h1

Cestovní deník - Nepál 2011 - část 3

(pĹ™edchozĂ­ kapitoly: část 1 â€“ část 2)

Den osmnáctý – pátek 11.11.

Tedy povĂ­m vám, taková sprcha po ránu vĹŻbec nenĂ­ špatná vÄ›c, zejmĂ©na kdyĹľ venku ani na pokoji nemrzne a ÄŤlovÄ›k si mĹŻĹľe v klidu vyjĂ­t na ulici v triku. Po tÄ›ch dvou tĂ˝dnech uĹľ jsem málem zapomnÄ›l, jakĂ˝ to je. BudĂ­m se dřív neĹľ ostatnĂ­, ÄŤehoĹľ využívám k sepsánĂ­ a odeslánĂ­ e-mailovĂ©ho reportu z treku a následnÄ› k nÄ›jakĂ©mu tomu brouzdánĂ­ po netu a zjišťovánĂ­, kam se svÄ›t za tu dobu pohnul (ne vše jsou dobrĂ© zprávy – RIP, Magore). Po chvĂ­li okolo mÄ› procházĂ­ Hanka mířícĂ­ do nedalekĂ© pekárny pro ÄŤerstvĂ© koláčky k snĂ­dani, coĹľ je nepochybnÄ› velmi zásluĹľnĂ˝ ÄŤin. I ostatnĂ­ jsou vzhĹŻru, tedy koláčky spoleÄŤnÄ› likvidujeme, balĂ­me a pĹ™esouváme se do našeho hotelu Potala, kde uĹľ se dva pokoje uvolnily. Nejsou tak dobrĂ˝ jako ty pĹŻvodnĂ­ a zejmĂ©na naše koupelna je opravdu zážitek, ale doma je doma. Jdeme ke Govindovi vymÄ›nit dolary a zjistit, co bychom tak bÄ›hem neplánovanĂ©ho káthmándskĂ©ho vĂ­kendu mohli dÄ›lat. Dává nám nÄ›jakĂ˝ tipy a pochopitelnÄ› nabĂ­zĂ­, Ĺľe to ÄŤi ono zorganizuje, ale my se příliš nechytáme – je vcelku drahej a vypadá to, Ĺľe se nejlĂ­p dokážem zabavit sami. Couráme Thamelem a nÄ›kteří, zejmĂ©na HaniÄŤka, pomalu zaÄŤĂ­najĂ­ propadat nákupnĂ­ horeÄŤce, neb doma ÄŤeká spousta obdarovánĂ­hodnĂ˝ch blĂ­zkĂ˝ch a nabĂ­dka ve zdejších obchodech je vskutku vynikajĂ­cĂ­. No, já vĹŻbec nemám co říkat, protoĹľe toho bÄ›hem dne taky pořídĂ­m vĂ­c neĹľ dost. TeÄŹ ale míříme k další mĂ­stnĂ­ pamÄ›tihodnosti, k zámeÄŤku Rani Pokhari kousek od centra. StojĂ­ na umÄ›lĂ©m jezĂ­rku, moĹľná ho znáte z BuddhovĂ˝ch sirotkĹŻ a nebudu zapĂ­rat, Ĺľe mÄ› na nÄ›m zaujalo i to jmĂ©no :). Ve skuteÄŤnosti to znamená Královnino jezero – rani je hindsky a taky nepálsky královna, coĹľ mi tu pochopitelnÄ› říká kaĹľdej, komu se pĹ™edstavĂ­m. (Konotace vyvolanĂ© oznaÄŤenĂ­m queen pro chlapa zatĂ­m naštÄ›stĂ­ nikdo nezmĂ­nil, neĹ™eším, zda z neznalosti nebo ze zdvoĹ™ilosti.) PĹ™i tĂ© příleĹľitosti nám pĹ™ipravuje jedineÄŤnĂ˝ zážitek mĂ­stnĂ­ policajt, kterĂ˝ se k nám vrhá v dokonale naĹľehlenĂ© uniformÄ›, zdravĂ­ a ptá se, zda nám mĹŻĹľe nÄ›jak pomoci. V tomhle je Nepál fakt speciálnĂ­, tĹ™eba v JiĹľnĂ­ Americe si nÄ›co podobnĂ˝ho vĹŻbec neumĂ­m pĹ™edstavit. A dalším zážitkem je mĂ­stnĂ­ park, snad prvnĂ­, kterej v KáthmándĂş vidĂ­me. Je v nÄ›m asi tak milion lidĂ­, pĹŻlka z nich nÄ›co prodává a ta druhá se stará o nejrĹŻznÄ›jší performance, u nichĹľ je bohuĹľel tak narváno, Ĺľe stěží cokoli vidĂ­me. I tak je to ale pĹŻsobivĂ˝. Z parku mÄ› to táhne na nedalekĂ˝ Durbar Square podĂ­vat se, jak se má HanumanĹŻv chrám a další pamÄ›tihodnosti, do nÄ›kterĂ˝ch spolucestovatelĹŻ se ovšem dává hlad, proÄŤeĹľ otáčíme smÄ›r Thamel (je to zvláštnĂ­, ale mimo nÄ›j ÄŤlovÄ›k na normálnĂ­ hospodu narazĂ­ jen sporadicky). No ono uĹľ je taky pÄ›t odpoledne, tedy skuteÄŤnÄ› ÄŤas na brzkou veÄŤeĹ™i. Po nĂ­ se od nás odpojuje Karel a míří do hotelu znaven káthmándskĂ˝m šrumcem, my s Hankou obĂ­háme krámy, ovšem králem okamĹľiku je jednoznaÄŤnÄ› Ĺ tÄ›pán, kterĂ˝ se rozhodl svěřit osud mĂ­stnĂ­mu holiÄŤi a shodit nÄ›kolik tĂ˝dnĹŻ pÄ›stovanĂ˝ vous. A to nenĂ­ jen tak, holenĂ­ zahrnuje nejen ponÄ›kud adrenalinovÄ› vyhlĂ­ĹľejĂ­cĂ­ proceduru s bĹ™itvou, ale tĂ©Ĺľ masáž obliÄŤeje i zad, pleĹĄovou masku a kdovĂ­co ještÄ›. S Hankou jen zĂ­ráme a mnÄ› je skoro lĂ­to, Ĺľe si nemám co nechat oholit. Po dlouhĂ© kúře je Ĺ tÄ›pán s tvářiÄŤkou znaÄŤky nemluvnÄ›cĂ­ prdelka vypuštÄ›n do svÄ›ta, v hotelu nabĂ­ráme Karla a míříme do pĹ™ilehlĂ© kavárny na vynikajĂ­cĂ­ honey latte, a pak uĹľ zbĂ˝vá jen tradiÄŤnĂ­ veÄŤernĂ­ posezenĂ­ na naší krásnĂ© terase s nÄ›kolika lahvemi Everestu. VeÄŤer nám zpříjemñuje po ÄŤertech dobrá Ĺľivá kapela hrajĂ­cĂ­ starĂ˝ pecky ve vedlejším baru, kdyĹľ se ale koneÄŤnÄ› rozhoupem k jeho návštÄ›vÄ›, zrovna konÄŤej s produkcĂ­. NevadĂ­, dáme příštÄ›.

Den devatenáctý – sobota 12.11.

