Archive for July, 2006

h1

Tip na fotky - Infrastellar

Sunday, July 30th, 2006

MĹŻj kamarád Marek z Bratislavy, Ĺ™eÄŤenĂ˝ tĂ©Ĺľ Infrastellar, je vybaven nejen nejkrásnÄ›jší indiánskou manĹľelkou na vĂ˝chod od Machu Picchu a nejdelším teleobjektivem na západ od Tchajpeje, ale taky skvÄ›lĂ˝m fotografickĂ˝m okem a dobrodruĹľnou povahou, dĂ­ky nĂ­Ĺľ procestoval pĹŻlku svÄ›ta a na tu druhou se v blĂ­zkĂ© dobÄ› chystá (ach jo, uĹľ bych se taky moh k něčemu rozhoupat). JedinĂ˝, co mu donedávna chybÄ›lo, byly pořádnĂ˝ webovĂ˝ stránky. UĹľ nechybÄ›jĂ­. MrknÄ›te sem a uvidĂ­te sami – mnÄ› na vÄ›tšinÄ› MarkovĂ˝ch fotek vadĂ­ jenom to, Ĺľe jsem je nevyfotil sám, dalšího komentáře netĹ™eba :-).

h1

To to letĂ­…

Sunday, July 30th, 2006

Je to divnĂ˝, ale uĹľ je to rok, co TolimatĂ­ stránky fungujou. VážnÄ› stárneme nÄ›jak podezĹ™ele rychle… to bude tĂ­m globálnĂ­m oteplovánĂ­m :-).

h1

Music in the Park aneb Blues v peci

Sunday, July 23rd, 2006

KdyĹľ festivalu odĹ™ekne headliner, v tomto případÄ› SinĂ©ad O'Connor, je to svinská smĹŻla. Na druhou stranu toho v setlistu zbylo vĂ­c neĹľ dost, aby ÄŤlovÄ›k vyrazil do příšernĂ˝ polednĂ­ vĂ˝hnÄ› do Stromovky. ZprávÄ› z akce tentokrát nejlĂ©pe prospÄ›je chronologická forma, na nic vĂ­c mi v tomhle vedru mozkovĂ˝ buďż˝?ky nezbĂ˝vajĂ­…

12:00 ZatĂ­mco festival zaÄŤĂ­ná koncertem Dave Murphy Bandu, já nesmyslnÄ› bloudĂ­m Prahou v tramvajĂ­ch. V pÄ›tatĹ™ice­tistupďż˝?ovĂ˝ vĂ˝hni mi to fakt nemyslĂ­ a navĂ­c ty linky jezdÄ›j nÄ›jak divnÄ›, coĹľ pro ÄŤlovÄ›ka, kterej jezdĂ­ MHD jen v nouzi nejvyšší, znamená docela komplikaci. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› ve Stromovce pĹ™ed vchodem do areálu potkávám se Ĺ tÄ›pánem a jeho kamarádem RosĹĄou, mĹŻĹľu se jim (a potaĹľmo i Murphymu) akorát tak omluvit – prvnĂ­ ÄŤĂ­slo právÄ› skonÄŤilo. Lezem dovnitĹ™, obhlížíme terĂ©n, hoši vytahujĂ­ 1,5 l vĂ­na v PET flašce. S dĂ­ky odmĂ­tám, nejsem sebevrah.

12:40 ScĂ©na vypadá pomÄ›rnÄ› zajĂ­mavÄ› – 2 samostatnĂ˝ velkĂ˝ pĂłdia, zatĂ­mco se na jednom hraje, na druhĂ˝m se chystá a zvuÄŤĂ­ příštĂ­ koncert. Je to vĂ˝bornĂ˝, ÄŤasovej program se celou dobu stĂ­há na minutu pĹ™esnÄ›, žádnĂ˝ ĂşmornĂ˝ ÄŤekánĂ­, organizátoĹ™i by si zaslouĹľili pochvalu pĹ™ed nastoupenou jednotkou. TeÄŹ na pĂłdium ÄŤ.2 leze Mišík a Etc. Dlouho jsem je nevidÄ›l. Registruju zmÄ›nu u bicĂ­ch, neĹľ se ale stihnu zaradovat, Ĺľe by odešel mĹŻj nepříliš oblĂ­benej Zelenka, oznamuje Mišík, Ĺľe se jedná jen o jednorázovej záskok (Vašek ZĂ­ma z Blue Effect). Produkce standardnĂ­, na mĹŻj vkus trochu utahaná, nicmĂ©nÄ› Ĺ tÄ›pán Mišíka naĹľivo ještÄ› nevidÄ›l a tak je nadšen, coĹľ chápu. Já ale po chvĂ­li mizĂ­m do stĂ­nu, v tom pekle pod pĂłdiem se nedá vydrĹľet.

