proto, abychom si vážili kaĹľdĂ˝ho sluneÄŤnĂho paprsku a těšili se na dalšà post-trekovej program v KáthmándĂş a národnĂm parku Chitwan. Ĺ tÄ›pán tradiÄŤnÄ› pelášà vpĹ™ed, za nĂm šerpovĂ©, pak my s Hankou a kdesi za námi zavĂrá peloton pilnÄ› fotĂcĂ Karel. A protoĹľe za chvĂli vytahuje foťák i Hanka a já na to naopak v tĂ˝ kose nemám ani pomyšlenĂ, záhy šlapem kaĹľdej sám. NaštÄ›stĂ tÄ›snÄ› pĹ™ed cĂlem v Dingboche (4400 m) potkávám Kamala, kterej mÄ› naviguje do správnĂ˝ lodge jmĂ©nem Family. Ĺ tÄ›pán uĹľ tam sedĂ, tedy shazuju bágl a vybĂhám zpÄ›t na kopec nad vesnici najĂt ty dva fotografujĂcĂ a správnÄ› je nasmÄ›rovat. Oba záhy objevuju, ovšem kaĹľdĂ˝ho na jinĂ˝m mĂstÄ›. Oni o mnÄ› nevÄ›dĂ a tak má celĂ˝ Dingboche jedineÄŤnĂ˝ divadlo v podobÄ› joudy bÄ›hajĂcĂho sem a tam po kopci nad vsĂ a Ĺ™voucĂho napĹ™ed HANKÓÓÓ! a pak zase KARLÉÉÉÉ! KoneÄŤnÄ› si mÄ› všĂmaj a tak je parta opÄ›t pohromadÄ›. Asi bychom mÄ›li chodit fakt radÄ›ji spolu :). Lodge se tvářà pĹ™ĂvÄ›tivÄ›, dáváme ÄŤaj a pak se z Kamala pokoušĂm dostat nÄ›jakĂ© informace o Lukle, leÄŤ marnÄ›, leze z nÄ›j jen to, Ĺľe ĂşdajnÄ› ještÄ› dnes žádná helikoptĂ©ra nelĂtala. No potěš, tam to musĂ vypadat. ZkoušĂme volat Govindovi, ale v Dingboche nÄ›jak vypadla pevná sĂĹĄ ÄŤi co a mobil zase nemá signál. Ach jo. Odpoledne je ještÄ› mladĂ©, proÄŤeĹľ s Karlem vyrážĂme na procházku po okolĂ a mimo jinĂ© objevujeme internetovou kavárnu, z nĂĹľ po návratu pĂšu Govindovi mail (a taky ÄŤtu zprávy z domova a zjišťuju, Ĺľe se o Lukle pĂše i v Lidovkách). Po návratu nás ovšem ÄŤeká dobrá zpráva: Kamal Govindu nÄ›jak uhnal a zjistil, Ĺľe helikoptĂ©ra pĹ™ece jen lĂ©tala a odvezla z Lukly skoro všechny troseÄŤnĂky, ze 2000 jich zbylo jen 300. A pĹ™edpověď na přÚtĂch pár dnĹŻ fakt slibuje vĂ˝raznĂ˝ zlepšenĂ. No super. Dobrou náladu korunuje skvÄ›lá veÄŤeĹ™e – věřte nevěřte, ale dostali jsme pĹ™ed nĂ horkĂ˝ ruÄŤnĂky na umytĂ jako v business class v letadle. NevĂdáno. Po veÄŤeĹ™i nás Hanka uÄŤĂ novou karetnĂ hru Ĺ está bere (dobrá zábava, v hlavnĂ roli krávy, ovšem pro nás samozĹ™ejmÄ› jaci) a jde se bydlet. ZĂtra v celĂ©m Khumbu sluneÄŤno, prosĂm…
Den čtrnáctý – pondělà 7.11.