KáthmándĂş se po ránu halĂ­ do mrakĹŻ, pořád je ale příjemnÄ› teplo. PĹŻvodnÄ› jsme si dnes naplánovali vĂ˝let na vzdálenÄ›jší, leÄŤ turisticky a kulturnÄ› velezajĂ­mavá mĂ­sta (Pashupati, Boudha, moĹľná i Patan), ale v hotelu nám oznamujĂ­, Ĺľe se na dnešnĂ­ noc moĹľná budem muset kvĹŻli pĹ™emĂ­Ĺ™e rezervacĂ­ stÄ›hovat do sesterskĂ©ho podniku, coĹľ nám plány ponÄ›kud nabourává. Ale nevadĂ­, jdeme na snĂ­dani do oblĂ­benĂ© kavárny/cukrárny o pár ulic dál, pak navštÄ›vuju Govindu a probĂ­rám s nĂ­m podrobnosti chystanĂ©ho ÄŤtyĹ™dennĂ­ho vĂ˝letu do dĹľungle v Chitwanu (ÄŤtyĹ™dennĂ­ vĂ˝let all inclusive nás pĹ™ijde na 120 USD na ÄŤlovÄ›ka, coĹľ je skvÄ›lĂ˝). MezitĂ­m se dovĂ­dáme, Ĺľe stÄ›hovaÄŤka skuteÄŤnÄ› bude, takĹľe balĂ­me a odcházĂ­me do pár blokĹŻ vzdálenĂ©ho hotelu Holyland. Potala je asi o nÄ›co hezÄŤĂ­, ale jednu noc zvládnem kdekoli. HázĂ­me bágly do pokojĹŻ a vyrážíme do ulic, rozhodnuti dnes koneÄŤnÄ› absolvovat kompletnĂ­ prohlĂ­dku pamÄ›tihodnostĂ­ na Durbar Square a vzĂ­t si k tomu prĹŻvodce, kterej by nám vysvÄ›tlil, co jsou jednotlivĂ˝ chrámy vlastnÄ› zaÄŤ. V domÄ› ĹľivĂ© bohynÄ› Kumari jednoho takovĂ©ho nacházĂ­me, takĹľe následujĂ­cĂ­ dvÄ› hodiny trávĂ­me poslouchánĂ­m velmi zajĂ­mavĂ©ho vĂ˝kladu – tolik historie na pĹŻlce ÄŤtvereÄŤnĂ­ho kilometru se opravdu jen tak nevidĂ­. Vrcholem všeho je návštÄ›va v malĂ­Ĺ™skĂ© škole, kde se malujĂ­ mandaly. Na rozdĂ­l od Ĺ tÄ›pána si sice na závÄ›r prohlĂ­dky žádnou nekupuju, ale jsou fakt nádhernĂ˝. NáslednÄ› obÄ›dváme na stĹ™eše jednoho domu přímo na Durbar Square a povĂ­dáme si pĹ™i tom s dvÄ›ma ÄŚechy, kteří na rozdĂ­l od nás nejedou za pár dnĹŻ domĹŻ, nĂ˝brĹľ majĂ­ na cestu nÄ›kolik mÄ›sĂ­cĹŻ. No jo, no. Odpoledne se pomalu nachyluje, my tradiÄŤnÄ› couráme Thamelem (tady je fakt Ĺľivo a zajĂ­mavo neustále) a nejvÄ›tší pozornost na sebe strhává opÄ›t Ĺ tÄ›pán, neb se rozhodl odvĂ©zt si z Nepálu po ÄŤertech trvalĂ˝ suvenĂ˝r v podobÄ› tetovánĂ­. NavštÄ›vujeme tudĂ­Ĺľ jedno z mnoha mĂ­stnĂ­ch studiĂ­ a Ĺ tÄ›pán se po zralĂ© Ăşvaze a odbornĂ© debatÄ› s Hankou rozhoduje pro notovĂ˝ zápis ĂşvodnĂ­ch nÄ›kolika taktĹŻ z Bachovy Ciaccony. AĹľ bude hrát, bude to vypadat, Ĺľe má na ruce taháka. TatĂ©r se dává do práce (jsem na nÄ›j zvÄ›davej, jestli fakt všechny noty namaluje správnÄ›), my Ĺ tÄ›pána chvĂ­li duševnÄ› podporujeme, ale vypadá to nadlouho, tudĂ­Ĺľ ho zanecháváme v odbornĂ© pĂ©ÄŤi a míříme na veÄŤeĹ™i do Potaly (aÄŤ tam dnes nebydlĂ­me, stejnÄ› nás to tam táhne a najĂ­st/napĂ­t se tam mĹŻĹľem). A kdyĹľ se k nám po nÄ›jakĂ© dobÄ› za velkĂ©ho aplausu pĹ™idává i ÄŤerstvĂ˝ potetovanec, vyrážíme tentokrát uĹľ doopravdy do vedlejšího baru na Ĺľivou produkci. Dnes hraje jiná kapela neĹľ vÄŤera, ale jde jim to vĂ˝bornÄ›, hlavnÄ› basák je skvÄ›lej (a Hanka tvrdĂ­, Ĺľe maj moc hezkĂ˝ho zpÄ›váka – nevĂ­m, tohle asi správnÄ› nezhodnotĂ­m, ale zpĂ­vá dobĹ™e :)). V repertoáru majĂ­ opÄ›t klasiku od Doors pĹ™es Red Hot Chili Peppers a Pearl Jam aĹľ po White Stripes, takĹľe veÄŤer stojĂ­ za to.

Den dvacátý – neděle 13.11.

