Tolimati.cz

Tak je to za náma. Chvilku mi trvalo, neĹľ jsem uĹľ ÄŤtvrtej koncert jednoho z nejdĹŻleĹľitÄ›jších lidĂ­ v dÄ›jinách muziky strávil, nicmĂ©nÄ› uĹľ jsem schopen se podÄ›lit o zážitky.

Všechno to zaÄŤalo dost hroznÄ›. UĹľ pĹ™edem jsem ventiloval obavy z Hušák arĂ©ny (dále jen HA), ve kterĂ˝ jsem v ĹľivotÄ› nebyl a slyšel jsem o nĂ­ jen to nejhorší. A marnÄ› jsem se utěšoval, Ĺľe kamarádi, co na HA nadávali, pĹ™ehánÄ›li. No, nepĹ™ehánÄ›li. TakĹľe pro zájemce o další koncerty v onom svatostánku: NapĹ™ed se tĂ­snĂ­te asi tak pĹŻl hodiny v davu pĹ™ed vchodem, kterej se zmenšujĂ­cĂ­ se vzdálenostĂ­ ode dveří houstne natolik, Ĺľe klaustrofobici rovnou omdlĂ©vajĂ­ a mÄ› naskakovaly reminiscence z listopadu 89 (podobnÄ› tÄ›sno, tehdy ale vÄ›tší sranda). Příčina je jednoduchá – bobeÄŤci z ochranky otevĹ™eli jen pĹŻlku vchodĹŻ, proÄŤ, vĂ­ asi jenom Hušák. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› procedĂ­te ke vchodu, ÄŤeká vás bezpeÄŤnostnĂ­ rám jak na letišti, pĹ™ed a za kterĂ˝m stojej ony vrcholy inteligence ve ĹľlutĂ˝ch bundách a stylem, kterej si fakt pamatuju snad naposled ze Ĺ kolskĂ˝ (poznámka pro mladší: kdysi známá sluĹľebna policie, resp. VB, a ÄŤastá cĂ­lová stanice demonstrantĹŻ z Václaváku), na vás vyštÄ›knou: Dej sem klĂ­ÄŤe mobil! (a posunkem ukážou na nÄ›jakej pás, po kterĂ˝m jmenovanĂ˝ vÄ›ci musej projet, neĹľ si je zase mĹŻĹľete sebrat). PĹ™iznám se, Ĺľe mÄ› to v tu chvĂ­li tak odrovnalo, Ĺľe jsem na nÄ›j ani nezaĹ™val: „KOMU TYKďż˝?Ĺ , LOKAJI?“, coĹľ mÄ› mrzĂ­ doteÄŹ. No, zevnitĹ™ uĹľ se ozĂ˝valy neklamnĂ© známky začátku koncertu (celá vstupnĂ­ procedura trvala minimálnÄ› pĹŻlhodinu), takĹľe jsme se Ĺ tÄ›pánem radši rychle zdrhali na plochu. NicmĂ©nÄ› ten Hušák by se fakt mÄ›l kĹ™estnĂ­m jmĂ©nem jmenovat Guštav.

Do haly jsme dorazili s poslednĂ­mi tĂłny otevĂ­racĂ­ Maggie's Farm a mnÄ›, v tom vzteku z pĹ™edcházejĂ­cĂ­ pakárny, cca 3 pĂ­snÄ› trvalo, neĹľ jsem se dostal do nálady, proÄŤeĹľ jsem mÄ›l pocit, Ĺľe se Dylanovi I'll Be Your Baby Tonight, Lay Lady Lay a pĹ™ed nima ještÄ› jedna, kterou jsme nikdo neidentifikovali, moc nepovedla. Po koncertÄ› mi ale Ondra T. říkal, Ĺľe to bylo dobrĂ˝ uĹľ od začátku, takĹľe za mĂ˝ pocity fakt mĹŻĹľou ty kokoti ĹľlutĂ˝. No, pak kaĹľdopádnÄ› vše nakopla It's Allright Ma (I'm Only Bleeding), stejnÄ› jako pĹ™ed dvÄ›ma lety jeden z vrcholĹŻ koncertu. Dylan to dneska hraje jako takovĂ˝ zemitĂ˝ r'n'b, jako ostatnÄ› spoustu vÄ›cĂ­ (pro nejmladší roÄŤnĂ­ky: rhythm'n'blues je to, co hrál Bo Diddley a Muddy Waters, ne to, co produkuje ten Kásim nebo AzĂ­z nebo Sámer nebo jak se jmenuje, jakkoli to tak k mĂ˝mu zděšenĂ­ nÄ›kdo nazval v MF Dnes). StejnÄ› skvÄ›lá byla následujĂ­cĂ­ I Don't Believe in You (She Acts Like We Have Never Met) a pak uĹľ to jelo.