Prosby byly vyslyšeny! Ráno vystrkuju hlavu ze dveřà lodge a hvÄ›zd je na nebi tolik, Ĺľe se tam málem nevejdou. OkamĹľitÄ› odcházĂm bušit na Hanku a Karla – prvnĂ reaguje pozitivnÄ›, druhej je dle vlastnĂch slov mrtvej. No teda, to uĹľ musĂ bejt, kdyĹľ Karel vynechává vĂ˝chodovku. Tak tedy ve dvou. Lezem na kopeÄŤek nad Dingboche a ÄŤekáme, aĹľ prvnĂ paprsky olĂznou okolnĂ majestátnà štĂty. DávajĂ si na ÄŤas, ale pak je to zážitek vskutku monumentálnà – koneÄŤnÄ› nikde žádná mlha, se kterou by ÄŤlovÄ›k musel bojovat o kaĹľdej zábÄ›r. Dingboche je v hlubokĂ˝m ĂşdolĂ a tak se do nÄ›j svÄ›tlo jen tak nedostane, ale na okolnĂch horách se toho dÄ›je vĂc neĹľ dost a kdyĹľ si k tomu ÄŤlovÄ›k najde zajĂmavej ÄŤorten v popĹ™edĂ, je o slušnĂ˝ zábÄ›ry vcelku vystaráno. Zhruba po hodinÄ› se vracĂme do vymrzlĂ˝ho baráku, následuje snĂdanÄ› a odchod. Dnes je prvnĂ ze třà ryze sestupovĂ˝ch dnĹŻ, cesta od začátku mĂrnÄ› klesá podĂ©l Ĺ™eky a my ÄŤekáme, kdy se na nás jako vĹľdy pĹ™ed polednem zaÄŤnou mraÄŤit mraky, ale ono nic, pořád je sluneÄŤno a totálnÄ› vymeteno, coĹľ z minulĂ˝ch dnĹŻ vskutku nepamatujeme. SamozĹ™ejmÄ› toho vyuĹľĂváme a fotĂme jak o Ĺľivot, takĹľe pochod vÄ›ru nenĂ z nejrychlejšĂch, ale to nikomu nevadĂ, nespÄ›cháme. Celou cestu nás z jednĂ© strany shovĂvavÄ› sleduje mohutnĂ˝ štĂt Tawache a z druhĂ© nádherná Ama Dablam, s nĂĹľ se setkáváme dĂ©le neĹľ po tĂ˝dnu a pĹ™inejmenšĂm já se na ni nemĹŻĹľu vynadĂvat. Asi jsem se zamiloval. Jak tak scházĂme dolĹŻ, prostĹ™edĂ kolem nás se dost vĂ˝raznÄ› mÄ›nà – alpĂnskou tundru stĹ™Ădá kosodĹ™evina a poslĂ©ze i stromy, mĂsto miniosad tvoĹ™enĂ˝ch tĂ©měř vĂ˝hradnÄ› lodgemi se okolo zaÄŤĂnajĂ objevovat regulĂ©rnĂ vesnice s obchody, školami apod. V jednĂ© z nich, tedy v Pangboche, stavĂme na pozdnĂ obÄ›d a Hanka se hrozĂ, neb na stÄ›nÄ› hospody spatĹ™ila zrcadlo. SolidárnÄ› do nÄ›j nahlĂĹľĂm taky a fakt to nenĂ nic hezkĂ˝ho, ale koneckoncĹŻ jsme na treku a ne na mĂłdnĂ pĹ™ehlĂdce. Cesta dál klesá, pĹ™echázĂme po mostÄ› a mÄ› velmi zaujalo stádeÄŤko sympatickĂ˝ch