BudĂ­m se v naprostĂ© tmÄ› a pĹ™ipadá mi divnĂ˝, Ĺľe se cĂ­tĂ­m zcela vyspalej. A ono nenĂ­ divu, je skoro osm. ProÄŤ tedy ta tma? Kouknu z okna a ejhle, chyba nenĂ­ na mĂ©m pĹ™ijĂ­maÄŤi, cca 20 cm od okna se totiĹľ nacházĂ­ zeÄŹ protÄ›jšího baráku. Okno tedy nenĂ­ okno, nĂ˝brĹľ svÄ›tlĂ­k, a ani to ne – spíš temnĂ­k. To nenĂ­ pokoj, to je kobka. A navĂ­c nejspíš nefunguje elektĹ™ina, takĹľe k cestÄ› do koupelny potĹ™ebuju ÄŤelovku. Rychle pryÄŤ. UtĂ­kám na stĹ™echu, kde je tradiÄŤnÄ› restaurace, a zjišťuju další nepříliš příjemnou vÄ›c – jestli se vÄŤera ráno KáthmándĂş jen mraÄŤilo, tak dnes je regulĂ©rnÄ› zataĹľeno a drobnÄ› prší. Hm, kdy Ĺľe jsme to mÄ›li letÄ›t z Lukly? Dnes? No ještěže uĹľ jsme tu, dneska z hor lĂ­tajĂ­ leda tak orli. Piju ÄŤaj, píšu denĂ­k, za chvĂ­li pĹ™icházĂ­ Karel a hlásĂ­, Ĺľe uĹľ vstali všichni. Tak jo, berem bágly a vracĂ­me se do domovskĂ© Potaly, tam je fakt lĂ­p a navĂ­c coby kompenzaci za příkoří dostáváme nejlepší pokoje. Jdem na snĂ­dani a následnÄ› chytáme smÄ›r na vĂ˝chod KáthmándĂş – dnes uĹľ je vážnÄ› na programu svatynÄ› Pashupati a nejvÄ›tší nepálskĂ˝ chrám Boudha (ÄŤte se bauda, aby se to nepletlo s Buddhou, jinĂ˝ název je Bodnath). V rámci šetĹ™enĂ­ odmĂ­táme nejen Govindovu variantu all inclusive, ale i taxĂ­ka. MĂ­sto toho šlapem po svejch. ObÄŤas (hlavnÄ› pĹ™i pĹ™echázenĂ­ silnice) to nenĂ­ sranda, dopravnĂ­ chaos je tu fakt hustej, ale staÄŤĂ­ necelá hodina a jsme na Pashupati. PĹŻvodnÄ› jsme s návštÄ›vou tÄ›chhle mĂ­st v KáthmándĂş vĹŻbec nepoÄŤĂ­tali a tudĂ­Ĺľ nemáme naÄŤteno, oÄŤ se tu jedná, prostÄ› jsme šli tam, kam nám bylo doporuÄŤeno, a nevĂ­me, oÄŤ jde. Záhy to zjišťujeme – Pashupati je nejvÄ›tší nepálská hinduistická svatynÄ› a zároveñ se tu na bĹ™ezĂ­ch Ĺ™eky Bagmati spalujĂ­ na pohĹ™ebnĂ­ch hranicĂ­ch mrtvĂ­, podobnÄ› jako ve známÄ›jším VánarásĂ­ v Indii. Bez přípravy se ocitáme uprostĹ™ed dÄ›nĂ­, kremace probĂ­hajĂ­ přímo pĹ™ed našima oÄŤima a já pĹ™emýšlĂ­m, jestli mÄ› ten pohled nerozhodĂ­, ale kupodivu ne – pro hinduisty je smrt v podstatÄ› jen opuštÄ›nĂ­ jednĂ© tÄ›lesnĂ© schránky a jejĂ­ vĂ˝mÄ›na za druhou (aspoñ tak to chápu, pokud o vĂ˝chodnĂ­ch vĂ­rách vĂ­te vĂ­c a máte pocit, Ĺľe jsem to nemĂ­stnÄ› zjednodušil, omlouvám se). VÄ›tšina lidĂ­ tak k celĂ˝mu procesu pĹ™istupuje vyrovnanÄ› a v zásadÄ› pozitivnÄ›, takĹľe celá scĂ©na pĹŻsobĂ­ aĹľ pĹ™ekvapivÄ› harmonicky a žádnĂ˝ depresivnĂ­ pocity se nedostavujou. Do samotnĂ˝ svatynÄ› coby nehinduistĂ© nesmĂ­me, takĹľe po chvĂ­li pohĹ™ebištÄ› opouštĂ­me a stoupáme po schodech na pĹ™ilehlĂ˝ kopec plnĂ˝ malĂ˝ch chrámkĹŻ zasvÄ›cenĂ˝ch plodnosti – sem chodÄ›j bezdÄ›tnĂ˝ páry prosit, aby se zadaĹ™ilo (ano, na dohled od hořícĂ­ch pohĹ™ebnĂ­ch hranic, symbolika uzavĹ™enĂ˝ho kruhu Ĺľivota je dĂ­ky tomu zcela dotaĹľená). KromÄ› nich je tu ovšem asi tak milion opic, kterĂ˝ mezi chrámky i na nich blbnou a docela ochotnÄ› se nechávaj fotit. Potkáváme dva ÄŚechy, kecáme s nimi o všem moĹľnĂ˝m (dali šestitisĂ­covej Island Peak, klobouk dolĹŻ) a pak opouštĂ­me Pashupati a zhruba pĹŻlhodinovou procházkou se pĹ™esunujem k dalšímu cĂ­li, tedy ke zmĂ­nÄ›nĂ©mu chrámu Boudha/Bodnath. Pashupati je svatĂ˝m mĂ­stem hinduistĹŻ, Boudha je zase nejvÄ›tší buddhistická stĂşpa v Nepálu a jedna z nejvÄ›tších na svÄ›tÄ›. A je nádherná, vzhledem i atmosfĂ©rou. StejnÄ› je to zvláštnĂ­ – kĹ™esĹĄanskĂ˝ kostely na mÄ› pĹŻsobĂ­ vÄ›tšinou dĹŻstojnÄ› a trochu pateticky, Pashupati byl hodnÄ› hlubokej emocionálnĂ­ zážitek a doteÄŹ se trochu divĂ­m, Ĺľe jsem ho v pohodÄ› ustál, zato u buddhistickĂ˝ch chrámĹŻ, aĹĄ je to Boudha, OpiÄŤĂ­ chrám nebo malĂ˝ stĂşpy v Himálaji, je mi vyslovenÄ› veselo, pohodovo, do zpÄ›vu a tance. Boudha je v podstatÄ› mÄ›sto ve mÄ›stÄ›, kolem kulatĂ˝ho chrámu vyrostla krásná a udrĹľovaná miniÄŤtvrĹĄ tvoĹ™ená nejen obligátnĂ­mi krámky a hospodami, ale i nejrĹŻznÄ›jšími kláštery a dalšími sakrálnĂ­mi budovami. NÄ›kterĂ˝ jsou volnÄ› přístupnĂ˝ a je z nich krásnej pohled na stĂşpu i na okolĂ­. V jednom z klášterĹŻ mj. fascinovanÄ› sleduju proces vĂ˝roby máslovĂ˝ch svĂ­ÄŤek, kterĂ˝ tu hoří na kaĹľdĂ˝m kroku – mniši je dÄ›laj z něčeho, co vypadá spíš jako sádlo nebo lĹŻj, zkrátka nÄ›jakej ĹľivoÄŤišnej tuk. Samotná stĂşpa je obrovská, v prĹŻmÄ›ru i na výšku měří pĹ™es 40 m a lze v nĂ­ chodit i po vnitĹ™nĂ­m ochozu hned pod vysokou věží. Moc bych ji chtÄ›l vidÄ›t seshora, nakolik jejĂ­ pĹŻdorys fakt odpovĂ­dá mandale. KaĹľdopádnÄ› je z nĂ­ cĂ­tit spousta pozitivnĂ­ energie. ZtrácĂ­m se ostatnĂ­m a trochu ztrácĂ­m i pojem o ÄŤase, takĹľe ani nevĂ­m, jak dlouho na mÄ› ÄŤekaj na domluvenĂ˝m mĂ­stÄ› (sorry). KdyĹľ si jich koneÄŤnÄ› všimnu, vypadaj uĹľ pÄ›knÄ› hladovÄ› (aby ne, jsou skoro ÄŤtyĹ™i odpoledne a naposled jsme snĂ­dali). ObÄ›dváme ve stĹ™ešnĂ­ restauraci s krásnĂ˝m vĂ˝hledem na stĂşpu, ještÄ› chvĂ­li chodĂ­me a pomalu pĹ™icházĂ­ ÄŤas k návratu do Thamelu. Zpátky uĹľ pěšky nejdem, berem taxĂ­ka za směšnou cenu 350 rupek (nÄ›co jako 70–80 KÄŤ). V hotelu balĂ­me na nadcházejĂ­cĂ­ ÄŤtyĹ™dennĂ­ cestu do Chitwanu, vÄ›tšinu vÄ›cĂ­ ovšem necháváme ve zdejší ĂşschovnÄ›. Následuje tradiÄŤnĂ­ pivo na terase, ale dnes jen symbolicky a zalĂ©záme, zážitkĹŻ bylo hodnÄ› a byly pořádnÄ› intenzivnĂ­.

Den dvacátý první – pondělí 14.11.

