Tolimati.cz

Velká zmÄ›na: poprvĂ© po mnoha letech jsme nejeli na prázdniny do italskĂ©ho Gargana. Je to tam jistÄ› pořád fantastickĂ˝ (a urÄŤitÄ› se tam ještÄ› vrátĂ­me), ale pĹ™ece jen uĹľ to chtÄ›lo zmÄ›nu. Po dlouhĂ©m zvaĹľovánĂ­ vyhrála Korsika coby mĂ­sto, kde je pro kaĹľdĂ˝ho nÄ›co – pláže, moĹ™e, hory, mÄ›sta, zmrzlina, vĂ­no, prostÄ› ideálnĂ­ kombinace na dovolenou :). A kdyĹľ uĹľ zmÄ›na, tak pořádná – vĹŻbec poprvĂ© v ĹľivotÄ› jsme nÄ›kam jeli nikoli na vlastnĂ­ triko, ale organizovanÄ› s cestovkou, neb jsme toho z Korsiky chtÄ›li vidÄ›t co nejvĂ­c a pĹ™ipadalo nám jako dobrej nápad nechat si poradit od zkušenĂ˝ch. Volba padla na CK Kudrna, lĂ­bila se nám varianta bydlenĂ­ na jednom mĂ­stÄ› u moĹ™e + dennÄ› vĂ˝lety do bližšího i vzdálenÄ›jšího okolĂ­. Pravda, zvykánĂ­ na cestovkovĂ˝ pravidla bylo zprvu trochu obtĂ­ĹľnÄ›jší a prvnĂ­ dojmy byly obÄŤas rozpaÄŤitĂ˝, ale po otrkánĂ­ jsme se celkem sĹľili a nakonec jsme byli za program rádi, tolik zajĂ­mavĂ˝ch mĂ­st bychom po vlastnĂ­ ose napoprvĂ© urÄŤitÄ› neobjeli. Korsika je pohádka – neznám jinĂ˝ mĂ­sto, kde by se ÄŤlovÄ›k koupal na dohled velehor (2700 m) se zbytky snÄ›hu, do nichĹľ se dá dostat v podstatÄ› za dvÄ› hodiny přímo z pláže. Do toho moc zajĂ­mavá krajina i mÄ›sta, vĂ˝bornĂ˝ jĂ­dlo (ty ryby a mušle v restauraci Nautic v Calvi byly vážnÄ› vynikajĂ­cĂ­, o všudypřítomnĂ˝ch salámech z divokĂ˝ch prasat nemluvÄ›) a vĂ­no, sympatickĂ˝ lidi, inu, StĹ™edomoří. Pláže nejsou tak hezkĂ˝ jako v Garganu, úžasnĂ˝ je ovšem fantasticky ÄŤistĂ˝ (byĹĄ chladnÄ›jší) moĹ™e. Fotograficky to bylo tak pĹŻl napĹŻl – nÄ›co se povedlo, jindy jsem tesknil po vlastnĂ­m autÄ›, pĹ™esnÄ› vĂ­m, kam by bylo skvÄ›lĂ˝ se vypravit na vĂ˝chod/západ slunce, leÄŤ bez pĹ™ibliĹľovadla to nešlo. TakĹľe resumĂ©: jako ochutnávka vĂ˝bornĂ˝, příštÄ› se tam vrátĂ­me sami, zĹŻstanem tam aspoďż˝? 2 tĂ˝dny (8 dnĂ­ bylo trochu málo) a to bude teprv paráda… Kdo chce vidÄ›t fotky, kuk sem.

