Archive for the 'Cesty' Category

h1

Dolomiti Hardcore Trek 2010

Wednesday, August 11th, 2010

Letošní léto horským výpravám docela přeje, ovšem trek po Friulských Dolomitech (Dolomiti Friuliani, též Alpi Carniche), spunktovaný tradičním souputníkem Karlem F., v lecčems ze zažitých zvyklostí vybočoval. Tyhle hory jsou na chození o dost obtížnější než třeba Pirin, Rila či pohoří na Slovensku, protože se v nich prakticky nevyskytují klasické hřebenovky, na nichž se člověk pohybuje víceméně po vrstevnici. Místo toho vylezete prudkým a většinou suťovitým svahem cca 500 výškových metrů do sedla, následně o tolik spadnete do dalšího údolí a to celé se klidně za den opakuje pětkrát. Vrcholů, na které se dá normálně vyjít, moc není, většinou jde o čistě horolezeckej terén. Výhodou jsou zato dechberoucí scenérie s vysokými vápencovými štíty, občas slušně adrenalinové pasáže a v neposlední řadě i velmi slušně vybavené „plechovky“ aneb bivaky na hřebenech, kde se dá pohodlně přespat. Pokud ovšem nejsou plné, o čemž bude ještě řeč.

Výprava ve složení Karel, další tradiční parťák Martin V., novopečený horal Štěpán a moje maličkost vyrazila ve veselé náladě ujišťována Karlem, že počasí v Dolomitech má jen dvě polohy – slunečno a ještě slunečněji. Pravda, předpověď hned na druhý den slibovala heavy rain, ale známe své zákopčaníky. Jenže oni měli pravdu – sotva jsme vysupěli k prvnímu sedlu, spustil se chc… ehm… slejvák jak v Jizerkách a během následujících cca 8 hodin sílil a sílil. Záhy jsme navíc zjistili, že původní cestu zavřeli, neb spadly řetězy a bez jištění fakt nelze. No co, řekli jsme si, dáme delší a obtížnější trasu a přespíme v bivaku na hřebeni, kde nás zítra přivítá dramatický východ slunce. K bivaku jsme dorazili cca v 6 večer mokří, zmrzlí a úplně hotoví, místo přívětivých paland nás v něm ovšem přivítalo až příliš mnoho šťastnějších a dříve dorazivších jedinců, momentálně zabírajících veškeré volné místo. A následná cesta do náhradní turistické chaty skončila cca 2hodinovým blouděním ve tmě, kdy už to pomalu vypadalo na naše postupné rozpuštění a odplavení (déšť celou dobu vesele sílil), neb značení nefungovalo jak mělo. Nakonec jsme ale chatu našli a další 3 dny už proběhly ve velké pohodě, byť se vzhledem k náročnosti terénu opravdu nejednalo o žádnou oddechovku. Pohled z vrcholu Monte Pramaggiore (2475 m) opravdu stojí za to, stejně jako náhodná blízká setkání s divokými kozorohy či světelné hrátky za východu slunce. Vynikající trek, Karle, Martine, Štěpáne, dík moc. Pokud vás to zajímá, fotky tady.

h1

Pirin a Rila 2010

Tuesday, July 27th, 2010

Dva týdny v horách, to se mi nepovedlo od Bolívie LP 2007. Až teď – vyrazili jsme s Jarmilou po mnoha a mnoha letech zase sami dva na čtrnáctidenní cestu po Pirinu a Rile v Bulharsku. Lepší trek jsem nezažil ani nepamatuju. Nejvyšší bod 2915 m, hřebenovky nahoru dolů, rozkvetlý louky, kamenitý i sněhový pole, neuvěřitelná zima v den, kdy doma lidi kolabovali vedrem (Pirin), zabloudění v lese při nástupu (Rila), noci v přeplněných horských chatách i v krásným prostředí Rilskýho kláštera… zkrátka nádhera. Fotograficky trochu problém s počasím (ráno a večer většinou zataženo), ale snad se přinejmenším něco povedlo. Koho to zajímá, najde fotky tady a tady.