BudĂ­k zvonĂ­ v 6:15, házĂ­me bágly do Ăşschovny, venku uĹľ ÄŤeká ÄŤlovÄ›k z Green Horizon a odvádĂ­ nás na stanici busu smÄ›r Chitwan. Velkou pochvalu zasluhuje HaniÄŤka, kterĂ˝ vstala ještÄ› dřív a z jednĂ© z mĂ­stnĂ­ch pekáren pĹ™inesla ÄŤerstvĂ˝ koláčky a sĂ˝rovĂ˝ rohlĂ­ky, sláva jĂ­. Autobusy tu odjĂ­ĹľdÄ›jĂ­ z ulice kousek od Rani Pokhari, nÄ›co po sedmĂ© vyrážíme. Cesta rozhodnÄ› nepatří k nejkratším – 160 km zabere 6 hodin, ovšem po počáteÄŤnĂ­m motánĂ­ skrz KáthmándĂş vede hezkou hornatou krajinou kolem Ĺ™eky, takĹľe to nenĂ­ zas taková nuda. Okolo polednĂ­ho sjĂ­ĹľdĂ­me s hor do dĹľungloidnĂ­ placky a v jednu jsme na mĂ­stÄ›. Na nádraží si nás vyzvedává chlapĂ­k v pickupu, skládáme se na korbu a za dalších 15 minut jsme v cĂ­li, tedy v moc pÄ›knĂ˝m apartmánovĂ˝m areálu Safari Club kousek od vesnice Sauraha. Máme pro sebe dva dvoulĹŻĹľkovĂ˝ velikĂ˝ pokoje s terasou a pĹ™epychovou koupelnou, na nepálskĂ˝ pomÄ›ry absolutnĂ­ luxus. Hned po uvĂ­tacĂ­m drinku chvályhodnÄ› pĹ™icházĂ­ obÄ›d, neb máme hlad jak vlci, a pak startuje odpolednĂ­ program. Dnes nás neÄŤeká nic velkĂ˝ho, jen procházka po vsi, jejĂ­m okolĂ­ a bĹ™ezĂ­ch mĂ­stnĂ­ Ĺ™eky Rapti, ale i to velmi stojĂ­ za to. Sauraha nenĂ­ velká, ale tvoří centrum celĂ˝ho Chitwanu a tak se tu na 3–4 ulicĂ­ch maÄŤká vcelku dost obchodĹŻ, hospod, hotelĹŻ a turistickĂ˝ch kanceláří, ÄŤĂ­mĹľ nám to s Karlem okamĹľitÄ› pĹ™ipomene podobnÄ› stavÄ›nĂ© ekvádorskĂ© Mindo. Naše prvnĂ­ cesta vede na slonĂ­ statek a dozvĂ­dáme se, Ĺľe tu chobotnatci fungujou jako univerzálnĂ­ dopravnĂ­ prostĹ™edek – buÄŹ tahajĂ­ náklad, nebo vozĂ­ a bavĂ­ turisty. A pokud majĂ­ zrovna volno, pasou se na loukách na okraji dĹľungle. Po ustájenĂ­ ve statku jim Ĺ™etÄ›zem svazujou nohy, coĹľ nepĹŻsobĂ­ zrovna hezky, ale asi je to kvĹŻli bezpeÄŤnosti nutnĂ˝ a hlavnÄ› to na rozdĂ­l od vÄ›tšiny zoo nenĂ­ nafurt. PokraÄŤujeme dál a mĂ­jĂ­me prvnĂ­ slony ve volnĂ˝ přírodÄ›, zrovna se brodĂ­ mĂ­stnĂ­m přítokem Ĺ™eky Rapti. Je krásnÄ› teplo, slunce prosvÄ›cuje tenkĂ˝m oparem a bejt slon, taky se s chutĂ­ vykoupu. Jdeme dál a prĹŻvodce jmĂ©nem Mani slibuje, Ĺľe bychom mohli potkat nosoroĹľce. A vskutku, za chvĂ­li dorážíme na bĹ™eh Rapti a přímo v Ĺ™ece se jeden rochnĂ­. A do toho sloni, jeden za druhĂ˝m. NÄ›co podobnĂ©ho ÄŤlovÄ›k skuteÄŤnÄ› nevidĂ­ kaĹľdĂ˝ den. VzpomĂ­nám na setkánĂ­ s onÄ›mi dvÄ›ma ÄŚechy na letišti v Lukle (viz den sedmnáctĂ˝) – kdyĹľ jsme se zmĂ­nili o plánech na Chitwan, pronesli posměšnÄ›, Ĺľe to uĹľ rovnou mĹŻĹľem jet do zoo do Troje. Jo, pánovĂ©, právÄ› jste zĂ­skali cenu za hovadinu roku. Trochu škoda, Ĺľe opar pĹ™i obzoru houstne a tak nevidĂ­me Ăşplnej západ slunce (od Ĺ™eky se podle mĂ­stnĂ­ch pozoruje nádhernÄ›), ale i tak má celĂ˝ mĂ­sto nádhernou atmosfĂ©ru. Akorát Hance se, Ĺľelbohu, dÄ›lá nÄ›jak blbÄ›. Po chvĂ­li tudĂ­Ĺľ pohodovou váleÄŤku na bĹ™ehu utĂ­náme a pĹ™esouváme se zpÄ›t do Safari Clubu. ÄŚeká nás tu veÄŤeĹ™e, na tu ale jdeme uĹľ jen ve tĹ™ech – Hanka má fakt dost a radÄ›ji volĂ­ polohu leĹľmo. I my ostatnĂ­ relativnÄ› brzo zalĂ©záme, dnešek nebyl ĂşplnÄ› nejkratší a zĂ­tra se vstává v 5:00.

Den dvacátý druhý – úterý 15.11.