jakĹŻ, kráčejĂcĂch ladnÄ› s boĹľskou Amou v pozadĂ. ÄŚĂhám na nÄ› za zatáčkou a kdyĹľ se nechtÄ›j nechat fotit, pronásleduju je podrostem na celkem ĂşzkĂ˝ Ĺ™Ămse nad Ĺ™ekou. Tak dlouho se chodĂ se širokáčem na jaka, aĹľ ti oko vypĂchne, glosuje to Hanka. Po nÄ›kolika dalšĂch vesnicĂch nás cesta vede do krásnĂ˝ho rododendronovĂ˝ho lesa. KdyĹľ jsme v podobnĂ©m byli naposledy, sněžilo (viz den sedmĂ˝, etapa Namche – Dole), dneska svĂtĂ slunce, aÄŤkoli uĹľ bude za chvĂli zapadat. K tomu jsme se tedy na treku skuteÄŤnÄ› zatĂm ani nepĹ™iblĂĹľili. Stále klesáme a zanedlouho nás vĂtá dnešnĂ cĂl – vesnice Tengboche proslavenĂ© pĹ™edevšĂm slavnĂ˝m buddhistickĂ˝m klášterem. Karel uĹľ nás oÄŤekává a velĂ k odchodu na západovku, která by se vzhledem k výše Ĺ™eÄŤenĂ©mu mohla vydaĹ™it snad vĹŻbec poprvĂ©. Ovšem HaniÄŤka se dostává do těžkĂ©ho konfliktu zájmĹŻ, podstatnÄ› blĂĹľe neĹľ západovkovĂ© mĂsto na ni totiĹľ mává pĹ™ĂvÄ›tivÄ› se tvářĂcĂ sprcha (a Ĺ tÄ›pán uĹľ se do nĂ chystá, ÄŤĂmĹľ HanÄŤino fotografickĂ© odhodlánĂ pĹ™Ăliš neposiluje). Já Ĺ™Ăkal, Ĺľe to zrcadlo v tĂ˝ hospodÄ› nemÄ›lo bejt. Hanka s námi tedy kráčà jen na chvilku, aby se neĹ™eklo, a zanedlouho otáčà zpÄ›t. My s Karlem radÄ›ji volĂme pĹ™echod do ĂşrovnÄ› kñour (vyššà stadium prasete), ovšem s fotkami. A skuteÄŤnÄ› je o co stát, neb kromÄ› zmĂnÄ›nĂ©ho kláštera a masivu nad nĂm na nás mává všudypĹ™Ătomná Ama a o nÄ›co dál taky Everest, Lhotse, Nuptse… fantastická pĹ™ehlĂdka. A ty barvy do toho… v tohle jsme celou dobu doufali a koneÄŤnÄ› se vyplnilo. PoslednĂ fotky dÄ›láme uĹľ pĹ™i mÄ›sĂÄŤnĂm svÄ›tle, pak se vracĂme kolem rozsvĂcenĂ˝ho kláštera a to je taky úžasnej pohled – Tengboche je magickĂ˝ mĂsto, ze všech dosavadnĂch (co se civilizace tĂ˝ká) suverĂ©nnÄ› nejhezÄŤĂ. VĂtáme se s ÄŤisĹĄounkĂ˝mi Hankou a Ĺ tÄ›pánem, veÄŤeĹ™Ăme vĂ˝bornej dalbhat a rizoto, hrajem šestku (viz vÄŤera, ale i s Kamalem a o to zábavnÄ›ji) a poslĂ©ze zalĂ©záme s vidinou podobnÄ› magickĂ© vĂ˝chodovky. ZbĂ˝vá snad jen opakovat prosbu ze vÄŤerejšĂho veÄŤera…
Den patnáctý – úterý 8.11.