Jarmila budiĹľ pochválena – na rozdĂ­l ode mÄ› pozornÄ› ÄŤte kulturnĂ­ pĹ™ehledy a informace o tĂ˝hle vĂ˝stavÄ› jĂ­ neunikla, já o nĂ­ vĹŻbec nemÄ›l tušenĂ­. Labyrint svÄ›tla je součást projektu Orbis Pictus, k vidÄ›nĂ­ je v EkotechnickĂ©m muzeu neboli starĂ˝ ÄŤistiÄŤce odpadnĂ­ch vod ve Stromovce a je to nádhera. V přízemĂ­, prvnĂ­m patĹ™e i podzemĂ­ krásnÄ› zachovalĂ˝ budovy jsou instalovanĂ˝ objekty všeho druhu, nÄ›jakĂ˝m zpĹŻsobem pracujĂ­cĂ­ se svÄ›tlem. Je to hodnÄ› interaktivnĂ­, takĹľe mĹŻĹľete promĂ­tat na zdi nebo na rĹŻznĂ˝ projekÄŤnĂ­ plochy a koule vlastnĂ­ obrazy, zjistĂ­te, jak skuteÄŤnÄ› funguje lom svÄ›tla v hranolu (ano, taková ta vÄ›c z obalu Dark Side of the Moon), podĂ­váte se do ruÄŤnÄ› ovládanĂ˝ho velekrasohledu, promĂ­tnete si na kulatou cihlovou zeÄŹ mÄ›nĂ­cĂ­ se kruhovej obrazec (opÄ›t jako na Floydech nebo Gabrielovi), ale taky si mĹŻĹľete zahrát na moc povedenĂ˝ šlapacĂ­ varhany s pĹ™evodem z kola. Nejlepší je ale zpĹŻsob, jakĂ˝m je vĂ˝stava instalovaná v tom nezvyklĂ˝m prostoru – jednotlivĂ˝ instalace jsou obÄŤas propojenĂ˝ z patra do patra, v klenutĂ˝ch mĂ­stnostech krásnÄ› rezonujou zvuky a v podzemĂ­ vytváří minimálnÄ› polovinu dojmu fantastickĂ˝ zrcadlenĂ­ svÄ›tla na hladinÄ› vody (no ano, vĹľdyĹĄ je to bĂ˝valá ÄŤistiÄŤka). Fantastická vÄ›c. Jedinej problĂ©m je, Ĺľe uĹľ pozĂ­tří (tj. v ĂşterĂ˝) celá akce konÄŤĂ­, ovšem pokud se mĹŻĹľete takhle narychlo utrhnout z práce a vyrazit na to, udÄ›lejte to, rozhodnÄ› nebudete litovat.

(Jako druhej chod jsme si dali Ladislava Kamaráda na StaromÄ›stskĂ˝ radnici. O tom se nemá smysl moc rozepisovat – buÄŹ ho znáte a chystáte se/byli jste tam, nebo vás krajinářská fotografie nezajĂ­má :). TakĹľe velmi struÄŤnÄ›: fantastickĂ˝ jako vĹľdy, nÄ›kterĂ˝ vÄ›ci známĂ˝ uĹľ z pĹ™edchozĂ­ cca 5 let starĂ˝ vĂ˝stavy u Panny Marie SněžnĂ˝, vÄ›tšina je nová. Tentokrát pĹ™ekvapivÄ› hodnÄ› fotek z ÄŚeska, ale samozĹ™ejmÄ› pĹ™ibyly i další destinace, mÄ› nepĹ™ekvapivÄ› nejvĂ­c potěšilo bolivijskĂ˝ Altiplano :). Tomu říkám prima strávenĂ© nedÄ›lnĂ­ odpoledne…)

Má ÄŤtyĹ™i roky stará fotogalerie si o major upgrade říkala uĹľ nÄ›jakou dobu, ale nÄ›jak mi nebylo jasnĂ˝, jak na to – jestli nÄ›co nejsem, tak grafik nebo webdesigner. AĹľ mÄ› napadlo požádat o „producentstvĂ­“ Karla F., kterĂ˝ toho naopak má v tĂ˝hle oblasti na triku uĹľ spoustu, navĂ­c jsme spolu uĹľ nÄ›co nafotili a nachodili po horách a nÄ›kterĂ˝ vÄ›ci vidĂ­me dost podobnÄ›. Nad lahvĂ­ něčeho dobrĂ˝ho na MalĂ˝ FatĹ™e jsme se onehdy dohodli, Ĺľe mu do toho nebudu pokudmoĹľno vĹŻbec mluvit a uvidĂ­me, jak se trefĂ­. No a trefil se tak, Ĺľe mi spadla ÄŤelist . Dnes tedy slavnostnÄ› otvĂ­ráme, upoutávkou budiĹľ pár novinek z nedávnĂ© VelkĂ© Fatry a Watzmanna (viz zápisy dole), jinak klikejte a pište dle libosti, je to celĂ˝ vaše :). Adresa se nemÄ›nĂ­, vstup tradiÄŤnÄ› zde.