StejnÄ› jako pĹ™ed dvÄ›ma lety se Dylan prakticky nehnul od piána – tehdy ve Sportovce vzal tuším na 2–3 kusy do ruky kytaru, tady ani jednou. Kapela mi pĹ™išla mĂ­rnÄ› obmÄ›nÄ›ná, zĹŻstal samozĹ™ejmÄ› basák Tony Garnier a myslĂ­m i bubenĂ­k, u kytaristĹŻ si nejsem jistej (byli 2 plus jeden sympatickej dÄ›lnĂ­k střídajĂ­cĂ­ steelku, housle, kytaru a nÄ›jakou mandolĂ­nu nebo co to bylo). KdyĹľtak se to dá urÄŤitÄ› nÄ›kde najĂ­t. CelkovÄ› byl letošnĂ­ koncert o nÄ›co tišší neĹľ ten pĹ™edloďż˝?skej, urÄŤitÄ› i kvĹŻli tomu, Ĺľe ve Sportovce kapela sázela jednu pecku z Love and Theft za druhou, zatĂ­mco tady dali pánovĂ© jen 3 kusy vÄŤetnÄ› ploužáčku Moonlight. (Mimochodem, v rámci pokoncertnĂ­ho chilloutu jsem si vÄŤera sjel pár Ĺ™adovek a Love and Theft z toho vyšla jako opus magnum, nechápu, co proti nĂ­ kdo má…)

Celej ten r'n'b základ zajel tentokrát hodnÄ› ÄŤasto nÄ›kam, odkud je uĹľ na dohled country (opÄ›t prosĂ­m nemást pojmy, country je Jimmie Rogers nebo Hank Williams, taky Merle Haggard a pochopitelnÄ› Johnny Cash, a naposledek klidnÄ› Norah Jones, ale urÄŤitÄ› ne ráčkujĂ­cĂ­ VyÄŤĂ­tal nebo ty dva tlustĂ˝ bráchovĂ©, co kdysi kempovali na StrahovÄ›). HlavnÄ› Stuck Inside of Mobile (Memphis Blues Again) a Simple Twist of Fate se táhly jak med, i kdyĹľ hlavnÄ› v tĂ˝ druhĂ˝ uĹľ by si Dylan moĹľná mohl odpustit do vytahovánĂ­ kaĹľdĂ˝ fráze na konci do vejšky – ale co, aspoďż˝? to má ksicht. Ovšem já si nejvĂ­c uĹľil pecku, kterou jsem absolutnÄ› nedoufal, Ĺľe bych mohl nÄ›kdy slyšet ĹľivÄ› – Visions of Johanna, mou jednoznaÄŤnÄ› nejoblĂ­benÄ›jší vÄ›c z Blonde on Blonde. (Na gymplu jsem s jejĂ­m textem strávil celĂ˝ hodiny, ne Ĺľe bych mu nÄ›kdy porozumÄ›l ĂşplnÄ›, ale stejnÄ› mÄ› dostával – a vĹŻbec, pro mÄ› z mnoha dĹŻvodĹŻ hodnÄ› osobnĂ­ záleĹľitost, navĂ­c na tom koncertÄ› doslova tekla, jeden z kytaristĹŻ ji fantasticky táhl na španÄ›lku, no prostÄ› jsem vylĂ­tl aĹľ nÄ›kam ke stropu, Bobe dĂ­ky…) Taky to ale na pĂłdiu obÄŤas slušnÄ› dunÄ›lo, zejmĂ©na pak pĹ™i Highway 61 Revisited (tak bloomfieldovskej zvuk kytary jsem slyšel naposled v originálnĂ­ verzi) a Summer Days z Love and Theft, která mĂ­sty znÄ›la jak Rock'n'Roll od ZeppelinĹŻ . Tou bohuĹľel základnĂ­ část konÄŤila. Trochu brzo , ale coĹľ, Mistrovi bude 65, hodina a pĹŻl uĹľ mu asi staÄŤĂ­. Dva přídavky byly senzaÄŤnĂ­, Don't Think Twice a hodnÄ›, hodnÄ›, hodnÄ› nabroušená All Along the Watchtower, asi vĹŻbec nejtvrdší kus veÄŤera (inspirace Hendrixem je jasná uĹľ dlouho, ale tady jako bych slyšel i zpĹŻsob, jakĂ˝m to hráli U2 na Rattle and Hum. Nebo Rychlej konec na SlamnĂ­ku .

NuĹľe. NÄ›jakĂ© vĂ˝tky, kdyĹľ pominu HA? JasnÄ›, mohlo to bejt dvojnásob dlouhĂ˝ a mĂ­sto I'll Be Your Baby Tonight bych bral cokoli jinĂ˝ho. A vĹŻbec nechápu, proÄŤ Dylan nehraje nic z geniálnĂ­ desky Time Out of Mind. Ale tĹ™eba si to šetří na příštÄ›. Tak zase za 2 roky? Nebo dřív? KlidnÄ›…