UsĂ­nat a budit se za zvukĹŻ dĹľungle je famĂłznĂ­ zážitek, poštÄ›stil se mi jen párkrát v ĹľivotÄ› (BolĂ­vie, Ekvádor) a moc jsem se na nÄ›j těšil. NenĂ­ divu, Ĺľe se mi zdály dost epickĂ˝ sny, v nichĹľ jsme kupříkladu z neznámĂ˝ch dĹŻvodĹŻ cestovali po Libyi a unikali tamÄ›jším ozbrojencĹŻm, pĹ™iÄŤemĹľ nÄ›kteří ÄŤlenovĂ© vĂ˝pravy (která se s tou reálnou souÄŤasnou personálnÄ› kryla jen zčásti) pro jistotu nemÄ›li pas. BohuĹľel ale nevĂ­m, jak to dopadlo, protoĹľe v 5 klepe na dveĹ™e Mani, sen mizĂ­ v nenávratnu a nás (stále bez Hanky) ÄŤeká po šálku ÄŤaje rannĂ­ jungle trip na korbÄ› džípu. KromÄ› Maniho s náma jede ještÄ› jeden prĹŻvodce, sedĂ­ na stĹ™eše jako na kapitánskĂ©m mĹŻstku a vyhlíží zvěř. Po pĹ™edehĹ™e v podobÄ› srnek a orlĹŻ pĹ™icházĂ­ lahĹŻdka – nosoroĹľec válejĂ­cĂ­ se v relativnÄ› řídkĂ˝m lese. SrážejĂ­ se u nÄ›j hned tĹ™i džípy s turisty a vzápÄ›tĂ­ nastává komická situace, kdyĹľ se nosoroĹľec pohne smÄ›rem k nám, cca 15 joudĹŻ zpanikaří a dá se na bezhlavej ĂştÄ›k. Ovšem podle Maniho to nenĂ­ aĹľ taková sranda, roÄŤnÄ› tihle drobeÄŤci zranÄ›j minimálnÄ› 5–10 turistĹŻ. PokraÄŤujeme dál, ÄŤeká nás paseka s divokĂ˝m kancem, pak zas nÄ›co ptákĹŻ a srnek a ve finále nebezpeÄŤnÄ› vyhlĂ­ĹľejĂ­cĂ­ krokodĂ˝l, válejĂ­cĂ­ se na bĹ™ehu Ĺ™eky (naštÄ›stĂ­ na tom druhĂ˝m). PĹ™ed devátou balĂ­me a jedem zpátky do Safari Clubu na snĂ­dani. ÚčastnĂ­ se jĂ­ i Hanka, chudák do sebe souká suchĂ˝ toasty a závistivÄ› sleduje naše vajĂ­ÄŤka a klobásy. Dopoledne máme volnĂ©, ÄŤehoĹľ s Karlem využíváme k zevrubnĂ©mu prošmejdÄ›nĂ­ Saurahy. Na jejĂ­m konci scházĂ­me k Ĺ™ece, kde probĂ­há další veselá atrakce – koupánĂ­ se slony. Kdo chce, vyleze si na nÄ›j a pak je rĹŻznÄ› ocákáván chobotem a ve finále shozen do vody, coĹľ je sranda pro účinkujĂ­cĂ­ i pĹ™ihlĂ­ĹľejĂ­cĂ­. ChvĂ­li se bavĂ­me pohledem, focenĂ­m i vÄ›domĂ­m, Ĺľe nás to zĂ­tra ÄŤeká taky, pak se Karel vracĂ­ do Safari Clubu a já ještÄ› chvĂ­li courám po vesnici a užívám si krásnĂ˝ho dopoledne. Sauraha má nádhernÄ› ospalou atmosfĂ©ru, dĂ­ky nĂ­Ĺľ mi ještÄ› spíš neĹľ vÄŤera zmĂ­nÄ›nĂ˝ Mindo pĹ™ipomĂ­ná Puerto Villamil na Galapágách. A do toho ti sloni v ulicĂ­ch – to jsem ještÄ› nevidÄ›l. Po moc dobrĂ˝m obÄ›dÄ› se skládáme na korbu džípu a míříme k jednomu z přítokĹŻ Rapti, kterej se dnes bude sjĂ­ĹľdÄ›t v kánoi. Je vydlabaná z mohutnĂ˝ho kmene a vcházĂ­ se nás do nĂ­ deset – kromÄ› nás a našeho dnešnĂ­ho prĹŻvodce Tipitse (za pravopis neruÄŤĂ­m) ještÄ› mladĂ˝ pár ze Ĺ panÄ›lska, jeden Brit a dva tuším HolanÄŹani. Plavba je kouzelná, jak z Cesty do pravÄ›ku. Pravda, mĂ­sto dinosaurĹŻ se po bĹ™ezĂ­ch válej krokodĂ˝li a mĂ­sto archeopteryxĹŻ tu lĂ­taj volavky, ale to vlastnÄ› zas takovej rozdĂ­l nenĂ­. DĹŻleĹľitĂ˝ je, Ĺľe svĂ­tĂ­ nádhernĂ˝ svÄ›tlo, aÄŤkoli je vcelku brzo odpoledne – slunce proniká tenkou vrstvou oparu jako obřím difusĂ©rem a barvĂ­ tak krajinu do zlatova. Na zvĂ­Ĺ™ata ideálnĂ­ a kdyĹľ se proti nám objevĂ­ kánoe řízená osamÄ›lĂ˝m pĹ™evoznĂ­kem, je o pÄ›knej zábÄ›r vystaráno. PrĹŻvodce vcelku poutavÄ› vykládá o mĂ­stnĂ­ zvěři i okolĂ­, jen dá trochu práci mu porozumÄ›t a mĂ­sty vznikajĂ­ docela komickĂ© situace – vÄ›tšina osazenstva ÄŤlunu se například zatváří ponÄ›kud pĹ™ekvapenÄ› na informaci, Ĺľe „pissing in this river is forbidden“. A jen my, co uĹľ jsme v Nepálu nÄ›jakou dobu a základy mĂ­stnĂ­ vĂ˝slovnosti máme nastudovanĂ©, vĂ­me, Ĺľe ÄŤurat do vody v případÄ› potĹ™eby klidnÄ› mĹŻĹľem, protoĹľe zakázáno nenĂ­ pissing, ale fishing – rybaĹ™enĂ­ :). Jen je škoda, Ĺľe plavba trvá jen nÄ›co pĹ™es pĹŻlhodinku, klidnÄ› bych si dal tak ÄŤtyĹ™násobek. Ale program pokraÄŤuje dál, teÄŹ nás ÄŤeká pěší procházka dĹľunglĂ­. Taky hezkĂ˝, aÄŤkoli teda kromÄ› pár opic a nÄ›kolika pořádnĂ˝ch termitišť žádnou zvěř tentokrát nepotkáváme, ale ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe mĂ­t všechno. OdpolednĂ­ část programu konÄŤĂ­ po hodinovĂ˝ procházce návštÄ›vou slonĂ­ porodnice, coĹľ je speciálnĂ­ farma zaměřená na rozenĂ­ a odchov slůñat, a džípem se vracĂ­me do Saurahy. JeštÄ› u Ĺ™eky fotĂ­me pár západovek a postzápadovek a vĂ­táme se s Hankou, snad jiĹľ koneÄŤnÄ› uzdravenou. A to uĹľ je ÄŤas na poslednĂ­ dnešnĂ­ akci, na veÄŤernĂ­ koncert a taneÄŤnĂ­ vystoupenĂ­ kapely a taneÄŤnĂ­ho souboru zdejšího nejrozšířenÄ›jšího kmene Tharu. Koná se to v mĂ­stnĂ­m divadle, ÄŤekánĂ­ na začátek produkce se ponÄ›kud vleÄŤe, ale zrovna kdyĹľ se zaÄŤĂ­náme blĂ­Ĺľit prahu trpÄ›livosti a hladu, lezou TharovĂ© na pĂłdium a show startuje. A je to tedy parádnĂ­, bubenickĂ˝ orgie velmi nápadnÄ› pĹ™ipomĂ­najĂ­ nedávnĂ˝ famĂłznĂ­ praĹľskĂ˝ koncert Susheely Raman, TharovĂ© o sebe v bleskurychlĂ˝m tempu bušej holema a my nestĂ­háme zĂ­rat. PĹ™edstavenĂ­ trvá nÄ›jakĂ˝ch 45 minut a my aplaudujeme jak divĂ­. VĂ˝bornej závÄ›r celkovÄ› velmi podaĹ™enĂ˝ho dne.

Den dvacátý třetí – středa 16.11.

