Tolimati.cz

Po pěti měsících si Peace Frog zahraje zase v Praze, pochopitelně opět na Slamníku (Wolkerova ulice v Bubenči, kdybyste nevěděli). Stane se tak ve středu 11.června od 20 h, tentokrát hrajeme sami, takže patrně dojde na vše, co (aspoñ trochu) umíme. Na Slamníku bývá pohoda a příjemná nálada, tak doražte, další hraní v matičce měst se chystá zase až někdy na podzim…

Po tříměsíční pauze se hlásí vaše oblíbená kvákající žába. Na ostrově v Litoměřicích jsme s Alter CureF aneb revivalem The Cure (já vím, já vím, představa Doors a Cure na jednom pódiu je dost surrealistická, ale už jsem tu psal několikrát, že postmoderní mlejn semele všechno) hráli už loni a akce se povedla, takže jsme rádi kývli na její opakování. Tentokrát nepřišlo tolik lidí jako minule, ale v relativně malým sále bylo i tak velmi příjemně živo, lidi se bavili a my taky, takže příjemný pocity opět výrazně převážily (osobně velmi děkuji bubeníkovi Alter CureF za zapůjčení části výbavy, která měla doputovat s námi, leč nestalo se tak :)). Daniela se v kapele se svým saxofonem už zcela zabydlela, Touch Me dokonce patřilo k nejpodařenějším skladbám koncertu (aby ne, když kvůli ní dokonce i zkoušíme). V květnu a červnu by hraní mělo být snad o něco víc, chystáme mj. výjezd do oblíbené Pohody v Kadani, ale dojde i na Prahu – konkrétně 11.6. tradičně na Slamníku. Už teď se tam těším…

Hospoda na Slamníku patří k těm málo lokálům v Praze, kam lidi přijdou i ve všední den a navíc očividně překypujou chutí se bavit, pročež tu hrajeme velmi rádi. A na včerejší koncert jsme si navíc nachystali hned dvě překvápka (a dokonce jsme proto během 10 dnů 3× zkoušeli, což se nám naposledy povedlo někdy předloni :)). Vše začali X-Files a rád prohlašuju, že jsem je v takovýhle formě ještě neviděl, ač spolu hrajeme vcelku často – hrálo jim to fantasticky a že uvidím Carlose, an skáče během sóla z pódia do lidí a předvádí kreace až springsteenovský, toho bych se věru nenadál. Klidně bych si je dal dvakrát delší, ale začalo se později než plánováno a ke strojům jsme záhy museli my. Prvním nestandardním momentem byly oslavy 40 let pobytu Petra Z. v pozemském těle (záměrně nepíšu nic o narozeninách, neboť u mimozemšťanů to mají jinak), dort a Bohemia Sekt na pódiu hned po oslavencově božském sóle v Riders, mně se to moc líbilo, snad i publiku. A vzápětí přišel moment M, jehož kořeny leží kdesi na dávném koncertě tuším v Jet Clubu. Naše nehrající kapitánka Daniela tehdy prohlásila, že má od Doors nejraději Touch Me a jestli ji náhodou nechceme hrát. Odbyli jsme ji s tím, že je tam důležitej part na saxofon vrcholící závěrečným sólem a že to tudíž, nemajíc saxofonistu, hrát nemůžem (ani jsme nechtěli, ta skladba je dost těžká a my staří a líní). Odpověděla, že se na saxofon naučí. My se zasmáli dobrému vtipu a na celou věc na nějakou dobu zapomněli. Nicméně Daniela saxofon skutečně zakoupila, začala chodit do hudebky a… zbytek už asi každýmu došel, zkrátka včera měla Touch Me premiéru i s ní. Musím říct, že mě fakt dostala… takže Peace Frog má nyní 6 členů a písní se saxofonem bude víc, uvidíte příště . Zbytek koncertu proběhl ve veselé náladě, jen škoda, že se hospoda ve finále vyprázdnila jak mávnutím proutku – poslední metro je v Praze bohužel nepřekonatelnou překážkou. Už se těším na příště…

