
CestovnĂ denĂk - Nepál 2011 - část 3
(předchozà kapitoly: část 1 – část 2)
Den osmnáctý – pátek 11.11.
Tedy povĂm vám, taková sprcha po ránu vĹŻbec nenà špatná vÄ›c, zejmĂ©na kdyĹľ venku ani na pokoji nemrzne a ÄŤlovÄ›k si mĹŻĹľe v klidu vyjĂt na ulici v triku. Po tÄ›ch dvou tĂ˝dnech uĹľ jsem málem zapomnÄ›l, jakĂ˝ to je. BudĂm se dĹ™Ăv neĹľ ostatnĂ, ÄŤehoĹľ vyuĹľĂvám k sepsánĂ a odeslánĂ e-mailovĂ©ho reportu z treku a následnÄ› k nÄ›jakĂ©mu tomu brouzdánĂ po netu a zjišťovánĂ, kam se svÄ›t za tu dobu pohnul (ne vše jsou dobrĂ© zprávy – RIP, Magore). Po chvĂli okolo mÄ› procházĂ Hanka mĂĹ™ĂcĂ do nedalekĂ© pekárny pro ÄŤerstvĂ© koláčky k snĂdani, coĹľ je nepochybnÄ› velmi zásluĹľnĂ˝ ÄŤin. I ostatnĂ jsou vzhĹŻru, tedy koláčky spoleÄŤnÄ› likvidujeme, balĂme a pĹ™esouváme se do našeho hotelu Potala, kde uĹľ se dva pokoje uvolnily. Nejsou tak dobrĂ˝ jako ty pĹŻvodnĂ a zejmĂ©na naše koupelna je opravdu zážitek, ale doma je doma. Jdeme ke Govindovi vymÄ›nit dolary a zjistit, co bychom tak bÄ›hem neplánovanĂ©ho káthmándskĂ©ho vĂkendu mohli dÄ›lat. Dává nám nÄ›jakĂ˝ tipy a pochopitelnÄ› nabĂzĂ, Ĺľe to ÄŤi ono zorganizuje, ale my se pĹ™Ăliš nechytáme – je vcelku drahej a vypadá to, Ĺľe se nejlĂp dokážem zabavit sami. Couráme Thamelem a nÄ›kteĹ™Ă, zejmĂ©na HaniÄŤka, pomalu zaÄŤĂnajĂ propadat nákupnĂ horeÄŤce, neb doma ÄŤeká spousta obdarovánĂhodnĂ˝ch blĂzkĂ˝ch a nabĂdka ve zdejšĂch obchodech je vskutku vynikajĂcĂ. No, já vĹŻbec nemám co Ĺ™Ăkat, protoĹľe toho bÄ›hem dne taky poĹ™ĂdĂm vĂc neĹľ dost. TeÄŹ ale mĂĹ™Ăme k dalšà mĂstnĂ pamÄ›tihodnosti, k zámeÄŤku Rani Pokhari kousek od centra. StojĂ na umÄ›lĂ©m jezĂrku, moĹľná ho znáte z BuddhovĂ˝ch sirotkĹŻ a nebudu zapĂrat, Ĺľe mÄ› na nÄ›m zaujalo i to jmĂ©no :). Ve skuteÄŤnosti to znamená Královnino jezero – rani je hindsky a taky nepálsky královna, coĹľ mi tu pochopitelnÄ› Ĺ™Ăká kaĹľdej, komu se pĹ™edstavĂm. (Konotace vyvolanĂ© oznaÄŤenĂm queen pro chlapa zatĂm naštÄ›stĂ nikdo nezmĂnil, neĹ™ešĂm, zda z neznalosti nebo ze zdvoĹ™ilosti.) PĹ™i tĂ© pĹ™ĂleĹľitosti nám pĹ™ipravuje jedineÄŤnĂ˝ zážitek mĂstnĂ policajt, kterĂ˝ se k nám vrhá v dokonale naĹľehlenĂ© uniformÄ›, zdravĂ a ptá se, zda nám mĹŻĹľe nÄ›jak pomoci. V tomhle je Nepál fakt speciálnĂ, tĹ™eba v JiĹľnĂ Americe si nÄ›co podobnĂ˝ho vĹŻbec neumĂm pĹ™edstavit. A dalšĂm zážitkem je mĂstnĂ park, snad prvnĂ, kterej v KáthmándĂş vidĂme. Je v nÄ›m asi tak milion lidĂ, pĹŻlka z nich nÄ›co prodává a ta druhá se stará o nejrĹŻznÄ›jšà performance, u nichĹľ je bohuĹľel tak narváno, Ĺľe stěžà cokoli vidĂme. I tak je to ale pĹŻsobivĂ˝. Z parku mÄ› to táhne na nedalekĂ˝ Durbar Square podĂvat se, jak se má HanumanĹŻv chrám a dalšà pamÄ›tihodnosti, do nÄ›kterĂ˝ch spolucestovatelĹŻ se ovšem dává hlad, proÄŤeĹľ otáčĂme smÄ›r Thamel (je to zvláštnĂ, ale mimo nÄ›j ÄŤlovÄ›k na normálnĂ hospodu narazĂ jen sporadicky). No ono uĹľ je taky pÄ›t odpoledne, tedy skuteÄŤnÄ› ÄŤas na brzkou veÄŤeĹ™i. Po nĂ se od nás odpojuje Karel a mĂřà do hotelu znaven káthmándskĂ˝m šrumcem, my s Hankou obĂháme krámy, ovšem králem okamĹľiku je jednoznaÄŤnÄ› Ĺ tÄ›pán, kterĂ˝ se rozhodl svěřit osud mĂstnĂmu holiÄŤi a shodit nÄ›kolik tĂ˝dnĹŻ pÄ›stovanĂ˝ vous. A to nenĂ jen tak, holenĂ zahrnuje nejen ponÄ›kud adrenalinovÄ› vyhlĂĹľejĂcĂ proceduru s bĹ™itvou, ale tĂ©Ĺľ masáž obliÄŤeje i zad, pleĹĄovou masku a kdovĂco ještÄ›. S Hankou jen zĂráme a mnÄ› je skoro lĂto, Ĺľe si nemám co nechat oholit. Po dlouhĂ© kúře je Ĺ tÄ›pán s tvářiÄŤkou znaÄŤky nemluvnÄ›cĂ prdelka vypuštÄ›n do svÄ›ta, v hotelu nabĂráme Karla a mĂĹ™Ăme do pĹ™ilehlĂ© kavárny na vynikajĂcĂ honey latte, a pak uĹľ zbĂ˝vá jen tradiÄŤnĂ veÄŤernĂ posezenĂ na našà krásnĂ© terase s nÄ›kolika lahvemi Everestu. VeÄŤer nám zpĹ™Ăjemñuje po ÄŤertech dobrá Ĺľivá kapela hrajĂcĂ starĂ˝ pecky ve vedlejšĂm baru, kdyĹľ se ale koneÄŤnÄ› rozhoupem k jeho návštÄ›vÄ›, zrovna konÄŤej s produkcĂ. NevadĂ, dáme přÚtÄ›.
Den devatenáctý – sobota 12.11.
