Tolimati.cz

Proč o tom ale píšu, když je podobných filmů mnohem víc? Protože se to celý odehrává někdy v polovině 80. let, jeden ze synů rodiny chodí na gympl a mě až překvapilo, jak nápadně se ona fiktivní škola podobá gymplům z Prahy, resp. Česka těch let. A to jsme si v tý době mysleli, že je život v Americe někde úplně jinde. No řekněte: téměř všichni spolužáci jsou z rozvedenejch rodin a přou se, jaká úprava porozvodovejch vztahů je horší (protože dobrá není žádná), nejlepším dárkem pro adolescenta v rodině humanitních intelektuálů je první vydání Nahých a mrtvých od Mailera, holky se balej na Kafku a Fitzgeralda (známe – čtyřky na vysvědčení nehrajou roli, ale pokud neznáš nazpaměť první větu Proměny a nevíš, kdo je Amory Blaine, nesmíš do hospody), a když už někdo umí pár akordů na kytaru, dře floydí Hey You jak o život. Jen jednu věc jsem nepochopil – onen člověk uvedl zmíněnou písničku na školním koncertě jako svou vlastní a v celým sále se nenašel nikdo, slovy nikdo, kdo by na to v tu chvíli přišel. Stát se to v r. 1986 u nás, publikum by ho hromadně dořvalo dřív, než by zazpíval „Don’t Give In Without a Fight“.