Kde jinde otevřít koncertní rok 2008 než v našem patrně nejoblíbenějším pražském působišti, tedy na Slamníku. Dojde k tomu ve čtvrtek 17.1., začátek 20 h, možná si s námi zahraje Carlos s některým ze svých četných uskupení. A pozor – koncert nebude ledajaký, pokud se vše podaří jak má, dočkáte se malého překvapení. Tudíž doporučuju dorazit (a taky proto, že na Slamníku je prima a kdoví, kdy zase bude nějaký hraní v Praze… :))

Klávesista Petr Z. se nám vrátil šťastný a vyrovnaný z měsíční meditace v buddhistickém klášteře kdesi ve Francii, takže se může rozjet nová koncertní sezóna. Na úvod jsme měli hrát tenhle pátek v naší oblíbené klubohospodě Pohoda v Kadani, ale počasí se rozhodlo oslavit státní svátek takovou slotou, že to nevydrželi ani drsní severáci a hraní odvolali s tím, že nemají neopreny pro 200 lidí a nemůžou si vzít na triko, že se jim v těch provazech deště nezaopatření návštěvníci utopěj. Tak jsme zahájili sezónu až o den později ve Vagóně coby hosté soundmastera Carlose a jeho četných kapel. Lidí přišlo vcelku dost, nicméně Pražáci jsou – jak už tu píšu asi tak potisící – studený čumáci, tudíž publikum bylo takový vlažnější, ale s tím už se tak nějak počítá. Ovšem jedna význačná událost se přece jen odehrála – ve Vagóně rozjeli vysílání koncertů po internetu a tak případní nedorazivší příznivci (tedy ti, kterým jsme o tom stihli dát vědět :)) mohli sledovat první vystoupení Peace Frog v přímém přenosu. A po koncertě jsme dostali záznam na DVD, takže pokud ho Štěpán cestou domů neztratil nebo nepropil, možná máme první koncertní konzervu… Další koncert v Praze plánujeme až na 1.prosince do Škabety, pokud by nás někdo nutně potřeboval slyšet v bližší budoucnosti, jste srdečně zváni 19. října na festival do Vejprt.

Letošní léto je skutečně legrační – když člověk vyrazí na vodu, je kosa jak v Minsku na nádraží v půlce listopadu a leje a leje. A jakmile začne normální pracovní proces, atakujou teploty čtyřicítku, vzduch se nedá dejchat a o přežití lze uvažovat jen v případě, že máte klimatizovanou kancelář nebo bazén na zahradě (ani jedno v případě našeho podkroví nehrozí), ujedete na nějaké snesitelnější místo (třeba do Káhiry nebo tam někam, prý tam bylo o 2 stupně mí�? než v Klementinu) nebo se vám podaří prosekat se davem podobně postižených do nejbližšího bazénu (úspěšně vyzkoušeno v Radlicích). No a ze všeho vůbec nejlepší nápad je domluvit v podobným počasí koncert, nejlépe v nějaký pořádně zahulený a vyžhavený hospodě typu Slamníku . Akci organizovala kapela Elektrický oslík čili bývalí spoluhráči našeho mistra basů Petra M. a organizace to byla skutečně vynikající – výborná aparatura, výbornej zvuk, prima zvukaři, všechno včas, s ničím nebyl problém (osobně velmi děkuju bubeníkovi za ochotu při štelování všeho), zkrátka díky moc za výtečnej servis. Bohužel nemůžu příliš sloužit názorem na samotnou muziku EO, protože jsme hráli první a když jsme po hodině a půl stekli z pódia, na kterým bylo pod sálajícím reflektorem asi tak 60 stup�?ů, tak by mě vevnitř opravdu nikdo neudržel, zvláště když na zahrádce točili pivo a bylo tam neskutečně příjemně. Nicméně lidí byl plnej barák, čili atmosféra skvělá, nám se hraní až na občasné žertovné momenty (nebudu jmenovat, modří vědí) snad taky povedlo, zkrátka výtečnej večírek. Slamník se prej má prodávat, což by mě mrzelo, hraje se tam fakt dobře…

