Tolimati.cz

Když začalo být před pár týdny definitivně jasný, že se neuskuteční ani omezená varianta tábora pro osiřelej bývalej avisáckej dorost, říkal jsem si, jestli se nám s byvší táborovou partou podaří vůbec něco podniknout. A vida, nakonec z toho vylezla jedna z nejpříjemnějších akcí poslední doby, týdenní sjezd Vltavy po tradiční trase Vyšší Brod – Boršov. Osazenstvo víceméně klasický, tj. Jana, Lukáš, Aja, Michal, Karolína, Johča, Eliška, k tomu Karolínin milý Petr a jejich kamarádka Inka. Vše potřebné zařizovala hlavně Jana, pochopitelně skvěle . Zážitky jsou ještě velmi čerstvé, proto sem hodím jen několik nahodilých postřehů bez systematičtějšího uspořádání:

# Až budem příště plánovat vodu, pravděpodobně se budeme řídit zprávami o povodních. Pár dnů před startem akce byla zaplavená půlka jižních Čech včetně Krumlova a zdálo se, že by s plavbou mohly být problémy, nakonec ale nehrozilo nic a díky vysokýmu stavu vody tekla už tak docela rychlá Vltava tak, že jsem to ještě nezažil (pro znalce: už jste někdy zažili, aby vás proud bez pádlování v naprostý pohodě donesl až k jezu ve Větřním?). Fantazie.

# Od půjčovny Lora jsme dostali plastový kocábky, který jsou oproti klasickejm laminátkám hoooodně špatně řiditelný. Projevilo se to už na prvním jezu pod Vyšákem, kde šly všechny lodě do hodin. Časem si člověk zvykne, ale stejně mi lepší manévrovatelnost někdy chyběla. Na druhou stranu má plast i svý výhody – když Petr s Inkou narvali na posledním jezu poslední etapy kilák před koncem loď v proudu pod šutry, asi by to laminátka nepřežila.

# Největší mor na vodě jsou rafťáci. Rafty jsou určený do alpskejch řek, ne na Vltavu. Na ní fungujou coby parní válce, prakticky se nedaj ovládat, zato přejedou a projedou vše. Jejich posádky tomu odpovídaj – zpravidla jde o tupá, od rána ožralá hovada, co sice držej pádlo jak prase kost a na kánoi by se patrně cvakly i na oleji, ale zato člověku klidně vjedou do cesty dva metry před vjezdem do šlajsny. Zabít málo. I mírumilovná Eliška od druhýho dne plavby reagovala na blízkost rafťáků varovně pozdviženým pádlem.

# K veselejšímu tématu – plavba po Vltavě se dá pojmout i jako výborný turné po prima hospodách. V Rožmberku lze doporučit gotickou restauraci u Martina (jen je potřeba mít štěstí na obsluhu), v Krumlově jsou možnosti nevyčerpatelné, nicméně stará dobrá Šatlava je fakt světovej unikát. Taky nás moc potěšil Krumlovský mlýn s barem Strojovna (skvělé pro milovníky Pini Colady a technických muzeí), zato nábřežní hospoda Tornádo měla dost much.

# Počasí bylo fantastický, od druhýho dne slunce, vedro, průtrž mračen přišla až poslední večer ve Zlatý Koruně. Zato byla pořádná. Sice nám zkazila plánovaný posezení u ohně a buřtů (v Koruně to s hospodama není nic moc), ale zato zvedla hladinu o dalších 30 cm, takže poslední etapa patřila k famózním vodáckým zážitkům – do čehož lze, neb vše dobře dopadlo, nakonec započítat i zmíněný karambol Inky a Petra.

# Až se bude konat mistrovství světa v tom, kdo toho za den víc sežere, přihlásíme do něj Miskinha a vyděláme milión dolarů .