…a ono to opÄ›t vyšlo! BudĂk uĹľ zase zvonĂ v 5:15 a nebe je jako vÄŤera plnĂ˝ hvÄ›zd, takĹľe neváháme a tentokrát uĹľ ve tĹ™ech vyrážĂme na asi poslednĂ trekovou vĂ˝chodovku. MĂĹ™Ăme stejnÄ› jako vÄŤera na ĂşpatĂ hory Kandegha nad Tengboche. VyprovázejĂ nás gongy a trubky z kláštera, takĹľe ráno hned od počátku chytá nádhernou atmosfĂ©ru. Ta pokraÄŤuje i na kopci, na kterĂ©m se rozdÄ›lujeme – Karel s Hankou zĹŻstávajĂ dole, já šlapu výš smÄ›rem k malĂ©mu ÄŤortenu cca 500 výškovĂ˝ch metrĹŻ nad klášter. Usazuju se na placatĂ˝ch šutrech kousek pod ÄŤortenem a sleduju to famĂłznĂ divadlo kolem sebe. PopravdÄ› Ĺ™eÄŤeno se do focenĂ musĂm trochu nutit, protoĹľe pohled na Sagarnathu (nÄ›jak mi ten importovanej název Everest jde ÄŤĂm dál hĹŻĹ™ z pusy) zalĂ©vanou prvnĂmi paprsky rannĂho slunce je tak nádhernej, Ĺľe uĹľ mi na dalšà činnost nÄ›jak nestaÄŤĂ kapacita. No jo, dalšà zážitek, kterej uĹľ ze mÄ› nikdo nikdy nedostane. DÄ›lám nÄ›kolik fotek okolnĂch štĂtĹŻ v rannĂm svÄ›tle a pak si stavĂm zábÄ›r na klášter s horou nad nĂm a ÄŤekám, aĹľ svÄ›tlo doleze po kopci aĹľ do Tengboche. Trvá to dlouho, takĹľe je jasnĂ˝, Ĺľe domluvenou snĂdani v 8 nestĂhám. A tĂm spĂš, Ĺľe se u mÄ› najednou zjevuje Hanka a se slovy, Ĺľe to Karel uĹľ otoÄŤil dolĹŻ, stoupá k ÄŤortenu. Já uĹľ mám v podstatÄ› hotovo, ale pĹ™ece ji tu nenechám samotnou, takĹľe lezu za nĂ. A ještěže tak – u kapliÄŤky je rovněž nádhernÄ›, tudĂĹľ ještÄ› chvĂli fotĂme a dolĹŻ se dostáváme aĹľ v pĹŻl desátĂ˝, na coĹľ zejmĂ©na Karel reaguje s jistou nelibostĂ (Hanka omylem zabavila klĂÄŤe od jejich pokoje, takĹľe si chudák nemohl zalĂzt do vytouĹľenĂ˝ho spacáku). SnĂdanÄ›, ÄŤaj a pak si koneÄŤnÄ› po dvou tĂ˝dnech plnĂm sen a shazuju hnusnej porost na obliÄŤeji – tak dlouho jsem snad nikdy v ĹľivotÄ› neoholenej nebyl. Po balenĂ následuje dalšà z lahĹŻdek, tedy návštÄ›va jiĹľ nÄ›kolikrát zmĂnÄ›nĂ©ho kláštera. Na prvnĂ pohled mÄ› pĹ™ekvapuje, nakolik se podobá tĹ™eba takovĂ©mu RilskĂ©mu monastiru v Bulharsku – celkovej tvar, vnitĹ™nĂ nádvoĹ™Ă, chodby, vĂ˝zdoba, to vše na mÄ› pĹŻsobĂ skoro stejnÄ›. Inu, v horách je k Bohu blĂzko, aĹĄ uĹľ k nÄ›mu mĂĹ™Ăte jakoukoli cestou. VcházĂme dovnitĹ™ a mnÄ› se nechce rušit si zážitek cvakánĂm, takĹľe fotkama z interiĂ©ru nemohu slouĹľit, jen koukám okolo a poslouchám pĹ™ĂbÄ›hy