KáthmándĂş se po ránu halĂ do mrakĹŻ, pořád je ale pĹ™ĂjemnÄ› teplo. PĹŻvodnÄ› jsme si dnes naplánovali vĂ˝let na vzdálenÄ›jšĂ, leÄŤ turisticky a kulturnÄ› velezajĂmavá mĂsta (Pashupati, Boudha, moĹľná i Patan), ale v hotelu nám oznamujĂ, Ĺľe se na dnešnĂ noc moĹľná budem muset kvĹŻli pĹ™emĂĹ™e rezervacĂ stÄ›hovat do sesterskĂ©ho podniku, coĹľ nám plány ponÄ›kud nabourává. Ale nevadĂ, jdeme na snĂdani do oblĂbenĂ© kavárny/cukrárny o pár ulic dál, pak navštÄ›vuju Govindu a probĂrám s nĂm podrobnosti chystanĂ©ho ÄŤtyĹ™dennĂho vĂ˝letu do dĹľungle v Chitwanu (ÄŤtyĹ™dennĂ vĂ˝let all inclusive nás pĹ™ijde na 120 USD na ÄŤlovÄ›ka, coĹľ je skvÄ›lĂ˝). MezitĂm se dovĂdáme, Ĺľe stÄ›hovaÄŤka skuteÄŤnÄ› bude, takĹľe balĂme a odcházĂme do pár blokĹŻ vzdálenĂ©ho hotelu Holyland. Potala je asi o nÄ›co hezÄŤĂ, ale jednu noc zvládnem kdekoli. HázĂme bágly do pokojĹŻ a vyrážĂme do ulic, rozhodnuti dnes koneÄŤnÄ› absolvovat kompletnĂ prohlĂdku pamÄ›tihodnostĂ na Durbar Square a vzĂt si k tomu prĹŻvodce, kterej by nám vysvÄ›tlil, co jsou jednotlivĂ˝ chrámy vlastnÄ› zaÄŤ. V domÄ› ĹľivĂ© bohynÄ› Kumari jednoho takovĂ©ho nacházĂme, takĹľe následujĂcĂ dvÄ› hodiny trávĂme poslouchánĂm velmi zajĂmavĂ©ho vĂ˝kladu – tolik historie na pĹŻlce ÄŤtvereÄŤnĂho kilometru se opravdu jen tak nevidĂ. Vrcholem všeho je návštÄ›va v malĂĹ™skĂ© škole, kde se malujĂ mandaly. Na rozdĂl od Ĺ tÄ›pána si sice na závÄ›r prohlĂdky žádnou nekupuju, ale jsou fakt nádhernĂ˝. NáslednÄ› obÄ›dváme na stĹ™eše jednoho domu pĹ™Ămo na Durbar Square a povĂdáme si pĹ™i tom s dvÄ›ma ÄŚechy, kteřà na rozdĂl od nás nejedou za pár dnĹŻ domĹŻ, nĂ˝brĹľ majĂ na cestu nÄ›kolik mÄ›sĂcĹŻ. No jo, no. Odpoledne se pomalu nachyluje, my tradiÄŤnÄ› couráme Thamelem (tady je fakt Ĺľivo a zajĂmavo neustále) a nejvÄ›tšà pozornost na sebe strhává opÄ›t Ĺ tÄ›pán, neb se rozhodl odvĂ©zt si z Nepálu po ÄŤertech trvalĂ˝ suvenĂ˝r v podobÄ› tetovánĂ. NavštÄ›vujeme tudĂĹľ jedno z mnoha mĂstnĂch studiĂ a Ĺ tÄ›pán se po zralĂ© Ăşvaze a odbornĂ© debatÄ› s Hankou rozhoduje pro notovĂ˝ zápis ĂşvodnĂch nÄ›kolika taktĹŻ z Bachovy Ciaccony. AĹľ bude hrát, bude to vypadat, Ĺľe má na ruce taháka. TatĂ©r se dává do práce (jsem na nÄ›j zvÄ›davej, jestli fakt všechny noty namaluje správnÄ›), my Ĺ tÄ›pána chvĂli duševnÄ› podporujeme, ale vypadá to nadlouho, tudĂĹľ ho zanecháváme v odbornĂ© pĂ©ÄŤi a mĂĹ™Ăme na veÄŤeĹ™i do Potaly (aÄŤ tam dnes nebydlĂme, stejnÄ› nás to tam táhne a najĂst/napĂt se tam mĹŻĹľem). A kdyĹľ se k nám po nÄ›jakĂ© dobÄ› za velkĂ©ho aplausu pĹ™idává i ÄŤerstvĂ˝ potetovanec, vyrážĂme tentokrát uĹľ doopravdy do vedlejšĂho baru na Ĺľivou produkci. Dnes hraje jiná kapela neĹľ vÄŤera, ale jde jim to vĂ˝bornÄ›, hlavnÄ› basák je skvÄ›lej (a Hanka tvrdĂ, Ĺľe maj moc hezkĂ˝ho zpÄ›váka – nevĂm, tohle asi správnÄ› nezhodnotĂm, ale zpĂvá dobĹ™e :)). V repertoáru majĂ opÄ›t klasiku od Doors pĹ™es Red Hot Chili Peppers a Pearl Jam aĹľ po White Stripes, takĹľe veÄŤer stojĂ za to.
Den dvacátý – neděle 13.11.
BudĂm se v naprostĂ© tmÄ› a pĹ™ipadá mi divnĂ˝, Ĺľe se cĂtĂm zcela vyspalej. A ono nenĂ divu, je skoro osm. ProÄŤ tedy ta tma? Kouknu z okna a ejhle, chyba nenĂ na mĂ©m pĹ™ijĂmaÄŤi, cca 20 cm od okna se totiĹľ nacházĂ zeÄŹ protÄ›jšĂho baráku. Okno tedy nenĂ okno, nĂ˝brĹľ svÄ›tlĂk, a ani to ne – spĂš temnĂk. To nenĂ pokoj, to je kobka. A navĂc nejspĂš nefunguje elektĹ™ina, takĹľe k cestÄ› do koupelny potĹ™ebuju ÄŤelovku. Rychle pryÄŤ. UtĂkám na stĹ™echu, kde je tradiÄŤnÄ› restaurace, a zjišťuju dalšà nepĹ™Ăliš pĹ™Ăjemnou vÄ›c – jestli se vÄŤera ráno KáthmándĂş jen mraÄŤilo, tak dnes je regulĂ©rnÄ› zataĹľeno a drobnÄ› pršĂ. Hm, kdy Ĺľe jsme to mÄ›li letÄ›t z Lukly? Dnes? No ještěže uĹľ jsme tu, dneska z hor lĂtajĂ leda tak orli. Piju ÄŤaj, pĂšu denĂk, za chvĂli pĹ™icházĂ Karel a hlásĂ, Ĺľe uĹľ vstali všichni. Tak jo, berem bágly a vracĂme se do domovskĂ© Potaly, tam je fakt lĂp a navĂc coby kompenzaci za pĹ™Ăkořà dostáváme nejlepšà pokoje. Jdem na snĂdani a následnÄ› chytáme smÄ›r na vĂ˝chod KáthmándĂş – dnes uĹľ je vážnÄ› na programu svatynÄ› Pashupati a