Tolimati.cz

Je mi jasný, že jste si povídání o jednom z největších koncertů sezóny patrně přečetli už ve spoustě renomovanějších a navíc poněkud pohotovějších médií, ale nešť. Přece jen si dojmy z jednoho z největších hudebních zážitků uplynulých měsíců nechci nechat jen pro sebe.

Přitom jsem měl dopředu určitý pochybnosti, pramenící z jistého hrůzyplného zážitku z července 1990. Tehdy jsme s Irenou L. (tehdy ještě Š.) u kamarádů v jednom severoitalském městečku celí nadšení večer sedli k televizi, abychom si vychutnali živé boření Berlínské zdi aneb Watersovo předvedení The Wall v německé metropoli. Následovaly nesmírně smutné dvě hodiny plné nesmyslně bombastických scén, nesehraných muzikantů, příšerně falešného zpěvu (ten chlápek ze Scorpions, Cindy Lauper, bohužel i Sinéad O’Connor etc.) a vůbec průser jak mraky. Kdyby se to tomu mělo přiblížit, snad Watersovi vlastnoručně pošlu ten drahej lístek k proplacení, říkal jsem si cestou do Vysočan.

Jenže naštěstí nebyl důvod. Úvodní In the Flesh? zněla možná až příliš krotce (Waters s ní otvíral už minulej koncert a tam byla nějak razantnější), ale od druhý The Thin Ice už to po hudební stránce nemělo chybu. Kapela se od minulýho turné příliš nezměnila, jen ústřední kytarista Dave Kilminster působí ještě jistěji a dělá fakt minimálně 9/10 Gilmoura. A celý partě to hrálo skvěle. Popravdě řečeno mě během první půlky (kdy kapela ještě nehrála schovaná za zdí) bavilo víc sledovat muzikanty než efekty a videoprojekce, takže mi možná něco ušlo. Ale pro mě je The Wall zkrátka především muzika a až pak divadlo.

A provedení Zdi mi kupodivu přišlo o dost živější než před třema lety Dark Side of the Moon – tam šlo o čistě archeologickou práci a každej tón zněl stejně jako na desce, tady kapela občas opustila originál a většinou slušně přitvrdila. Například v Another Brick in the Wall pt.2 a 3 nebo ve zpomalený, ale vyostřený Mother. Asi nejsoučasněji zněla skvělá One of My Turns. Gilmourovy pěvecký party zpíval většinou Robbie Wyckoff – vypadal trochu jak z východoněmecký estrády, ale pěl skvěle.

A ta bombastická a poněkud plakátová výprava? Zopakuju, co jsem psal po minulým Watersově koncertě: za posledních 37 let (od Wish You Were Here) udělal jen jedno nepolitický album, jinak se holt ke světu okolo hlasitě vyjadřuje. Berte, nebo nechte být – pokud vám vadí poměrně vysoká hladina patosu, existuje jistě mnoho lepších způsobů, jak utratit nějaký dva litry. Mně to nevadilo, věděl jsem, do čeho jdu.

Druhé půlce (té za zdí) předcházela čtvrthodinová přestávka, což byla v podstatě jediná věc, která mi na koncertě nesedla – trochu tím spadl řemen po tom počátečním zápřahu a kapele zas chvíli trvalo, než se dostala do tempa. Ale už během Hey You se vše srovnalo a koncert nadále probíhal dle očekávání – při Nobody Home se ze zdi vysunul kompletně zařízenej pokoj s televizí, stolem a křeslem, v němž seděl a zpíval Waters, sólo v Comfortably Numb zase odehrál Kilminster na samým vrcholku zdi. Kapela se postupně přestěhovala před zeď, která sloužila jako projekční megaplátno, občas Waters použil známý záběry z Parkerova filmu The Wall (Waiting for the Worms nebo v první půlce Empty Spaces), občas něco úplně novýho. No a pak už přišel The Trial (Waters ho odzpíval celej sám a mně definitivně spadla čelist, jak mu to před sedmdesátkou jde), Zeď se zřítila a bylo to. Závěrečnou Outside the Wall sám šéf odehrál na trubku, ostatní si zazpívali a já byl normálně dojatej, což se mi při podobných spektáklech většinou nestává. Sakra, zas mě dostal.

Žába na vědomost dává, že po hodně dlouhé době zase zakváká v Praze, konkrétně ve čtvrtek 14. dubna na Slamníku (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak Wolkerova 12, Praha 6). Hrajeme se spřátelenou partou Čerti ve stodole, výkop ve 20 h, přijďte včas . Těšíme se!