o pĹ™ĂpravÄ› mnichĹŻ a patnáctĂ© inkarnaci Buddhy. Po chvĂli vycházĂme ven a mnÄ› se z kouzelnĂ˝ho Tengboche vĹŻbec nechce, ale nic naplat, uĹľ je po poledni a do Namche to nenĂ ĂşplnÄ› nejblĂĹľ. Cesta klesá lesem do hlubokĂ©ho ĂşdolĂ a je takovĂ˝ teplo, Ĺľe po 12 dnech odepĂnám nohavice a docházĂ na kraĹĄasy a triko. ObÄ›dváme ve vesnici Phunki Thanga (po našem Funky Tanga, pochopitelnÄ› :)) a pokraÄŤujem hore dole lesem, aĹľ se dostáváme na známĂ© rozcestà – tady jsme pĹ™ed dobou, která se mi zdá najednou hroznÄ› dlouhá, odboÄŤovali na Gokyo. A to znamená, Ĺľe Namche uĹľ je vĂcemĂ©nÄ› za rohem. JeštÄ› naposledy fascinovanÄ› sledujem Sagarnathu, Amu Dablam a dalšà giganty, a za chvĂli uĹľ nás vĂtajĂ známĂ© stĹ™echy. NÄ›jak jsem se pĹ™i tom louÄŤenĂ s horama zdrĹľel a pĹ™i pĹ™Ăchodu do Namche málem vrážĂm do Hanky obklopenĂ© tĹ™emi cca šestiletĂ˝mi holkami. PĂłzujĂ jĂ pĹ™ed foťákem a následnÄ› se trochu zlobĂ, neb fotku z displeje ne a ne dostat. Hanka ovšem situaci s pĹ™ehledem Ĺ™ešà a nakonec se všechny ÄŤtyĹ™i vesele tahajĂ o jejĂ Canon, ÄŤehoĹľ vyuĹľĂvám ke krátkĂ© reportážnĂ sĂ©rii. LouÄŤĂme se s holkama a mĂĹ™Ăme ke starĂ© známĂ© Buddha Lodge (pĹŻvodnÄ› jsme chtÄ›li jinam, ale Kamal nás psĂm pohledem ukecal – asi tu má nÄ›jakĂ˝ ĹľelĂzko v ohni). VeÄŤeĹ™e (zkoušĂm jaÄŤĂ steak a je moc dobrej), ÄŤaj, denĂky a tradiÄŤnÄ› bar s kinem a topenĂm. Poznatek: na prvnĂ pohled je vidÄ›t, kdo uĹľ má trek za sebou a kdo se na nÄ›j teprv chystá. S tÄ›mi prvnĂmi na sebe znalecky pomrkáváme, na ty druhĂ© pohlĂĹľĂme se shovĂvavĂ˝mi ĂşsmÄ›vy mazáků… :)
Den šestnáctý – středa 9.11.
TÄ›lo navyklĂ© na vĂ˝chodovky se pĹ™edpisovÄ› budĂ v 5:15, coĹľ je stejnÄ› hezkĂ© jako zbyteÄŤnĂ© – dneska se uĹľ nikam nechystáme. ChvĂli ještÄ› podĹ™imuju a pak, abych aspoñ trochu pĹ™edstĂral fotoÄŤinnost, beru stroj a stativ a odcházĂm do pokrovĂ cvaknout otevĹ™enĂ˝m okĂ©nkem rannĂ Namche (na to pĹ™išla pĹ™i prvnĂm pobytu v Buddhovi Hanka). Dokonáno jest, zanedlouho vstáváme všichni a jdeme na snĂdani. BabÄŤa hoteliĂ©rka je ponÄ›kud zmatená, chvĂli nenese omeletu žádnou, pak zas o jednu vĂc, moc nechápu, co Kamal zrovna na tĂ˝hle lodgi vidĂ, ale co, stejnÄ› uĹľ tu konÄŤĂme. Ale Ĺľe si poslednĂ ráno v Namche zaslouĹľĂme k snĂdani nÄ›co onaÄŤejšĂho, odcházĂme za roh do pekárny na