Tolimati.cz

Člověk se i po definitivním překonání poloviční sedmdesátky (zdravím Danielu :)) neustále učí a zažívá nové věci. Peace Frog v minulých dnech absolvovala dvě akce, které dosud neznala – totiž školní besídky. Tedy, abych byl přesnej, šlo o besídky univerzitní. A vskutku se jednalo o zdroj mimořádných zážitků.

První akce se konala v neděli v PM klubu v Trojický, slavili tam medici dr. Zacha. A pojali to ve velkým stylu – už dopředu jsme byli bombardováni zprávami, že tam bude 500 lidí, všichni jsou natěšený na písničky Doors se svým oblíbeným docentem za pianem apod. Trošku nás zarazilo, že si na tu slávu nedokázali zajednat zvukaře s pořádným aparátem – klub je opravdu hodně velkej, těch 500 lidí se tam v klidu narve. Ale nešť, řekli jsme si, zavolali našemu milému soundmanovi Carlosovi z X-Files a Vítkáčů a jali se zvuk nějak flikovat pomocí dostupných zdrojů. Ty sice stačej cca na 3× menší prostor, ale na zvukaře s PA holt prachy od mediků nebyly, tak nešlo nic jinýho dělat.

No, a dopadlo to samozřejmě blbě. Zvuk vyhulenej jak rozhlas po drátě, při sebemenším pokusu s tím něco udělat to z beden začalo příšerně houkat, na pódiu jsem si během hraní připadal, jako když mlátím do bubnů pod frekventovaným železničním mostem. A reakce publika byly taky velmi zajímavý – první cca hodinu a čtvrt stálo asi tak 100 lidí na druhý straně u baru a snažili se nás přeřvat konverzací, resp. opileckými zpěvy. Po písničce se většinou ozvaly tak 3 tlesky a konec. Jak se vyjádřil Honza, bylo to na hození Morrisona do ringu . Poslední čtvrthodinu se lidi trochu chytli a konec už jakž takž šel, ale to už na celkovým průšvihu moc neměnilo. Nějakou dobu po našem odchodu z pódia začala diskotéka (Sladké mámení a tak) a dav mediků začal řádit ve velkým, řka, že konečně přišla nějaká zábava. Pádili jsme pryč, brumlajíce něco o never more. (Tento zápis patrně nevyjadřuje názor dr. Zacha, který coby součást fakultní společnosti viděl vše jinak a podle všeho se velmi bavil, což mu budiž ze srdce přáno, aspon někdo – ale na výše zmíněných věcech to nic nemění.)

A za tři dny jsme do podobný akce šli znova – tentokrát slavili budoucí zemědělci z ČZU v Suchdole. Jestli byl PM klub nenazvučitelnej, tak suchdolskej Kruháč je na tom ještě podstatně hůř, ačkoli byl tentokrát na místě zvukař s kompletním PA systémem. Taky to znělo o trochu líp, ale jen o trochu. Zato s publikem byla docela zábava – dvacetiletý študáci Doors pochopitelně až na výjimky vůbec neznali a zpočátku to vypadalo na podobně chladný přijetí jako u mediků, ale kupodivu se postupně chytli a většina koncertu probíhala ve velmi příjemný atmosféře. Po nás hrála cikánská kapela Bengas, snažili se skvěle, ale bohužel akustický nástroje neměly v tý zvukový kouli nejmenší šanci. Nicméně tentokrát byly dojmy docela OK – přesto se ale nemůžeme dočkat normálního koncertu v normálním prostředí, tj. příští pátek (22.12.) na Slamníku…