A zase ubÄ›hly dva mÄ›sĂ­ce, tudĂ­Ĺľ nastal ÄŤas pro další vĂ­kend na Slovensku. Tentokrát jsme si vybrali Velkou Fatru, komornĂ­ akce se kromÄ› obvyklĂ˝ch dvou fotohoralĹŻ Karla a Martina účastnila i Irena L. Bez foťáku, zato s nadšenĂ­m, hory ĂşdajnÄ› nevidÄ›la spoustu let. Chudák asi nevěřila, kdyĹľ oba dny vstávala okolo druhĂ˝ ráno a hnala se s tĹ™emi magory ďábelskĂ˝m tempem do výšek, aby tam následujĂ­cĂ­ dvÄ› hodiny bezmocnÄ› mrzla a sledovala, jak zmĂ­nÄ›nĂ­ magoĹ™i poskakujĂ­ okolo stativĹŻ, vykĹ™ikujĂ­ na sebe nesrozumitelnĂ© hlášky o clonách, filtrech a pĹ™epalech a vĹŻbec pĹŻsobĂ­ jako uprchlĂ© osazenstvo nÄ›jakĂ©ho Ăşstavu s dlouhĂ˝m jmĂ©nem, ale to uĹľ je ĂşdÄ›l nefotografĹŻ . Ale jinak byla velmi stateÄŤná a nezastavila ji ani dvacetikilometrová hĹ™ebenovka v sobotu pĹ™es den, ani neustálá tušená přítomnost medvÄ›dĂ­ rodinky (blĂ­zkej i vzdálenej Ĺ™ev + stopy nalezenĂ˝ v bahnÄ› na cestÄ›). CelkovÄ› se akce velmi podaĹ™ila, rannĂ­ kosy byly sice fakt příšernĂ˝ (podobnĂ˝ poÄŤasĂ­ v ÄŤervnu nepamatuju), ale pĹ™es den slunĂ­ÄŤko hřálo, chata pod Borišovom (sobotnĂ­ nocleĹľištÄ›) stojĂ­ na dokonalĂ˝m mĂ­stÄ› přímo na hĹ™ebeni, zkrátka jsme si to uĹľili horsky i fotograficky (zejmĂ©na Karel, kterĂ˝mu se tentokrát fakt daĹ™ilo). UĹľ se těším na příštĂ­ akci, která by mÄ›la probÄ›hnout vcelku brzy, ale z vrozenĂ˝ povÄ›rÄŤivosti zatĂ­m nic bližšího nenapíšu…

(Svoje fotky tentokrát nevěším hlavnÄ› proto, Ĺľe se chystá velká zmÄ›na galerie – aĹľ to pĹ™ijde, dám pochopitelnÄ› vÄ›dÄ›t…)

Pořád si na to nÄ›jak nemĹŻĹľu zvyknout, ale vĂ˝stava HroznÄ› blĂ­zko k nebi aneb BolĂ­vie 2007 (viz zápis z letošnĂ­ho ledna) se doÄŤkala druhĂ©ho dÄ›jstvĂ­. Tentokrát bude viset aĹľ do konce kvÄ›tna v Klubu cestovatelĹŻ v BrnÄ› a na rozdĂ­l od lednovĂ© praĹľskĂ© inkarnace na to nejsem sám, vystavujem spoleÄŤnÄ› s Markem P. Nemám tušenĂ­, kolik lidĂ­ z jihu Moravy to tu ÄŤte, ale pokud nemáte co dÄ›lat teÄŹ v sobotu (9.5.) a mÄ›li byste chuĹĄ na vernisáž, doraĹľte, jste srdeÄŤnÄ› zváni. VĂ­ce informacĂ­ zde. Těším se!

