Tolimati.cz

Je mi jasnĂ˝, Ĺľe jste si povĂ­dánĂ­ o jednom z nejvÄ›tších koncertĹŻ sezĂłny patrnÄ› pĹ™eÄŤetli uĹľ ve spoustÄ› renomovanÄ›jších a navĂ­c ponÄ›kud pohotovÄ›jších mĂ©diĂ­, ale nešť. PĹ™ece jen si dojmy z jednoho z nejvÄ›tších hudebnĂ­ch zážitkĹŻ uplynulĂ˝ch mÄ›sĂ­cĹŻ nechci nechat jen pro sebe.

PĹ™itom jsem mÄ›l dopĹ™edu urÄŤitĂ˝ pochybnosti, pramenĂ­cĂ­ z jistĂ©ho hrĹŻzyplnĂ©ho zážitku z ÄŤervence 1990. Tehdy jsme s Irenou L. (tehdy ještÄ› Ĺ .) u kamarádĹŻ v jednom severoitalskĂ©m mÄ›steÄŤku celĂ­ nadšenĂ­ veÄŤer sedli k televizi, abychom si vychutnali ĹľivĂ© boĹ™enĂ­ BerlĂ­nskĂ© zdi aneb Watersovo pĹ™edvedenĂ­ The Wall v nÄ›meckĂ© metropoli. Následovaly nesmĂ­rnÄ› smutnĂ© dvÄ› hodiny plnĂ© nesmyslnÄ› bombastickĂ˝ch scĂ©n, nesehranĂ˝ch muzikantĹŻ, příšernÄ› falešnĂ©ho zpÄ›vu (ten chlápek ze Scorpions, Cindy Lauper, bohuĹľel i SinĂ©ad O’Connor etc.) a vĹŻbec prĹŻser jak mraky. Kdyby se to tomu mÄ›lo pĹ™iblĂ­Ĺľit, snad Watersovi vlastnoruÄŤnÄ› pošlu ten drahej lĂ­stek k proplacenĂ­, říkal jsem si cestou do VysoÄŤan.

JenĹľe naštÄ›stĂ­ nebyl dĹŻvod. ĂšvodnĂ­ In the Flesh? znÄ›la moĹľná aĹľ příliš krotce (Waters s nĂ­ otvĂ­ral uĹľ minulej koncert a tam byla nÄ›jak razantnÄ›jší), ale od druhĂ˝ The Thin Ice uĹľ to po hudebnĂ­ stránce nemÄ›lo chybu. Kapela se od minulĂ˝ho turnĂ© příliš nezmÄ›nila, jen ĂşstĹ™ednĂ­ kytarista Dave Kilminster pĹŻsobĂ­ ještÄ› jistÄ›ji a dÄ›lá fakt minimálnÄ› 9/10 Gilmoura. A celĂ˝ partÄ› to hrálo skvÄ›le. PopravdÄ› Ĺ™eÄŤeno mÄ› bÄ›hem prvnĂ­ pĹŻlky (kdy kapela ještÄ› nehrála schovaná za zdĂ­) bavilo vĂ­c sledovat muzikanty neĹľ efekty a videoprojekce, takĹľe mi moĹľná nÄ›co ušlo. Ale pro mÄ› je The Wall zkrátka pĹ™edevším muzika a aĹľ pak divadlo.

A provedenĂ­ Zdi mi kupodivu pĹ™išlo o dost ĹľivÄ›jší neĹľ pĹ™ed tĹ™ema lety Dark Side of the Moon – tam šlo o ÄŤistÄ› archeologickou práci a kaĹľdej tĂłn znÄ›l stejnÄ› jako na desce, tady kapela obÄŤas opustila originál a vÄ›tšinou slušnÄ› pĹ™itvrdila. Například v Another Brick in the Wall pt.2 a 3 nebo ve zpomalenĂ˝, ale vyostĹ™enĂ˝ Mother. Asi nejsouÄŤasnÄ›ji znÄ›la skvÄ›lá One of My Turns. Gilmourovy pÄ›veckĂ˝ party zpĂ­val vÄ›tšinou Robbie Wyckoff – vypadal trochu jak z vĂ˝chodonÄ›meckĂ˝ estrády, ale pÄ›l skvÄ›le.

A ta bombastická a ponÄ›kud plakátová vĂ˝prava? Zopakuju, co jsem psal po minulĂ˝m WatersovÄ› koncertÄ›: za poslednĂ­ch 37 let (od Wish You Were Here) udÄ›lal jen jedno nepolitickĂ˝ album, jinak se holt ke svÄ›tu okolo hlasitÄ› vyjadĹ™uje. Berte, nebo nechte bĂ˝t – pokud vám vadĂ­ pomÄ›rnÄ› vysoká hladina patosu, existuje jistÄ› mnoho lepších zpĹŻsobĹŻ, jak utratit nÄ›jakĂ˝ dva litry. MnÄ› to nevadilo, vÄ›dÄ›l jsem, do ÄŤeho jdu.

