h1

Bob Dylan - Modern Times

October 5th, 2006

Jsem ostuda – nejnovÄ›jší Dylanovu desku jsem si obstaral aĹľ vĂ­c neĹľ mÄ›sĂ­c potĂ©, co vyšla. TakĹľe ji uĹľ pochopitelnÄ› všichni, kterĂ˝ Song'n'Dance Man ještÄ› zajĂ­má, znajĂ­ nazpaměť nebo pĹ™inejmenším ÄŤetli desĂ­tky recenzĂ­ ve všech mĂ©diĂ­ch, v nichĹľ ještÄ› jakĹľ takĹľ funguje kulturnĂ­ rubrika. Ale nešť, stejnÄ› si pár vÄ›cĂ­ neodpustĂ­m.

VÄ›c ÄŤ.1: Potvrzuje se, co tvrdĂ­m dávno a co pořád spousta lidĂ­ nechápe – poÄŤĂ­naje geniálnĂ­m albem Time Out of Mind (1997) tu máme novĂ˝ Dylanovo hvÄ›zdnĂ˝ obdobĂ­, srovnatelnĂ˝ s pĹŻlkou šedesátĂ˝ch a sedmdesátĂ˝ch let, aÄŤ mnohem mĂ©nÄ› nápadnĂ˝. Time Out of Mind, Love & Theft i Modern Times lze klidnÄ› poslouchat jako stále prohlubovanou variaci na jedinĂ˝ tĂ©ma – hledánĂ­ muziky, na kterĂ˝ Dylan vyrostl, tj. mÄ›stskĂ˝ho blues druhĂ˝ poloviny 50.let (mj. Muddy Waters, Buddy Guy, Howlin' Wolf, Little Walter, Willie Dixon etc.). HudebnĂ­ archeologie 65letĂ˝ho autora samozĹ™ejmÄ› pro svÄ›t nenĂ­ tak zajĂ­mavá jako vytvářenĂ­ novĂ˝ho stylu v ÄŤasech Highway 61 Revisited, vzniká pĹ™i nĂ­ ale skvÄ›lá muzika. Time Out of Mind byla hodnÄ› pĂ­sniÄŤkářská, na Love & Theft se myslelo hlavnÄ› na autentickej sound a energii, Modern Times je imho nÄ›co mezi. Oproti Love & Theft nenĂ­ tak tvrdá, skvÄ›lĂ˝ jsou například jemnÄ›jší vÄ›ci When the Deal Goes Down nebo Nettie Moore, i kdyĹľ to sem tam samozĹ™ejmÄ› taky hodnÄ› r'n'bluesovÄ› dunĂ­. Dost se pracuje s vypĹŻjÄŤenĂ˝mi a „obecnÄ› známĂ˝mi“ motivy, coĹľ k blues patĹ™ilo vĹľdycky, nicmĂ©nÄ› autorskĂ˝ pĹ™ivlastnÄ›nĂ­ Rollin' and Tumblin' mÄ› fakt pobavilo.

VÄ›c ÄŤ 2: Na novĂ˝ desce si Dylan vĂ­c neĹľ kdy v poslednĂ­ dobÄ› (zejmĂ©na oproti Love & Theft) dal záleĹľet na textech. TakovĂ˝ vÄ›ci jako When the Deal Goes Down, Workingman's Blues nebo Ain't Talkin' lze klidnÄ› srovnat s klasikou ze „zlatĂ˝ Ă©ry“. Tedy textovÄ›, samozĹ™ejmÄ›.

VÄ›c ÄŤ.3: Hudba, kterou Dylan uĹľ minimálnÄ› 10 let dÄ›lá, se moc nehodĂ­ pro jeho typickĂ˝ koncertnĂ­ prostory, tj. haly pro 10000 lidĂ­. Ono nenĂ­ divu, Ĺľe z Time Out of Mind nehraje skoro nic a z Love & Theft toho má v playlistu sice hodnÄ›, ale jen coby rychlĂ˝ pecky na rozproudÄ›nĂ­ nálady. Ve velkĂ˝ hale vyznÄ›j mnohem lĂ­p pĂ­snÄ›, kterĂ˝ vznikly s tĂ­m, Ĺľe oslovÄ›j spoustu lidĂ­ najednou – tedy celĂ˝ Dylanovy 60. a 70. lĂ©ta. PoslednĂ­ desky jsou pĹ™iznanÄ› a zámÄ›rnÄ› menšinovĂ˝, žádnej hit typu Like a Rolling Stone uĹľ Dylan asi nikdy nenapíše (i kdyĹľ Love Sick :-)…). Jsem zvÄ›davej, jestli on sám cĂ­tĂ­ nÄ›co podobnĂ˝ho a tudĂ­Ĺľ postupnÄ› stáhne kapelu do klubĹŻ pro pár stovek lidĂ­, kterĂ˝ budou pĹ™esnÄ› vÄ›dÄ›t, oÄŤ jde, anebo jestli dál bude hrát v tÄ›ch halách. PĹ™i druhĂ˝ variantÄ› má jedinou moĹľnost – obehrávat sto let starĂ˝ hity (aÄŤ jinak a hodnÄ› zajĂ­mavÄ›, s tĂ­m novĂ˝m dĹŻrazem na r'n'b pojetĂ­) a sem tam je proloĹľit něčím ÄŤerstvĂ˝m. To je samozĹ™ejmÄ› OK – minulej koncert v HušákTichu byl pĹ™esnÄ› takovej a naprosto mÄ› nadchnul. PĹ™esto si troufám říct, Ĺľe moĹľnost ÄŤ. 1 by byla ještÄ› o nÄ›co lepší…

Comments are closed.