Tolimati.cz

Je mi jasný, že mě někteří z P.T. zdejších čtenářů právě začali považovat za magora. Zrovna nedávno jsem dostal hned dvě na sobě nezávislý (a oprávněný) mailový výtky, že v poslední době na filmy úplně kašlu, a teď to budu nahánět povídáním o romantickým muzikálu postaveným na skladbách od Abby? Poté, co jsem tu nenechal ani řádku na téma Tahle země není pro starý, Až na krev, The Savages (Divoši), Temný rytíř, případně Venkovský učitel atd., což by mě všechno vzhledem k tradičně oblíbeným žánrům mělo zajímat mnohem víc? Neuvěřitelné.

Ale ne, nezbláznil jsem se a ani vánoční atmosféra se na mně nijak nepodepsala. Všechny jmenovaný filmy se mi líbily nesmírně, ale nějak jsem necítil potřebu o nich psát – už to za mě udělala spousta jiných a jen bych papouškoval cizí názory. Navíc mě vlastně ničím nepřekvapily, čekal jsem zážitek určitýho typu a dostal jsem ho. Ovšem Mamma Mia byla překvapení par excellence. Samozřejmě se o ní taky psalo všude, letní blockbuster je letní blockbuster, milovníci shora jmenovaných titulů by ho ale mohli zasklít a to by byla velká škoda. Tedy aspoñ v případě, že si umíte užít i čistou, žádnou hlubokomyslností nedotčenou zábavu, ovšem na vysokánský úrovni. Famózní hereckej koncert (Meryl Streep, Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgaard, ale i mnohem míñ známá jména… see imdb.com :)), až překvapivě zajímavý zpěvácký výkony týchž, spád jak Niagara, naprostá absence hluchých míst. Navíc občas zajímavý převrácení smyslu původních písní v zájmu příběhu (ne tak často a ne tak výrazně jako u Moulin Rouge, ale i tak moc hezky). Hlavně je ale celou dobu jasně vidět, že to všechny zúčastněný nesmírně bavilo a v podstatě si užili hezký prázdniny, což pro celkový vyznění filmu dělá hrozně moc (pokud tomu někdo nevěří, doporučuju si pustit po sobě první Dannyho parťáky a pak The Italian Job s Nortonem a Charlize Theron a rozdíl bude patrnej na první pohled). Že to všechno celou dobu balancuje na hraně absolutního kýče? Jistě, ale právě tohle je na Mamma Mia to nejlepší – kdo má tak jako já rád Neila Younga, Springsteena nebo třeba Mattovy nebo Kamarádovy fotky, ví, o čem mluvím. Pokud dokážete ocenit žánrovou čistotu i v případě, že se nejedná zrovna o váš šálek piva, vřele doporučuju.