Tolimati.cz

K adventnímu období patří správně depresivní kulturní zážitek jako k velbloudovi hrby – v minulých letech třeba The Proposition nebo Lebka z Connemary, teď Dogville. Můj oblíbený film Larse von Triera si o divadelní zpracování říká sám, v podstatě se totiž na divadle odehrává, takže jevištní adaptace věru nemohla být složitá. K tomu důstojné prostředí Stavovského divadla a hlavně režírující Krobot z Dejvic, takto záruka kvality a osobitosti i u přejatých věcí. Tohle musí vyjít. A… ono to zas tak nevyšlo.

Pro neznalé: Dogville je o tom, že do coloradskýho buranova ve 30. letech dorazí mladá kráska na útěku, požádá místní o azyl a následně cca 2 hodiny sledujeme, jak jí celý město víc a víc ubližuje – napřed nesměle, pak čím dál tím brutálněji, využívaje její bezmocnosti. Až to celý dospěje k hodně překvapivýmu, drsnýmu a poněkud nekonvenčně moralistickýmu závěru. Více Google, příběh je známej dost. Z programu jsem věděl, že je hra oproti filmu zhruba o hodinu zkrácená, a moc mě zajímalo, co Krobot vypustí, co naopak akcentuje a hlavně kam celý představení oproti předloze posune, aby tomu dal novou tvář a nejlépe i význam. Umí to jak málokdo, viz Muž bez minulosti v rodných Dejvicích, ale třeba i Hamlet tamtéž, patrně má nejmilejší „netradiční“ shakespearovská adaptace vůbec. Jenže tady jakoby mu stála za zády komise hlídající totální věrnost originálu. Je pravda, že jsem film viděl naposled někdy před rokem a rozhodně si nepamatuju každou scénu, ale v mnoha případech mi připadalo, jako kdyby autor adaptace používal při práci s originálním filmovým scénářem hlavně metodu „copy and paste“ – některý klíčový repliky byly snad vážně slovo od slova stejný. To zmíněný zkrácení jsem nijak zvlášť nepostřehl. Jistě, ve hře na rozdíl od filmu chybí vypravěč a ústřední Dogvillan Tom Edison tak dostává větší prostor, ale tím rozdíly víceméně končí. Žádnej posun se nekoná ani zdálky.

No dobře, tak tedy originál zůstal puristicky zachován, taky řešení. V tom případě vše stojí a padá s herci, tedy především s hlavní hrdinkou Grace. No a tady je druhej kámen úrazu. Nicole Kidman ve filmu fantasticky pracovala s úsporným výrazem a gesty, člověk (teda přinejmenším já) podvědomě od začátku cítil, že není všechno tak jak se jeví, a ve zmíněný pointě už jen vše zapadlo na správný místo, až to cvaklo. Lucie Žáčková naproti tomu kolikrát až zbytečně přehrává, každou chvíli teatrálně cosi vykřikuje nebo se hroutí a ve finále tak nepůsobí příliš uvěřitelně. Jinak se na pódiu sešlo hodně slavných jmen a samozřejmě hrajou dobře (hlavně František Němec nemá chybu), stejně se ale nemůžu zbavit dojmu, že ansámbl takových Dejvic nebo Činoheráku současnou sestavu Zlatý kapličky ještě o něco předčí.

Ne že by to byl vyslovenej průšvih jako např. Marie Stuartovna na Vinohradech – pokud někdo film nezná, v podstatě dostane ořezanou verzi téhož a příběh ho jistě zasáhne velmi podobně. Pokud ale máte Dogville doma na DVD, klidně si ho pusťte a do divadla můžete jít na něco jinýho…

S velkou radostí se na vědomost dává, že se moje fotky z Bolívie a slovenských hor účastní prodejní výstavy Nevšední fotografie pro váš interiér v galerii obchodu Fotoplus v Charvátově ulici na Praze 1. Zmíněná radost pramení především z toho, že se mé sopky a východovky ocitly ve skutečně skvělé společnosti – dalšími vystavujícími jsou můj dávný kamarád Vavřinec Menšl (architektura mj. z Brazílie, před rokem jsme společně vystavovali ve Škabetě) a špička českýho wildlife Petr Slavík, jehož věci už dlouho obdivuju třeba v Koktejlu. Vernisáž je v pátek 3.12. od 18 h, fotky budou viset až do ledna. Enjoy!