nejvÄ›tšà nepálskĂ˝ chrám Boudha (ÄŤte se bauda, aby se to nepletlo s Buddhou, jinĂ˝ název je Bodnath). V rámci šetĹ™enĂ odmĂtáme nejen Govindovu variantu all inclusive, ale i taxĂka. MĂsto toho šlapem po svejch. ObÄŤas (hlavnÄ› pĹ™i pĹ™echázenĂ silnice) to nenĂ sranda, dopravnĂ chaos je tu fakt hustej, ale staÄŤĂ necelá hodina a jsme na Pashupati. PĹŻvodnÄ› jsme s návštÄ›vou tÄ›chhle mĂst v KáthmándĂş vĹŻbec nepoÄŤĂtali a tudĂĹľ nemáme naÄŤteno, oÄŤ se tu jedná, prostÄ› jsme šli tam, kam nám bylo doporuÄŤeno, a nevĂme, oÄŤ jde. Záhy to zjišťujeme – Pashupati je nejvÄ›tšà nepálská hinduistická svatynÄ› a zároveñ se tu na bĹ™ezĂch Ĺ™eky Bagmati spalujĂ na pohĹ™ebnĂch hranicĂch mrtvĂ, podobnÄ› jako ve známÄ›jšĂm VánarásĂ v Indii. Bez pĹ™Ăpravy se ocitáme uprostĹ™ed dÄ›nĂ, kremace probĂhajĂ pĹ™Ămo pĹ™ed našima oÄŤima a já pĹ™emýšlĂm, jestli mÄ› ten pohled nerozhodĂ, ale kupodivu ne – pro hinduisty je smrt v podstatÄ› jen opuštÄ›nĂ jednĂ© tÄ›lesnĂ© schránky a jejĂ vĂ˝mÄ›na za druhou (aspoñ tak to chápu, pokud o vĂ˝chodnĂch vĂrách vĂte vĂc a máte pocit, Ĺľe jsem to nemĂstnÄ› zjednodušil, omlouvám se). VÄ›tšina lidĂ tak k celĂ˝mu procesu pĹ™istupuje vyrovnanÄ› a v zásadÄ› pozitivnÄ›, takĹľe celá scĂ©na pĹŻsobĂ aĹľ pĹ™ekvapivÄ› harmonicky a žádnĂ˝ depresivnĂ pocity se nedostavujou. Do samotnĂ˝ svatynÄ› coby nehinduistĂ© nesmĂme, takĹľe po chvĂli pohĹ™ebištÄ› opouštĂme a stoupáme po schodech na pĹ™ilehlĂ˝ kopec plnĂ˝ malĂ˝ch chrámkĹŻ zasvÄ›cenĂ˝ch plodnosti – sem chodÄ›j bezdÄ›tnĂ˝ páry prosit, aby se zadaĹ™ilo (ano, na dohled od hoĹ™ĂcĂch pohĹ™ebnĂch hranic, symbolika uzavĹ™enĂ˝ho kruhu Ĺľivota je dĂky tomu zcela dotaĹľená). KromÄ› nich je tu ovšem asi tak milion opic, kterĂ˝ mezi chrámky i na nich blbnou a docela ochotnÄ› se nechávaj fotit. Potkáváme dva ÄŚechy, kecáme s nimi o všem moĹľnĂ˝m (dali šestitisĂcovej Island Peak, klobouk dolĹŻ) a pak opouštĂme Pashupati a zhruba pĹŻlhodinovou procházkou se pĹ™esunujem k dalšĂmu cĂli, tedy ke zmĂnÄ›nĂ©mu chrámu Boudha/Bodnath. Pashupati je svatĂ˝m mĂstem hinduistĹŻ, Boudha je zase nejvÄ›tšà buddhistická stĂşpa v Nepálu a jedna z nejvÄ›tšĂch na svÄ›tÄ›. A je nádherná, vzhledem i atmosfĂ©rou. StejnÄ› je to zvláštnà – kĹ™esĹĄanskĂ˝ kostely na mÄ› pĹŻsobĂ vÄ›tšinou dĹŻstojnÄ› a trochu pateticky, Pashupati byl hodnÄ› hlubokej emocionálnĂ zážitek a doteÄŹ se trochu divĂm, Ĺľe jsem ho v pohodÄ› ustál, zato u buddhistickĂ˝ch chrámĹŻ, aĹĄ je to Boudha, OpiÄŤĂ chrám nebo malĂ˝ stĂşpy v Himálaji, je mi vyslovenÄ› veselo, pohodovo, do zpÄ›vu a tance. Boudha je v podstatÄ› mÄ›sto ve mÄ›stÄ›, kolem kulatĂ˝ho chrámu vyrostla krásná a udrĹľovaná miniÄŤtvrĹĄ tvoĹ™ená nejen obligátnĂmi krámky a hospodami, ale i nejrĹŻznÄ›jšĂmi kláštery a dalšĂmi sakrálnĂmi budovami. NÄ›kterĂ˝ jsou volnÄ› pĹ™ĂstupnĂ˝ a je z nich krásnej pohled na stĂşpu i na okolĂ. V jednom z klášterĹŻ mj. fascinovanÄ› sleduju proces vĂ˝roby máslovĂ˝ch svĂÄŤek, kterĂ˝ tu hořà na kaĹľdĂ˝m kroku – mniši je dÄ›laj z něčeho, co vypadá spĂš jako sádlo nebo lĹŻj, zkrátka nÄ›jakej ĹľivoÄŤišnej tuk. Samotná stĂşpa je obrovská, v prĹŻmÄ›ru i na výšku měřà pĹ™es 40 m a lze v nĂ chodit i po vnitĹ™nĂm ochozu hned pod vysokou věžĂ. Moc bych ji chtÄ›l vidÄ›t seshora, nakolik jejĂ pĹŻdorys fakt odpovĂdá mandale. KaĹľdopádnÄ› je z nĂ cĂtit spousta pozitivnĂ energie. ZtrácĂm se ostatnĂm a trochu ztrácĂm i pojem o ÄŤase, takĹľe ani nevĂm, jak dlouho na mÄ› ÄŤekaj na domluvenĂ˝m mĂstÄ› (sorry). KdyĹľ si jich koneÄŤnÄ› všimnu, vypadaj uĹľ pÄ›knÄ› hladovÄ› (aby ne, jsou skoro ÄŤtyĹ™i odpoledne a naposled jsme snĂdali). ObÄ›dváme ve stĹ™ešnĂ restauraci s krásnĂ˝m vĂ˝hledem na stĂşpu, ještÄ› chvĂli chodĂme a pomalu pĹ™icházĂ ÄŤas k návratu do Thamelu. Zpátky uĹľ pěšky nejdem, berem taxĂka za směšnou cenu 350 rupek (nÄ›co jako 70–80 KÄŤ). V hotelu balĂme na nadcházejĂcĂ ÄŤtyĹ™dennĂ cestu do Chitwanu, vÄ›tšinu vÄ›cĂ ovšem necháváme ve zdejšà úschovnÄ›. Následuje tradiÄŤnĂ pivo na terase, ale dnes jen symbolicky a zalĂ©záme, zážitkĹŻ bylo hodnÄ› a byly pořádnÄ› intenzivnĂ.
Den dvacátý prvnà – pondělà 14.11.
