Tolimati.cz

Divadelní představení, ve kterým tři (no, většinu času spíš dva) herci hrají úhrnem asi tak 40 postav od jilmů a gumovníků přes krocany a umírající telátka až po lidi nejrůznějších barev a charakterů, to celý na ploše cca 3 metrů čtverečních s dřevěnou stoličkou, lavicí a štafličkama – to nezní zrovna jako lehkej úkol. Nicméně Iveta Dušková, Pierre Lachaise (jinak muzikant a člen divadla Vizita) a Petra Bílková to v divadle Lávka zvládají skvěle. Představení Škola Malého stromu podle knížky Foresta Cartera vypráví o vyrůstání malýho Čerokíze v Tennessee ve 30. letech 20. století, kdy Indiáni rozhodně nebyli populární menšinou a tehdejší křesťanská Amerika jim jejich „sociální zaostalost“ dávala pořádně sežrat. Vše se ale vypráví důsledně očima malýho dítěte a výsledek je tak místy mile a místy hodně mrazivě naivní – nejen tím mi hra silně připomínala film Rabbitproof Fence. Jenže na rozdíl od něj je Škola vlastně dětský představení, takže má spád a poměrně svižnej rytmus, člověk se vlastně (skoro) pořád směje a ty mrazivý věci přicházej až v druhým plánu. Nejvíc se mi ale líbil způsob, jakým je celá hra inscenovaná – za devadesát minut se na pódiu neodehraje jedinej zbytečnej pohyb, každý gesto/grimasa/slovo je absolutně účelný a scény, kdy 2 herci během půl minuty vystřídají třeba šest postav (zkuste si to představit!) jsou natolik srozumitelně podaný, že je pochopí celkem bez problémů i šestiletý dítě (testováno na Tomovi). A pro takhle malý děti je celej příběh – kromě toho, že se skvěle bavěj – navíc docela prima výchozí bod k povídání o toleranci či netoleranci odlišností všeho druhu. Zastáncům šíření křesťanských hodnot a pseudohodnot za jakoukoli cenu se tedy Strom asi líbit nebude, ostatním ho vřele doporučuju…