NÄ›kdy nad ránem mám zvláštnĂ­ pocit, Ĺľe se nám pod okno pĹ™estÄ›hovali tharštĂ­ muzikanti ze vÄŤerejšího veÄŤernĂ­ho pĹ™edstavenĂ­ a bubnujou a bubnujou. Aktivuji nezbytnÄ› nutnĂ˝ poÄŤet mozkovĂ˝ch bunÄ›k a zjišťuju, Ĺľe realita zdaleka nenĂ­ tak veselá – nejsou to bubenĂ­ci, nĂ˝brĹľ déšť, tedy lijavec jak sviña. NeĹľ pĹ™ebÄ›hnem z chaty do jĂ­delny na snĂ­dani, jsme promoÄŤenĂ­. To jsem zvÄ›dav, jak si Mani s touhle šlamastykou poradĂ­. Oznamuje, Ĺľe se projížďka na slonech pĹ™esouvá na odpoledne, prĂ˝ to stihnem v pohodÄ›. Dopoledne tedy trávĂ­me ponÄ›kud neplánovanÄ› mariášem a kdyĹľ okolo jedenáctĂ© koneÄŤnÄ› pĹ™estává pršet, tak i procházkou po okolĂ­, aĹĄ nám pĹ™ed obÄ›dem aspoñ trochu vyhládne (vaĹ™ej nám tu královsky a cpou do nás takovĂ˝ porce, Ĺľe tu moĹľná naberem kila ztracenĂ˝ trekovánĂ­m po Himálaji). Jedna z atraktivnĂ­ch částĂ­ programu, totiĹľ vÄŤera zmĂ­nÄ›nĂ© koupánĂ­ se slony, je ovšem nenávratnÄ› pryÄŤ. Co nadÄ›láš, vÄ›tru dešti neporučíš. Hned po obÄ›dÄ›, kdyĹľ uĹľ na nebi zase slunce prosvÄ›cuje lehounkej opar jako vÄŤera a pĹ™edevÄŤĂ­rem, nasedáme na korbu a ten nás veze na stejnĂ˝ mĂ­sto, kde jsme vÄŤera nasedali do kánoĂ­. Tentokrát nás ovšem na nedalekĂ© louce ÄŤekajĂ­ oni, ti indiÄŤtĂ­ sloni. Na jednoho se do malĂ˝ ohrádky vejdou pĹ™esnÄ› ÄŤtyĹ™i pasažéři, coĹľ nám ideálnÄ› vyhovuje. Vzhledem k odpadlĂ©mu koupánĂ­ bude vyjížďka delší neĹľ pĹŻvodnÄ› plánováno, takĹľe se těšíme, jak nás slon pořádnÄ› vytĹ™ese. VycházĂ­ na nás stĹ™ednÄ› velkej samec jmĂ©nem Bosontikoli, nasedáme a odrážíme. UĹľ nevĂ­m, kdo prohlásil, Ĺľe svÄ›t je nejkrásnÄ›jší z koñskĂ©ho hĹ™betu, ale zjevnÄ› neznal pohled ze slonĂ­ho. Nádhera. Bosontikoli se pohybuje ve swingovĂ˝m rytmu, hned na začátku pĹ™ekraÄŤujem Ĺ™eku (sklouznutĂ­ ze bĹ™ehu je trochu adrenalin, ale k neplánovanĂ©mu vykoupánĂ­ nakonec nedojde) a noříme se do dĹľungle. A zvĂ­Ĺ™ata zaÄŤĂ­naj – krokodĂ˝li na bĹ™ehu, mraky srnek a sem tam jelen, pávi, opice, spousta ptákĹŻ všeho druhu. ÄŚekáme, zda se nám poštÄ›stĂ­ poprvĂ© spatĹ™it tygra, ale to asi příliš nehrozĂ­, protoĹľe slonĹŻ okolo kráčí hned nÄ›kolik a jejich osazenstvo se nechová zdaleka tak příkladnÄ› tiše jako my, kteří koukáme a ani nedutáme. Záhy si toho všímá i náš mahaut (aneb Ĺ™idiÄŤ slona) a od ostatnĂ­ch se oddÄ›luje, coĹľ kvitujeme s velkĂ˝m povdÄ›kem. Slon je fantastickĂ˝ zvĂ­Ĺ™e – uĹľ zase si pĹ™ipadám jak pod ochranou vyšší sĂ­ly, v tomto případÄ› zcela hmatatelnĂ˝, šesti tunami váhy a chobotem obdaĹ™enĂ˝. NebĂ˝t Bosontikoliho, bÄ›hem pár minut nás tu nÄ›co rozdupe, seĹľere nebo uštkne, ovšem teÄŹ je zĹ™etelnÄ› cĂ­tit, jak má zbytek dĹľungle ze slona respekt. NejvĂ­c se to projevuje bÄ›hem vrcholnĂ˝ho okamĹľiku vĂ˝pravy – na malĂ˝ mĂ˝tince potkáváme nosorožčí mámu s dvÄ›ma mláďaty, coĹľ by jinak bylo asi poslednĂ­ setkánĂ­, kterĂ˝ by ÄŤlovÄ›k v ĹľivotÄ› absolvoval. Z Bosontikoliho ovšem mĹŻĹľem klidnÄ› zblĂ­zka obdivovat, jak jsou ti nosoroĹľci a nosorožčata pÄ›knÄ› vyvedenĂ˝. Ne, milĂ­ namachrovanĂ­ hoši z Lukly, tohle v Troji opravdu nezaĹľijete. JeštÄ› pár srnek a po dvouhodinovĂ˝ jĂ­zdÄ› konÄŤĂ­me nÄ›kolikakilo­metrovej okruh zpÄ›t na mĂ­stÄ› srazu. LouÄŤĂ­me se se slony, džíp nás veze zpÄ›t do Saurahy a hned po pĹ™istánĂ­ se vydáváme do sousednĂ­ vesnice Bachhauli do muzea kmene Tharu. Je to spíš informaÄŤnĂ­ centrum neĹľ muzeum, coĹľ je prima, neb se tu dozvĂ­dáme leccos o mĂ­stnĂ­ch zvycĂ­ch, ale i o historii tohohle etnika jeho fungovánĂ­ v Chitwanu (aĹľ do 60. let tu nkdo jinej neĹľil, neb do tĂ˝ doby byla zdejší oblast silnÄ› malarická a TharovĂ© mÄ›li proti malárii pĹ™irozenou imunitu na rozdĂ­l od ostatnĂ­ch NepálcĹŻ/IndĹŻ, ovšem pak se povedlo malárii vymĂ˝tit). HodnÄ› příjemná je i procházka samotnou vesnicĂ­, která na rozdĂ­l od Saurahy vĹŻbec nenĂ­ turistická, takĹľe v nĂ­ aĹľ na ojedinÄ›lou vĂ˝jimku nenĂ­ žádnej krám ani hospoda, zato majĂ­ u kaĹľdĂ˝ho domu dvorek a na nÄ›m kozy, kachny, slepice, ovce a případnÄ› i jednoho aĹľ dva slony. Velmi přátelsky na nás mávajĂ­, aniĹľ by se nám na rozdĂ­l od podobnÄ› milĂ˝ch lidĂ­ v Sauraze, KáthmándĂş nebo Namche snaĹľili hned nÄ›co prodat. Den konÄŤĂ­me obří a skvÄ›lou porcĂ­ dalbhatu a mariášem na zahradÄ› a já si Chitwan pĹ™ipisuju na rostoucĂ­ seznam mĂ­st, po kterĂ˝ch se mi bude stĂ˝skat.

Den dvacátý čtvrtý – čtvrtek 17.11.

Zase svĂ­tá a zase nám pod oknem kempuje ten amfetaminem našlehanej bubenĂ­k mĂ­stnĂ­ kapely a mlátĂ­ do toho jak hluchej do vrat… aneb rannĂ­ déšť se opakuje, mĹŻĹľe mi nÄ›kdo vysvÄ›tlit, proÄŤ zrovna my máme pod oknem tak hluÄŤnej kus plechu zesilujĂ­cĂ­ kaĹľdou kapku? No nic, stejnÄ› vstáváme v 6 a jdem pozorovat mĂ­stnĂ­ ptactvo. Teda pokud nebude zalezlĂ˝ pĹ™ed deštÄ›m. V inkriminovanou hodinu uĹľ neprší, je ale pořád zataĹľeno a sledovánĂ­ opeĹ™encĹŻ se mÄ›nĂ­ spíš v příjemnou mlĹľnou procházku, byĹĄ nejrĹŻznÄ›jších jiĹ™iÄŤek, strak, ledñáčkĹŻ (v mĂ­stnĂ­ vĂ˝slovnosti kingpisser, viz pĹ™edvÄŤerejší zápis) a další havÄ›ti po bĹ™ezĂ­ch Rapti rozhodnÄ› nenĂ­ málo. VracĂ­me se cca v osm, snĂ­danÄ›, balenĂ­ a nÄ›kdy po devátĂ˝ lezeme naposled na korbu džípu a následnÄ› do busu. Krátce po startu zaÄŤĂ­ná opÄ›t lejt a cesta po rozmoklĂ˝ prašnĂ˝ nesilnici se vleÄŤe jak vĂ­kend s tchĂ˝nĂ­, takĹľe jedeme pĹ™es sedm hodin a do KáthmándĂş dorážíme aĹľ nÄ›kdy v pĹŻl pátĂ˝ odpoledne vytĹ™eseni z podoby. Ale Potala nás vĂ­tá velmi příjemnÄ› domácky a celej Thamel jakbysmet, takĹľe z nás Ăşnava z CCO (celodennĂ­ho cestovatelskĂ˝ho opruzu) vcelku rychle padá. Nic se tu nezmÄ›nilo, jen se dozvĂ­dáme, Ĺľe uĹľ se zase nÄ›kolik dnĹŻ nelĂ­tá z Lukly a letošnĂ­ poÄŤasĂ­ je tak vypeÄŤenĂ˝, Ĺľe o tom píšou dokonce na prvnĂ­ stranÄ› v mĂ­stnĂ­ch novinách The Kathmandu Times. Jojo, nÄ›kdo si umĂ­ vybrat, zároveñ jsme ale mÄ›li opravdu štÄ›stĂ­ na naÄŤasovánĂ­ treku. VděčnÄ› vyrážíme do ulic hledat nejlepší sizzler, neb jsme ho mÄ›li naposledy v Lukle a uĹľ nÄ›kolik dnĂ­ na nÄ›j pĹ™inejmenším my s Karlem máme obří chuĹĄ. Nakonec kotvĂ­me v restauraci Yak na okraji Thamelu a naše touhy jsou ukojeny v mĂ­Ĺ™e vÄ›tší neĹľ malĂ©, ÄŤĂ­mĹľ má bĂ˝t Ĺ™eÄŤeno, Ĺľe se cpem jak nezavĹ™enĂ˝. Následuje tradiÄŤnÄ› skvÄ›lĂ© mochaccino v jednĂ© z mnoha thamelskĂ˝ch kaváren a ÄŤĂ­m jinĂ˝m by to mohl konÄŤit den neĹľ Everestem na terase Potaly. Inu, home away from home. Vedle v baru zaÄŤĂ­ná tradiÄŤnĂ­ kulturnĂ­ produkce – kapely se tu i na mnoha jinĂ˝ch podobnĂ˝ch mĂ­stech kaĹľdĂ˝ veÄŤer střídajĂ­, nemĹŻĹľeme se ale ubránit dojmu, Ĺľe ve zdejších playlistech existuje cosi jako povinná sestava nÄ›kolika standardnĂ­ch pecek, kterĂ© majĂ­ v repertoáru všichni (namátkou Bryan Adams – Summer of 69, Doors – Love Me Two Times, AC/DC – Highway to Hell, White Stripes – Seven Nation Army a pár dalších), zbytek tvoří volná jĂ­zda. DnešnĂ­ parta ovšem podává dost substandardnĂ­ vĂ˝kon, takĹľe nás to k návštÄ›vÄ› netahá. No co, i na terase je dobĹ™e.

