
Teremin
January 1st, 2007Před pár dny jsme byli v Dejvickým divadle na Tereminovi. Příběh
ruskýho vynálezce, hudebníka a všeuměla, kterej tak napůl
zdrhnul-nezdrhnul před Stalinem do Ameriky, napsal a režíroval Petr Zelenka a
já tak trochu čekal mystifikační pseudodokument typu Mnágy-Happyendu,
ovšem Teremin je úplně jinej. Ze začátku se tváří v podstatě jako
zábavná konverzačka o chlápkovi, kterej se navzdory suchopárný povaze
a naprostý neschopnosti projevit jakoukoli emoci prostě ocitl na správným
místě ve správnou dobu a z nápadu, kterej se zdál na první pohled
beznadějnej (první elektronickej hudební nástroj v dějinách), udělal
díru do světa. Mimochodem, scéna koncertu na baseballovým stadiónu pro
25 000 lidí je skutečně dechberoucí, Zelenka tradičně fantasticky
pracuje s muzikou (Karel Holas) a já už díky němu vím, jak se cítí
řekněme technici od Floydů . Mimochodem mě pobavilo
i to, že podle diskusí o přestávce v baru cca půlka publika
neměla o existenci Teremina (člověka) ani tereminu (nástroje)
sebemenší ponětí a myslela si, že si to celý autor po cimrmanovsku
vymyslel… Druhá půlka hry je výrazně temnější, začíná tu hrát
roli americká i ruská politika, Teremin vypadá chvíli jako klasická
oběť drsný doby, pak zas jako totálně bezcitná svině, a pointa to celý
posouvá zase trochu někam jinam, ale proč to prozrazovat, prostě pokud vás
to zajímá, tak si do těch Dejvic zajděte. Už jenom kvůli Ivanu Trojanovi,
kterej ve skoro tříhodinový hře sleze z jeviště cca na půl minuty,
jinak je na něm furt a je vážně famózní.