Tolimati.cz

Dámy a pánové, tak tohle je nářez. Móda divadelních adaptací filmů (vůbec zajímavá věc, osobně se těším hlavně ke Švandovi na Kurs negativního myšlení) dorazila i do Dejvic, capo di tutti capi Krobot se chopil Kaurismäkiho příběhu o ztrátě a znovuhledání paměti a stvořil tak zábavnou a hravou dvouhodinovku, že stačí pomyslet v podstatě na libovolnou scénu a hned dostávám lepší náladu. Ideální záležitost do deštivýho jara.

V příběhu o bezvýznamným chlápkovi, kterýho na nádraží přepadne parta zlodějů s baseballovou pálkou a on společně s doklady přijde i o paměť, kupodivu nehraje žádnou zvláštní roli samotná dějová linka – hlavní postava se prostě motá životem za asistence Armády spásy a přemýšlí co se sebou, jistá zápletka se z toho po čase vyloupne (a ano, odehraje do konce), ale v podstatě by se to celý dalo odvyprávět pomocí tří vět. Mnohem důležitější je forma – Muž bez minulosti je téměř regulérní muzikál, navíc většinou s živou kapelou (kytaru, basu, piano, harmoniku i perkuse obstarávají sami Dejvičáci, playback do toho zní jen výjimečně). Hudební výstupy se skvělými zpěvy (ty sbory občas zněly vážně úchvatně) se střídají s mírně střelenými jevištními epizodkami, mezi nimiž u mě osobně vede scéna na policii – z tý by mělo radost i samotné Ministerstvo švihlé chůze. Ale i jindy jsem si občas vybavil Monty Pythony, hlavně asi Meaning of Life. Takovej Martin Myšička by k nim mohl z fleku nastoupit, kdyby se ještě někdy dali dohromady.

Což mě přivádí k tomu nejdůležitějšímu – k hercům. Takovej All Star Team se na jednom jevišti jen tak nevidí. Hlavní role hrajou David Novotný a Tatiana Vilhelmová, kolem nich krouží v podstatě všechno, co v má Dejvicích nohy – zmíněnej Myšička, Trojan, Plesl, Neužil, Melíšková, Babčáková, Martha Issová a mnoho dalších. Jinými slovy první liga. A přitom půlka těchhle hvězd (v nejlepším smyslu toho slova) hraje v podstatě totální křoví, třeba trio Babčáková – Melíšková – Issová nemá snad ani jednu repliku, jen zpívá, případně se staví na hlavu nebo dělá mosty. A to bohatě stačí k tomu, aby každý ze jmenovaných na jevišti doslova zářil. Minimalistickej hereckej koncert ukázněnosti, pokory a služby celku. V Dejvicích momentálně funguje světová sestava. (A to nemluvím o tom, že mezi největší superstars představení patří… pes. Jeho výkon je fakt nadpozemskej, coby majitelé pubertálního labradora jsme opravdu jen zírali.)

Nedávno jsme absolvovali velmi smutnej zážitek na hře, která byla vlastně formálně docela podobná – v Semaforu na Lysistratě (ještě dnes se z toho trochu osypávám). Možná by se Jiří Suchý etc. mohli zajít podívat o pár ulic dál, jak se to vlastně má dělat…