Den dvacátý pátý – pátek 18.11.

KáthmándĂş se po ránu tváří pomÄ›rnÄ› nevlĂ­dnÄ›, je zataĹľeno a docela zima, pĹ™esnÄ› jak to píšou v tÄ›ch novinách. No, hlavnÄ› Ĺľe v Chitwanu bylo vÄ›tšinu ÄŤasu na kraĹĄasy, tady uĹľ je to jedno. Na dnešek uĹľ nemáme žádnej podstatnej program, dĂ­ky neplánovanĂ© třídennĂ­ káthmándskĂ© potrekovĂ© vloĹľce máme uĹľ všechno podstatnĂ˝ prošlĂ˝ a (aĹľ na Karla) dokonce i nakoupenĂ˝ dárky domĹŻ, takĹľe se prostÄ› couráme mÄ›stem, Hanka mohutnÄ› pomáhá Karlovi vybrat pashminovĂ˝ šály pro sestru Jitku (modří, kteří ÄŤetli denĂ­k z Ekvádoru, vÄ›dĂ­), nakonec nás nohy nesou ještÄ› jednou mezi chrámy a paláce na Durbar Square, fotĂ­me nÄ›jakĂ˝ streetovky, obÄ›dváme opÄ›t na stĹ™eše jednoho ze zdejších domĹŻ a poslĂ©ze vyklĂ­zĂ­me pole, neb po nás poprvĂ˝ na Durbaru chtÄ›jĂ­ penĂ­ze za vstup (nechápeme, dosud to tu bylo zdarma, ale to je vlastnÄ› jedno, stejnÄ› uĹľ jsme vidÄ›li vše potĹ™ebnĂ©). Odpoledne se naše cesty vĹŻbec poprvĂ© za celĂ˝ mÄ›sĂ­c rozdÄ›lujĂ­, neb máme kaĹľdej chuĹĄ na nÄ›co jinĂ˝ho. Hanka ještÄ› obráží nÄ›jakĂ˝ krámy, kluci nevĂ­m, mÄ› to táhne k OpiÄŤĂ­mu chrámu. VzpomĂ­nám, jak jsme tam po příletu bloudili a nemohli se zorientovat – teÄŹ uĹľ jdu bez pĹ™emýšlenĂ­ ĂşplnÄ› najisto, nÄ›jak jsem do toho chaotickĂ˝ho mÄ›sta vplynul. A jak tak supĂ­m do tÄ›ch dlouhĂ˝ch příkrĂ˝ch schodĹŻ, jde na mÄ› bilanÄŤnĂ­ nálada. NuĹľe: aÄŤ jsme na treku fakt nemÄ›li žádnĂ˝ vĂ˝stavnĂ­ poÄŤasĂ­ a nakonec jsme proto vzdali Kala Pattar, celkovÄ› jsme mÄ›li aĹľ neuvěřitelnou kliku. Pár dnĹŻ pĹ™ed naším příletem se do Lukly pro zmÄ›nu nelĂ­talo a podle zpráv, kterĂ˝ jsme chytali na začátku treku, nešla kvĹŻli snÄ›hu obÄŤas pĹ™ejĂ­t ani Cho La. V podstatÄ› hned po našem pĹ™esunu do Himálaje se opÄ›t lĂ­tat pĹ™estalo a znovu se zaÄŤlo aĹľ pár dnĂ­ pĹ™ed koncem treku. A hezkĂ˝ poÄŤasĂ­ vydrĹľelo jen den po našem odletu z Lukly, kdybychom tedy trasu nezkrátili, rozhodnÄ› bychom neodletÄ›li. NevidÄ›li bychom nejzajĂ­mavÄ›jší mĂ­sta v KáthmándĂş a uĹľ vĹŻbec ne Chitwan. MĂ­sto toho bychom buÄŹ do dneška kysli celĂ­ vynervovanĂ˝ v Lukle (dnes se ĂşdajnÄ› poprvĂ© od vĂ­kendu lĂ­tá), nebo, coĹľ je pravdÄ›podobnÄ›jší, bychom za sebou mÄ›li dalších 5 dnĹŻ pochodu z Lukly do Jiri, kam vede silnice, a nÄ›kdy teÄŹ bychom se ĂşplnÄ› hotovĂ­ vraceli busem. TudĂ­Ĺľ beru zpÄ›t veškerĂ© ĹľehránĂ­ na smĹŻlu ohlednÄ› poÄŤasĂ­, ve skuteÄŤnosti pĹ™i nás stáli všichni svatĂ­. Ale konec Ăşvah, uĹľ jsem nahoĹ™e u chrámu, nebe se definitivnÄ› vyjasnilo, svĂ­tĂ­ pĹ™edzápadovĂ˝ slunce a uĹľ je zase na triko. ChodĂ­m sem a tam po tom nádhernĂ˝m mĂ­stÄ› a je mi krásnÄ›. DÄ›lám symbolicky poslednĂ­ fotky celĂ˝ cesty a pak uĹľ scházĂ­m dolĹŻ do Thamelu, v hotelu potkávám Karla a jdem na kafe, pak se v Potale scházĂ­me všichni a poslednĂ­ veÄŤer trávĂ­me pro zmÄ›nu na koncertÄ› ve vedlejším baru, dnešnĂ­ kapela se na rozdĂ­l od vÄŤerejší vĂ˝raznÄ› povedla.

Den dvacátý šestý – sobota 19.11.