povÄ›stnĂ© skoĹ™icovĂ© rohlĂky (pĂše se o nich i v Lonely Planet) a svÄ›te div se, pravĂ˝ a vynikajĂcĂ italskĂ˝ cappuccino. Nádhera. Pak uĹľ zbĂ˝vá jen dobalit a odchod. Tak ahoj, Namche, jsi kouzelnĂ˝, schválnÄ› jestli se ještÄ› nÄ›kdy uvidĂme. ScházĂme starou známou cestou lesem a asi pĹ™ece jen trochu závidĂme nováčkĹŻm, kteřà funĂ do kopce proti nám. JeštÄ› poslednĂ pohled na Everest, drobná akrobatická vloĹľka v podobÄ› pokusu o pĹ™echod lanovĂ© lávky aneb rozpadlĂ©ho mostu (v akci my s Kamalem, bohuĹľel nedotaĹľeno), potĂ© byrokratická pauza u vĂ˝chodu z NP Sagarnatha a uĹľ jsme v Monju. Cesta pokraÄŤuje ĂşdolĂm starĂ© známĂ© Ĺ™eky Dudh Koshi Nadi, vine se nahoru dolĹŻ a já zaÄŤĂnám bejt nÄ›jakej sentimentálnĂ. Rychle obÄ›d. StavĂme na nÄ›j v restauraci se zahrádkou u cesty, pálĂ totiĹľ slunce a nám se vĹŻbec nechce nikam dovnitĹ™. Tohle je tĹ™etĂ den v Ĺ™adÄ›, kdy v podstatÄ› nevidĂme mrak, s ÄŤĂmĹľ jsme pĹŻvodnÄ› poÄŤĂtali jako se stabilnĂm poÄŤasĂm, ale po zážitcĂch na treku nám to pĹ™ipadá jako zázrak. MÄ› zcela odrovnává splachovacĂ mechanismus v mĂstnĂ WC budce – vodu pĹ™ivádĂ hadice z Ĺ™eky do rezervoáru nad hajzlĂkem, ovšem splachovadlo chybĂ, takĹľe voda mĂřà z nádrĹľky dalšà hadicĂ zcela mimo mĂsu na zem, kde se volnÄ› rozlĂ©vá a ÄŤlovÄ›k v nĂ stojĂ po kotnĂky. Efekt: do kadibudky je pĹ™ivedena Ĺ™eka a jedinĂ© zcela suchĂ© mĂsto, kam voda nedosáhne, je WC mĂsa. To by ocenil i Cimrman. PĹ™icházejà šerpovĂ©, tentokrát jdou vĂ˝jimeÄŤnÄ› za náma – Meganovi nÄ›jak nenĂ dobĹ™e. DojĂdáme a vydáváme se zas na cestu, je to pomÄ›rnÄ› dlouhĂ˝ (cestou tam jsme dnešnĂ trasu rozdÄ›lili do 2 dnĹŻ), ale nÄ›kdy po pátĂ˝ kolem nás zaÄŤĂnajĂ lĂtat letadĂ˝lka a to je neklamnĂ© znamenĂ, Ĺľe je Lukla za rohem. ProcházĂme hlavnĂ (a vĂcemĂ©nÄ› jedinou) ulicĂ plnou hospod, barĹŻ, lodgĂ a obchodĹŻ a Ĺ™Ăkáme si, jak asi vesnice vypadala pĹ™ed pár dny, kdy se tu v blátÄ› a dešti motalo 2000 troseÄŤnĂkĹŻ. No to musel bejt hukot. Naše lodge jmĂ©nem Paradise stojĂ aĹľ u letištÄ›, známe ji uĹľ z prvnĂho dne treku a klidnÄ› bychom si vybrali i jinou, hospodská se nás totiĹľ tehdy pĹ™i placenĂ pokusila natáhnout. JenĹľe nemáme moc na vybranou, protoĹľe v Paradise máme uloĹľenĂ˝ letenky a Govinda nás prosil, aĹĄ sem urÄŤitÄ› jdem, prĂ˝ nám ona majitelka pomĹŻĹľe, kdyby byl