V květnu a červnu odpadlo z různých důvodů hned několik plánovaných hraní, takže jsme v poslední době měli jen jediný vystoupení – došlo k němu 16. června v Ríhově domě v Chlumci nad Cidlinou. Hráli jsme sami a provozovatelé si výslovně objednali vystoupení od devíti až do půl jedný, z čehož plynulo, že jsme vlastně poprvé v historii Peace Frog dělali klasickou vesnickou zábavu – set z pár písní, dlouhá pauza, zase pár věcí, zase pauza a tak celej večer. No nevím, v kapele na podobnou činnost panují různé názory, mně tenhle systém moc nesedí – připadá mi, že jakmile se nálada dostane na slušnou úrove�?, spadne řemen. Během první půlky večera jsme hráli téměř do prázdnýho sálu, to se ale ve finále výrazně zlepšilo, lidí se před pódium nahrnulo docela slušný množství a nakonec nás nechtěli pustit domů, čili závěr velmi povedenej. Přesto by bylo myslím podstatně lepší, kdyby hrály kapely dvě a obě udělaly normální půldruhahodinovej koncert – a akorát by to vyšlo…

A přesně tohle se chystá 18. července na téměř ideálním místě, totiž v legendární hospodě Na Slamníku (Praha 6, Wolkerova 12, kdyby někdo nevěděl). Hrajem s kapelou Elektrický oslík, což je podle všeho taky taková klasicko-bigbeatová parta, tudíž by to měla být všestranně příjemná záležitost a navíc patrně jedinej koncert Peace Frog během prázdnin. Začátek ve 20.00, asi hrajem první, tož přijďte včas. A těšíme se!

Čtvrteční, dlouho očekávaný koncert v klubu Vagón na Národní třídě kdosi překřtil na CarlosFest – a v podstatě měl recht, neb náš oblíbený soundmaster naplnil program hned třemi svými kapelami (k tradičním X-Files a Jade přibyl navíc Faust). Vše začala parta holek jménem Reskata, vcelku příjemná „osmdesátková“ záležitost trochu připomínající starý Zuby Nehty. My šli po nich. Vzhledem k počtu účinkujících na sebe každá kapela měla jenom tři čtvrtě hodiny, na což nejsme moc zvyklí a přiznám se, že mi to přišlo docela líto – koncert se vcelku povedl, lidí přišlo neúrekom (bylo prima hrát v Praze po několika víceméně soukromých večírcích zase jednou před narvaným klubem), jenže když jsme se začínali pořádně rozjíždět, přišel Alabama Song a nazdar. No ale co, aspo�? jsme mohli v klidu sledovat Carlosovy metamorfózy. Upřímně řečeno jsem nikdy moc nechápal, jaký je mezi jeho kapelama rozdíl, ale to je úplně jedno, protože to všechno hraje skvěle, Karlík si svůj večer užil jak náleží a až se konečně naučí v Dancing Barefoot pořádně text, bude to v jeho podání lepší než originál .

No a v pátek jsme vyrazili do kraje Žábě zaslíbeného, tedy na severozápad. Tentokrát ovšem místo obvyklého Chomutova do vedlejší Kadaně. Má cenu se tu rozepisovat o tom, že jakmile člověk vytáhne paty z Prahy, není problém naplnit jakejkoli prostor, zatímco v matičce stověžatý to jde akorát tak ve Vagónu a asi tak třech dalších klubech? Nemá, bylo by to ohraný jak sólo v Light My Fire (který se v Kadani Štěpánovi na rozdíl od Vagónu vcelku vyvedlo :)). Zkrátka a dobře: hráli jsme ve venkovní hospodě Pohoda, název 100% sedí. Měli jsme trochu obavy z počasí – zákopčaníci hlásili 15 stup�?ů a déšť, naštěstí se předpovědi nevyplnily a bylo teplo a hezky. Lidí cca 150, navíc přišli poslouchat a bavit se a při první písničce bylo jasný, že se akce povede. Po úsporným programu ve Vagónu jsme tentokrát zahráli všechno, co od Doors umíme, tedy třeba i Maggii M'Gill, na kterou normálně moc nedochází, publikum jásalo a řádilo a nemůžu si pomoct, lepší koncert jsme ještě neodehráli. Čili díky díky na sever a v září prý nashle, už se těšíme…