DvoumÄ›sĂ­ÄŤnĂ­ interval pro fotovĂ˝pravy do hor se pomalu stává standardem, coĹľ je dobĹ™e (pravda, dal bych si klidnÄ› i ÄŤastÄ›ji, ale holt praotec ÄŚ. se mĂ­sto pod horama usadil v placce, cĂ­le jsou tudĂ­Ĺľ daleko a já mĹŻĹľu akorát tak závidÄ›t Markovi a jemu podobnĂ˝m, kteří to majĂ­ málem za barákem). Tentokrát to padlo na Malou Fatru. Naposled jsem tam byl nÄ›kdy v hloubi bolševika na gymplu a v podstatÄ› skoro nic jsem si z toho nepamatoval, takĹľe mÄ› aĹľ pĹ™ekvapilo, jak je to tam příjemnĂ˝ (skalnatej Rozsutec, travnatej a zvlnÄ›nej hlavnĂ­ hĹ™eben, famĂłznĂ­ viditelnost na všechny strany apod.). K zajĂ­mavĂ˝ atmosfĂ©Ĺ™e pĹ™ispÄ›lo i jarnĂ­ klima, dole bylo na koupánĂ­, nahoĹ™e se poslednĂ­ skifanatici ještÄ› pokoušeli lyĹľovat na zbytcĂ­ch snÄ›hu. Bydleli jsme ve Ĺ tefanovĂ© pod sedlem Medziholie, rannĂ­ vĂ˝chodovka byla o nÄ›co nároÄŤnÄ›jší neĹľ minule na Chopku (dlouhej nástup dolinou), poÄŤasĂ­ vyšlo (uĹľ tradiÄŤnÄ› – knock knock) fantasticky, setkánĂ­ s kamarády (s nÄ›kterĂ˝mi po pĹŻlroce) potěšilo, skvÄ›lá ÄŤesneÄŤka dtto a vĂ˝sledky mĹŻĹľete případnÄ› najĂ­t tady.

Prosincová polárnĂ­ fotovĂ˝prava na ÄŽumbier (NĂ­zkĂ© Tatry, Slovensko) byla natolik skvÄ›lá, Ĺľe si vyžádala rychlĂ© repete, tentokrát ve vedlejším ĂşdolĂ­ pod Chopkem. Bydleli jsme v chatÄ› Kosodrevina, coĹľ bylo snad jedinĂ© slabĂ© mĂ­sto akce – stojĂ­ u hornĂ­ stanice lanovky, takĹľe se do nĂ­ dostanou i absolutnĂ­ nehoralovĂ©, a zevnitĹ™ vypadá, jako by se účastnila soutěže o nejlepší nápodobu zotavovny ROH z roku 1979 (pokud taková soutěž existuje, asi by mÄ›la Kosodrevina velkou šanci na vĂ­tÄ›zstvĂ­). Ale konec mrmlánĂ­, jinak to byla jako jiĹľ tradiÄŤnÄ› velká paráda. Na poÄŤasĂ­ se opÄ›t projevil tzv. tatranskĂ˝ syndrom, tj. v pátek po cestÄ› hnus, šedo a pocit, Ĺľe jsme mohli foťáky klidnÄ› nechat doma, následnÄ› rychlĂ© zlepšenĂ­ a v tomto konkrĂ©tnĂ­m případÄ› vrchol v podobÄ› famĂłznĂ­ho nedÄ›lnĂ­ho rána – tak skvÄ›lou vĂ˝chodovku jsem v horách ještÄ› nezaĹľil. 20 stupñů pod nulou, ledovej vĂ­tr, mraky hvÄ›zd na vymetenĂ˝m nebi, barvy jak z Turnerova obrazu a viditelnost málem aĹľ nÄ›kam do MaÄŹarska. Dokonce i mĹŻj stárnoucĂ­ foťák byl z toho pohledu tak vedle, Ĺľe pĹ™estal stávkovat pĹ™i kaĹľdĂ˝m ÄŤtvrtĂ˝m stisku spouštÄ›, coĹľ jinak v poslednĂ­ dobÄ› dÄ›lá nepříjemnÄ› ÄŤasto. A na rozdĂ­l od prosince nedošlo ani k pokusĹŻm o zřícenĂ­ z hĹ™ebene . DĂ­ky Tatrám za poÄŤasĂ­ a vlĂ­dnĂ˝ pĹ™ijetĂ­, Markovi a všem ostatnĂ­m za skvÄ›lou akci, Pepemu a Martinovi V. za souputnictvĂ­ pĹ™i vĂ˝chodovce a v neposlednĂ­ Ĺ™adÄ› i Jirkovi K. za laskavĂ© zapĹŻjÄŤenĂ­ sněžnic (fakt se šikly). Koho zajĂ­majĂ­ fotky, kuk sem (odshora po fotku Prancing, pak následujou snĂ­mky z prosincovĂ˝ho ÄŽumbieru).