13:40 Bez přípravy a varovánĂ­ do nás praštil prvnĂ­ vrchol festivalu – Tyler Bryant Band. Patnáctiletej (!!!) kluk, kterĂ˝ho pĹ™edcházĂ­ povÄ›st mladĂ˝ho nástupce Stevie Ray Vaughna. No, ani moc nekecá. KdyĹľ ÄŤlovÄ›k rozchodĂ­ trochu siláckĂ˝ pĂłzy (coĹľ jde vzhledem k vÄ›ku tolerovat), hraje jak pámbu. KlasickĂ˝ power trio, basa a bubny drĹľej spodek a nikam se necpou, ani Tyler ale zbyteÄŤnÄ› neujĂ­ĹľdĂ­ do zbyteÄŤnĂ˝ exhibice, sĂłla jsou dlouhĂ˝ tak akorát, umĂ­ i zpomalit a protáhnout tĂłn, parádnÄ› pracuje se zvukem. Vrcholem jsou hendrixovky Foxy Lady a Voodoo Chile. Chudák Ĺ tÄ›pán z toho po pár pĂ­snĂ­ch upadá do těžkĂ˝ deprese a bÄ›hem deseti minut likviduje v podpĂłdiovĂ˝ peci asi tak litr zteplalĂ˝ho TramĂ­nu, coĹľ ho vĂ­cemĂ©nÄ› ukládá do kytek. Ale koncert stateÄŤnÄ› dokoukal :-).

14:40 Tyler dohrál. Táhneme Ĺ tÄ›pána do stĂ­nu, lijem do nÄ›j vodu a pĹ™esvÄ›dÄŤujem ho, aby tu sebevraĹľdu ještÄ› nepáchal (mj. odmĂ­tám shánÄ›t dalšího kytaristu do Peace Frog). Na dvojce mezitĂ­m zaÄŤĂ­ná Blue Effect. No, po Bryantovi je to jako zelená po patnáctiletĂ˝ single malt whisky. Křížek z Walk-Choc-Ice zpĂ­vá hodnÄ› divnÄ›, takovĂ˝ zteplalĂ˝ tremolo tam pořád má, jako by si chtÄ›l hrát, já nevĂ­m, tĹ™eba na Petra Nováka. U KuĹ™ete v hodinkách pĹ™emýšlĂ­m, jestli to nenĂ­ parodie. Asi nenĂ­. Ale znĂ­ to tak. No nic, aspoďż˝? je ÄŤas vyzkoušet kvalitu zdejších utopencĹŻ.

15:40 Na scĂ©nu leze James Harries Band. Harries je anglickej pĂ­sniÄŤkář s divĂ˝m pohledem a mĂ­rnÄ› dylanovskĂ˝m hlasem, doprovázĂ­ ho malá ÄŤeská supergroup (Chyška, Jakubec, Smetáček). Dohromady to sice nenĂ­ žádná rána do palice jako Bryant, ale je to prima – nÄ›co mezi Jeffem Buckleym a Oasis, ale bez protivnĂ˝ho Gallaghera. Ve vedru pod pĂłdiem nevydržím, ale v trávÄ› pod stromy se u toho válĂ­ příjemnÄ›.

16:40 Na „ÄŤeskĂ˝“ dvojce zaÄŤĂ­ná show Jiřího SuchĂ©ho, coĹľ znamená další příleĹľitost k prozkoumánĂ­ vzdálenÄ›jších konÄŤin areálu (pán promine, ale pĹ™išel jsem na muziku, ne na kabaret). Naši pozornost pĹ™itáhl pĹ™edevším stan urÄŤenĂ˝ pro jam session, kterej ale momentálnÄ› okupuje trio jakĂ˝chsi jazzrockovĂ˝ch pidlikářů bez myšlenky. Nakonec konÄŤĂ­m s mojitem u jednoho ze stánkĹŻ. Je trochu šizenĂ˝, ale ve vedru osvěží.

