KdyĹľ festivalu odĹ™ekne headliner, v tomto pĹ™ĂpadÄ›
Sinéad O'Connor, je to svinská smůla. Na druhou stranu toho
v setlistu zbylo vĂc neĹľ dost, aby ÄŤlovÄ›k vyrazil do
přÚerný polednà výhně do Stromovky.
Zprávě z akce tentokrát nejlépe prospěje chronologická
forma, na nic vĂc mi v tomhle vedru mozkovĂ˝ buďż˝?ky
nezbývajÅ
12:00 ZatĂmco festival zaÄŤĂná koncertem Dave
Murphy Bandu, já nesmyslnÄ› bloudĂm Prahou
v tramvajĂch. V pÄ›tatĹ™icetistupďż˝?ovĂ˝
vĂ˝hni mi to fakt nemyslĂ a navĂc ty linky jezdÄ›j nÄ›jak
divně, což pro člověka, kterej jezdà MHD jen v nouzi
nejvyššĂ, znamená docela komplikaci. KdyĹľ se koneÄŤnÄ›
ve Stromovce před vchodem do areálu potkávám se
Štěpánem a jeho kamarádem Rosťou, můžu se jim (a
potaĹľmo i Murphymu) akorát tak omluvit – prvnĂ
ÄŤĂslo právÄ› skonÄŤilo. Lezem dovnitĹ™,
obhlĂĹľĂme terĂ©n, hoši vytahujĂ 1,5 l
vĂna v PET flašce. S dĂky odmĂtám, nejsem
sebevrah.
12:40 ScĂ©na vypadá pomÄ›rnÄ› zajĂmavÄ› –
2 samostatnĂ˝ velkĂ˝ pĂłdia, zatĂmco se na jednom hraje, na
druhĂ˝m se chystá a zvuÄŤĂ přÚtĂ koncert. Je
to vĂ˝bornĂ˝, ÄŤasovej program se celou dobu stĂhá na minutu
pĹ™esnÄ›, žádnĂ˝ ĂşmornĂ˝ ÄŤekánĂ,
organizátoři by si zasloužili pochvalu před nastoupenou jednotkou.
TeÄŹ na pĂłdium ÄŤ.2 leze MišĂk a Etc.
Dlouho jsem je nevidÄ›l. Registruju zmÄ›nu u bicĂch, neĹľ se
ale stihnu zaradovat, Ĺľe by odešel mĹŻj nepĹ™Ăliš
oblĂbenej Zelenka, oznamuje MišĂk, Ĺľe se jedná jen
o jednorázovej záskok (Vašek ZĂma z Blue Effect).
Produkce standardnĂ, na mĹŻj vkus trochu utahaná, nicmĂ©nÄ›
Ĺ tÄ›pán MišĂka naĹľivo ještÄ› nevidÄ›l a tak
je nadšen, coĹľ chápu. Já ale po chvĂli mizĂm do
stĂnu, v tom pekle pod pĂłdiem se nedá vydrĹľet.
13:40 Bez pĹ™Ăpravy a varovánĂ do nás praštil
prvnĂ vrchol festivalu – Tyler Bryant Band.
Patnáctiletej (!!!) kluk, kterýho předcházà pověst
mladýho nástupce Stevie Ray Vaughna. No, ani moc nekecá. Když
člověk rozchodà trochu silácký pózy (což jde vzhledem
k věku tolerovat), hraje jak pámbu. Klasický power trio, basa a
bubny drĹľej spodek a nikam se necpou, ani Tyler ale zbyteÄŤnÄ›
neujĂĹľdĂ do zbyteÄŤnĂ˝ exhibice, sĂłla jsou dlouhĂ˝ tak
akorát, umà i zpomalit a protáhnout tón, parádně
pracuje se zvukem. Vrcholem jsou hendrixovky Foxy Lady a Voodoo Chile. Chudák
Ĺ tÄ›pán z toho po pár pĂsnĂch upadá do
těžký deprese a během deseti minut likviduje
v podpĂłdiovĂ˝ peci asi tak litr zteplalĂ˝ho TramĂnu, coĹľ
ho vĂcemĂ©nÄ› ukládá do kytek. Ale koncert stateÄŤnÄ›
dokoukal
.
14:40 Tyler dohrál. Táhneme Ĺ tÄ›pána do stĂnu,
lijem do něj vodu a přesvědčujem ho, aby tu sebevraždu
ještÄ› nepáchal (mj. odmĂtám shánÄ›t dalšĂho
kytaristu do Peace Frog). Na dvojce mezitĂm zaÄŤĂná
Blue Effect. No, po Bryantovi je to jako zelená po
patnáctiletĂ˝ single malt whisky. KĹ™ĂĹľek z Walk-Choc-Ice
zpĂvá hodnÄ› divnÄ›, takovĂ˝ zteplalĂ˝ tremolo tam
pořád má, jako by si chtÄ›l hrát, já nevĂm, tĹ™eba
na Petra Nováka. U Kuřete v hodinkách
pĹ™emýšlĂm, jestli to nenĂ parodie. Asi nenĂ. Ale
znà to tak. No nic, aspo�? je čas vyzkoušet kvalitu
zdejšĂch utopencĹŻ.