BudĂk zvonĂ v 6:15, házĂme bágly do Ăşschovny, venku uĹľ ÄŤeká ÄŤlovÄ›k z Green Horizon a odvádĂ nás na stanici busu smÄ›r Chitwan. Velkou pochvalu zasluhuje HaniÄŤka, kterĂ˝ vstala ještÄ› dĹ™Ăv a z jednĂ© z mĂstnĂch pekáren pĹ™inesla ÄŤerstvĂ˝ koláčky a sĂ˝rovĂ˝ rohlĂky, sláva jĂ. Autobusy tu odjĂĹľdÄ›jĂ z ulice kousek od Rani Pokhari, nÄ›co po sedmĂ© vyrážĂme. Cesta rozhodnÄ› nepatřà k nejkratšĂm – 160 km zabere 6 hodin, ovšem po počáteÄŤnĂm motánĂ skrz KáthmándĂş vede hezkou hornatou krajinou kolem Ĺ™eky, takĹľe to nenĂ zas taková nuda. Okolo polednĂho sjĂĹľdĂme s hor do dĹľungloidnĂ placky a v jednu jsme na mĂstÄ›. Na nádražà si nás vyzvedává chlapĂk v pickupu, skládáme se na korbu a za dalšĂch 15 minut jsme v cĂli, tedy v moc pÄ›knĂ˝m apartmánovĂ˝m areálu Safari Club kousek od vesnice Sauraha. Máme pro sebe dva dvoulĹŻĹľkovĂ˝ velikĂ˝ pokoje s terasou a pĹ™epychovou koupelnou, na nepálskĂ˝ pomÄ›ry absolutnĂ luxus. Hned po uvĂtacĂm drinku chvályhodnÄ› pĹ™icházĂ obÄ›d, neb máme hlad jak vlci, a pak startuje odpolednĂ program. Dnes nás neÄŤeká nic velkĂ˝ho, jen procházka po vsi, jejĂm okolĂ a bĹ™ezĂch mĂstnĂ Ĺ™eky Rapti, ale i to velmi stojĂ za to. Sauraha nenĂ velká, ale tvořà centrum celĂ˝ho Chitwanu a tak se tu na 3–4 ulicĂch maÄŤká vcelku dost obchodĹŻ, hospod, hotelĹŻ a turistickĂ˝ch kancelářĂ, ÄŤĂmĹľ nám to s Karlem okamĹľitÄ› pĹ™ipomene podobnÄ› stavÄ›nĂ© ekvádorskĂ© Mindo. Naše prvnĂ cesta vede na slonĂ statek a dozvĂdáme se, Ĺľe tu chobotnatci fungujou jako univerzálnĂ dopravnĂ prostĹ™edek – buÄŹ tahajĂ náklad, nebo vozĂ a bavĂ turisty. A pokud majĂ zrovna volno, pasou se na loukách na okraji dĹľungle. Po ustájenĂ ve statku jim Ĺ™etÄ›zem svazujou nohy, coĹľ nepĹŻsobĂ zrovna hezky, ale asi je to kvĹŻli bezpeÄŤnosti nutnĂ˝ a hlavnÄ› to na rozdĂl od vÄ›tšiny zoo nenĂ nafurt. PokraÄŤujeme dál a mĂjĂme prvnĂ slony ve volnĂ˝ pĹ™ĂrodÄ›, zrovna se brodĂ mĂstnĂm pĹ™Ătokem Ĺ™eky Rapti. Je krásnÄ› teplo, slunce prosvÄ›cuje tenkĂ˝m oparem a bejt slon, taky se s chutĂ vykoupu. Jdeme dál a prĹŻvodce jmĂ©nem Mani slibuje, Ĺľe bychom mohli potkat nosoroĹľce. A vskutku, za chvĂli dorážĂme na bĹ™eh Rapti a pĹ™Ămo v Ĺ™ece se jeden rochnĂ. A do toho sloni, jeden za druhĂ˝m. NÄ›co podobnĂ©ho ÄŤlovÄ›k skuteÄŤnÄ› nevidĂ kaĹľdĂ˝ den. VzpomĂnám na setkánĂ s onÄ›mi dvÄ›ma ÄŚechy na letišti v Lukle (viz den sedmnáctĂ˝) – kdyĹľ jsme se zmĂnili o plánech na Chitwan, pronesli posměšnÄ›, Ĺľe to uĹľ rovnou mĹŻĹľem jet do zoo do Troje. Jo, pánovĂ©, právÄ› jste zĂskali cenu za hovadinu roku. Trochu škoda, Ĺľe opar pĹ™i obzoru houstne a tak nevidĂme Ăşplnej západ slunce (od Ĺ™eky se podle mĂstnĂch pozoruje nádhernÄ›), ale i tak má celĂ˝ mĂsto nádhernou atmosfĂ©ru. Akorát Hance se, Ĺľelbohu, dÄ›lá nÄ›jak blbÄ›. Po chvĂli tudĂĹľ pohodovou váleÄŤku na bĹ™ehu utĂnáme a pĹ™esouváme se zpÄ›t do Safari Clubu. ÄŚeká nás tu veÄŤeĹ™e, na tu ale jdeme uĹľ jen ve tĹ™ech – Hanka má fakt dost a radÄ›ji volĂ polohu leĹľmo. I my ostatnĂ relativnÄ› brzo zalĂ©záme, dnešek nebyl ĂşplnÄ› nejkratšà a zĂtra se vstává v 5:00.
Den dvacátý druhý – úterý 15.11.
UsĂnat a budit se za zvukĹŻ dĹľungle je famĂłznĂ zážitek, poštÄ›stil se mi jen párkrát v ĹľivotÄ› (BolĂvie, Ekvádor) a moc jsem se na nÄ›j těšil. NenĂ divu, Ĺľe se mi zdály dost epickĂ˝ sny, v nichĹľ jsme kupĹ™Ăkladu z neznámĂ˝ch dĹŻvodĹŻ cestovali po Libyi a unikali tamÄ›jšĂm ozbrojencĹŻm, pĹ™iÄŤemĹľ nÄ›kteřà členovĂ© vĂ˝pravy (která se s tou reálnou souÄŤasnou personálnÄ› kryla jen zčásti) pro jistotu nemÄ›li pas. BohuĹľel ale nevĂm, jak to dopadlo, protoĹľe v 5 klepe na dveĹ™e Mani, sen mizĂ v nenávratnu a nás (stále bez Hanky) ÄŤeká po šálku ÄŤaje rannĂ jungle trip na korbÄ› dĹľĂpu. KromÄ› Maniho s náma jede ještÄ› jeden prĹŻvodce, sedĂ na stĹ™eše jako na kapitánskĂ©m mĹŻstku a vyhlĂžà zvěř. Po pĹ™edehĹ™e v podobÄ› srnek a orlĹŻ pĹ™icházĂ lahĹŻdka – nosoroĹľec válejĂcĂ se v relativnÄ› Ĺ™ĂdkĂ˝m lese. SrážejĂ se u nÄ›j hned tĹ™i dĹľĂpy s turisty a vzápÄ›tĂ nastává komická situace, kdyĹľ se nosoroĹľec pohne smÄ›rem k nám, cca 15 joudĹŻ zpanikařà a dá se na bezhlavej ĂştÄ›k. Ovšem podle Maniho to nenĂ aĹľ taková sranda, roÄŤnÄ› tihle drobeÄŤci zranÄ›j minimálnÄ› 5–10 turistĹŻ. PokraÄŤujeme dál, ÄŤeká nás paseka s divokĂ˝m kancem, pak zas nÄ›co ptákĹŻ a srnek a ve finále nebezpeÄŤnÄ› vyhlĂĹľejĂcĂ krokodĂ˝l, válejĂcĂ se na bĹ™ehu Ĺ™eky (naštÄ›stĂ na tom druhĂ˝m). PĹ™ed devátou balĂme a jedem zpátky do Safari Clubu na snĂdani. ÚčastnĂ se jĂ i Hanka, chudák do sebe souká suchĂ˝ toasty a závistivÄ› sleduje naše vajĂÄŤka a klobásy. Dopoledne máme volnĂ©, ÄŤehoĹľ s Karlem vyuĹľĂváme k zevrubnĂ©mu prošmejdÄ›nĂ Saurahy. Na jejĂm konci scházĂme k Ĺ™ece, kde probĂhá dalšà veselá atrakce – koupánĂ se slony. Kdo chce, vyleze si na nÄ›j a pak je rĹŻznÄ› ocákáván chobotem a ve finále shozen do vody, coĹľ je sranda pro účinkujĂcĂ i pĹ™ihlĂĹľejĂcĂ. ChvĂli se bavĂme