17:40 James Blood Ulmer & Memphis Blues Band, kytara Vernon Reid. DvÄ› kytary, foukaÄŤka, housle, piáno, basa a bicĂ­, zvuk jak z Chicaga z roku 1954. Spoonful, Little Red Rooster, I Just Wanna Make Love to You, Love the Life I Live a mnoho dalších starejch klasickejch pecek. Back to the roots. Band Muddyho Waterse s Little Walterem a Willie Dixonem uĹľ naĹľivo neuvidĂ­m, tak aspon tohle. NavĂ­c z Ulmera teÄŤe charisma jak ze starĂ˝ho šamana nÄ›kde v Zimbabwe. Paráda. NavĂ­c uĹľ pod pĂłdium nesvĂ­tĂ­ slunce, tak se tam dá bejt.

18:50 SkonÄŤilo blues, zaÄŤĂ­ná Ĺ˝lutej pes. Byly ÄŤasy, kdy to bylo jedno a totĂ©Ĺľ, nicmĂ©nÄ› to uĹľ bylo dávno. Dneska je to – sorry – trapná vyšeptalá parta rutinĂ©rĹŻ bez ducha, vedená ÄŤlovÄ›kem, kterej uĹľ dávno provaĹ™il svĹŻj muzikantskej kredit v rĹŻznejch TV soutěžích a estrádách. Prcháme k jamovĂ˝mu stanu, kde hraje nÄ›jakĂ˝ trio vÄ›ci od Ten Years After a nenĂ­ to špatnĂ˝. Potkáváme partu ze Ĺ pajzu, vzpomĂ­náme na náš nedávnej koncert a jsme chváleni, dĂ­ky ÄŤemuĹľ se Ĺ tÄ›pán poprvĂ˝ od koncertu Bryanta pĹ™estává tvářit jak kakabus.

20:00 Druhej suverĂ©nnĂ­ vrchol veÄŤera – Blind Boys of Alabama. Ĺ est hlasĹŻ od basu po dost neuvěřitelnej sopránek (chlap jak hora), dva jen zpĂ­vaj, zbytek i hraje (klasika – 2 kytary, basa, bicĂ­). Repertoár klasickej – blues, spirituály, gospely, ale taky jedna pecka od RedHotĹŻ (název si teÄŹ nevybavuju, sorry). O charismatu platĂ­ totĂ©Ĺľ co u Ulmera, ale ještÄ› mnohokrát znásobeno. Jen jsem se párkrát musel donutit neposlouchat texty – tĂ˝ kĹ™esĹĄanskĂ˝ agitace na mÄ› bylo trochu příliš, ale co, Alabama. FamĂłznĂ­ byla procházka nejstaršího a nejtlustšího slepĂ˝ho ÄŤernocha v kotli pod pĂłdiem za stálĂ˝ho zpĂ­vánĂ­. Zato zvukaĹ™ mÄ›l bohuĹľel dost problĂ©m s mikrofony – jeden z nich celĂ˝ vystoupenĂ­ moc nefungoval. Jo, a ještÄ› se mi pokusila zkazit dojem Irena Budweiserová, která stála vedle mÄ› a v The Last Time se usilovnÄ› snaĹľila Blind Boys pĹ™ekĹ™iÄŤet. NaštÄ›stĂ­ vĂ­c textĹŻ neumÄ›la, moc jĂ­ to s Blind Boys nešlo – pĹ™ece jen je to trochu jiná liga.

21:15 A finále – Maceo Parker. Funky Fiesta, kĹ™iÄŤel druhej zpÄ›vák do prvnĂ­ skladby a mÄ›l recht. Úžasná jĂ­zda. KromÄ› Mistrova sága ještÄ› trubka, trombĂłn, kytara, basa, klávesy a bicĂ­, vše virtuĂłznĂ­. MaceĹŻv repertoár nemám moc naposlouchanej a tak neposloužím názvy skladeb, ale soudÄ› podle reakcĂ­ zasvÄ›cenÄ›jších se šlo od hitu k hitu, do toho se hrál taky James Brown nebo Ray Charles (Georgia on My Mind, You Don't Know Me). ZajĂ­mavá byla skladba To Be or Not To Be, do kterĂ˝ si konferenciĂ©rka zarecitovala slušnej kousek Hamleta. Akorát to hoši trochu pĹ™ehnali s dĂ˝lkou – vinou vĂ˝padku SinĂ©ad mÄ›li k dispozici skoro tĹ™i hodiny a fakt je naplnili, coĹľ na mÄ› po celĂ˝m dni bylo trochu příliš a nakonec jsem zmizel pĹ™ed přídavkama. Ztahanej jak burlackej pes, ale maximálnÄ› spokojenej.

h1

Suzanne Vega, Praha 19.7.