h1

Dvakrát polární výprava - Krkonoše a Velká Fatra

Wednesday, March 17th, 2010

Co by to bylo za zimu bez chození po horách. Teď se v krátký době podařily dvě zajímavý akce – tou první byl přechod části Krkonoš (z Úpy přes Růžohorky na Sněžku, Luční boudu, Liščí horu a zpět) s Jarmilou a „lyžařskou“ partou, tj. Knopy, Preissy etc. Prima počasí, povedená společnost, nostalgický vzpomínky na dávný lyžařský kursy na Luční boudě připomínající (tehdy) spíše kasárna PTP. Mimochodem personálu velice děkuji za záchranu fotovýbavy zapomenuté v lyžárně – to se mi ještě nestalo :).

A záhy následoval tradiční zimní fotovíkend na Slovensku, tentokrát na Velké Fatře. No, fotovíkend… tak jsme to původně s Karlem, Lukášem a Hankou plánovali, ale když okolo vás dva dny v kuse zuří vánice, chumelenice a třeskutej mráz, zrovna moc obrázků nepořídíte. Přesto to byla vynikající akce, vichr a sníh jsme si užili skvěle, chata pod Borišovom je výborná (nemá vodu ani elektřinu, zato prima polohu a personál) a cca patnáctikilome­trovej sobotní pochod mlhou a fujavicí po hřebeni mi nejspíš zůstane v paměti dlouho.

A fotky? Ani z jedný akce nic moc, do „regulérní“ galerie jich přežilo jen pár. Zato o dokumentační záběry zejména z Fatry nebyla nouze a tak se v galerii znovuzrodila kategorie Events neboli momentky z akcí. Koho to zajímá, podívejte se. Ovšem daleko nejlepším materiálem je Karlovo fatranské video z vrcholu Ploské, které najdete tady… severní pól je dobyt :).

h1

Ekvádor a Galapágy 2009 - třetí část deníku

Monday, December 7th, 2009

Na vědomost se dává, že deník z ekvádorské expedice je tímto kompletně pověšen. Třetí část patří především absolutnímu vrcholu celé cesty, totiž osmidennímu putování po Galapágách. Nádherná krajina, milé prostředí a především neuvěřitelná spousta nejkrásnějších zvířat, které jsem kdy ve volné přírodě viděl. Máte-li chuť, klikněte sem, stálý odkaz je tradičně v rubrice Pages napravo. Příjemné čtení!

h1

Ekvádor a Galapágy 2009 - druhá část deníku

Thursday, December 3rd, 2009

Máte-li zájem o druhou, prostřední část deníku z expedice Ekvádor a Galapágy 2009, najdete ji zde, případně pod stálým odkazem v sekci Pages napravo. Highlights: mimořádně příjemné město Baños pod horami v centrální části Ekvádoru, pokus o horský trek zmařený špatným výběrem cestovky, rafting na divoké řece, putování džunglí k pralesním vodopádům a indiánským vesnicím etc. Enjoy!

h1

Ekvádor a Galapágy 2009 - fotky a první kus deníku

Monday, November 30th, 2009

Nuže, zájemci o fotografie z nedávné expedice do Ekvádoru a na Galapágy jsou tímto srdečně zváni do čerstvě aktualizované galerie – najdete je tady, resp. tady. A pokud si chcete přečíst cestovní deník vznikající přímo v terénu, mrkněte na jeho první část (nebo klikněte na odkaz vpravo v sekci Pages). Píše se v ní, kterak kvarteto cestovatelů do Ekvádoru dospělo, v Quitu se otrkalo, okolní hory prolezlo a mimo jiné své plány výrazně přehodnotit muselo, neb čtyři týdny jsou na podobný podnik nechutně krátká doba. Další, prostřední díl se tu objeví… no nejpozději do týdne.

