
Sting & Royal Philharmonic Orchestra, Praha
October 4th, 2010NenĂ to ĂşplnÄ› ÄŤerstvá zpráva, ale dĹ™Ăv to v návalu práce nešlo. TakĹľe: stejnÄ› jako cca 15 tisĂc dalšĂch lidĂ jsme v našvihanĂ˝ vysoÄŤanskĂ˝ hale vidÄ›li Stinga se symfoñákem. Desku Symphonicity, která pĹ™ed svÄ›tovĂ˝m turnĂ© vznikla, jsme si zcela zámÄ›rnÄ› ani jednou nepustili, abychom nepĹ™išli o pĹ™ekvapenĂ. PĹ™ed akcĂ jsem si mnohokrát vzpomnÄ›l na bĹ™eznovĂ˝ho Gabriela s podobnĂ˝m ansámblem v BerlĂnÄ›, coĹľ dodnes povaĹľuju za jeden z nejvÄ›tšĂch koncertnĂch zážitkĹŻ v ĹľivotÄ›, a Ĺ™Ăkal jsem si, jestli Sting bude srovnatelnÄ› odvážnej v aranĹľmá notoricky známĂ˝ch vÄ›cĂ, nebo jestli pĹŻjde o kýčovitou cukrkandlovou smyÄŤcovou vatu ve stylu Metalliky apod…
ÄŚelist mi spadla uĹľ pĹ™i prvnĂ pĂsni – If I Ever Lose My Faith in You. Jedna z nejtěžšĂch vÄ›cĂ, kterou Sting kdy udÄ›lal – jsem lĂnej poÄŤĂtat, o kolik tĂłnĹŻ v tĂ˝ frázi na začátku refrĂ©nu vyleze, ale o hodnÄ› a sakra vysoko. Copak se, sakra, tohle dá takhle na začátek zvládnout v 59 letech? No, dá, a bez chyby. VzpomnÄ›l jsem si na koncerty (tehdy) mnohem mladšĂch kapel a zpÄ›vákĹŻ, kterĂ˝ v mládĂ hodnÄ› bazĂrovali na hlasovĂ˝ virtuozitÄ›. Jethro Tull, Deep Purple, Robert Plant a bĹŻhvĂkdo ještÄ›. Všechno jen odlesk minulosti. Tady jsem mÄ›l (podobnÄ› jako u toho Gabriela) pocit, Ĺľe ÄŤĂm staršĂ, tĂm lepšĂ. ParádnĂ začátek.
Od začátku bylo jasnĂ˝, Ĺľe tenhle koncert nebude tak pĹ™evratnej jako zmĂnÄ›nej Gabriel – ten dal celĂ˝mu turnĂ© název „No Drums, No Guitars“ a vyuĹľĂvá tak jen tradiÄŤnĂch nástrojĹŻ. Sting naproti tomu bicĂ i kytary má, orchestr za nĂm vlastnÄ› jen doplñuje klasickou kapelu. Zpočátku se zdálo, Ĺľe s dirigentem Stevenem Mercuriem vybrali hlavnÄ› vÄ›ci, kterĂ˝ si o symfonickĂ˝ pĹ™earanĹľovánĂ samy Ĺ™Ăkaly – Every Little Thing She Does Is Magic nebo Englishman in New York znÄ›ly vĂ˝teÄŤnÄ›, ale nepĹ™ekvapivÄ›. Pro mÄ› pĹ™išel prvnĂ vrchol s Roxanne, která mÄ› na poslednĂch StingovĂ˝ch koncertech moc nebavila, ale tady byla parádnĂ. Tvrdej rytmus originálu ĂşplnÄ› zmizel, smyÄŤce to hrály jako tango (inspirace Moulin Rouge?), bÄ›hem celĂ˝ pĂsnÄ› vlastnÄ› vĹŻbec nedošlo na refrĂ©n. PodobnÄ› vynikla má oblĂbená „murder ballad“ I Hung My Head – opÄ›t ĂşspornĂ˝ aranĹľmá, kdy jedinej pořádnej Ăşder na virbl fakt nahnal husĂ kĹŻĹľi. A monumentálnĂ Russians, kterĂ˝ by se lĂbili i Prokofjevovi. Do poloÄŤasovĂ˝ pĹ™estávky si Sting vybral i povinnej pĹ™ĂdÄ›l slaďákĹŻ, kterĂ˝ by si pro mÄ› mohl odpustit, ale ohlas mÄ›ly velkej (When We Dance, Fields of Gold). NicmĂ©nÄ› tÄ›snÄ› pĹ™ed pauzou pĹ™išel dalšà (pro mÄ› moĹľná nejvÄ›tšĂ) vrchol – punkovka Next to You z prvnĂho alba. Dokážete si pĹ™edstavit, jak osmitaktovĂ˝ kytarovĂ˝ sĂłlo ve zbÄ›silĂ˝m tempu hraje symfoñák ve stylu „mexická vlna“ podle toho, kde kdo sedĂ, tedy postupnÄ› napĹ™ed housle, pak dĹ™evÄ›nĂ˝ dechy, ĹľestÄ› a nakonec cella a dokonale to sedne, aÄŤ na kaĹľdou skupinu vybyde pár vteĹ™in? NeuvěřitelnĂ˝.
Po pĹ™estávce koncert gradoval. Hned na začátek má milovaná A Thousand Years, pak vynikajĂcĂ Moon Over Bourbon Street s autenticky horrorovou filmovou muzikou a StingovĂ˝m skvÄ›lĂ˝m sĂłlem na theremin, nemĂ©nÄ› skvÄ›lá Whenever I Say Your Name, ve finále King of Pain a Every Breath You Take a v pĹ™ĂdavcĂch tĹ™eba Desert Rose – vše bez chyby. CelkovÄ› to bylo ĂşplnÄ› jinĂ˝ neĹľ ten Gabriel – dobĹ™e, ne tak revoluÄŤnĂ v aranĹľmá, ale zase na druhou stranu tĹ™eba takovej skupinovej odvaz jako v Next to You jsem ještÄ› nevidÄ›l. U ÄŤlovÄ›ka, kterej by uĹľ do konce Ĺľivota mohl hrát s jednou kapelou a lidi by na nÄ›j chodili stejnÄ›, je takováhle snaha o nÄ›co novĂ˝ho skvÄ›lá, a na celou halu bylo vidÄ›t, jak to hlavnĂho aktĂ©ra i všechny ostatnĂ bavĂ. VĂ˝bornej koncert a bez diskuse jedna z akcĂ roku.
Filling out what all information to enter cialis a week for as that.