Thursday, July 20th, 2006

Prima koncertnĂ­ sezĂłna pokraÄŤuje a co bych okolo toho zlehka našlapoval, napíšu to rovnou – máme za sebou další z jejĂ­ch vrcholĹŻ. Suzanne Vega jsme vidÄ›li uĹľ poÄŤtvrtĂ˝, z toho podruhĂ˝ v komornĂ­m duu s basistou Michaelem Viscegliou, a snad ještÄ› nikdy mÄ› nepotěšila tak jako dneska. A to prosĂ­m v prostĹ™edĂ­, kterĂ˝ na to zprvu příliš nevypadalo – ve StátnĂ­ opeĹ™e.

Na to, jak civilnĂ­ koncert oba muzikanti odehráli, byla Opera v celĂ˝ tĂ˝ svĂ˝ pompĂ©znĂ­ zlatoÄŤervenosti opravdu hodnÄ› koĹľená, koneckoncĹŻ i samotná Suzanne poznamenala, Ĺľe v něčem podobnĂ˝m hraje málokdy a Ĺľe to na ni pĹŻsobĂ­ dost vĂ˝hruĹľnĂ˝m dojmem. JeštÄ› Ĺľe jsme sedÄ›li v prvnĂ­ Ĺ™adÄ› a tak jsme mohli vnĂ­mat jen normálnÄ› vypadajĂ­cĂ­ pĂłdium. Koncert zaÄŤal podobnÄ› jako pĹ™ed sedmi lety na Jamu starou a mou velmi oblĂ­benou Marlene on the Wall a nejpozdÄ›j bÄ›hem druhĂ˝ vÄ›ci (Small Blue Thing, taky z prvnĂ­ desky) bylo jasnĂ˝, Ĺľe pĹ™es minimalistickĂ˝ obsazenĂ­ zaĹľijem opravdu hodnÄ› muziky. SV hraje na kytaru hodnÄ› zvláštnĂ­m zpĹŻsobem, kytara kolikrát nedÄ›lá obvyklej harmonickej podklad, harmonickou linku drží spíš basa a kytara hraje nÄ›co jako kontrapunkt. S normálnĂ­ kapelou to nenĂ­ tolik patrnĂ˝, takhle jo. VĹŻbec nechápu, jak do toho doprovodu-nedoprovodu Suzanne mĹŻĹľe zpĂ­vat, ale já nechápu vÄ›cĂ­… kaĹľdopádnÄ› to znĂ­ fantasticky. No a Visceglia pĹ™edvádĂ­ s basou vÄ›ci, za kterĂ˝ by se ani boĹľskĂ˝ Tony Levin stydÄ›t nemusel, mĂ­sty (Blood Makes Noise, kupříkladu) kytara vĹŻbec nehrála a basa znÄ›la jak nÄ›kolik nástrojĹŻ najednou. A pokud náhodou nemÄ›l dvÄ› vteĹ™iny co dÄ›lat, stihl si aspon pohrát s efekty, coĹľ mÄ›lo ĂşspÄ›ch zejmĂ©na v klasice Queen and the Soldier – neÄŤekanĂ˝ houknutĂ­ zpÄ›tnĂ˝ vazby do slov „Out in the distance, the order was heard/and the soldier was killed still waiting for her word“ mi nahnalo husĂ­ kĹŻĹľi asi tak na pÄ›t minut.