Lepší termín než 2. dubna si Van der Graaf Generator pro koncert v Praze opravdu vybrat nemohli – v poledne se běžel půlmaratón a protože se středním věkem je nutné bojovat aktivně, tak jsem se ho poprvé zúčastnil taky (čas 1:55, sláva :)). Dvouhodinové stání v našlapané a vydýchané Akropoli opravdu po podobném zážitku není optimální večerní program, ovšem co by člověk pro trochu pořádný muziky neudělal, že. Hlavně ať je to aspoñ stejně dobrý jako před dvěma lety, říkali jsme si s Ondrou T., lapaje po dechu v davu. A ono bylo, dokonce asi ještě lepší.

Kdyby někdo nevěděl, tak VdGG patřili v 70. letech k nejprogresiv­nějším kapelám britský nezávislý scény, v zásadě vyšli z art-rocku řekněme raně genesisovskýho střihu, ale vždycky byli mnohem drsnější (rádi se k nim hlásili i nastupující pankáči) a komerčně daleko míñ úspěšní. Pak se rozpadli a počátkem novýho století se dali znova dohromady. Podobně jako před dvěma lety těsně před koncertní šñůrou vydali novou desku – tehdy Trisector, letošní novinka se jmenuje A Grounding in Numbers. Je o dost tvrdší než ta minulá a kapela ji má očividně dost ráda, pocházela z ní snad polovina setlistu. Kromě toho se hrály i věci ze zmíněnýho Trisectoru a předchozího alba Present (2005), což znamená, že se Generators stále méně a méně vracejí do svý nejznámější éry a hrají hlavně věci ze současnosti. Ještě předloni byly nový skladby ve výrazný menšině.

Celej koncert odpálily Interference Patterns ze Trisectoru. Po pár věcech z novinky (Mr. Sands nebo nejtišší věc večera Your Time Starts Now) se dočkaly i starý máničky, v Akropoli výrazně převažující – potěšili je Lemmings z desky Pawn Hearts (1971). Oproti originálu byla tahle verze hodně nabroušená, což platilo i pro další skladby – pánové hráli celkově o dost razantněji než před dvěma lety. Zároveñ měli lepší zvuk, takže člověk slyšel každej tón a mohl se do těch šílenejch polyrytmů náležitě zaposlouchat. Už jsem to psal tehdy a napíšu to znova: pokud Hammill, Banton a Evans nemají v hlavě metronom kombinovanej s kalkulačkou, pocházej patrně z nějaký jiný planety, protože to se nedá ani spočítat, natož společně zahrát. Přesto to všechno VdGG hrajou s neuvěřitelnou lehkostí, jako by to byla tříakordová záležitost k táboráku. Neskutečný. A samostatnou kapitolou je Hammillův zpěv – minule zpíval o dost agresivněji a já to přičítal stárnutí hlasu, ovšem teď mi připadal mnohem uvolněnější a krásně si hrál s výrazem i texty.

Nový desky se mi obecně dost líběj, takže mi nedostatek starších pecek nijak nevadil. To ovšem neplatilo pro část publika, která holt chtěla slyšet Killera, Scorched Earth, Man-Erg nebo Still Life a časem začala na Hammilla a spol. nespokojeně pokřikovat. Ach jo, zase ostuda. Setlist byl přitom sestavenej výborně, dlouhý věci (třeba Over the Hill z Trisectoru, kterej se mimochodem zmíněným legendárním peckám v pohodě vyrovná) se střídaly s krátkýma údernýma peckama (Nutter Alert z Present) a pořád bylo co poslouchat. No a pak přišlo naprosto dokonalý finále v podobě Childlike Faith in Childhood’s End – tenhle nietzschovskej epos mám od VdGG snad úplně nejradši a ani jsem nedoufal, že ho uslyším naživo. A pánové se do toho opřeli tak, že publiku kolektivně a zcela hmatatelně spadla čelist. Ztichnul dokonce i ten debil vpravo uprostřed, kterej měl do tý doby pocit, že lidi přišli na něj, a tak pořvával nějaký pitomosti do každý klidnější pasáže. In the death of mere humans life shall start… Pak už jen přídavek v podobě další klasiky Sleepwalkers (máničky konečně ukojeny) a po hodině a půl byl konec. Parádní koncert, příště půjdu zas…