Nějakou dobu jsme teď v Praze nehráli, což mělo jediný účel – dostat pokudmožno všechny skalní froggies i příležitostné milovníky žab i dveří ve čtvrtek 3.5. od 20:00 do klubu Vagon na Národní třídě. Nejsme tam sami, hraje s námi Carlos hned v několika inkarnacích (X-Files, Faust), takže zábavy snad bude dost. Když přijdete v hojném počtu, třeba si ve Vagonu zahrajem častěji.

A pokud se sem chodí dívat někdo ze severních Čech, komu se do Prahy nechce a přesto by nás rád viděl, má možnost hned o den později – v pátek 4.5. hrajeme opět od 20:00 v zařízení jménem Pohoda v Kadani. Je to venku, pročež je dobré dorazit včas – v deset je i v Pohodě policejní hodina, čili budeme začínat na místní poměry nezvykle přesně, leč co naděláš, noční klid nezrušíš. Tak doufejme, že se lidi nezačnou trousit až po devátý jako například v Kotelně v Chomutově – tam to nevadí.

Po zimním zápřahu se žabička krátce prospala, vyvětrala hlavu a opět se vrhla na dveře, tedy na Doors. V úterý 27.3. jsme hráli v Red Rocku ve Veleslavíně, dlužno říct, že to byl už druhej koncert v onom klubu, první se odehrál před 6 týdny na Valentina, nicméně na report nějak nebyla síla a čas. Nuže: Red Rock je vcelku příjemnej klub se slušným zvukem a až překvapivě dobrou kuchyní, na druhou stranu ale má svý mouchy. To, že koncert končí po desátý večer, je vcelku normální, policejní hodina je policejní hodina, jenže už v jedenáct nedostanete na baru ani prd, neb obsluha zavírá a je jí úplně jedno, že by cca 30 lidí ještě v klidu dělalo nějakou dobu slušnou útratu. Ach jo.

Samotnej koncert nebyl snad úplně špatnej, před námi zahráli Acoustic X-Files aneb náš milý soundmaster Carlos + Kolouch na dvě španěly, Dylan, Kalandra etc., velmi, velmi pěkné. Já jsem hraní tentokrát pojal mírně terapeuticky coby vybití vzteku – večer předtím mi účetní oznámila výši letošní da�?ový pakárny a opravdu to nebyla příjemná zpráva, takže sorry, pokud někomu praskly bubínky, ale pár lidí včetně Carlose říkalo, že to mělo správnou šťávu, tak jim budu věřit . Každopádně bylo příjemný si po delší době zase zahrát – celá kapela se shodla, že jsme si to prima užili.

Což mě přivádí k jedné veledůležité zprávě – další koncert v Praze se uskuteční zhruba za měsíc, konkrétně 3.5. v klubu Vagon na Národní třídě. Opět tam budou X-Files, tentokrát snad v plné síle, a moc se na to těšíme, takže doražte, na Národní to snad není daleko odnikud. (Jo, a pokud tenhle kydník nějakou náhodou čte někdo z východních Čech a chtěl by nás vidět, může to zkusit 14.4. v Chlumci nad Cidlinou.)

A poslední zpráva na téma Žába: po dvou měsících se mi konečně povedlo dodělat Mishkinovy fotky z lednovýho koncertu v chomutovský Kotelně, takže chcete-li, koukněte sem - náš dvorní fotograf se dal na umění, zahodil blesk a hrál si se světlem, imho docela úspěšně . Díky.