Tolimati.cz

United 93 (česky Let č.93 – ufff, to ještě jde, vzhledem k marketingové strategii českých distributorů bych se nedivil něčemu jako Brutální letadlo nebo Hrdinové z třiadevadesátky) vyhrál mnoho anket o nejlepší film lo�?ska a ani se nedivím. U mě sice pořád vede trio V for Vendetta – The Proposition – Potomci lidí, ale tenhle vizuálně-emocionální nářez není o moc dál. Z recenzí jsme věděli, že jde o dokumentárním stylem natočenej příběh letadla, který jako jediný 11. září 2001 nenabouralo, kam mělo, ovšem míra oný „dokumentárnosti“ mě až překvapila. Některý scény, zejména z letadla, připomínají díky roztřesený ruční kameře, která každou chvíli kamsi zajede nebo dokonce upadne, ze všeho nejvíc domácí video (pravda, natáčený na kameru za třičtvrtě miliónu :)) a klišé o tom, že „obraz vtahuje do děje“ se tu daří naplnit fakt nevídaně. Ale nejvíc mě dostalo tempo filmu. Celá první půlka je pomalá až běda, režisér se vyžívá v dlouhatánských záběrech z řídících center, kde dlouho neměli tušení, která bije (jak by taky mohli mít), a až v poslední třetině najednou se najednou všechno zrychlí do ďábelskejch obrátek a finální drama v letadle, který by každej správnej Hollywooďan natáhl jak žvejkačku, netrvá snad ani minutu. Kromě záběrů z CNN, kde letadla narážejí do World Trade Center, pár scén z letiště a jednoho v kontextu hodně silnýho záběru na kus Manhattanu se všechno odehrává v interiéru, místo závěrečný exploze je slyšet jen dlouhej smyčcovej akord, ačkoli je hudby jinak ve filmu naprostý minimum. Minimalistický pojetí prostě zase jednou vyšlo…