pohledem, focenĂm i vÄ›domĂm, Ĺľe nás to zĂtra ÄŤeká taky, pak se Karel vracĂ do Safari Clubu a já ještÄ› chvĂli courám po vesnici a uĹľĂvám si krásnĂ˝ho dopoledne. Sauraha má nádhernÄ› ospalou atmosfĂ©ru, dĂky nĂĹľ mi ještÄ› spĂš neĹľ vÄŤera zmĂnÄ›nĂ˝ Mindo pĹ™ipomĂná Puerto Villamil na Galapágách. A do toho ti sloni v ulicĂch – to jsem ještÄ› nevidÄ›l. Po moc dobrĂ˝m obÄ›dÄ› se skládáme na korbu dĹľĂpu a mĂĹ™Ăme k jednomu z pĹ™ĂtokĹŻ Rapti, kterej se dnes bude sjĂĹľdÄ›t v kánoi. Je vydlabaná z mohutnĂ˝ho kmene a vcházĂ se nás do nĂ deset – kromÄ› nás a našeho dnešnĂho prĹŻvodce Tipitse (za pravopis neruÄŤĂm) ještÄ› mladĂ˝ pár ze Ĺ panÄ›lska, jeden Brit a dva tušĂm HolanÄŹani. Plavba je kouzelná, jak z Cesty do pravÄ›ku. Pravda, mĂsto dinosaurĹŻ se po bĹ™ezĂch válej krokodĂ˝li a mĂsto archeopteryxĹŻ tu lĂtaj volavky, ale to vlastnÄ› zas takovej rozdĂl nenĂ. DĹŻleĹľitĂ˝ je, Ĺľe svĂtĂ nádhernĂ˝ svÄ›tlo, aÄŤkoli je vcelku brzo odpoledne – slunce proniká tenkou vrstvou oparu jako obĹ™Ăm difusĂ©rem a barvĂ tak krajinu do zlatova. Na zvĂĹ™ata ideálnĂ a kdyĹľ se proti nám objevĂ kánoe Ĺ™Ăzená osamÄ›lĂ˝m pĹ™evoznĂkem, je o pÄ›knej zábÄ›r vystaráno. PrĹŻvodce vcelku poutavÄ› vykládá o mĂstnĂ zvěři i okolĂ, jen dá trochu práci mu porozumÄ›t a mĂsty vznikajĂ docela komickĂ© situace – vÄ›tšina osazenstva ÄŤlunu se napĹ™Ăklad zatvářà ponÄ›kud pĹ™ekvapenÄ› na informaci, Ĺľe „pissing in this river is forbidden“. A jen my, co uĹľ jsme v Nepálu nÄ›jakou dobu a základy mĂstnĂ vĂ˝slovnosti máme nastudovanĂ©, vĂme, Ĺľe ÄŤurat do vody v pĹ™ĂpadÄ› potĹ™eby klidnÄ› mĹŻĹľem, protoĹľe zakázáno nenĂ pissing, ale fishing – rybaĹ™enĂ :). Jen je škoda, Ĺľe plavba trvá jen nÄ›co pĹ™es pĹŻlhodinku, klidnÄ› bych si dal tak ÄŤtyĹ™násobek. Ale program pokraÄŤuje dál, teÄŹ nás ÄŤeká pěšà procházka dĹľunglĂ. Taky hezkĂ˝, aÄŤkoli teda kromÄ› pár opic a nÄ›kolika pořádnĂ˝ch termitišť žádnou zvěř tentokrát nepotkáváme, ale ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe mĂt všechno. Odpolednà část programu konÄŤĂ po hodinovĂ˝ procházce návštÄ›vou slonĂ porodnice, coĹľ je speciálnĂ farma zaměřená na rozenĂ a odchov slůñat, a dĹľĂpem se vracĂme do Saurahy. JeštÄ› u Ĺ™eky fotĂme pár západovek a postzápadovek a vĂtáme se s Hankou, snad jiĹľ koneÄŤnÄ› uzdravenou. A to uĹľ je ÄŤas na poslednĂ dnešnĂ akci, na veÄŤernĂ koncert a taneÄŤnĂ vystoupenĂ kapely a taneÄŤnĂho souboru zdejšĂho nejrozšĂĹ™enÄ›jšĂho kmene Tharu. Koná se to v mĂstnĂm divadle, ÄŤekánĂ na začátek produkce se ponÄ›kud vleÄŤe, ale zrovna kdyĹľ se zaÄŤĂnáme blĂĹľit prahu trpÄ›livosti a hladu, lezou TharovĂ© na pĂłdium a show startuje. A je to tedy parádnĂ, bubenickĂ˝ orgie velmi nápadnÄ› pĹ™ipomĂnajĂ nedávnĂ˝ famĂłznĂ praĹľskĂ˝ koncert Susheely Raman, TharovĂ© o sebe v bleskurychlĂ˝m tempu bušej holema a my nestĂháme zĂrat. PĹ™edstavenĂ trvá nÄ›jakĂ˝ch 45 minut a my aplaudujeme jak divĂ. VĂ˝bornej závÄ›r celkovÄ› velmi podaĹ™enĂ˝ho dne.
Den dvacátý třetà – středa 16.11.
NÄ›kdy nad ránem mám zvláštnĂ pocit, Ĺľe se nám pod okno pĹ™estÄ›hovali tharštĂ muzikanti ze vÄŤerejšĂho veÄŤernĂho pĹ™edstavenĂ a bubnujou a bubnujou. Aktivuji nezbytnÄ› nutnĂ˝ poÄŤet mozkovĂ˝ch bunÄ›k a zjišťuju, Ĺľe realita zdaleka nenĂ tak veselá – nejsou to bubenĂci, nĂ˝brĹľ déšť, tedy lijavec jak sviña. NeĹľ pĹ™ebÄ›hnem z chaty do jĂdelny na snĂdani, jsme promoÄŤenĂ. To jsem zvÄ›dav, jak si Mani s touhle šlamastykou poradĂ. Oznamuje, Ĺľe se projĂžďka na slonech pĹ™esouvá na odpoledne, prĂ˝ to stihnem v pohodÄ›. Dopoledne tedy trávĂme ponÄ›kud neplánovanÄ› mariášem a kdyĹľ okolo jedenáctĂ© koneÄŤnÄ› pĹ™estává pršet, tak i procházkou po okolĂ, aĹĄ nám pĹ™ed obÄ›dem aspoñ trochu vyhládne (vaĹ™ej nám tu královsky a cpou do nás takovĂ˝ porce, Ĺľe tu moĹľná naberem kila ztracenĂ˝ trekovánĂm po Himálaji). Jedna z atraktivnĂch částĂ programu, totiĹľ vÄŤera zmĂnÄ›nĂ© koupánĂ se slony, je ovšem nenávratnÄ› pryÄŤ. Co nadÄ›láš, vÄ›tru dešti neporuÄŤĂš. Hned po obÄ›dÄ›, kdyĹľ uĹľ na nebi zase slunce prosvÄ›cuje lehounkej opar jako vÄŤera a pĹ™edevÄŤĂrem, nasedáme na korbu a ten nás veze na stejnĂ˝ mĂsto, kde jsme vÄŤera nasedali do kánoĂ. Tentokrát nás ovšem na nedalekĂ© louce ÄŤekajĂ oni, ti indiÄŤtĂ sloni. Na jednoho se do malĂ˝ ohrádky vejdou pĹ™esnÄ› ÄŤtyĹ™i pasažéři, coĹľ nám ideálnÄ› vyhovuje. Vzhledem k odpadlĂ©mu koupánĂ bude vyjĂžďka delšà neĹľ pĹŻvodnÄ› plánováno, takĹľe se těšĂme, jak nás slon pořádnÄ› vytĹ™ese. VycházĂ na nás stĹ™ednÄ› velkej samec jmĂ©nem Bosontikoli, nasedáme a odrážĂme. UĹľ nevĂm, kdo prohlásil, Ĺľe svÄ›t je nejkrásnÄ›jšà z koñskĂ©ho hĹ™betu, ale zjevnÄ› neznal pohled ze slonĂho. Nádhera. Bosontikoli se pohybuje ve swingovĂ˝m rytmu, hned na začátku pĹ™ekraÄŤujem Ĺ™eku (sklouznutĂ ze bĹ™ehu je trochu adrenalin, ale k neplánovanĂ©mu vykoupánĂ nakonec nedojde) a noĹ™Ăme se do dĹľungle. A zvĂĹ™ata zaÄŤĂnaj – krokodĂ˝li na bĹ™ehu, mraky