15:40 Na scénu leze James Harries Band. Harries je
anglickej pĂsniÄŤkář s divĂ˝m pohledem a mĂrnÄ›
dylanovským hlasem, doprovázà ho malá česká supergroup
(Chyška, Jakubec, Smetáček). Dohromady to sice nenĂ
žádná rána do palice jako Bryant, ale je to prima – nÄ›co
mezi Jeffem Buckleym a Oasis, ale bez protivnýho Gallaghera. Ve vedru pod
pĂłdiem nevydrĹľĂm, ale v trávÄ› pod stromy se u toho
válĂ pĹ™ĂjemnÄ›.
16:40 Na „ÄŤeskĂ˝“ dvojce zaÄŤĂná show
JiĹ™Ăho SuchĂ©ho, coĹľ znamená dalšĂ
pĹ™ĂleĹľitost k prozkoumánĂ
vzdálenÄ›jšĂch konÄŤin areálu (pán promine, ale
přišel jsem na muziku, ne na kabaret). Naši pozornost přitáhl
pĹ™edevšĂm stan urÄŤenĂ˝ pro jam session, kterej ale
momentálně okupuje trio jakýchsi jazzrockových pidlikářů
bez myšlenky. Nakonec konÄŤĂm s mojitem u jednoho ze
stánkĹŻ. Je trochu šizenĂ˝, ale ve vedru osvěžĂ.
17:40 James Blood Ulmer & Memphis Blues Band, kytara
Vernon Reid. DvÄ› kytary, foukaÄŤka, housle, piáno, basa a bicĂ,
zvuk jak z Chicaga z roku 1954. Spoonful, Little Red Rooster,
I Just Wanna Make Love to You, Love the Life I Live a mnoho
dalšĂch starejch klasickejch pecek. Back to the roots. Band Muddyho
Waterse s Little Walterem a Willie Dixonem uĹľ naĹľivo neuvidĂm,
tak aspon tohle. NavĂc z Ulmera teÄŤe charisma jak ze starĂ˝ho
šamana nÄ›kde v Zimbabwe. Paráda. NavĂc uĹľ pod pĂłdium
nesvĂtĂ slunce, tak se tam dá bejt.
18:50 SkonÄŤilo blues, zaÄŤĂná Ĺ˝lutej pes.
Byly časy, kdy to bylo jedno a totéž, nicméně to už bylo
dávno. Dneska je to – sorry – trapná vyšeptalá parta
rutinérů bez ducha, vedená člověkem, kterej už dávno
provařil svůj muzikantskej kredit v různejch TV
soutěžĂch a estrádách. Prcháme k jamovĂ˝mu stanu,
kde hraje nějaký trio věci od Ten Years After a nenà to
špatnĂ˝. Potkáváme partu ze Ĺ pajzu, vzpomĂnáme na
náš nedávnej koncert a jsme chváleni, dĂky ÄŤemuĹľ se
Štěpán poprvý od koncertu Bryanta přestává
tvářit jak kakabus.
20:00 Druhej suverĂ©nnĂ vrchol veÄŤera – Blind Boys
of Alabama. Šest hlasů od basu po dost neuvěřitelnej
sopránek (chlap jak hora), dva jen zpĂvaj, zbytek i hraje
(klasika – 2 kytary, basa, bicĂ). Repertoár klasickej
– blues, spirituály, gospely, ale taky jedna pecka od RedHotĹŻ
(název si teÄŹ nevybavuju, sorry). O charismatu platĂ
totéž co u Ulmera, ale ještě mnohokrát znásobeno. Jen
jsem se párkrát musel donutit neposlouchat texty – tĂ˝
kĹ™esĹĄanskĂ˝ agitace na mÄ› bylo trochu pĹ™Ăliš, ale co,
Alabama. FamĂłznĂ byla procházka nejstaršĂho a
nejtlustšĂho slepĂ˝ho ÄŤernocha v kotli pod pĂłdiem za
stálĂ˝ho zpĂvánĂ. Zato zvukaĹ™ mÄ›l bohuĹľel dost
problĂ©m s mikrofony – jeden z nich celĂ˝ vystoupenĂ
moc nefungoval. Jo, a ještě se mi pokusila zkazit dojem Irena
Budweiserová, která stála vedle mě a v The Last Time se
usilovnÄ› snaĹľila Blind Boys pĹ™ekĹ™iÄŤet. NaštÄ›stĂ
vĂc textĹŻ neumÄ›la, moc jĂ to s Blind Boys nešlo
– pĹ™ece jen je to trochu jiná liga.
21:15 A finále – Maceo Parker. Funky Fiesta,
křičel druhej zpěvák do prvnà skladby a měl recht.
Úžasná jĂzda. KromÄ› Mistrova sága ještÄ› trubka,
trombĂłn, kytara, basa, klávesy a bicĂ, vše virtuĂłznĂ.
MaceĹŻv repertoár nemám moc naposlouchanej a tak neposlouĹľĂm
názvy skladeb, ale soudÄ› podle reakcĂ
zasvÄ›cenÄ›jšĂch se šlo od hitu k hitu, do toho se
hrál taky James Brown nebo Ray Charles (Georgia on My Mind, You Don't Know
Me). ZajĂmavá byla skladba To Be or Not To Be, do kterĂ˝ si
konferenciérka zarecitovala slušnej kousek Hamleta. Akorát to hoši
trochu pĹ™ehnali s dĂ˝lkou – vinou vĂ˝padku SinĂ©ad mÄ›li
k dispozici skoro tři hodiny a fakt je naplnili, což na mě po
celĂ˝m dni bylo trochu pĹ™Ăliš a nakonec jsem zmizel pĹ™ed
pĹ™Ădavkama. Ztahanej jak burlackej pes, ale maximálnÄ›
spokojenej.