NÄ›jakou dobu jsem o tom z povÄ›rÄŤivosti nechtÄ›l moc mluvit, ale teÄŹ uĹľ to musĂ­m provalit: od příštĂ­ho tĂ˝dne aĹľ do 25. ledna máte moĹľnost vidÄ›t moje fotky z cesty do hor v BolĂ­vii (listopad 2007) v galerii a kavárnÄ› RehoĹ™e Samsy v pasáži Lucerny/U NovákĹŻ v Praze. MoĹľná uĹľ je nÄ›kdo znáte z webovĂ˝ galerie, ale ve formátu 50×70 cm vypadajĂ­ fakt o nÄ›co lĂ­p… Všechny zájemce tĂ­mto zvu zejmĂ©na na vernisáž ve ÄŤtvrtek 8. ledna v 19 hodin, kde na vás ÄŤeká mj. Ĺ tÄ›pánova kytarová produkce, vĂ­no, nachos a jinĂ© dobrĹŻtky a další obvyklĂ© vernisážovĂ© příjemnosti. Já se těším nesmĂ­rnÄ›, poprvĂ© je poprvĂ©… Obrazová pozvánka zde.

Aktualizace po vernisáži: DĂ­ky všem, kteří dorazili, udÄ›lali jste mi fakt nesmĂ­rnou radost. Kdo tam nebyl, pĹ™išel o leccos, klukĹŻm (Ĺ tÄ›pána pĹ™išel podpoĹ™it kolega RosĹĄa) to hrálo jak o Ĺľivot, Daniela S. se postarala o jĂ­dlo i milĂ˝ slova na Ăşvod, potkala se spousta starĂ˝ch známĂ˝ch, zkrátka všechno jak má bĂ˝t. MomentálnÄ› fotky vesele visej a ÄŤekaj na další diváky, u Samsy je otevĹ™eno od 9 do 21 h, jen bacha, v nedÄ›li je zavĹ™eno.

Po nÄ›kolika vĂ­cemĂ©nÄ› mastñáckĂ˝ch fotocestách do slovenskĂ˝ch hor (autem aĹľ k penziĂłnu nÄ›kde v ĂşdolĂ­) jsme se tentokrát s Markem, Karlem, PepÄŤokem a drsnĂ˝m mĂ­stnĂ­m horalem Janem rozhodli projĂ­t NĂ­zkĂ˝ Tatry ponÄ›kud dobrodruĹľnÄ›ji. Coby skvÄ›lá základna nám poslouĹľila chata M.R.Ĺ tefánika ležícĂ­ v 1740 m na skvÄ›lĂ˝m mĂ­stÄ› v sedle pod ÄŽumbierem, jen nástup byl drsnÄ›jší – z parkovištÄ› u dolnĂ­ stanice lanovky na Chopok se jde cca 2 hodiny furt nahoru, my vyšli aĹľ za tmy (pátek odpoledne) a poslednĂ­ Ăşsek stál opravdu za to. SnÄ›hová vánice jak v AntarktidÄ›, tma jak v pytli, s ÄŤelovkama bylo vidÄ›t tak na tĹ™i metry a hlavnÄ› jsme jaksi nevÄ›dÄ›li, jestli ty tyÄŤe, podle kterĂ˝ch po tom hĹ™ebeni jdeme, vedou fakt k chatÄ› a ne tĹ™eba na 5 km vzdálenej Chopok, kde bychom se patrnÄ› stali potravou pro medvÄ›dy. NaštÄ›stĂ­ vedly k chatÄ› . V sobotu nás poÄŤasĂ­ odmÄ›nilo tĂ­m nejlepším, co se dá v zimÄ› v Tatrách na focenĂ­ potkat – střídavĂ˝ mraky a zářivĂ˝ slunce, dole v ĂşdolĂ­ inverznĂ­ koberec, okolo fantastickĂ˝ modro a bĂ­lo. Jen škoda, Ĺľe nevyšel vĂ˝chod slunce – mraky se roztrhaly aĹľ pak, ale to uĹľ bychom chtÄ›li asi moc. Fyzicky to bylo docela nároÄŤnĂ˝, pěší divokou hĹ™ebenovku jsem v zimÄ› v Tatrách ještÄ› nedÄ›lal, kosa byla jak v ruskĂ˝m filmu, vichr taky a celou dobu jsme se pohybovali nebezpeÄŤnÄ› blĂ­zko navátĂ˝mu snÄ›hu na lomu hĹ™ebene, coĹľ málem odnesl nejmenovanĂ˝ ÄŤlen vĂ˝pravy letem plavmo aĹľ na Liptovskou Maru, ale zážitek to byl parádnĂ­ a vĂ˝sledky snad stojej za to. DĂ­ky Ĺ tefánikovcĹŻm za dokonalej azyl a vĂ˝bornej buĹ™tguláš, pánĹŻm z fotoparty za skvÄ›lou spoleÄŤnost a Tatrám za vše ostatnĂ­, pokud máte zájem, mrknÄ›te sem.