Suzanne byla oÄŤividnÄ› v dobrĂ˝ náladÄ› a hlavnÄ› v prvnĂ­ pĹŻlce koncertu mÄ›la chuĹĄ vyprávÄ›t o tom, co která pĂ­sniÄŤka znamená, coĹľ vyznÄ›lo pikantnÄ› zejmĂ©na u hodnÄ› cynickĂ˝ „rozchodovky“ I'll Never Be Your Maggie May, kterou okoĹ™enila takovĂ˝m vĂ˝kladem, Ĺľe pokud to nÄ›kdy uslyší inkriminovanej ex-manĹľel, patrnÄ› strávĂ­ zbytek Ĺľivota v kanále. Jinak se starĂ˝ vÄ›ci střídaly s novÄ›jšími, snad nejvĂ­c se hrálo z prvnĂ­ch dvou desek, ale i z 99,9 F (kromÄ› zmĂ­nÄ›nĂ˝ famĂłznĂ­ Blood Makes Noise taky tĹ™eba skvÄ›lá When Heroes Go Down), zato se nedostalo na nic z Days of Open Hand a z Nine Objects of Desire dala Suzanne tuším jenom Caramel. KromÄ› známĂ˝ch vÄ›cĂ­ došlo i na pár novinek z chystanĂ˝ho alba, docela se těším na studiovou podobu zajĂ­mavĂ˝ skladby Unbound, na druhou stranu sem patĹ™il i patrnÄ› jedinej slabší moment koncertu – pĂ­sniÄŤka s názvem New York Is a Woman, coĹľ je taková normálnĂ­ countryfolkovka, navĂ­c mi hodnÄ› pĹ™ipomĂ­nala A Heart in New York od Garfunkela. Nic tragickĂ˝ho, vÄ›tšina pĂ­sniÄŤkářek by se za nĂ­ stydÄ›t nemusela, ale na ostatnĂ­ pecky to nemÄ›lo.

NaštÄ›stĂ­ hned potom pĹ™išla In Liverpool, snad nejlepší vÄ›c ze všech (lĂ­bila se mi nejvĂ­c i na minulĂ˝m celokapelnĂ­m koncertÄ› v Pakulu). Tady se Suzanne a Mike rozjeli snad nejvĂ­c a ty dva nástroje fakt zastaly minimálnÄ› normálnĂ­ kapelu, ne-li orchestr :-). NormálnĂ­ hracĂ­ doba konÄŤila povinnĂ˝ma hitovkama Luka a Tom's Diner, mezi přídavky zaznÄ›la Calypso s famĂłznĂ­m ViscegliovĂ˝m partem (jo, opakuju se, ale nemĹŻĹľu jinak) a celĂ˝ to skonÄŤilo vesele se starou music-hallovou klasikou Have You Met Sir Jones od Rogerse a Harta. A my s Jarmilou šli na mojito k Fatboyovi na StarĂ˝ MÄ›sto a bylo nám skvÄ›le…

h1

Stínové divadlo

Saturday, July 15th, 2006

Málokdy se stane, Ĺľe by mÄ› jediná fotka vyprovokovala k samostatnĂ˝ zprávÄ› tady na Tolimatech, nicmĂ©nÄ› teÄŹ ano. Tahle vÄ›c mÄ› skuteÄŤnÄ› dostala. SchválnÄ›, co v tom kdo najdete. Autorku znám z fotosrazĹŻ a nikdy mi nepĹ™ipadala nijak pĹ™ehnanÄ› temná, nicmĂ©nÄ› v tĂ˝ fotce vidĂ­m velmi zajĂ­mavĂ˝ vÄ›ci a rozhodnÄ› nejsou moc pozitivnĂ­. TĂ­m lĂ­p, darkness rulez :-).

