Tolimati.cz

LetošnĂ­ lĂ©to horskĂ˝m vĂ˝pravám docela pĹ™eje, ovšem trek po FriulskĂ˝ch Dolomitech (Dolomiti Friuliani, tĂ©Ĺľ Alpi Carniche), spunktovanĂ˝ tradiÄŤnĂ­m souputnĂ­kem Karlem F., v lecÄŤems ze zaĹľitĂ˝ch zvyklostĂ­ vyboÄŤoval. Tyhle hory jsou na chozenĂ­ o dost obtĂ­ĹľnÄ›jší neĹľ tĹ™eba Pirin, Rila ÄŤi pohoří na Slovensku, protoĹľe se v nich prakticky nevyskytujĂ­ klasickĂ© hĹ™ebenovky, na nichĹľ se ÄŤlovÄ›k pohybuje vĂ­cemĂ©nÄ› po vrstevnici. MĂ­sto toho vylezete prudkĂ˝m a vÄ›tšinou suĹĄovitĂ˝m svahem cca 500 výškovĂ˝ch metrĹŻ do sedla, následnÄ› o tolik spadnete do dalšího ĂşdolĂ­ a to celĂ© se klidnÄ› za den opakuje pÄ›tkrát. VrcholĹŻ, na kterĂ© se dá normálnÄ› vyjĂ­t, moc nenĂ­, vÄ›tšinou jde o ÄŤistÄ› horolezeckej terĂ©n. VĂ˝hodou jsou zato dechberoucĂ­ scenĂ©rie s vysokĂ˝mi vápencovĂ˝mi štĂ­ty, obÄŤas slušnÄ› adrenalinovĂ© pasáže a v neposlednĂ­ Ĺ™adÄ› i velmi slušnÄ› vybavenĂ© „plechovky“ aneb bivaky na hĹ™ebenech, kde se dá pohodlnÄ› pĹ™espat. Pokud ovšem nejsou plnĂ©, o ÄŤemĹľ bude ještÄ› Ĺ™eÄŤ.

VĂ˝prava ve sloĹľenĂ­ Karel, další tradiÄŤnĂ­ parťák Martin V., novopeÄŤenĂ˝ horal Ĺ tÄ›pán a moje maliÄŤkost vyrazila ve veselĂ© náladÄ› ujišťována Karlem, Ĺľe poÄŤasĂ­ v Dolomitech má jen dvÄ› polohy – sluneÄŤno a ještÄ› sluneÄŤnÄ›ji. Pravda, pĹ™edpověď hned na druhĂ˝ den slibovala heavy rain, ale známe svĂ© zákopÄŤanĂ­ky. JenĹľe oni mÄ›li pravdu – sotva jsme vysupÄ›li k prvnĂ­mu sedlu, spustil se chc… ehm… slejvák jak v Jizerkách a bÄ›hem následujĂ­cĂ­ch cca 8 hodin sĂ­lil a sĂ­lil. Záhy jsme navĂ­c zjistili, Ĺľe pĹŻvodnĂ­ cestu zavĹ™eli, neb spadly Ĺ™etÄ›zy a bez jištÄ›nĂ­ fakt nelze. No co, Ĺ™ekli jsme si, dáme delší a obtĂ­ĹľnÄ›jší trasu a pĹ™espĂ­me v bivaku na hĹ™ebeni, kde nás zĂ­tra pĹ™ivĂ­tá dramatickĂ˝ vĂ˝chod slunce. K bivaku jsme dorazili cca v 6 veÄŤer mokří, zmrzlĂ­ a ĂşplnÄ› hotovĂ­, mĂ­sto přívÄ›tivĂ˝ch paland nás v nÄ›m ovšem pĹ™ivĂ­talo aĹľ příliš mnoho šťastnÄ›jších a dříve dorazivších jedincĹŻ, momentálnÄ› zabĂ­rajĂ­cĂ­ch veškerĂ© volnĂ© mĂ­sto. A následná cesta do náhradnĂ­ turistickĂ© chaty skonÄŤila cca 2hodinovĂ˝m bloudÄ›nĂ­m ve tmÄ›, kdy uĹľ to pomalu vypadalo na naše postupnĂ© rozpuštÄ›nĂ­ a odplavenĂ­ (déšť celou dobu vesele sĂ­lil), neb znaÄŤenĂ­ nefungovalo jak mÄ›lo. Nakonec jsme ale chatu našli a další 3 dny uĹľ probÄ›hly ve velkĂ© pohodÄ›, byĹĄ se vzhledem k nároÄŤnosti terĂ©nu opravdu nejednalo o ĹľĂˇdnou oddechovku. Pohled z vrcholu Monte Pramaggiore (2475 m) opravdu stojĂ­ za to, stejnÄ› jako náhodná blĂ­zká setkánĂ­ s divokĂ˝mi kozorohy ÄŤi svÄ›telnĂ© hrátky za vĂ˝chodu slunce. VynikajĂ­cĂ­ trek, Karle, Martine, Ĺ tÄ›páne, dĂ­k moc. Pokud vás to zajĂ­má, fotky tady.