Tolimati.cz

A když jsme u těch muzikantů seniorů, nelze se nezmínit o koncertu tohohle slavnýho bigbandu z Havany (kdo má rád latinskou muziku, patrně viděl stejnojmennej Wendersův film nebo z něj aspo�? slyšel soundtrack, pro ostatní: BVSC není ani tak regulérní kapela jako spíš volný a proměnlivý sdružení hudebníků hrajících ve zmíněným klubu, největší hvězdou byl zpěvák Ibrahim Ferrer, po jeho smrti občas parta muzikantů z klubu vyjede do světa bez něj). Kapela vystupovala v Kongresovým centru alias Pakulu a já byl před začátkem trochu skeptickej, jestli se v tomhle studeným a sterilním prostředí vůbec podobná muzika může chytit, ale naštěstí se obavy nepotvrdily a Orquesta (podobně jako kdysi Patti Smith nebo Lou Reed) tu koženou atmosféru rychle rozbila. Pravda, podle prvních dvou skladeb by se mohlo zdát, že koncert pojede podle populárního jazzovýho schématu chorus na čtyři akordy – mraky sól – chorus – konec, což mě obecně moc nebaví, ale zhruba od třetí písně sólový exhibice hodně ustoupily, muzikanti začali hrát mnohem víc do kapely a byla to vážně paráda. Podle plakátů byli hvězdami orchestru především elektrickej kytarista Manuel Galbán, trumpetista Guajiro Mirabal, trombonista Aguaje Ramos a basák Cachaito López, parádní práci ale odvedli i ostatní – např. oba o generaci mladší zpěváci (jména si nepamatuju), podobně mladej pianista Chocolatito nebo akustickej kytarista/man­dolinista (nebo co to bylo za nástroj) Barbarito Torres. A mě z pochopitelných důvodů totálně odvařila rytmická sekce tvořená třemi perkusisty- každej z nich hrál většinou něco úplně jinýho a v pravidelných intervalech se všichni sešli dohromady, což kupodivu absolutně nepůsobilo chaoticky, naopak to písním dodávalo nesmírně zajímavej spodek. No, z některejch těch rytmů se mi nohy klepaly ještě ráno po koncertě. Pánové navíc navzdory vysokýmu věku hráli skoro dvě a půl hodiny, pod pódiem se zhruba od půlky tančilo jak o život, zkrátka skvělej zážitek. Ale stejně… to by to fakt příště nešlo udělat třeba v Lucerně?