h1

Shine On You Crazy Diamond…

Tuesday, July 11th, 2006

HodnÄ›, hodnÄ› smutná zpráva. V pátek 7.7. umĹ™el Syd Barrett, zakladatel a prvnĂ­ vĂ˝hradnĂ­ autor a zpÄ›vák Pink Floyd. Kdyby se dávalo dohromady deset lidĂ­, kterĂ˝ nejvĂ­c ovlivnili muziku v poslednĂ­ch tĹ™iceti letech, asi by mezi nima nechybÄ›l. GeniálnĂ­ šílenec, se kterĂ˝m sice asi nebylo ĂşplnÄ› lehkĂ˝ pracovat, bez kterĂ˝ho by ale neexistovala psychedelická scĂ©na ani jejĂ­ následovnĂ­ci od Steeleye Span pĹ™es Crowded House po Radiohead. KdyĹľ mi bylo 17–18, asi jsem nikoho neposlouchal vĂ­c, ani Dylana nebo Younga. Pink Floyd se z jeho vlivu dostali aĹľ v hloubi 70. let, ale pořád jim ještÄ› stál za to, aby mu vÄ›novali desku Wish You Were Here (vÄ›dÄ›li jste vĹŻbec, kdo Ĺľe je ten „bláznivej diamant“?) Z tÄ›ch mnoha historek, co jsem o Sydovi ÄŤetl, se mi teÄŹ vybavuje hlavnÄ› jedna: Jednou hráli Floydi v klubu, kterej mÄ›l okna pĹ™esnÄ› na vĂ˝chod. Barrett okamĹľitÄ› pĹ™esunul začátek koncertu na ÄŤas vĂ˝chodu slunce (bylo lĂ©to, takĹľe zhruba ÄŤtyĹ™i ráno), rozbil na záchodÄ› zrcadlo, jeho stĹ™epama si polepil kytaru a pak bÄ›hem koncertu házel lidem do oÄŤĂ­ ĂşsvitovĂ˝ prasátka. Ach jo. Jdu si pustit Madcap Laughs a Piper at the Gates of Dawn, dneska se mnou asi moc zábavy nebude… :-(

h1

Po letech na vodÄ› aneb Vltava 2006

Sunday, July 9th, 2006

KdyĹľ zaÄŤalo bĂ˝t pĹ™ed pár tĂ˝dny definitivnÄ› jasnĂ˝, Ĺľe se neuskuteÄŤnĂ­ ani omezená varianta tábora pro osiĹ™elej bĂ˝valej avisáckej dorost, říkal jsem si, jestli se nám s byvší táborovou partou podaří vĹŻbec nÄ›co podniknout. A vida, nakonec z toho vylezla jedna z nejpříjemnÄ›jších akcĂ­ poslednĂ­ doby, tĂ˝dennĂ­ sjezd Vltavy po tradiÄŤnĂ­ trase Vyšší Brod – Boršov. Osazenstvo vĂ­cemĂ©nÄ› klasickĂ˝, tj. Jana, Lukáš, Aja, Michal, KarolĂ­na, JohÄŤa, Eliška, k tomu KarolĂ­nin milĂ˝ Petr a jejich kamarádka Inka. Vše potĹ™ebnĂ© zaĹ™izovala hlavnÄ› Jana, pochopitelnÄ› skvÄ›le :-). Zážitky jsou ještÄ› velmi ÄŤerstvĂ©, proto sem hodĂ­m jen nÄ›kolik nahodilĂ˝ch postĹ™ehĹŻ bez systematiÄŤtÄ›jšího uspořádánĂ­:

# AĹľ budem příštÄ› plánovat vodu, pravdÄ›podobnÄ› se budeme řídit zprávami o povodnĂ­ch. Pár dnĹŻ pĹ™ed startem akce byla zaplavená pĹŻlka jiĹľnĂ­ch ÄŚech vÄŤetnÄ› Krumlova a zdálo se, Ĺľe by s plavbou mohly bĂ˝t problĂ©my, nakonec ale nehrozilo nic a dĂ­ky vysokĂ˝mu stavu vody tekla uĹľ tak docela rychlá Vltava tak, Ĺľe jsem to ještÄ› nezaĹľil (pro znalce: uĹľ jste nÄ›kdy zaĹľili, aby vás proud bez pádlovánĂ­ v naprostĂ˝ pohodÄ› donesl aĹľ k jezu ve VÄ›tĹ™nĂ­m?). Fantazie.

# Od pĹŻjÄŤovny Lora jsme dostali plastovĂ˝ kocábky, kterĂ˝ jsou oproti klasickejm laminátkám hoooodnÄ› špatnÄ› Ĺ™iditelnĂ˝. Projevilo se to uĹľ na prvnĂ­m jezu pod Vyšákem, kde šly všechny lodÄ› do hodin. ÄŚasem si ÄŤlovÄ›k zvykne, ale stejnÄ› mi lepší manĂ©vrovatelnost nÄ›kdy chybÄ›la. Na druhou stranu má plast i svĂ˝ vĂ˝hody – kdyĹľ Petr s Inkou narvali na poslednĂ­m jezu poslednĂ­ etapy kilák pĹ™ed koncem loÄŹ v proudu pod šutry, asi by to laminátka nepĹ™eĹľila.