srnek a sem tam jelen, pávi, opice, spousta ptákĹŻ všeho druhu. ÄŚekáme, zda se nám poštÄ›stĂ poprvĂ© spatĹ™it tygra, ale to asi pĹ™Ăliš nehrozĂ, protoĹľe slonĹŻ okolo kráčà hned nÄ›kolik a jejich osazenstvo se nechová zdaleka tak pĹ™ĂkladnÄ› tiše jako my, kteřà koukáme a ani nedutáme. Záhy si toho všĂmá i náš mahaut (aneb Ĺ™idiÄŤ slona) a od ostatnĂch se oddÄ›luje, coĹľ kvitujeme s velkĂ˝m povdÄ›kem. Slon je fantastickĂ˝ zvĂĹ™e – uĹľ zase si pĹ™ipadám jak pod ochranou vyššà sĂly, v tomto pĹ™ĂpadÄ› zcela hmatatelnĂ˝, šesti tunami váhy a chobotem obdaĹ™enĂ˝. NebĂ˝t Bosontikoliho, bÄ›hem pár minut nás tu nÄ›co rozdupe, seĹľere nebo uštkne, ovšem teÄŹ je zĹ™etelnÄ› cĂtit, jak má zbytek dĹľungle ze slona respekt. NejvĂc se to projevuje bÄ›hem vrcholnĂ˝ho okamĹľiku vĂ˝pravy – na malĂ˝ mĂ˝tince potkáváme nosorožčà mámu s dvÄ›ma mláďaty, coĹľ by jinak bylo asi poslednĂ setkánĂ, kterĂ˝ by ÄŤlovÄ›k v ĹľivotÄ› absolvoval. Z Bosontikoliho ovšem mĹŻĹľem klidnÄ› zblĂzka obdivovat, jak jsou ti nosoroĹľci a nosorožčata pÄ›knÄ› vyvedenĂ˝. Ne, milĂ namachrovanĂ hoši z Lukly, tohle v Troji opravdu nezaĹľijete. JeštÄ› pár srnek a po dvouhodinovĂ˝ jĂzdÄ› konÄŤĂme nÄ›kolikakilometrovej okruh zpÄ›t na mĂstÄ› srazu. LouÄŤĂme se se slony, dĹľĂp nás veze zpÄ›t do Saurahy a hned po pĹ™istánĂ se vydáváme do sousednĂ vesnice Bachhauli do muzea kmene Tharu. Je to spĂš informaÄŤnĂ centrum neĹľ muzeum, coĹľ je prima, neb se tu dozvĂdáme leccos o mĂstnĂch zvycĂch, ale i o historii tohohle etnika jeho fungovánĂ v Chitwanu (aĹľ do 60. let tu nkdo jinej neĹľil, neb do tĂ˝ doby byla zdejšà oblast silnÄ› malarická a TharovĂ© mÄ›li proti malárii pĹ™irozenou imunitu na rozdĂl od ostatnĂch NepálcĹŻ/IndĹŻ, ovšem pak se povedlo malárii vymĂ˝tit). HodnÄ› pĹ™Ăjemná je i procházka samotnou vesnicĂ, která na rozdĂl od Saurahy vĹŻbec nenĂ turistická, takĹľe v nĂ aĹľ na ojedinÄ›lou vĂ˝jimku nenà žádnej krám ani hospoda, zato majĂ u kaĹľdĂ˝ho domu dvorek a na nÄ›m kozy, kachny, slepice, ovce a pĹ™ĂpadnÄ› i jednoho aĹľ dva slony. Velmi přátelsky na nás mávajĂ, aniĹľ by se nám na rozdĂl od podobnÄ› milĂ˝ch lidĂ v Sauraze, KáthmándĂş nebo Namche snaĹľili hned nÄ›co prodat. Den konÄŤĂme obřà a skvÄ›lou porcĂ dalbhatu a mariášem na zahradÄ› a já si Chitwan pĹ™ipisuju na rostoucĂ seznam mĂst, po kterĂ˝ch se mi bude stĂ˝skat.
Den dvacátý čtvrtý – čtvrtek 17.11.
Zase svĂtá a zase nám pod oknem kempuje ten amfetaminem našlehanej bubenĂk mĂstnĂ kapely a mlátĂ do toho jak hluchej do vrat… aneb rannĂ déšť se opakuje, mĹŻĹľe mi nÄ›kdo vysvÄ›tlit, proÄŤ zrovna my máme pod oknem tak hluÄŤnej kus plechu zesilujĂcĂ kaĹľdou kapku? No nic, stejnÄ› vstáváme v 6 a jdem pozorovat mĂstnĂ ptactvo. Teda pokud nebude zalezlĂ˝ pĹ™ed deštÄ›m. V inkriminovanou hodinu uĹľ nepršĂ, je ale pořád zataĹľeno a sledovánĂ opeĹ™encĹŻ se mÄ›nĂ spĂš v pĹ™Ăjemnou mlĹľnou procházku, byĹĄ nejrĹŻznÄ›jšĂch jiĹ™iÄŤek, strak, ledñáčkĹŻ (v mĂstnĂ vĂ˝slovnosti kingpisser, viz pĹ™edvÄŤerejšà zápis) a dalšà havÄ›ti po bĹ™ezĂch Rapti rozhodnÄ› nenĂ málo. VracĂme se cca v osm, snĂdanÄ›, balenĂ a nÄ›kdy po devátĂ˝ lezeme naposled na korbu dĹľĂpu a následnÄ› do busu. Krátce po startu zaÄŤĂná opÄ›t lejt a cesta po rozmoklĂ˝ prašnĂ˝ nesilnici se vleÄŤe jak vĂkend s tchĂ˝nĂ, takĹľe jedeme pĹ™es sedm hodin a do KáthmándĂş dorážĂme aĹľ nÄ›kdy v pĹŻl pátĂ˝ odpoledne vytĹ™eseni z podoby. Ale Potala nás vĂtá velmi pĹ™ĂjemnÄ› domácky a celej Thamel jakbysmet, takĹľe z nás Ăşnava z CCO (celodennĂho cestovatelskĂ˝ho opruzu) vcelku rychle padá. Nic se tu nezmÄ›nilo, jen se dozvĂdáme, Ĺľe uĹľ se zase nÄ›kolik dnĹŻ nelĂtá z Lukly a letošnĂ poÄŤasĂ je tak vypeÄŤenĂ˝, Ĺľe o tom pĂšou dokonce na prvnĂ stranÄ› v mĂstnĂch novinách The Kathmandu Times. Jojo, nÄ›kdo si umĂ vybrat, zároveñ jsme ale mÄ›li opravdu štÄ›stĂ na naÄŤasovánĂ treku. VděčnÄ› vyrážĂme do ulic hledat nejlepšà sizzler, neb jsme ho mÄ›li naposledy v Lukle a uĹľ nÄ›kolik dnĂ na nÄ›j pĹ™inejmenšĂm my s Karlem máme obřà chuĹĄ. Nakonec kotvĂme v restauraci Yak na okraji Thamelu a naše touhy jsou ukojeny v mĂĹ™e vÄ›tšà neĹľ malĂ©, ÄŤĂmĹľ má bĂ˝t Ĺ™eÄŤeno, Ĺľe se cpem jak nezavĹ™enĂ˝. Následuje tradiÄŤnÄ› skvÄ›lĂ© mochaccino v jednĂ© z mnoha thamelskĂ˝ch kaváren a ÄŤĂm jinĂ˝m by to mohl konÄŤit den neĹľ Everestem na terase Potaly. Inu, home away from home. Vedle v baru zaÄŤĂná tradiÄŤnĂ kulturnĂ produkce – kapely se tu i na mnoha jinĂ˝ch podobnĂ˝ch mĂstech kaĹľdĂ˝ veÄŤer stĹ™ĂdajĂ, nemĹŻĹľeme se ale ubránit dojmu, Ĺľe ve zdejšĂch playlistech existuje cosi jako povinná sestava nÄ›kolika standardnĂch pecek, kterĂ© majĂ v repertoáru všichni (namátkou Bryan Adams – Summer of 69, Doors – Love Me Two Times, AC/DC – Highway to Hell, White Stripes – Seven Nation Army a pár dalšĂch), zbytek tvořà volná jĂzda. DnešnĂ parta ovšem podává dost substandardnĂ vĂ˝kon, takĹľe nás to k návštÄ›vÄ› netahá. No co, i na terase je dobĹ™e.
