
Na Ĺľivot a smrt se vy…, tady ležà ZbynÄ›k Fišer
April 10th, 2007Doktor filosofie ZbynÄ›k Fišer, aneb básnĂk a spisovatel Egon Bondy, si tenhle náhrobnĂ nápis napsal tušĂm uĹľ kdysi v mládĂ, verš ovšem nabyl platnosti aĹľ dneska. Mladá generace uĹľ toho o nÄ›m nejspĂš mnoho nevĂ (asi ani to, Ĺľe byl „marxist levĂ˝“ – viz dalšà dávná Ĺ™Ăkanka), ovšem lidem vyrĹŻstajĂcĂm v 80. letech na jeho básniÄŤkách, epigramech i románech (a navĂc v malostranskĂ˝ch hospodách, kde byl EB jako doma) patrnÄ› tahle zpráva dokázala slušnÄ› zkazit den. Pro ty, kterĂ˝m Bondyho jmĂ©no nic neĹ™Ăká: šlo o zásadnĂ postavu domácĂho undergroundu uĹľ od 50. let, kdy psal zdánlivÄ› naivnĂ, nicmĂ©nÄ› nesmĂrnÄ› trefnĂ˝ básnÄ› a prĂłzy – s přáteli jsme se shodli, Ĺľe ÄŤtyĹ™veršĂky typu „Všechno je v prdeli/ve všednĂ den i v nedÄ›li/jenom ty filmy sovÄ›tskĂ˝/ty jsou vÄ›deckĂ˝“ nám o podstatÄ› komunismu prozradily vĂc neĹľ traktáty ÄŚernĂ©ho, Feierabenda apod. Za normalizace hráli jeho texty Plastic People, the rest is history. KdyĹľ jsem nÄ›kdy v sedmaosmdesátĂ˝m ÄŤetl pod lavicĂ InvalidnĂ sourozence, byl to podobnÄ› iniciaÄŤnĂ zážitek jako prvnĂ cigáro nebo koncert Nico dva roky pĹ™edtĂm na OpatovÄ›. JasnÄ›, na starĂ˝ kolena (po revoluci) se Bondy trochu zbláznil a z disidenta, aÄŤ levicovÄ› zaloĹľenĂ˝ho, se stalo cosi koketujĂcĂho s komunistickou stranou, ale na rozdĂl od jinĂ˝ch podobnÄ› postiĹľenĂ˝ch jedincĹŻ se nikdy nesnaĹľil plĂst do Ĺľivota ostatnĂm a provozoval svĹŻj názor vĂcemĂ©nÄ› akademicky, takĹľe po nÄ›m zĹŻstane to podstatnĂ˝ – práce z doby pĹ™ed zešĂlenĂm. NÄ›co mi Ĺ™Ăká, Ĺľe podobnĂ˝ lidi mĹŻĹľou pořádnÄ› chybÄ›t v dobÄ›, kdy slovo disident zase zaÄŤĂná budit shovĂvavej ĂşsmÄ›v a v zemi v souladu s opakovanÄ› vyslovenĂ˝m názorem pana prezidenta pomalu pĹ™evládá pocit, Ĺľe komunismus svrhla mlÄŤĂcĂ vÄ›tšina usilovnĂ˝m zĂránĂm na HusákĹŻv portrĂ©t tak dlouho, aĹľ spadl…
pekny pocteni cestou do prace, diky
RSS puns feeds cialis pills for sale and intrusive sucidial thoughts.