# NejvÄ›tší mor na vodÄ› jsou rafťáci. Rafty jsou urÄŤenĂ˝ do alpskejch Ĺ™ek, ne na Vltavu. Na nĂ­ fungujou coby parnĂ­ válce, prakticky se nedaj ovládat, zato pĹ™ejedou a projedou vše. Jejich posádky tomu odpovĂ­daj – zpravidla jde o tupá, od rána oĹľralá hovada, co sice drĹľej pádlo jak prase kost a na kánoi by se patrnÄ› cvakly i na oleji, ale zato ÄŤlovÄ›ku klidnÄ› vjedou do cesty dva metry pĹ™ed vjezdem do šlajsny. ZabĂ­t málo. I mĂ­rumilovná Eliška od druhĂ˝ho dne plavby reagovala na blĂ­zkost rafťákĹŻ varovnÄ› pozdviĹľenĂ˝m pádlem.

# K veselejšímu tĂ©matu – plavba po VltavÄ› se dá pojmout i jako vĂ˝bornĂ˝ turnĂ© po prima hospodách. V RoĹľmberku lze doporuÄŤit gotickou restauraci u Martina (jen je potĹ™eba mĂ­t štÄ›stĂ­ na obsluhu), v KrumlovÄ› jsou moĹľnosti nevyÄŤerpatelnĂ©, nicmĂ©nÄ› stará dobrá Ĺ atlava je fakt svÄ›tovej unikát. Taky nás moc potěšil KrumlovskĂ˝ mlĂ˝n s barem Strojovna (skvÄ›lĂ© pro milovnĂ­ky Pini Colady a technickĂ˝ch muzeĂ­), zato nábĹ™eĹľnĂ­ hospoda Tornádo mÄ›la dost much.

# PoÄŤasĂ­ bylo fantastickĂ˝, od druhĂ˝ho dne slunce, vedro, prĹŻtrĹľ mraÄŤen pĹ™išla aĹľ poslednĂ­ veÄŤer ve ZlatĂ˝ KorunÄ›. Zato byla pořádná. Sice nám zkazila plánovanĂ˝ posezenĂ­ u ohnÄ› a buĹ™tĹŻ (v KorunÄ› to s hospodama nenĂ­ nic moc), ale zato zvedla hladinu o dalších 30 cm, takĹľe poslednĂ­ etapa patĹ™ila k famĂłznĂ­m vodáckĂ˝m zážitkĹŻm – do ÄŤehoĹľ lze, neb vše dobĹ™e dopadlo, nakonec zapoÄŤĂ­tat i zmĂ­nÄ›nĂ˝ karambol Inky a Petra.

# AĹľ se bude konat mistrovstvĂ­ svÄ›ta v tom, kdo toho za den vĂ­c seĹľere, pĹ™ihlásĂ­me do nÄ›j Miskinha a vydÄ›láme miliĂłn dolarĹŻ :-) .

h1

Alpy 2006 - Berchtesgaden, ÄŤerven 2006

Sunday, July 9th, 2006

Po roce od prima vĂ˝letu na Wilder Kaiser (Tyroly, Rakousko) jsme se s Jarmilou, Alenou a Pavlem vydali zase do Alp, tentokrát BerchtesgadenskĂ˝ch (na hranici Bavorska a Rakouska kousek od Salzburgu). Začátek patĹ™il k zážitkĹŻm, na kterĂ˝ se jen tak nezapomĂ­ná – na parkovišti ve mÄ›stÄ› Königssee u jezera stejnĂ©ho jmĂ©na (600 m n.m.) jsme se sešli asi v pĹŻl šestĂ˝ veÄŤer, pĹ™ed sebou podle prĹŻvodce 4 hodiny cesty a 1320 m pĹ™evýšenĂ­ na chatu Watzmannhaus pod hlavnĂ­m hĹ™ebenem. Nutno stihnout za svÄ›tla, pochopitelnÄ›. ÄŚili docela nabitej program. Ĺ˝e na nás pĹ™i počáteÄŤnĂ­m ĂşnavnĂ˝m vĂ˝stupu lesem zaÄŤalo krápat, to po nÄ›kolikatĂ˝dennĂ­ch vedrech nijak zvlášť nevadilo, ovšem kdyĹľ se normálnĂ­ cesta zmÄ›nila ve vĂ˝stup na lanech, normálnĂ­ déšť zhoustl na Ăşroveďż˝? slušnĂ˝ prĹŻtrĹľe mraÄŤen a do toho nezadrĹľitelnÄ› zaÄŤala padat tma, docela konÄŤila sranda. Do toho jsme to tam nikdo neznali a nemÄ›li tušenĂ­, kolik toho pĹ™ed sebou ještÄ› máme. Na chatu jsme nakonec dorazili uĹľ skoro za tmy a tak promoÄŤenĂ˝, Ĺľe jsem to snad deset let nezaĹľil – ani ĂşdajnÄ› nepromokavĂ˝ bágly to ani náhodou nevydrĹľely. I přítomnĂ­ tvrdĂ­ horalovĂ© z wehrmachtu, vyzbrojenĂ­ cepĂ­ny, maÄŤkami a podobnĂ˝mi hraÄŤkami, to komentovali, jako Ĺľe jsme docela tvrďáci.

