
Roger Waters – The Wall, Praha
Friday, April 22nd, 2011
Je mi jasný, že jste si povídání o jednom z největších
koncertů sezóny patrně přečetli už ve spoustě renomovanějších a navíc
poněkud pohotovějších médií, ale nešť. Přece jen si dojmy
z jednoho z největších hudebních zážitků uplynulých měsíců
nechci nechat jen pro sebe.
Přitom jsem měl dopředu určitý pochybnosti, pramenící z jistého
hrůzyplného zážitku z července 1990. Tehdy jsme s Irenou L.
(tehdy ještě Š.) u kamarádů v jednom severoitalském městečku
celí nadšení večer sedli k televizi, abychom si vychutnali živé
boření Berlínské zdi aneb Watersovo předvedení The Wall v německé
metropoli. Následovaly nesmírně smutné dvě hodiny plné nesmyslně
bombastických scén, nesehraných muzikantů, příšerně falešného zpěvu
(ten chlápek ze Scorpions, Cindy Lauper, bohužel i Sinéad O’Connor
etc.) a vůbec průser jak mraky. Kdyby se to tomu mělo přiblížit, snad
Watersovi vlastnoručně pošlu ten drahej lístek k proplacení, říkal
jsem si cestou do Vysočan.
Jenže naštěstí nebyl důvod. Úvodní In the Flesh? zněla možná až
příliš krotce (Waters s ní otvíral už minulej koncert a tam byla
nějak razantnější), ale od druhý The Thin Ice už to po hudební stránce
nemělo chybu. Kapela se od minulýho turné příliš nezměnila, jen
ústřední kytarista Dave Kilminster působí ještě jistěji a dělá fakt
minimálně 9/10 Gilmoura. A celý partě to hrálo skvěle. Popravdě
řečeno mě během první půlky (kdy kapela ještě nehrála schovaná za
zdí) bavilo víc sledovat muzikanty než efekty a videoprojekce, takže mi
možná něco ušlo. Ale pro mě je The Wall zkrátka především muzika a až
pak divadlo.
A provedení Zdi mi kupodivu přišlo o dost živější než před
třema lety Dark Side of the Moon – tam šlo o čistě archeologickou
práci a každej tón zněl stejně jako na desce, tady kapela občas opustila
originál a většinou slušně přitvrdila. Například v Another Brick in
the Wall pt.2 a 3 nebo ve zpomalený, ale vyostřený Mother. Asi
nejsoučasněji zněla skvělá One of My Turns. Gilmourovy pěvecký party
zpíval většinou Robbie Wyckoff – vypadal trochu jak
z východoněmecký estrády, ale pěl skvěle.
A ta bombastická a poněkud plakátová výprava? Zopakuju, co jsem
psal po minulým Watersově koncertě: za posledních 37 let (od Wish You
Were Here) udělal jen jedno nepolitický album, jinak se holt ke světu okolo
hlasitě vyjadřuje. Berte, nebo nechte být – pokud vám vadí poměrně
vysoká hladina patosu, existuje jistě mnoho lepších způsobů, jak utratit
nějaký dva litry. Mně to nevadilo, věděl jsem, do čeho jdu.
Druhé půlce (té za zdí) předcházela čtvrthodinová přestávka, což
byla v podstatě jediná věc, která mi na koncertě nesedla – trochu
tím spadl řemen po tom počátečním zápřahu a kapele zas chvíli trvalo,
než se dostala do tempa. Ale už během Hey You se vše srovnalo a koncert
nadále probíhal dle očekávání – při Nobody Home se ze zdi vysunul
kompletně zařízenej pokoj s televizí, stolem a křeslem, v němž
seděl a zpíval Waters, sólo v Comfortably Numb zase odehrál Kilminster
na samým vrcholku zdi. Kapela se postupně přestěhovala před zeď, která
sloužila jako projekční megaplátno, občas Waters použil známý záběry
z Parkerova filmu The Wall (Waiting for the Worms nebo v první půlce
Empty Spaces), občas něco úplně novýho. No a pak už přišel The Trial
(Waters ho odzpíval celej sám a mně definitivně spadla čelist, jak mu to
před sedmdesátkou jde), Zeď se zřítila a bylo to. Závěrečnou Outside the
Wall sám šéf odehrál na trubku, ostatní si zazpívali a já byl normálně
dojatej, což se mi při podobných spektáklech většinou nestává. Sakra,
zas mě dostal.