No jo, no. Všechno má svĹŻj konec, i naše existence v Nepálu. JeštÄ› poslednĂ­ snĂ­danÄ› v oblĂ­benĂ© kavárnÄ› Mandap, pak utrácĂ­me zbylĂ© rupky za pár serepetiÄŤek na památku (případnÄ› za nÄ›co na seĹľránĂ­/vypitĂ­ po cestÄ›) a jde se balit. Podle hotelovĂ˝ váhy naše bágly vesmÄ›s atakujou magickou hranici 20 kg, takĹľe jsme zvÄ›davĂ­, co nám na to na letišti Ĺ™eknou. PĹ™i balenĂ­ zjišťuju, Ĺľe jsem nÄ›kam zasel karty mariášky, asi zĹŻstaly v Chitwanu, coĹľ mÄ› mrzĂ­, dnešnĂ­ noc totiĹľ komplet trávĂ­me na letišti v DillĂ­ a tam by se hodily. No nic, vystaÄŤĂ­me si s HanÄŤinou Ĺ estkou. No a pĹ™iblĂ­Ĺľilo se finále, poslednĂ­ sprcha, v poledne se odhlašujeme z hotelu, šéf se s náma dlouze louÄŤĂ­ a váže nám na krky tradiÄŤnĂ­ šátky coby dárky, a závÄ›reÄŤnou hodinku pĹ™ed odjezdem na letištÄ› vyplñujeme definitivnÄ› poslednĂ­ procházkou Thamelem. Jestlipak já tohle špinavĂ˝, uĹ™vanĂ˝ a obÄŤas hodnÄ› dotÄ›rnĂ˝, ale zároveñ kouzelnÄ› přátelskĂ˝ mÄ›sto ještÄ› nÄ›kdy uvidĂ­m. U Govindy v kanceláři se opakuje podobnÄ› milá louÄŤĂ­cĂ­ scĂ©na jako v Potale, dostáváme šátky ÄŤ. 2 a minivan nás veze na letištÄ›. Let má, pravda, asi hodinu zpoĹľdÄ›nĂ­, to nám ale tentokrát na rozdĂ­l od cesty sem mĹŻĹľe bĂ˝t jedno, v DillĂ­ máme 16 h pauzu a nÄ›jaká ta hodinka nás tudĂ­Ĺľ nerozházĂ­. Nepál se s námi louÄŤĂ­ napĹ™ed ĂşsmÄ›vy a srandiÄŤkami letištnĂ­ch úřednĂ­kĹŻ (no Ĺ™eknÄ›te, kde jinde tohle máte?) a po startu pak i naprosto fantastickou finálnĂ­ svÄ›telnou show s Himalájemi v pĹ™ekrásnĂ˝ch poslednĂ­ch paprscĂ­ch slunce pĹ™ed západem. Hergot, já nechci pryÄŤ! Hned bychom vyrazili tĹ™eba k Annapurnám. MĂ­sto toho za slabou hodinku pĹ™istáváme ve starĂ©m známĂ©m DillĂ­. A indickĂ© letištÄ› nás vĂ­tá nemĂ©nÄ› známou byrokraticko-chaotickou tváří – bez boarding passu nás odmĂ­tajĂ­ pustit z příletovĂ˝ mezihaly, kde kromÄ› pár sedadel vĹŻbec nic nenĂ­, do normálnĂ­ho terminálu. A boarding pass nám nikdo nechce vystavit, protoĹľe dál pokraÄŤujeme opÄ›t s Finnairem a lidi od nich uĹľ šli domĹŻ. Hlava 22 a pĹŻl. Stejnej problĂ©m Ĺ™eší dvÄ› opodál stojĂ­cĂ­ Finky, jejich příbÄ›h je ale ještÄ› podstatnÄ› dramatiÄŤtÄ›jší – pĹŻvodnÄ› uĹľ mÄ›ly bĂ˝t v letadle domĹŻ, ovšem Air India jejich vÄŤerejší let KáthmándĂş-DillĂ­ nepochopitelnÄ› zrušila (stejná vÄ›c se tudĂ­Ĺľ mohla stát i nám – uĹľ jsem říkal, Ĺľe máme z pekla kliku?). TudĂ­Ĺľ jim Finnair uletÄ›l, holky pĹ™iletÄ›ly z Nepálu dnes ráno a uĹľ tu na palubenky ÄŤekajĂ­ 7, slovy sedm hodin. Ale asi jim nesem štÄ›stĂ­, neb záhy pĹ™icházĂ­ sleÄŤna, kterou známe uĹľ z minula, a ruÄŤnÄ› pro nÄ› i pro nás vypisuje provizornĂ­ boarding passy. S nimi se slabĂ© 2,5 h po příletu koneÄŤnÄ› dostáváme do vytouĹľenĂ©ho terminálu, veÄŤeříme, pijem kafe, hrajem Ĺ estku, ÄŤtem, spĂ­me, já píšu denĂ­k a vĹŻbec tak nÄ›jak pĹ™eklepáváme noc. UĹľ je

den dvacátý sedmý – neděle 20.11.

a ÄŤekánĂ­ v DillĂ­ ubĂ­há rychleji, neĹľ jsme se obávali, takĹľe v jednĂ© z mnoha restauracĂ­ v terminálu snĂ­dáme a pak uĹľ se (stále na ony provizornĂ­ boarding passy, asi si ten svĹŻj nechám na památku, to jsem ještÄ› fakt nevidÄ›l) suneme do letadla smÄ›r Helsinky. Ahoj, Evropo. JeštÄ› dvÄ› hodinky ÄŤekánĂ­, poslednĂ­ letadlo a okolo sedmĂ˝ veÄŤer dosedáme na Ruzyni. Návrat domĹŻ je vĹľdycky krásnej pocit. Dokonce i bágly dorazily v pořádku a tak procházĂ­me letištnĂ­ bránou kompletnĂ­. Tedy, skoro… co se mÄ› týče, maliÄŤkej kousek ze mÄ› uvĂ­zl nÄ›kde u Gokya a asi uĹľ ho odtamtud nedostanu.

Poděkování

Na závěr chci tradičně poděkovat těm, kdo si to zaslouží. Jsou to zejména:

• Hugo Švec a Jitka Skřipcová za zapůjčení paměťových karet.

• Všichni, kdo nám nÄ›jakĂ˝m zpĹŻsobem pomohli s plánovánĂ­m a přípravou cesty. Co se mÄ› týče, byla to zejmĂ©na Alena Telcová a autoĹ™i webĹŻ nepal.estranky.cz, himalman.wordpres­s.com ÄŤi himalayas-trekking-pictures.com. OstatnĂ­ účastnĂ­ci mÄ›li k dispozici další zdroje, kterĂ˝m pochopitelnÄ› patří dĂ­k rovněž.

• VedenĂ­ a personál hotelu Potala za přátelskĂ© a vĂ­cemĂ©nÄ› domácĂ­ prostĹ™edĂ­ v KáthmándĂş.

• Govinda Dahal a jeho cestovnĂ­ kancelář Green Horizon. GovindĹŻv přístup vĂ˝raznÄ› pĹ™esahoval běžnĂ© povinnosti, staral se o nás jako o vlastnĂ­ a dĂ­ky nÄ›mu jsme si mohli spoustu vÄ›cĂ­ užít bez obav, jak budem zaĹ™izovat to ÄŤi ono. VĹ™ele doporuÄŤujeme.

• Kamal a MegandrahĂ­rĂ­, naši nosiÄŤi na treku. PĹ™edevším pro Kamala platĂ­ vĂ­cemĂ©nÄ› totĂ©Ĺľ co pro Govindu – oficiálnÄ› byl „pouhý“ nosiÄŤ, ve skuteÄŤnosti prĹŻvodce, rádce a pomocnĂ­k par excellence. AĹľ si budete s Govindou domlouvat trek, chtÄ›jte Kamala.

• OstatnĂ­ účastnĂ­ci expedice, tedy Hanka, Karel a Ĺ tÄ›pán. ZejmĂ©na na treku to obzvlášť bylo fyzicky i psychicky dost nároÄŤnĂ˝ a nenĂ­ moc part, v nichĹľ by to klapalo takhle v pohodÄ›, tj. s dobrou náladou a bez ponorky i v tÄ›ch vypjatÄ›jších momentech.

• A nejvÄ›tší dĂ­k patří jako vĹľdy Jarmile, Dominice a Tomovi za pochopenĂ­, trpÄ›livost s mĂ˝mi Ăşlety pĹ™es pĹŻl zemÄ›koule i krásnĂ˝ pĹ™ivĂ­tánĂ­ po návratu…