h1

Rovník z obou stran aneb Ekvádor a Galapágy 2009

Tuesday, November 24th, 2009

Už jsem zase tady a zase jednou mám za sebou čtyři dokonale nezapomenutelné týdny na druhé straně světa. Po předloñské fotoexpedici do Peru a Bolívie jsem měl chuť na něco trochu podobného, ale ne úplně, a volba padla na Ekvádor. Složení expedice se poměrně divoce měnilo, nakonec překvapivě odpadli všichni účastníci předchozí výpravy a výslednou sestavu tvořila nová silná čtyřka Ada, Karel, jeho sestra Jitka a má maličkost. Původní plán počítal po bolivijských vysokohorských dobrodružstvích především s dobýváním ekvádorských pěti- až šestitisícovek, nakonec ovšem všechno dopadlo úplně jinak – někdy na jaře jsem si posteskl, jaká je to škoda, že se vzhledem k nesmírné drahotě nedostanem aspoñ na pár dnů na Galapágy, a Adu ta myšlenka zaujala natolik, že se vrhl na fundraising a podstatnou část potřebných financí sehnal z externích zdrojů. Na Galapágách jsme tak nakonec strávili přes týden a tudíž nezbylo dost času na aklimatizaci na těch 5000+ m (běžná civilizace je v Ekvádoru níž než v Bolívii a tak zvykání trvá déle), na druhou stranu jsme zase zažili spoustu věcí, ke kterým bychom se jinak nedostali (např. dvoudenní výpravu do deštnýho pralesa v amazonské pánvi, s níž jsme původně vůbec nepočítali). Po fotografické stránce nebyl Ekvádor tak famózním prostředím jako Bolívie (krajina nepůsobí tak nadpozemsky a v horách bývá po ránu a na večer zataženo nebo aspoñ opar), ovšem na Galápágách jsme si vše dokonale vynahradili, to byl opět jinoplanetární zážitek. Fotky by se během cca týdne měly objevit v galerii, tady na blogu si těsně poté budete moct přečíst cestovní deník. Stay tuned if interested…

h1

Nízké Tatry 2009

Wednesday, August 19th, 2009

Od červnového Watzmanna jsme měli s Karlem, Jitkou a Lukášem poněkud nevyřízené účty s horským počasím, šanci na reparát dostaly tentokrát Nízké Tatry. Konkrétně hřeben mezi Ďumbierem a Chopkem, kde jsme byli v zimě v poslední době už několikrát, bez sněhu jsem to tam ale naposled viděl někdy před dvaceti lety. A už od pátečního večera bylo jasný, že se nás horská božstva skutečně rozhodla odškodnit za červnovou hru na nejpromočenějšího fotografa a budou na nás tentokrát hodná. Pravda, sobotní východovku nebezpečně ohrožoval „mrak kurvič“ (copyright Karel F., jde o takovej ten mrak, kterej si vždycky sedne na vycházející slunce a spokojeně se rozplyne minutu poté, co se z atraktivního východovkového světla stane neatraktivní světlo denní :)), ale nakonec to o pár minut nestihl a my ano, sobotní večer už byl zcela v pohodě a nedělní svítání překonalo všechna očekávání – pohled z vrcholu na Západní a Vysoké Tatry nořící se z nížinnýho oparu do famózně čistýho čerstvýho vzduchu patří k fotogurmánským zážitkům první třídy. Kromě toho jsme příjemně pochodili, ocenili prima vysokohorskou kuchyni na Kamenné a Štefánikově chatě a vůbec se skvěle poměli… parádní víkend. Obrázky zde (odshora až po fotku Troll Fell, pak už je to starší).

