Tolimati.cz

Po dvou poměrně bizarních zážitcích s vysokoškolskou mládeží (viz předchozí report) se celá Žába těšila jak malá žába na normální koncert před normálním publikem, tj. na poslední letošní hraní na Slamníku. A rovnou řeknu, že se zadařilo. Naposled jsem tam hrál s Rychlým koncem někdy v roce 2000, od tý doby se ovšem legendární bubenečská hospoda moc nezměnila – jen pódium v sále stojí na opačný straně u východu do zahrady a personál je o něco příjemnější. První půlku večera hrála dvojkapela Blues Jade/X Files, tedy parta okolo našeho soundmastera Carlose, v prvním případě doplněná bývalým rychlokonečníkem Kolouchem. Vesměs velmi příjemná muzika, spousta převzatin od Dylana přes staršího Garyho Moora až – ehm – po Doorsí Hyacinth House, Carlos hraje na kytaru skvěle, celý to šlape jak hodiny a finální Dancing Barefoot mě přinutila skákat 1/2 metru do vejšky a řvát jako v roce 1996, když si na ni v Pakulu přizvala Patti Smith předskakujícího Ivana Krále (pokud někdo neví, jakej je vztah mezi Dancing Barefoot, Patti S. a Ivanem K., zkuste Google. Jen ten text byses moh' naučit pořádně, Carlosi… )

No a co se našeho vystoupení týče, zaslouží díky hlavně Jenýk, kterej celej koncert odzpíval s hnusnou, antibiotiky postupně (leč ne zcela) likvidovanou bakterií v krku ve stavu, kdy by si většina lidí šla lehnout do pelechu. Během prvních dvou písniček to vypadalo, že na pódiu chcípne, pak se rozezpíval. Všichni jsme si užili skvělej zvuk, publikum bylo ze začátku tužší, ale zhruba ve dvou třetinách se konečně naplnil kotel pod pódiem a končili jsme málem ve stejný atmosféře jako nedávno v chomutovský Kotelně. A taky my jsme se skvěle bavili – tak dík moc a příště přijďte znova…