náhodou nÄ›jakej problĂ©m s vecpávánĂm do letadla (pĹ™ece jen jsme mÄ›nili letenky vcelku na poslednĂ chvĂli a ve zmatku). No nic, budem si na Ăştratu zkrátka dávat bacha. Objednáváme ÄŤaj a veÄŤeĹ™i a vyhlĂĹľĂme Kamala s Meganem. PĹ™icházejĂ asi po hodinÄ›, Kamal nÄ›co Ĺ™ešà s panĂ hospodskou a vĹŻbec se netvářà spokojenÄ›. Nakonec se ukazuje, Ĺľe pro nás pĹŻvodnÄ› objednal lepšà pokoje, neĹľ jsou momentálnÄ› k dispozici, a bere to jako osobnĂ urážku. Dokonce kvĹŻli tomu volá Govindovi, nakonec ho musĂme uklidnit sami a ujistit, Ĺľe fakt nejsme takovĂ˝ primadony a berem, co je, i kdyĹľ to nenĂ prvnĂ tĹ™Ăda s hvÄ›zdiÄŤkou. V hospodÄ› to Ĺľije, mnozĂ trekeĹ™i si na oslavu ĂşspěšnĂ©ho završenĂ treku dávajĂ jednoho panáka za druhĂ˝m a poslĂ©ze z toho padajĂ na Ăşsta, my nicmĂ©nÄ› drĹľĂme horskej ÄŤajovej standard, pivo bude aĹľ zĂtra v KáthmándĂş. A okolo desátĂ˝ jdeme spát, v Himálaji naposledy.
Den sedmnáctý – čtvrtek 10.11.
Pokles pod 3000 m má nezanedbatelnĂ© vĂ˝hody – po dvou tĂ˝dnech je v noci koneÄŤnÄ› zase normálnÄ› teplo. Na nebi po ránu opÄ›t nenĂ jedinĂ˝ mráček a našemu návratu do civilizace tudĂĹľ, zdá se, nestojĂ nic v cestÄ›. Na letišti máme ovšem podle Kamala bĂ˝t aĹľ v jedenáct, ráno tedy trávĂme chozenĂm po Lukle, vĂ˝bornou kávou, nÄ›kteřà i dortĂky (zvyk z Namche se oÄŤividnÄ› ujal), focenĂm apod. KromÄ› toho se louÄŤĂme s Meganem, kterej uĹľ s náma na rozdĂl od Kamala do KáthmándĂş nepokraÄŤuje. Byl skvÄ›lej – zpočátku jsme si na jeho styl, pravda, museli zvykat, ale na šestnáctiletĂ˝ho kluka odvedl fantastickou práci, kde bychom bez nÄ›j byli. Dostává slušnĂ˝ spropitnĂ˝ a k tomu HanÄŤiny hole a moje starĂ˝ rukavice, obojĂ by mu mohlo pĹ™ijĂt vhod. NavĂc od Ĺ tÄ›pána somruje sluneÄŤnĂ brĂ˝le, takĹľe se s nĂm snad nelouÄŤĂme nedĹŻstojnÄ›. V 11 se pĹ™esouváme na letištÄ›, kde panuje ještÄ› podstatnÄ› vÄ›tšà chaos neĹľ na vnitrostátnĂch odletech v KáthmándĂş (a to tu je celkem málo lidĂ a já si opÄ›t Ĺ™Ăkám, jak to tu asi vypadalo pĹ™i tĂ˝ kalamitÄ›. Brr.). Kamal kamsi odbĂhá, cosi Ĺ™ešà s úřednĂky a pak pĹ™icházĂ s informacĂ, Ĺľe letĂme aĹľ cca za tĹ™i hodiny a zatĂm máme volno. Tak jo. Je pořád nádhernĂ˝ poÄŤasĂ a z poslednĂho dne v horách se tak stává dlouhej a nesmĂrnÄ› pĹ™Ăjemnej veget – usazujem se v zahradnĂ restauraci nad letištÄ›m, baštĂme