Tolimati.cz

Doktor filosofie ZbynÄ›k Fišer, aneb básnĂ­k a spisovatel Egon Bondy, si tenhle náhrobnĂ­ nápis napsal tuším uĹľ kdysi v mládĂ­, verš ovšem nabyl platnosti aĹľ dneska. Mladá generace uĹľ toho o nÄ›m nejspíš mnoho nevĂ­ (asi ani to, Ĺľe byl „marxist levĂ˝“ – viz další dávná říkanka), ovšem lidem vyrĹŻstajĂ­cĂ­m v 80. letech na jeho básniÄŤkách, epigramech i románech (a navĂ­c v malostranskĂ˝ch hospodách, kde byl EB jako doma) patrnÄ› tahle zpráva dokázala slušnÄ› zkazit den. Pro ty, kterĂ˝m Bondyho jmĂ©no nic neříká: šlo o zásadnĂ­ postavu domácĂ­ho undergroundu uĹľ od 50. let, kdy psal zdánlivÄ› naivnĂ­, nicmĂ©nÄ› nesmĂ­rnÄ› trefnĂ˝ básnÄ› a prĂłzy – s přáteli jsme se shodli, Ĺľe ÄŤtyĹ™veršíky typu „Všechno je v prdeli/ve všednĂ­ den i v nedÄ›li/jenom ty filmy sovÄ›tskĂ˝/ty jsou vÄ›deckĂ˝“ nám o podstatÄ› komunismu prozradily vĂ­c neĹľ traktáty ÄŚernĂ©ho, Feierabenda apod. Za normalizace hráli jeho texty Plastic People, the rest is history. KdyĹľ jsem nÄ›kdy v sedmaosmdesátĂ˝m ÄŤetl pod lavicĂ­ InvalidnĂ­ sourozence, byl to podobnÄ› iniciaÄŤnĂ­ zážitek jako prvnĂ­ cigáro nebo koncert Nico dva roky pĹ™edtĂ­m na OpatovÄ›. JasnÄ›, na starĂ˝ kolena (po revoluci) se Bondy trochu zbláznil a z disidenta, aÄŤ levicovÄ› zaloĹľenĂ˝ho, se stalo cosi koketujĂ­cĂ­ho s komunistickou stranou, ale na rozdĂ­l od jinĂ˝ch podobnÄ› postiĹľenĂ˝ch jedincĹŻ se nikdy nesnaĹľil plĂ­st do Ĺľivota ostatnĂ­m a provozoval svĹŻj názor vĂ­cemĂ©nÄ› akademicky, takĹľe po nÄ›m zĹŻstane to podstatnĂ˝ – práce z doby pĹ™ed zešílenĂ­m. NÄ›co mi říká, Ĺľe podobnĂ˝ lidi mĹŻĹľou pořádnÄ› chybÄ›t v dobÄ›, kdy slovo disident zase zaÄŤĂ­ná budit shovĂ­vavej ĂşsmÄ›v a v zemi v souladu s opakovanÄ› vyslovenĂ˝m názorem pana prezidenta pomalu pĹ™evládá pocit, Ĺľe komunismus svrhla mlÄŤĂ­cĂ­ vÄ›tšina usilovnĂ˝m zĂ­ránĂ­m na HusákĹŻv portrĂ©t tak dlouho, aĹľ spadl…