Další den zprvu pĹ™inesl ponÄ›kud smíšenĂ˝ pocity – po pomÄ›rnÄ› dlouhĂ˝m sušenĂ­ aspoďż˝? toho nejnutnÄ›jšího jsme vylezli na hĹ™eben Watzmannu (Hocheck, 2650 m), ÄŤĂ­mĹľ jsme se oba s Jarmilou ocitli nejvýš v ĹľivotÄ› (letadlo se nepoÄŤĂ­tá). Potud skvÄ›lĂ˝, jen nám to trochu kalila zhruba pÄ›timetrová viditelnost. VeÄŤer se po návratu na Watzmannhaus naštÄ›stĂ­ zaÄŤaly mraky trhat a nakonec z toho byl jeden z nejlepších západĹŻ slunce, jakĂ˝ jsem kdy v ĹľivotÄ› vidÄ›l. A další dny uĹľ bylo vše v pohodÄ›, tj. modrĂ˝ nebe, slunce praĹľilo (v ĹľivotÄ› jsem se tak nespálil, ta výška dÄ›lá svoje), fantastickĂ˝ rozhledy, pĹ™iměřenÄ› nároÄŤnĂ˝ cesty, prostÄ› skvÄ›lĂ˝ hory. Na Watzmannhausu vĂ˝bornÄ› vaĹ™ej (zejmĂ©na Bergsteigereintopf stál za to), kupodivu tam maj i velkej vĂ˝bÄ›r skvÄ›lĂ˝ho vĂ­na (pĹ™i pozorovánĂ­ západu slunce za zasněženĂ˝mi štĂ­ty na terase se velmi hodilo) a nouze nebyla ani o legraÄŤnĂ­ zážitky (cca 40 horalĹŻ sledujĂ­cĂ­ch fotbalovĂ© osmifinále NÄ›mecko-Ĺ vĂ©dsko). NejnároÄŤnÄ›jší cesta nás paradoxnÄ› ÄŤekala aĹľ pĹ™i sestupu do St. Bartholomä na zmĂ­nÄ›nĂ©m jezeĹ™e Königssee – cca 30 cm Ăşzkej zásek do 800 m vysokĂ˝ kolmĂ˝ stÄ›ny konÄŤĂ­cĂ­ na bĹ™ehu jezera, mĂ­sty s jištÄ›nĂ­m, ale taky bez, ÄŤastĂ˝ suĹĄovĂ˝ pole, nebyla to sranda ani za slunka, za deštÄ› si to nedokážu pĹ™edstavit. Po ÄŤtyĹ™ech dnech jsme toho mÄ›li plnĂ˝ kecky, ovšem odjĂ­ĹľdÄ›li jsme velmi, velmi spokojenĂ­. Jen doufám, Ĺľe se příštÄ› do hor dostanem dřív neĹľ za rok…

Foťák pochopitelnÄ› nezahálel – kolega Pitr z fotografovani.cz mi pĹŻjÄŤil širokorozsahovej objektiv (dĂ­ky!!!), takĹľe jsem ani nemusel tahat kompletnĂ­ vĂ˝bavu, a Ĺľe bylo co fotit. Koho to zajĂ­má, obrázky najde tady.