sizzler neboli maso, zeleninu a rýži syÄŤĂcĂ v rozpálenĂ˝m oleji na horkĂ˝ pánvi (suverĂ©nnÄ› nejlepšà jĂdlo z dosavadnĂ cesty), fotĂme a natáčĂme startujĂcĂ, resp. pĹ™istávajĂcĂ letadla na tom neuvěřitelnÄ› malĂ˝m letišťátku, válĂme se bosĂ v trávÄ›, nostalgicky sledujem štĂty okolo a je nám skvÄ›le. Den rychle utĂká a uĹľ je pĹŻl tĹ™etĂ, takĹľe se vracĂme na letištÄ›. V hale nás oslovuje dvojice ÄŚechĹŻ, zprvu máme radost, Ĺľe si s nÄ›kĂ˝m pokecáme v mateřštinÄ›, ale záhy ji stĹ™ĂdajĂ spĂše rozpaky – pánovĂ© absolvovali trek ve vÄ›tšà výšce neĹľ my a tĂm pádem jsou z nich absolutnĂ mistĹ™i svÄ›ta, všude byli dvakrát, od všeho maj klĂÄŤe a s niÄŤĂm v Nepálu nejsou spokojenĂ˝. Ach jo, uĹľ jsem na náš oblĂbenej národnĂ sport, tedy nadávánĂ na všechno a všechny, skoro spokojenÄ› zapomnÄ›l. Jejich Ĺ™eÄŤi se mi tu nechce reprodukovat, velmi nás ovšem těšĂ, Ĺľe do letadla nakonec nastupujem dĹ™Ăv neĹľ oni (vĹŻbec nejsme škodolibà – celou dobu, co jsme se váleli na louce a cpali se sizzlerem, si pánovĂ© poctivÄ› odstáli v hale, protoĹľe mistĹ™i pĹ™ece nepotĹ™ebujou „žádnĂ˝ zbyteÄŤnĂ˝ nosiÄŤe“ a tak nemajĂ Kamala :)). PĹŻl hodiny bezproblĂ©movĂ˝ho letu a nÄ›kdy v pĹŻl pátĂ˝ vystupujem v KáthmándĂş. Govinda nám nechal pĹ™istavit velkej a pohodlnej minivan, coĹľ je moc pĹ™ĂjemnĂ˝, cesta do Thamelu je v dopravnà špiÄŤce vcelku dlouhá. Akorát náš oblĂbenej hotel Potala nemá mĂsto, takĹľe mĂĹ™Ăme o pár blokĹŻ dále do dražšĂho, ale na jednu noc snesitelnĂ˝ho hotelu Nature. V Potale nás ÄŤekajĂ dvÄ› tašky vypranĂ˝ho obleÄŤenĂ (hurá!) a sprcha po 14 dnech je jedineÄŤnej zážitek. NavĂc se vesmÄ›s dozvĂdáme dobrĂ© zprávy z domova – Hanku vzali do filharmonie (gratuluju!), mÄ› zas nesmĂrnÄ› potěšila Jarmila, která udÄ›lala atestaci. Zbytek veÄŤera tedy probĂhá z mnoha dĹŻvodĹŻ ve slavnostnĂ a rozjaĹ™enĂ© náladÄ› – vesele krouĹľĂme Thamelem, v sympatickĂ© restauraci Mandap dáváme skvÄ›lĂ© kuĹ™e tandoori a po dvou tĂ˝dnech nÄ›jakĂ˝ to pivo, nakonec v jednom baru docházĂ dokonce na jam session s kytarou a perkusemi. Já to Ĺ™Ăkal, Ĺľe se nám do KáthmándĂş bude dobĹ™e vracet…
(pĹ™edchozà část – následujĂcà část)
Máte-li zájem o souhrn praktickĂ˝ch informacĂ z treku (výškovĂ˝ profil, krátkĂ˝ popis cesty den po dni apod.) a pĹ™itom se vám nechce ÄŤĂst denĂk, kliknÄ›te sem.