Tolimati.cz

Před pár dny jsme byli v Dejvickým divadle na Tereminovi. Příběh ruskýho vynálezce, hudebníka a všeuměla, kterej tak napůl zdrhnul-nezdrhnul před Stalinem do Ameriky, napsal a režíroval Petr Zelenka a já tak trochu čekal mystifikační pseudodokument typu Mnágy-Happyendu, ovšem Teremin je úplně jinej. Ze začátku se tváří v podstatě jako zábavná konverzačka o chlápkovi, kterej se navzdory suchopárný povaze a naprostý neschopnosti projevit jakoukoli emoci prostě ocitl na správným místě ve správnou dobu a z nápadu, kterej se zdál na první pohled beznadějnej (první elektronickej hudební nástroj v dějinách), udělal díru do světa. Mimochodem, scéna koncertu na baseballovým stadiónu pro 25 000 lidí je skutečně dechberoucí, Zelenka tradičně fantasticky pracuje s muzikou (Karel Holas) a já už díky němu vím, jak se cítí řekněme technici od Floydů . Mimochodem mě pobavilo i to, že podle diskusí o přestávce v baru cca půlka publika neměla o existenci Teremina (člověka) ani tereminu (nástroje) sebemenší ponětí a myslela si, že si to celý autor po cimrmanovsku vymyslel… Druhá půlka hry je výrazně temnější, začíná tu hrát roli americká i ruská politika, Teremin vypadá chvíli jako klasická oběť drsný doby, pak zas jako totálně bezcitná svině, a pointa to celý posouvá zase trochu někam jinam, ale proč to prozrazovat, prostě pokud vás to zajímá, tak si do těch Dejvic zajděte. Už jenom kvůli Ivanu Trojanovi, kterej ve skoro tříhodinový hře sleze z jeviště cca na půl minuty, jinak je na něm furt a je vážně famózní.