Den dvacátý pátý – pátek 18.11.
KáthmándĂş se po ránu tvářà pomÄ›rnÄ› nevlĂdnÄ›, je zataĹľeno a docela zima, pĹ™esnÄ› jak to pĂšou v tÄ›ch novinách. No, hlavnÄ› Ĺľe v Chitwanu bylo vÄ›tšinu ÄŤasu na kraĹĄasy, tady uĹľ je to jedno. Na dnešek uĹľ nemáme žádnej podstatnej program, dĂky neplánovanĂ© tĹ™ĂdennĂ káthmándskĂ© potrekovĂ© vloĹľce máme uĹľ všechno podstatnĂ˝ prošlĂ˝ a (aĹľ na Karla) dokonce i nakoupenĂ˝ dárky domĹŻ, takĹľe se prostÄ› couráme mÄ›stem, Hanka mohutnÄ› pomáhá Karlovi vybrat pashminovĂ˝ šály pro sestru Jitku (modĹ™Ă, kteřà četli denĂk z Ekvádoru, vÄ›dĂ), nakonec nás nohy nesou ještÄ› jednou mezi chrámy a paláce na Durbar Square, fotĂme nÄ›jakĂ˝ streetovky, obÄ›dváme opÄ›t na stĹ™eše jednoho ze zdejšĂch domĹŻ a poslĂ©ze vyklĂzĂme pole, neb po nás poprvĂ˝ na Durbaru chtÄ›jĂ penĂze za vstup (nechápeme, dosud to tu bylo zdarma, ale to je vlastnÄ› jedno, stejnÄ› uĹľ jsme vidÄ›li vše potĹ™ebnĂ©). Odpoledne se naše cesty vĹŻbec poprvĂ© za celĂ˝ mÄ›sĂc rozdÄ›lujĂ, neb máme kaĹľdej chuĹĄ na nÄ›co jinĂ˝ho. Hanka ještÄ› obrážà nÄ›jakĂ˝ krámy, kluci nevĂm, mÄ› to táhne k OpiÄŤĂmu chrámu. VzpomĂnám, jak jsme tam po pĹ™Ăletu bloudili a nemohli se zorientovat – teÄŹ uĹľ jdu bez pĹ™emýšlenĂ ĂşplnÄ› najisto, nÄ›jak jsem do toho chaotickĂ˝ho mÄ›sta vplynul. A jak tak supĂm do tÄ›ch dlouhĂ˝ch pĹ™ĂkrĂ˝ch schodĹŻ, jde na mÄ› bilanÄŤnĂ nálada. NuĹľe: aÄŤ jsme na treku fakt nemÄ›li žádnĂ˝ vĂ˝stavnĂ poÄŤasĂ a nakonec jsme proto vzdali Kala Pattar, celkovÄ› jsme mÄ›li aĹľ neuvěřitelnou kliku. Pár dnĹŻ pĹ™ed našĂm pĹ™Ăletem se do Lukly pro zmÄ›nu nelĂtalo a podle zpráv, kterĂ˝ jsme chytali na začátku treku, nešla kvĹŻli snÄ›hu obÄŤas pĹ™ejĂt ani Cho La. V podstatÄ› hned po našem pĹ™esunu do Himálaje se opÄ›t lĂtat pĹ™estalo a znovu se zaÄŤlo aĹľ pár dnĂ pĹ™ed koncem treku. A hezkĂ˝ poÄŤasĂ vydrĹľelo jen den po našem odletu z Lukly, kdybychom tedy trasu nezkrátili, rozhodnÄ› bychom neodletÄ›li. NevidÄ›li bychom nejzajĂmavÄ›jšà mĂsta v KáthmándĂş a uĹľ vĹŻbec ne Chitwan. MĂsto toho bychom buÄŹ do dneška kysli celĂ vynervovanĂ˝ v Lukle (dnes se ĂşdajnÄ› poprvĂ© od vĂkendu lĂtá), nebo, coĹľ je pravdÄ›podobnÄ›jšĂ, bychom za sebou mÄ›li dalšĂch 5 dnĹŻ pochodu z Lukly do Jiri, kam vede silnice, a nÄ›kdy teÄŹ bychom se ĂşplnÄ› hotovĂ vraceli busem. TudĂĹľ beru zpÄ›t veškerĂ© ĹľehránĂ na smĹŻlu ohlednÄ› poÄŤasĂ, ve skuteÄŤnosti pĹ™i nás stáli všichni svatĂ. Ale konec Ăşvah, uĹľ jsem nahoĹ™e u chrámu, nebe se definitivnÄ› vyjasnilo, svĂtĂ pĹ™edzápadovĂ˝ slunce a uĹľ je zase na triko. ChodĂm sem a tam po tom nádhernĂ˝m mĂstÄ› a je mi krásnÄ›. DÄ›lám symbolicky poslednĂ fotky celĂ˝ cesty a pak uĹľ scházĂm dolĹŻ do Thamelu, v hotelu potkávám Karla a jdem na kafe, pak se v Potale scházĂme všichni a poslednĂ veÄŤer trávĂme pro zmÄ›nu na koncertÄ› ve vedlejšĂm baru, dnešnĂ kapela se na rozdĂl od vÄŤerejšà vĂ˝raznÄ› povedla.
Den dvacátý šestý – sobota 19.11.
