Tolimati.cz

Dětičky si vyžádaly silvestrovskej pobyt u babičky a dědy, kde můžou všechno a nikdo je k ničemu nenutí, a tak jsme s Jarmilou stáli před vskutku nezvyklou volbou – co dělat, když se nabízí více akcí a nic nám nebrání v účasti na kterýkoli z nich. A jak už to v podobných případech bývá, zvolili jsme špatně . Místo abychom se vypravili za Karolínou etc. na chatu k Voticům, usoudili jsme, že jsme na to příliš ztahaní a vyrazili se švagrem Vláďou a vzásaděšvagrovou Janou do jednoho nejmenovaného klubu (nejmenuji, protože ho mám normálně moc rád). V programu byly živý koncerty, bigbítová klipdiskotéka, filmy a guláš. Okolo desátý spustila kapela, jejíž členové sice výborně hráli, ale muzika se pohybovala někde mezi Olympicem a Katapultem a texty připomínaly Ivana Mládka. Nebyli jsme jediní, koho to vyhnalo ze sálu zpět do hospody (klub má naštěstí dvě místnosti), takže kapela dohrávala v podstatě do prázdna – řekněme mírný dramaturgický lapsus. Klipovka byla OK (RHCP, U2, Fatboy Slim apod.), velmi pěknej byl filmík Jürgen und Inge (snad si to pamatuju správně) aneb netradiční pohled na CzechTek 05 očima náhodných německých turistů. Krize bohužel přišla po půlnoci – na pódium nastoupila opět ona nejmenovaná kapela s drobnou personální úpravou a k našemu zděšení spustila Zvonky štěstí a další sračky z 80. let. Úprk o patro výš nás nezachránil – v hospodě naplno vyhrávaly pro změnu Knoflíky lásky. Ten Silvestr má fakt zhoubnej vliv – troufám si tvrdit, že nikdy jindy by šéf klubu nic podobnýho nepustil, neb by mu v tu ránu všichni zdrhli. Což jsme okamžitě udělali a jak jsem následně slyšel, zdaleka jsme nebyli sami. A guláš nebyl . Všem hezkej novej rok!