DruhĂ© pĹŻlce (tĂ© za zdĂ­) pĹ™edcházela ÄŤtvrthodinová pĹ™estávka, coĹľ byla v podstatÄ› jediná vÄ›c, která mi na koncertÄ› nesedla – trochu tĂ­m spadl Ĺ™emen po tom počáteÄŤnĂ­m zápĹ™ahu a kapele zas chvĂ­li trvalo, neĹľ se dostala do tempa. Ale uĹľ bÄ›hem Hey You se vše srovnalo a koncert nadále probĂ­hal dle oÄŤekávánĂ­ – pĹ™i Nobody Home se ze zdi vysunul kompletnÄ› zařízenej pokoj s televizĂ­, stolem a kĹ™eslem, v nÄ›mĹľ sedÄ›l a zpĂ­val Waters, sĂłlo v Comfortably Numb zase odehrál Kilminster na samĂ˝m vrcholku zdi. Kapela se postupnÄ› pĹ™estÄ›hovala pĹ™ed zeÄŹ, která slouĹľila jako projekÄŤnĂ­ megaplátno, obÄŤas Waters pouĹľil známĂ˝ zábÄ›ry z Parkerova filmu The Wall (Waiting for the Worms nebo v prvnĂ­ pĹŻlce Empty Spaces), obÄŤas nÄ›co ĂşplnÄ› novĂ˝ho. No a pak uĹľ pĹ™išel The Trial (Waters ho odzpĂ­val celej sám a mnÄ› definitivnÄ› spadla ÄŤelist, jak mu to pĹ™ed sedmdesátkou jde), ZeÄŹ se zřítila a bylo to. ZávÄ›reÄŤnou Outside the Wall sám šéf odehrál na trubku, ostatnĂ­ si zazpĂ­vali a já byl normálnÄ› dojatej, coĹľ se mi pĹ™i podobnĂ˝ch spektáklech vÄ›tšinou nestává. Sakra, zas mÄ› dostal.

Žába na vÄ›domost dává, Ĺľe po hodnÄ› dlouhĂ© dobÄ› zase zakváká v Praze, konkrĂ©tnÄ› ve ÄŤtvrtek 14. dubna na SlamnĂ­ku (kdyby náhodou nÄ›kdo nevÄ›dÄ›l, tak Wolkerova 12, Praha 6). Hrajeme se spřátelenou partou ÄŚerti ve stodole, vĂ˝kop ve 20 h, pĹ™ijÄŹte vÄŤas . Těšíme se!

Lepší termĂ­n neĹľ 2. dubna si Van der Graaf Generator pro koncert v Praze opravdu vybrat nemohli – v poledne se běžel pĹŻlmaratĂłn a protoĹľe se stĹ™ednĂ­m vÄ›kem je nutnĂ© bojovat aktivnÄ›, tak jsem se ho poprvĂ© zúčastnil taky (ÄŤas 1:55, sláva :)). DvouhodinovĂ© stánĂ­ v našlapanĂ© a vydĂ˝chanĂ© Akropoli opravdu po podobnĂ©m zážitku nenĂ­ optimálnĂ­ veÄŤernĂ­ program, ovšem co by ÄŤlovÄ›k pro trochu pořádnĂ˝ muziky neudÄ›lal, Ĺľe. HlavnÄ› aĹĄ je to aspoñ stejnÄ› dobrĂ˝ jako pĹ™ed dvÄ›ma lety, říkali jsme si s Ondrou T., lapaje po dechu v davu. A ono bylo, dokonce asi ještÄ› lepší.

Kdyby nÄ›kdo nevÄ›dÄ›l, tak VdGG patĹ™ili v 70. letech k nejprogresiv­nÄ›jším kapelám britskĂ˝ nezávislĂ˝ scĂ©ny, v zásadÄ› vyšli z art-rocku Ĺ™eknÄ›me ranÄ› genesisovskĂ˝ho stĹ™ihu, ale vĹľdycky byli mnohem drsnÄ›jší (rádi se k nim hlásili i nastupujĂ­cĂ­ pankáči) a komerÄŤnÄ› daleko míñ ĂşspěšnĂ­. Pak se rozpadli a počátkem novĂ˝ho stoletĂ­ se dali znova dohromady. PodobnÄ› jako pĹ™ed dvÄ›ma lety tÄ›snÄ› pĹ™ed koncertnĂ­ šñůrou vydali novou desku – tehdy Trisector, letošnĂ­ novinka se jmenuje A Grounding in Numbers. Je o dost tvrdší neĹľ ta minulá a kapela ji má oÄŤividnÄ› dost ráda, pocházela z nĂ­ snad polovina setlistu. KromÄ› toho se hrály i vÄ›ci ze zmĂ­nÄ›nĂ˝ho Trisectoru a pĹ™edchozĂ­ho alba Present (2005), coĹľ znamená, Ĺľe se Generators stále mĂ©nÄ› a mĂ©nÄ› vracejĂ­ do svĂ˝ nejznámÄ›jší Ă©ry a hrajĂ­ hlavnÄ› vÄ›ci ze souÄŤasnosti. JeštÄ› pĹ™edloni byly novĂ˝ skladby ve vĂ˝raznĂ˝ menšinÄ›.