Je mi jasný, že jste si povídání o jednom z největších koncertů sezóny patrně přečetli už ve spoustě renomovanějších a navíc poněkud pohotovějších médií, ale nešť. Přece jen si dojmy z jednoho z největších hudebních zážitků uplynulých měsíců nechci nechat jen pro sebe.
Přitom jsem měl dopředu určitý pochybnosti, pramenící z jistého hrůzyplného zážitku z července 1990. Tehdy jsme s Irenou L. (tehdy ještě Š.) u kamarádů v jednom severoitalském městečku celí nadšení večer sedli k televizi, abychom si vychutnali živé boření Berlínské zdi aneb Watersovo předvedení The Wall v německé metropoli. Následovaly nesmírně smutné dvě hodiny plné nesmyslně bombastických scén, nesehraných muzikantů, příšerně falešného zpěvu (ten chlápek ze Scorpions, Cindy Lauper, bohužel i Sinéad O’Connor etc.) a vůbec průser jak mraky. Kdyby se to tomu mělo přiblížit, snad Watersovi vlastnoručně pošlu ten drahej lístek k proplacení, říkal jsem si cestou do Vysočan.
Jenže naštěstí nebyl důvod. Úvodní In the Flesh? zněla možná až příliš krotce (Waters s ní otvíral už minulej koncert a tam byla nějak razantnější), ale od druhý The Thin Ice už to po hudební stránce nemělo chybu. Kapela se od minulýho turné příliš nezměnila, jen ústřední kytarista Dave Kilminster působí ještě jistěji a dělá fakt minimálně 9/10 Gilmoura. A celý partě to hrálo skvěle. Popravdě řečeno mě během první půlky (kdy kapela ještě nehrála schovaná za zdí) bavilo víc sledovat muzikanty než efekty a videoprojekce, takže mi možná něco ušlo. Ale pro mě je The Wall zkrátka především muzika a až pak divadlo.
A provedení Zdi mi kupodivu přišlo o dost živější než před třema lety Dark Side of the Moon – tam šlo o čistě archeologickou práci a každej tón zněl stejně jako na desce, tady kapela občas opustila originál a většinou slušně přitvrdila. Například v Another Brick in the Wall pt.2 a 3 nebo ve zpomalený, ale vyostřený Mother. Asi nejsoučasněji zněla skvělá One of My Turns. Gilmourovy pěvecký party zpíval většinou Robbie Wyckoff – vypadal trochu jak z východoněmecký estrády, ale pěl skvěle.
A ta bombastická a poněkud plakátová výprava? Zopakuju, co jsem psal po minulým Watersově koncertě: za posledních 37 let (od Wish You Were Here) udělal jen jedno nepolitický album, jinak se holt ke světu okolo hlasitě vyjadřuje. Berte, nebo nechte být – pokud vám vadí poměrně vysoká hladina patosu, existuje jistě mnoho lepších způsobů, jak utratit nějaký dva litry. Mně to nevadilo, věděl jsem, do čeho jdu.
Druhé půlce (té za zdí) předcházela čtvrthodinová přestávka, což byla v podstatě jediná věc, která mi na koncertě nesedla – trochu tím spadl řemen po tom počátečním zápřahu a kapele zas chvíli trvalo, než se dostala do tempa. Ale už během Hey You se vše srovnalo a koncert nadále probíhal dle očekávání – při Nobody Home se ze zdi vysunul kompletně zařízenej pokoj s televizí, stolem a křeslem, v němž seděl a zpíval Waters, sólo v Comfortably Numb zase odehrál Kilminster na samým vrcholku zdi. Kapela se postupně přestěhovala před zeď, která sloužila jako projekční megaplátno, občas Waters použil známý záběry z Parkerova filmu The Wall (Waiting for the Worms nebo v první půlce Empty Spaces), občas něco úplně novýho. No a pak už přišel The Trial (Waters ho odzpíval celej sám a mně definitivně spadla čelist, jak mu to před sedmdesátkou jde), Zeď se zřítila a bylo to. Závěrečnou Outside the Wall sám šéf odehrál na trubku, ostatní si zazpívali a já byl normálně dojatej, což se mi při podobných spektáklech většinou nestává. Sakra, zas mě dostal.