Tolimati.cz

Po nÄ›kolika vĂ­cemĂ©nÄ› mastñáckĂ˝ch fotocestách do slovenskĂ˝ch hor (autem aĹľ k penziĂłnu nÄ›kde v ĂşdolĂ­) jsme se tentokrát s Markem, Karlem, PepÄŤokem a drsnĂ˝m mĂ­stnĂ­m horalem Janem rozhodli projĂ­t NĂ­zkĂ˝ Tatry ponÄ›kud dobrodruĹľnÄ›ji. Coby skvÄ›lá základna nám poslouĹľila chata M.R.Ĺ tefánika ležícĂ­ v 1740 m na skvÄ›lĂ˝m mĂ­stÄ› v sedle pod ÄŽumbierem, jen nástup byl drsnÄ›jší – z parkovištÄ› u dolnĂ­ stanice lanovky na Chopok se jde cca 2 hodiny furt nahoru, my vyšli aĹľ za tmy (pátek odpoledne) a poslednĂ­ Ăşsek stál opravdu za to. SnÄ›hová vánice jak v AntarktidÄ›, tma jak v pytli, s ÄŤelovkama bylo vidÄ›t tak na tĹ™i metry a hlavnÄ› jsme jaksi nevÄ›dÄ›li, jestli ty tyÄŤe, podle kterĂ˝ch po tom hĹ™ebeni jdeme, vedou fakt k chatÄ› a ne tĹ™eba na 5 km vzdálenej Chopok, kde bychom se patrnÄ› stali potravou pro medvÄ›dy. NaštÄ›stĂ­ vedly k chatÄ› . V sobotu nás poÄŤasĂ­ odmÄ›nilo tĂ­m nejlepším, co se dá v zimÄ› v Tatrách na focenĂ­ potkat – střídavĂ˝ mraky a zářivĂ˝ slunce, dole v ĂşdolĂ­ inverznĂ­ koberec, okolo fantastickĂ˝ modro a bĂ­lo. Jen škoda, Ĺľe nevyšel vĂ˝chod slunce – mraky se roztrhaly aĹľ pak, ale to uĹľ bychom chtÄ›li asi moc. Fyzicky to bylo docela nároÄŤnĂ˝, pěší divokou hĹ™ebenovku jsem v zimÄ› v Tatrách ještÄ› nedÄ›lal, kosa byla jak v ruskĂ˝m filmu, vichr taky a celou dobu jsme se pohybovali nebezpeÄŤnÄ› blĂ­zko navátĂ˝mu snÄ›hu na lomu hĹ™ebene, coĹľ málem odnesl nejmenovanĂ˝ ÄŤlen vĂ˝pravy letem plavmo aĹľ na Liptovskou Maru, ale zážitek to byl parádnĂ­ a vĂ˝sledky snad stojej za to. DĂ­ky Ĺ tefánikovcĹŻm za dokonalej azyl a vĂ˝bornej buĹ™tguláš, pánĹŻm z fotoparty za skvÄ›lou spoleÄŤnost a Tatrám za vše ostatnĂ­, pokud máte zájem, mrknÄ›te sem.