Celej koncert odpálily Interference Patterns ze Trisectoru. Po pár vÄ›cech z novinky (Mr. Sands nebo nejtišší vÄ›c veÄŤera Your Time Starts Now) se doÄŤkaly i starĂ˝ mániÄŤky, v Akropoli vĂ˝raznÄ› pĹ™evaĹľujĂ­cĂ­ – potěšili je Lemmings z desky Pawn Hearts (1971). Oproti originálu byla tahle verze hodnÄ› nabroušená, coĹľ platilo i pro další skladby – pánovĂ© hráli celkovÄ› o dost razantnÄ›ji neĹľ pĹ™ed dvÄ›ma lety. Zároveñ mÄ›li lepší zvuk, takĹľe ÄŤlovÄ›k slyšel kaĹľdej tĂłn a mohl se do tÄ›ch šílenejch polyrytmĹŻ náleĹľitÄ› zaposlouchat. UĹľ jsem to psal tehdy a napíšu to znova: pokud Hammill, Banton a Evans nemajĂ­ v hlavÄ› metronom kombinovanej s kalkulaÄŤkou, pocházej patrnÄ› z nÄ›jakĂ˝ jinĂ˝ planety, protoĹľe to se nedá ani spoÄŤĂ­tat, natoĹľ spoleÄŤnÄ› zahrát. PĹ™esto to všechno VdGG hrajou s neuvěřitelnou lehkostĂ­, jako by to byla tříakordová záleĹľitost k táboráku. NeskuteÄŤnĂ˝. A samostatnou kapitolou je HammillĹŻv zpÄ›v – minule zpĂ­val o dost agresivnÄ›ji a já to pĹ™iÄŤĂ­tal stárnutĂ­ hlasu, ovšem teÄŹ mi pĹ™ipadal mnohem uvolnÄ›nÄ›jší a krásnÄ› si hrál s vĂ˝razem i texty.

NovĂ˝ desky se mi obecnÄ› dost lĂ­bÄ›j, takĹľe mi nedostatek starších pecek nijak nevadil. To ovšem neplatilo pro část publika, která holt chtÄ›la slyšet Killera, Scorched Earth, Man-Erg nebo Still Life a ÄŤasem zaÄŤala na Hammilla a spol. nespokojenÄ› pokĹ™ikovat. Ach jo, zase ostuda. Setlist byl pĹ™itom sestavenej vĂ˝bornÄ›, dlouhĂ˝ vÄ›ci (tĹ™eba Over the Hill z Trisectoru, kterej se mimochodem zmĂ­nÄ›nĂ˝m legendárnĂ­m peckám v pohodÄ› vyrovná) se střídaly s krátkĂ˝ma ĂşdernĂ˝ma peckama (Nutter Alert z Present) a pořád bylo co poslouchat. No a pak pĹ™išlo naprosto dokonalĂ˝ finále v podobÄ› Childlike Faith in Childhood’s End – tenhle nietzschovskej epos mám od VdGG snad ĂşplnÄ› nejradši a ani jsem nedoufal, Ĺľe ho uslyším naĹľivo. A pánovĂ© se do toho opĹ™eli tak, Ĺľe publiku kolektivnÄ› a zcela hmatatelnÄ› spadla ÄŤelist. Ztichnul dokonce i ten debil vpravo uprostĹ™ed, kterej mÄ›l do tĂ˝ doby pocit, Ĺľe lidi pĹ™išli na nÄ›j, a tak poĹ™vával nÄ›jakĂ˝ pitomosti do kaĹľdĂ˝ klidnÄ›jší pasáže. In the death of mere humans life shall start… Pak uĹľ jen přídavek v podobÄ› další klasiky Sleepwalkers (mániÄŤky koneÄŤnÄ› ukojeny) a po hodinÄ› a pĹŻl byl konec. ParádnĂ­ koncert, příštÄ› pĹŻjdu zas…