Tolimati.cz

Prima koncertnĂ­ sezĂłna pokraÄŤuje a co bych okolo toho zlehka našlapoval, napíšu to rovnou – máme za sebou další z jejĂ­ch vrcholĹŻ. Suzanne Vega jsme vidÄ›li uĹľ poÄŤtvrtĂ˝, z toho podruhĂ˝ v komornĂ­m duu s basistou Michaelem Viscegliou, a snad ještÄ› nikdy mÄ› nepotěšila tak jako dneska. A to prosĂ­m v prostĹ™edĂ­, kterĂ˝ na to zprvu příliš nevypadalo – ve StátnĂ­ opeĹ™e.

Na to, jak civilnĂ­ koncert oba muzikanti odehráli, byla Opera v celĂ˝ tĂ˝ svĂ˝ pompĂ©znĂ­ zlatoÄŤervenosti opravdu hodnÄ› koĹľená, koneckoncĹŻ i samotná Suzanne poznamenala, Ĺľe v něčem podobnĂ˝m hraje málokdy a Ĺľe to na ni pĹŻsobĂ­ dost vĂ˝hruĹľnĂ˝m dojmem. JeštÄ› Ĺľe jsme sedÄ›li v prvnĂ­ Ĺ™adÄ› a tak jsme mohli vnĂ­mat jen normálnÄ› vypadajĂ­cĂ­ pĂłdium. Koncert zaÄŤal podobnÄ› jako pĹ™ed sedmi lety na Jamu starou a mou velmi oblĂ­benou Marlene on the Wall a nejpozdÄ›j bÄ›hem druhĂ˝ vÄ›ci (Small Blue Thing, taky z prvnĂ­ desky) bylo jasnĂ˝, Ĺľe pĹ™es minimalistickĂ˝ obsazenĂ­ zaĹľijem opravdu hodnÄ› muziky. SV hraje na kytaru hodnÄ› zvláštnĂ­m zpĹŻsobem, kytara kolikrát nedÄ›lá obvyklej harmonickej podklad, harmonickou linku drží spíš basa a kytara hraje nÄ›co jako kontrapunkt. S normálnĂ­ kapelou to nenĂ­ tolik patrnĂ˝, takhle jo. VĹŻbec nechápu, jak do toho doprovodu-nedoprovodu Suzanne mĹŻĹľe zpĂ­vat, ale já nechápu vÄ›cĂ­… kaĹľdopádnÄ› to znĂ­ fantasticky. No a Visceglia pĹ™edvádĂ­ s basou vÄ›ci, za kterĂ˝ by se ani boĹľskĂ˝ Tony Levin stydÄ›t nemusel, mĂ­sty (Blood Makes Noise, kupříkladu) kytara vĹŻbec nehrála a basa znÄ›la jak nÄ›kolik nástrojĹŻ najednou. A pokud náhodou nemÄ›l dvÄ› vteĹ™iny co dÄ›lat, stihl si aspon pohrát s efekty, coĹľ mÄ›lo ĂşspÄ›ch zejmĂ©na v klasice Queen and the Soldier – neÄŤekanĂ˝ houknutĂ­ zpÄ›tnĂ˝ vazby do slov „Out in the distance, the order was heard/and the soldier was killed still waiting for her word“ mi nahnalo husĂ­ kĹŻĹľi asi tak na pÄ›t minut.

Suzanne byla oÄŤividnÄ› v dobrĂ˝ náladÄ› a hlavnÄ› v prvnĂ­ pĹŻlce koncertu mÄ›la chuĹĄ vyprávÄ›t o tom, co která pĂ­sniÄŤka znamená, coĹľ vyznÄ›lo pikantnÄ› zejmĂ©na u hodnÄ› cynickĂ˝ „rozchodovky“ I'll Never Be Your Maggie May, kterou okoĹ™enila takovĂ˝m vĂ˝kladem, Ĺľe pokud to nÄ›kdy uslyší inkriminovanej ex-manĹľel, patrnÄ› strávĂ­ zbytek Ĺľivota v kanále. Jinak se starĂ˝ vÄ›ci střídaly s novÄ›jšími, snad nejvĂ­c se hrálo z prvnĂ­ch dvou desek, ale i z 99,9 F (kromÄ› zmĂ­nÄ›nĂ˝ famĂłznĂ­ Blood Makes Noise taky tĹ™eba skvÄ›lá When Heroes Go Down), zato se nedostalo na nic z Days of Open Hand a z Nine Objects of Desire dala Suzanne tuším jenom Caramel. KromÄ› známĂ˝ch vÄ›cĂ­ došlo i na pár novinek z chystanĂ˝ho alba, docela se těším na studiovou podobu zajĂ­mavĂ˝ skladby Unbound, na druhou stranu sem patĹ™il i patrnÄ› jedinej slabší moment koncertu – pĂ­sniÄŤka s názvem New York Is a Woman, coĹľ je taková normálnĂ­ countryfolkovka, navĂ­c mi hodnÄ› pĹ™ipomĂ­nala A Heart in New York od Garfunkela. Nic tragickĂ˝ho, vÄ›tšina pĂ­sniÄŤkářek by se za nĂ­ stydÄ›t nemusela, ale na ostatnĂ­ pecky to nemÄ›lo.

NaštÄ›stĂ­ hned potom pĹ™išla In Liverpool, snad nejlepší vÄ›c ze všech (lĂ­bila se mi nejvĂ­c i na minulĂ˝m celokapelnĂ­m koncertÄ› v Pakulu). Tady se Suzanne a Mike rozjeli snad nejvĂ­c a ty dva nástroje fakt zastaly minimálnÄ› normálnĂ­ kapelu, ne-li orchestr . NormálnĂ­ hracĂ­ doba konÄŤila povinnĂ˝ma hitovkama Luka a Tom's Diner, mezi přídavky zaznÄ›la Calypso s famĂłznĂ­m ViscegliovĂ˝m partem (jo, opakuju se, ale nemĹŻĹľu jinak) a celĂ˝ to skonÄŤilo vesele se starou music-hallovou klasikou Have You Met Sir Jones od Rogerse a Harta. A my s Jarmilou šli na mojito k Fatboyovi na StarĂ˝ MÄ›sto a bylo nám skvÄ›le…