h1

Children of Men - Potomci lidí

December 26th, 2006

Ještě jsme si ani nestačili vyčistit hlavu od nářezu jménem The Proposition (viz níže) a absolvovali jsme, tentokrát v kině, další velmi optimistickej a pozitivní vánoční film. Tentokrát se odehrává (podobně jako další letošní perla V for Vendetta) v nepříliš vzdálený budoucnosti v Anglii a stejně jako Vendetta tu budoucnost předvádí v takových barvách, že se jí skutečně nemůžu dočkat.

Novinářům se Potomci lidí většinou dost líbili a tak jste asi v nějakým časopise zaregistrovali recenzi a jste tudíž v obraze, nicméně pro připomenutí: Rok 2027, svět je víceméně v rozkladu, jen Británie je jakžtakž stabilní – ovšem za cenu toho, že se změnila ve fašistickou diktaturu (opět analogie s Vendettou), ve který se s přistěhovalci zachází dost podobně jako s Židy v nacistickým Německu. Důvodů celosvětový krize je víc, ovšem jeden je zcela zásadní – už 18 let se na celý planetě nenarodilo jediný dítě a lidstvo chápe, že vymírá. Jednoho dne se ale v jedný poněkud zmatený spirituálně-teroristický komunitě objeví mladá černoška Kee (pochopitelně ilegálka) v osmým měsíci. Vůdkyně komunity se obrátí na bývalýho manžela Thea, dnes státního úředníka, s prosbou, aby holce pomohl ze země do bezpečí. Jenže se to celý sepsuje a Theo, ač v podstatě proti svý vůli, nakonec musí Kee zachranovat nejen před policií a armádou, ale i před bývalými kámoši.

Hlavní motiv (pár bezbranných proti všem) sám o sobě tedy není nijak dvakrát originální, jenže tenhle film točil geniální Mexičan Alfonso Cuarón a je to vidět. Fantasticky se tu pracuje hlavně s atmosférou a detaily. U filmů z budoucnosti, antiutopie typu Minority Report nevyjímaje, bývá zvykem předvádět nejrůznější dechberoucí technologie, jenže Cuarónova Anglie 2027 je špinavá, ošuntělá a zanedbaná (jako v Orwellově 1984) a nebýt futurologických elektronických hraček (navigace v autě, herní konzole etc.), vypadá jak Mostecko z 80. let. Taky se těším, až film přijde na DVD a budu si moct zastavit scénu s výstřižky z novin na zdi – i z těch pár vteřin na plátně je jasný, že v nich jsou celý dějiny od současnosti až do doby děje filmu (všiml jsem si třeba, že Rusko vyzkoušelo novou atomovku a tím zmizel z mapy Kazachstán). Hodně hustá je scéna příjezdu do sběrnýho lágru uprchlíků – nádraží připomíná osvětimskou rampu ze Sophiiny volby nebo Schindlerova seznamu, ovšem s přesně reprodukovanými výjevy z Guantanáma nebo Abu Ghraibu. A předzávěrečná bojová scéna má sílu úvodních 20 minut Vojína Ryana, jen s tím rozdílem, že dvě ústřední postavy jsou ozbrojený pouze novorozeným miminem.

Zkrátka a dobře výtečnej film. Pokud vám tenhle temnej žánr vyhovuje, jděte na něj co nejrychleji, než zmizí z kin – v sále pro cca 250 lidí nás bylo asi 20. Minimálně poslední půlhodina si fakt zasluhuje velký plátno…

Comments are closed.