h1

Odcházení

September 7th, 2008

Havlovo Odcházení patří k mediálně nejsledovanějším událostem sezóny a pokud vás podobný věci aspoñ okrajově zajímaj, četli jste už určitě pár recenzí od mnohem povolanějších lidí, takže jen telegraficky: opravdu to událost je a představení v Arše určitě stojí za vidění, byť bývá většinou vyprodáno (lze mít ale štěstí – my sehnali lístky na poslední chvíli ze dne na den na telefonickej dotaz, patrně někdo zrušil rezervaci). Příběh vychází tu z Višñovýho sadu, tu z Leara a najmě pak z patrně zcela osobní zkušenosti vysloužilýho, vyhořelýho a okolním světem poněkud převálcovanýho politika (byť původní verze vznikla už v roce 1989). Celý je to víceméně o tom, že ztráta moci a vlivu mívá dost destruktivní vliv i na psychiku – odstupující kancléř Rieger (výbornej Tříska, letos v létě máme vůbec nějak natřískáno, napřed Kaliban v Bouři a teď tohle) je na začátku hry ještě pořád okouzlující světák obklopenej družinou připomínající starý královský dvory, aby o dvě hodiny později skončil jako bezmocná, směšná, opuštěná a blekotající troska téměř neschopná samostatnýho života. Nekonaj se žádný dějový zvraty ani dramatickej vývoj postav, celý je to v podstatě hodně jednoduchý, kouzlo je spíš v oblíbenejch havlovskejch kudrlinkách (tradiční hry s frázema jak z Vyrozumění, periodicky se opakující situace, citace všeho možnýho, předzávěrečné „balábile“ aneb chaotickej rej postav hláškujících různý repliky ze hry…), v bezchybným hraní (kromě Třísky třeba Zuzana Stivínová, Petra Lustigová, Jan Skopeček a spousta dalších, postav tam opravdu není málo) nebo v zajímavý a hodně výpravný scénografii (déšť na pódiu, moc hezký nasvícení nebo třeba závěrečnej fór s odcházením ze scény – nechte se překvapit). Hodně odvážnej je nápad s občasnýma scénickýma poznámkama nebo úvahama o hře, který ze záznamu pronáší hlas samotnýho Havla – občas mi to připadalo hodně na hraně samoúčelnosti nebo dokonce samožerství, ale nikdy ji to podle mě nepřekročilo, takže to nakonec působilo velmi dobře. A kdo chce, může si tam najít i vcelku sžíravou kritiku jistých poměrů/osob v současný politice (jistě, o slizkým nástupci Kleinovi podepisujícím svou knihu „Demokracie, svoboda, trh a já“ se psalo povinně v každý recenzi a někomu to může připadat dost laciný, ale to nemění nic na tom, že v daný situaci celý divadlo smíchy jen heklo, nás nevyjímaje). Absolutně ale nejde o žádnou povrchní satiru svázanou s konkrétní dobou – téma Odcházení je dokonale nadčasový a hra bude srozumitelná i v době, kdy po reáliích z časů jejího vzniku neštěkne pes. Teda aspoñ doufám (že neštěkne).

P.S. Ale jedním ryze privátním vtipem nás Havel dostal – do Archy jsme vyrazili za účelem oslavy jistého (skoro) kulatého výročí jisté dávné, pro nás s Jarmilou vcelku významné události, a že se nämlich ta samá situace objeví (pravda, v poněkud jiném kontextu) i na pódiu, to jsme teda nečekali… :)

Leave a Comment