Tolimati.cz

Pominu-li Čtyřlístky a Rychlý šípy někdy v dávnověku, tak mě comics nikdy nijak zvlášť netáhly. Z mračna filmů, který se v posledních letech podle comics točej, se mi opravdu líbil asi jenom Constantine, V for Vendetta a Batman Begins, ani knížky mně v tomhle žánru většinou moc neříkaj. Ovšem desetidílná série Sandman od Neila Gaimana (jinak třeba Hvězdný prach, Nikdykde nebo scénář k nádhernýmu filmu Mirror Mask – pokud neznáte, utíkejte do nejbližší videopůjčovny), to je jiný kafe.

Celá série je v podstatě o tom, že svět a lidský osudy jsou do značný míry v rukou sedmi „nekonečných“ (Endless) mocností, tvořících dohromady poměrně vypečenou rodinku. Onou sedmičkou je Osud, Smrt, Sen, Touha, Destrukce, Zoufalství a Delirium, což byla původně Radost, ale v průběhu tisíců let se jaksi něco zvrtlo (v originále je vše zajímavější tím, že všechna jména začínají na písmeno D). Žádný abstraktní síly nečekejte, všechny mocnosti jsou sakra živočišný, třeba Osud je poněkud koženej a komisní Dušín beze smyslu pro humor, Touha androgynní zmetek připomínající mladýho Bowieho, Smrt krásná mladá punkerka a snad nejlepší je Delirium, holka neuvěřitelným způsobem podobná jedný dávný kamarádce, o níž zlé jazyky tvrdily, že se „nenarodila, ale vyskytla“ (modří vědí). No a titulní Sandman je jen jiný jméno pro Sen. Vtip je v tom, že prostí smrtelníci neustále procházejí „doménami“ jednotlivých mocností – když spíte, jste v říši Snu, jakmile něco hodně chcete, vstoupili jste do světa Touhy, v depresi jste v království Zoufalství atd., No a ta která mocnost si nás v těch chvílích opracovává dle vlastního uvážení, než nás nakonec všechny čeká nevyhnutelný rande s punkerkou (mimochodem by to snad podle všeho nemuselo bejt tak nepříjemný).

V deseti knihách se víceméně popisujou různý příběhy „nekonečných“ a z toho pramenící dopady na normální svět. Pomalu na každý stránce ale najdem odkazy na všechno možný od mytologie přes historii a literaturu až po současnou popkulturu, někdy je to hodně vtipný, jindy úsměv znenadání zamrzne na rtech. Vsadím se, že jste doteď netušili, jak komickou dvojkou dokážou být takoví Kain a Abel, kteří fakt místy připomínaj podobný týpky z Disneyho animáků, za shovívavýho dohledu mámy Evy. Taky příběh Orfea a Euridiky je tu podán poněkud jinak než v Petiškově verzi řecký mytologie. Lucifer předal řízení pekla andělům a provozuje v Los Angeles (ano, ve městě andělů) noční klub, starověký bohové, který už jejich práce nebavila, říděj dopravní společnosti nebo třeba pracujou jako striptérky v baru. Konečně se dozvíme, jak je možný, že toho Shakespeare dokázal za jeden jedinej život napsat tolik. Málokdo taky ví, že USA byly v jistým období absolutistickou monarchií v čele s císařem. A koneckonců i samotná rodinka Nekonečných má svou černou ovci – totiž veselýho chlapíka jménem Destrukce, kterej svou práci zabalil už někdy počátkem novověku s tím, že lidi dokážou docela dobře ničit sami, a od té doby se v ústraní na řeckým ostrově věnuje umělecký tvorbě všeho druhu (to mi osobně přijde jako jeden z nejlepších motivů celý série). A pokud vás doteď při čtení/sledování např. Snu noci svatojánské bavily kousky rošťáka Puka, patrně změníte názor…

Jenže ne všechno je taková zábava, jak se z prvních cca 5 dílů (v nichž se zdánlivě skáče z tématu na téma a jednotlivý příběhy spolu moc nesouvisejí) zdá. Přinejmenším od sedmičky se všechny motivy začínají spojovat a výsledkem je temný a tragický finále, proti kterýmu konec takovýho Matrixu vypadá jako letní idylka. I samotný supermocnosti řídící svět jsou nakonec pevně v rukou osudu (a ani Osud sám s tím nemůže nic udělat), navíc si ho sami předurčujou. Což pro smrtelníky asi není zrovna důvod k optimismu a přiznám se, že jsem měl po dočtení kataklyzmatickýho závěru pořádně divoký sny (ehm… radši nedomýšlet, co se se mnou v tu chvíli asi v Sandmanovo říši dělo). No ale co – ta punkerka je fakt sexy…

Česky zatím vyšly tuším jen první čtyři díly, překlad jsem neviděl, ale dělá ho Viktor Janiš, tak by snad měl bejt dobrej, ač je to vzhledem k výše řečenému určitě pořádná rachota. Pokud ale umíte anglicky, doporučuju spíš zabrousit na Amazon a vzít všechny díly najednou – sám jsem silnější příběh hodně dlouho nečetl, a že jde o pouhý „grafický román“ (autoři se sami termínu comics dost pečlivě vyhýbají), na věci vůbec nic nemění.