Lidi z Fotografovani.cz uĹľ jsem nevidÄ›l ani nepamatuju, vĂ­kend v OstruĹľnĂ© pod Ĺ erákem tudĂ­Ĺľ velice potěšil. Pravda, ještÄ› v sobotu to vypadalo, Ĺľe jsme fotostroje mohli nechat klidnÄ› doma, na hĹ™ebeni střídavÄ› pršelo, sněžilo a kdyĹľ náhodou z nebe nic nepadalo, tak bylo prostÄ› jenom hnusnÄ›, ÄŤili prostĹ™edĂ­ vhodnĂ˝ tak pro milovnĂ­ky makrokapiÄŤek nebo melancholickĂ˝ch šedošedĂ˝ch krajin, nic pro mÄ›. Ale aspoñ jsme se prima prošli po hĹ™ebenech (varovánĂ­ všem, kteří by se eventuelnÄ› teÄŹ nÄ›kdy chystali na nÄ›co podobnĂ˝ho: pokud ÄŤekáte, Ĺľe po pĹŻldennĂ­m pochodu na ÄŚervenohorskĂ˝ sedlo zapadnete ve zmĂ­nÄ›nĂ˝m horskĂ˝m stĹ™edisku do jednĂ˝ z tamnĂ­ch nÄ›kolika hospod a podniknete Ăştok na mĂ­stnĂ­ zásoby, neÄŤekejte – aĹľ do začátku lyĹľaĹ™skĂ˝ sezĂłny je to tam komplet zavĹ™enĂ˝ a nejbližší otevĹ™enou hospodu najdete aĹľ cca 8 km dole v Koutech nad Desnou. A ta se nabĂ­dkou, prostĹ™edĂ­m i chovánĂ­m personálu natolik zaštĂ­pla nÄ›kde v roce 1987, Ĺľe tam chybĂ­ uĹľ jen HusákĹŻv portrĂ©t. Jen pro otrlĂ©…). Ovšem v noci ze soboty na nedÄ›li mraky odtáhly a nedÄ›lnĂ­ vĂ˝chod slunce na Vozkovi nakonec sakra stál za to (poznámka: hodina cesty ze zmĂ­nÄ›nĂ©ho ÄŚervenohorskĂ©ho sedla na 6,5 km vzdálenĂ©ho Vozku opravdu nestaÄŤĂ­, pokud tedy nechcete celou cestu poloběžet indiánskĂ˝m krokem. TĂ­mto dÄ›kuji Karlovi F. za udávánĂ­ ďábelskĂ©ho tempa, sám bych to v tÄ›ch 5 ráno asi nedal… :)). Fotek je nakonec jen pár, ale snad stojĂ­ za podĂ­vánĂ­ – máte-li zájem, kuk sem (prvnĂ­ch 7 kouskĹŻ shora).