No jo, no. Všechno má svĹŻj konec, i naše existence v Nepálu. JeštÄ› poslednĂ snĂdanÄ› v oblĂbenĂ© kavárnÄ› Mandap, pak utrácĂme zbylĂ© rupky za pár serepetiÄŤek na památku (pĹ™ĂpadnÄ› za nÄ›co na seĹľránĂ/vypitĂ po cestÄ›) a jde se balit. Podle hotelovĂ˝ váhy naše bágly vesmÄ›s atakujou magickou hranici 20 kg, takĹľe jsme zvÄ›davĂ, co nám na to na letišti Ĺ™eknou. PĹ™i balenĂ zjišťuju, Ĺľe jsem nÄ›kam zasel karty mariášky, asi zĹŻstaly v Chitwanu, coĹľ mÄ› mrzĂ, dnešnĂ noc totiĹľ komplet trávĂme na letišti v DillĂ a tam by se hodily. No nic, vystaÄŤĂme si s HanÄŤinou Ĺ estkou. No a pĹ™iblĂĹľilo se finále, poslednĂ sprcha, v poledne se odhlašujeme z hotelu, šéf se s náma dlouze louÄŤĂ a váže nám na krky tradiÄŤnà šátky coby dárky, a závÄ›reÄŤnou hodinku pĹ™ed odjezdem na letištÄ› vyplñujeme definitivnÄ› poslednĂ procházkou Thamelem. Jestlipak já tohle špinavĂ˝, uĹ™vanĂ˝ a obÄŤas hodnÄ› dotÄ›rnĂ˝, ale zároveñ kouzelnÄ› přátelskĂ˝ mÄ›sto ještÄ› nÄ›kdy uvidĂm. U Govindy v kanceláři se opakuje podobnÄ› milá louÄŤĂcĂ scĂ©na jako v Potale, dostáváme šátky ÄŤ. 2 a minivan nás veze na letištÄ›. Let má, pravda, asi hodinu zpoĹľdÄ›nĂ, to nám ale tentokrát na rozdĂl od cesty sem mĹŻĹľe bĂ˝t jedno, v DillĂ máme 16 h pauzu a nÄ›jaká ta hodinka nás tudĂĹľ nerozházĂ. Nepál se s námi louÄŤĂ napĹ™ed ĂşsmÄ›vy a srandiÄŤkami letištnĂch úřednĂkĹŻ (no Ĺ™eknÄ›te, kde jinde tohle máte?) a po startu pak i naprosto fantastickou finálnĂ svÄ›telnou show s Himalájemi v pĹ™ekrásnĂ˝ch poslednĂch paprscĂch slunce pĹ™ed západem. Hergot, já nechci pryÄŤ! Hned bychom vyrazili tĹ™eba k Annapurnám. MĂsto toho za slabou hodinku pĹ™istáváme ve starĂ©m známĂ©m DillĂ. A indickĂ© letištÄ› nás vĂtá nemĂ©nÄ› známou byrokraticko-chaotickou tvářà – bez boarding passu nás odmĂtajĂ pustit z pĹ™ĂletovĂ˝ mezihaly, kde kromÄ› pár sedadel vĹŻbec nic nenĂ, do normálnĂho terminálu. A boarding pass nám nikdo nechce vystavit, protoĹľe dál pokraÄŤujeme opÄ›t s Finnairem a lidi od nich uĹľ šli domĹŻ. Hlava 22 a pĹŻl. Stejnej problĂ©m Ĺ™ešà dvÄ› opodál stojĂcĂ Finky, jejich pĹ™ĂbÄ›h je ale ještÄ› podstatnÄ› dramatiÄŤtÄ›jšà – pĹŻvodnÄ› uĹľ mÄ›ly bĂ˝t v letadle domĹŻ, ovšem Air India jejich vÄŤerejšà let KáthmándĂş-DillĂ nepochopitelnÄ› zrušila (stejná vÄ›c se tudĂĹľ mohla stát i nám – uĹľ jsem Ĺ™Ăkal, Ĺľe máme z pekla kliku?). TudĂĹľ jim Finnair uletÄ›l, holky pĹ™iletÄ›ly z Nepálu dnes ráno a uĹľ tu na palubenky ÄŤekajĂ 7, slovy sedm hodin. Ale asi jim nesem štÄ›stĂ, neb záhy pĹ™icházĂ sleÄŤna, kterou známe uĹľ z minula, a ruÄŤnÄ› pro nÄ› i pro nás vypisuje provizornĂ boarding passy. S nimi se slabĂ© 2,5 h po pĹ™Ăletu koneÄŤnÄ› dostáváme do vytouĹľenĂ©ho terminálu, veÄŤeĹ™Ăme, pijem kafe, hrajem Ĺ estku, ÄŤtem, spĂme, já pĂšu denĂk a vĹŻbec tak nÄ›jak pĹ™eklepáváme noc. UĹľ je
den dvacátý sedmý – neděle 20.11.
a ÄŤekánĂ v DillĂ ubĂhá rychleji, neĹľ jsme se obávali, takĹľe v jednĂ© z mnoha restauracĂ v terminálu snĂdáme a pak uĹľ se (stále na ony provizornĂ boarding passy, asi si ten svĹŻj nechám na památku, to jsem ještÄ› fakt nevidÄ›l) suneme do letadla smÄ›r Helsinky. Ahoj, Evropo. JeštÄ› dvÄ› hodinky ÄŤekánĂ, poslednĂ letadlo a okolo sedmĂ˝ veÄŤer dosedáme na Ruzyni. Návrat domĹŻ je vĹľdycky krásnej pocit. Dokonce i bágly dorazily v pořádku a tak procházĂme letištnĂ bránou kompletnĂ. Tedy, skoro… co se mÄ› týče, maliÄŤkej kousek ze mÄ› uvĂzl nÄ›kde u Gokya a asi uĹľ ho odtamtud nedostanu.
PodÄ›kovánĂ
Na závÄ›r chci tradiÄŤnÄ› podÄ›kovat tÄ›m, kdo si to zaslouĹľĂ. Jsou to zejmĂ©na:
• Hugo Švec a Jitka Skřipcová za zapůjčenà paměťových karet.
• Všichni, kdo nám nÄ›jakĂ˝m zpĹŻsobem pomohli s plánovánĂm a pĹ™Ăpravou cesty. Co se mÄ› týče, byla to zejmĂ©na Alena Telcová a autoĹ™i webĹŻ nepal.estranky.cz, himalman.wordpress.com ÄŤi himalayas-trekking-pictures.com. Ostatnà účastnĂci mÄ›li k dispozici dalšà zdroje, kterĂ˝m pochopitelnÄ› patřà dĂk rovněž.
• VedenĂ a personál hotelu Potala za přátelskĂ© a vĂcemĂ©nÄ› domácĂ prostĹ™edĂ v KáthmándĂş.
• Govinda Dahal a jeho cestovnĂ kancelář Green Horizon. GovindĹŻv pĹ™Ăstup vĂ˝raznÄ› pĹ™esahoval běžnĂ© povinnosti, staral se o nás jako o vlastnĂ a dĂky nÄ›mu jsme si mohli spoustu vÄ›cĂ uĹľĂt bez obav, jak budem zaĹ™izovat to ÄŤi ono. VĹ™ele doporuÄŤujeme.
• Kamal a MegandrahĂrĂ, naši nosiÄŤi na treku. PĹ™edevšĂm pro Kamala platĂ vĂcemĂ©nÄ› totĂ©Ĺľ co pro Govindu – oficiálnÄ› byl „pouhý“ nosiÄŤ, ve skuteÄŤnosti prĹŻvodce, rádce a pomocnĂk par excellence. AĹľ si budete s Govindou domlouvat trek, chtÄ›jte Kamala.
• Ostatnà účastnĂci expedice, tedy Hanka, Karel a Ĺ tÄ›pán. ZejmĂ©na na treku to obzvlášť bylo fyzicky i psychicky dost nároÄŤnĂ˝ a nenĂ moc part, v nichĹľ by to klapalo takhle v pohodÄ›, tj. s dobrou náladou a bez ponorky i v tÄ›ch vypjatÄ›jšĂch momentech.
• A nejvÄ›tšà dĂk patřà jako vĹľdy Jarmile, Dominice a Tomovi za pochopenĂ, trpÄ›livost s mĂ˝mi Ăşlety pĹ™es pĹŻl zemÄ›koule i krásnĂ˝ pĹ™ivĂtánĂ po návratu…