h1

Korsika 2009

Thursday, August 6th, 2009

Velká změna: poprvé po mnoha letech jsme nejeli na prázdniny do italského Gargana. Je to tam jistě pořád fantastický (a určitě se tam ještě vrátíme), ale přece jen už to chtělo změnu. Po dlouhém zvažování vyhrála Korsika coby místo, kde je pro každýho něco – pláže, moře, hory, města, zmrzlina, víno, prostě ideální kombinace na dovolenou :). A když už změna, tak pořádná – vůbec poprvé v životě jsme někam jeli nikoli na vlastní triko, ale organizovaně s cestovkou, neb jsme toho z Korsiky chtěli vidět co nejvíc a připadalo nám jako dobrej nápad nechat si poradit od zkušených. Volba padla na CK Kudrna, líbila se nám varianta bydlení na jednom místě u moře + denně výlety do bližšího i vzdálenějšího okolí. Pravda, zvykání na cestovkový pravidla bylo zprvu trochu obtížnější a první dojmy byly občas rozpačitý, ale po otrkání jsme se celkem sžili a nakonec jsme byli za program rádi, tolik zajímavých míst bychom po vlastní ose napoprvé určitě neobjeli. Korsika je pohádka – neznám jiný místo, kde by se člověk koupal na dohled velehor (2700 m) se zbytky sněhu, do nichž se dá dostat v podstatě za dvě hodiny přímo z pláže. Do toho moc zajímavá krajina i města, výborný jídlo (ty ryby a mušle v restauraci Nautic v Calvi byly vážně vynikající, o všudypřítomných salámech z divokých prasat nemluvě) a víno, sympatický lidi, inu, Středomoří. Pláže nejsou tak hezký jako v Garganu, úžasný je ovšem fantasticky čistý (byť chladnější) moře. Fotograficky to bylo tak půl napůl – něco se povedlo, jindy jsem tesknil po vlastním autě, přesně vím, kam by bylo skvělý se vypravit na východ/západ slunce, leč bez přibližovadla to nešlo. Takže resumé: jako ochutnávka výborný, příště se tam vrátíme sami, zůstanem tam aspo�? 2 týdny (8 dní bylo trochu málo) a to bude teprv paráda… Kdo chce vidět fotky, kuk sem.

h1

Fuckin’ Weather Tour aneb Watzmann 2009

Monday, June 29th, 2009

Na přechod Watzmanna (2715 m, dominanta Berchtesgadenských Alp a druhá nejvyšší hora Německa) jsem se těšil od června 2006, kdy jsme tam strávili famózní prodlouženej víkend s Jarmilou (ale hřeben jsme vinou sněhu nepřešli). Letos jsme tam vyrazili se zajímavou partou tvořenou několika fotomagory a pár dalšími kamarády. Současné počasí ovšem dělá průšvihy a trable tu i onde, tak proč by mělo šetřit bandu photolocos et al. někde na alpským hřebeni, že. Ještě v pátek odpoledne, při dlouhém výstupu z Königssee (600 m) na chatu Watzmannhaus (1930 m), bylo občas mezi mraky vidět modré nebe, pořádně se rozpršelo až ve finální fázi výstupu a já psal od půllitru Radleru Jarmile optimistickou zprávu, že jsme Watzmannhaus dobyli téměř suchou nohou (při zmíněném prvovýstupu v r. 2006 nás promáčela jedna z největších průtrží mračen, co jsem zažil). Ještě jsem stihl spokojeně kvitovat, že se tým chatařů na Watzmannhausu víceméně nezměnil, tím ovšem podobnost s předchozí akcí víceméně končila – tehdy se druhý den mraky roztrhaly a od té doby od rána do večera pálilo slunce, teď se naopak nad Watzmannem zatáhlo, mraky se točily ze všech stran a počasí střídalo jen dvě polohy – hnusně a hodně hnusně. Výsledky na první pohled nejsou příliš povzbuzující – plánovaný přechod všech tří vrcholů se (opět) nezdařil kvůli půlmetru čerstvě napadanýho sněhu, na již částečně zaplacenou chatu Kärlingerhaus jsme se tak nedostali a z focení taky nic moc nebylo, neb jsme oba dny za úsvitu jen zachmuřeně sledovali hustý mraky všude. Jedinou výjimkou bylo cca 5 minut v sobotu večer, z nichž pochází toto – jindy standard, teď zlatem vyvážená vzácnost. Navzdory všemu to ale byl skvělej víkend – dobytí Hochecku (2650 m, první z Watzmannových vrcholů) rozhodně není špatnej výkon, prošli jsme se parádně a zase se potvrdilo, že drsnější podmínky utužej společnost a aspoñ bude na co vzpomínat. Oč méně fotek, o to víc srandy… Takže Ado, Jitko, Karle, Lukoko a Pepe díky moc, užili jsme si to a příště holt líp objednáme to počasí. :-)